Sebepoškozování

O Dominice mám zprávy a podle mne se má fajn. Snad sem sama napíše.

Ahojky Ivo, vůbec to nevadí, vlasně mě to moc potěšilo- vždyť byla určena hlavně tobě, takže jsem ráda, že tě oslovila. já jsem si tu od tebe vytiskla a nosím ji v peněžence, to abych si ji mohla kdykoli přečíst, když mi bude těžko. moc díky tenhle dáreček od tebe mi dává opravdu hodně. Je dobře, že jsi se rozhodla pro léčení, že pochybuješ je normální- je to o tom, pochybuju, tedy jsem, zvažuješ alternativy, takže ti není jedno, co se s tebou děje, nebo bude dít, hledáš ty nejlepší cestičky, což je moc fajn. Moc moc se opatruj Dráža

Páji,já v tom jasno mám. Já na ten pobyt jet chci a fakt se tam těším, zvlášť když vím, že tam budou i známí lidičky, kteří taky pobyt opakují. Ráda je uvidím.To byla jen taková pochybnost chvilková, víš?A to se mi stává dost často, že pochybuju. Blbí, já vím.Už mám i termín - nastupuji 18.10.Fakt se tam těším, protože jinou lepší léčebnu jsem fakt nepoznala. A personál je tam úplně skvělý.Jen mám toho na řešení tolik, že se bojím, abych pak vůbec něco vyřešila - ach jo, zase pochybuji!!!Myslím, že to bude dobrý a navíc mám radost i proto, že tentokrát Michal ani moc nic nenamítá. Bude se mu sice stýskat, stejně jako mně, ale budu jezdit víc domů, než minule. Jednou mi Michal říkal, že když budou peníze, že by se tam přijel podívat. To je zázrak. Teda aspoň pro mě. Asi jsem vám psala, jaký on má názory na pswychology, psychiatry a různá taková zařízení.No uvidíme. Třeba tam nepřijede, ale už jen to, že to vyslovil, je úspěch. Aspoň já to tak vidím.Pajko,Dane, nevíte něco o Anile? A taky jsem si vzpomněla na Dominiku...Jak ta se asi má....? Je mi smutno, když si na ni vzppomenu):No snad to nějak zvládá.Anilce bych napsala mailíka, ale nevím jestli bych jí tím neobtěžovala, má toho asi hodně.No třeba se ozve.Tak se mějte moc hezky. Mě za chvíli padne v práci, ani nevíte jak se těším domů, do postele(:Jo ještě DRÁŽO:ta básnička je nádherná!!!Nevadí, že jsem si ji opsala do svýho básničkovýho sešitku?

Ivo, mně by Tvá vřelá slova stačila klidně jenom jednou!!! :-) Díky mám to repete! :) Já vím, sem tam to zablbne, jako my...Můj pohled je dán i tím, že člověk má možnost vidět druhého s odstupem i nadhledem, kterého jedinec, zvláště ten, který občas psychicky strádá a bloudí, většinou není schopen.Myslím si, že léčbu bys měla podstoupit. Vzpomínám si, jak posledně přijelas nadšená. Každému taková terapie nesedne, ale Ty přece už víš, do čeho jdeš, znáš prostředí i personál. Proč máš pochybnosti? Myslela jsem, že v tomhle máš jasno, že se dokonce i těšíš, jak Ti zase pomůžou. Pobyt je přece možno přerušit, pokud člověk podstupuje léčbu dobrovolně. Tohle vědomí by Tě mělo osvobodit a uvolnit. A neboj se mluvit nahlas o svém strachu i myšlenkách, o kterých máš zábrany mluvit. Uvolníš i uklidníš se a svůj strach tím potlačíš. Vše nej-pozitivnější!

Pajko,fakt moc děkuju za Tvá krásná slova.Ani nevíš, jak jsem za ně ráda a jak mě potěšily. Jsi strašně fajn človíček a dokážeš potěšit, poradit, pohladit ztrápenou dušičku....Takže DĚKUJU...Jen nevím jestli jsem opravdu tak silná a zvládnu to.A jestli dělám dobře, že jedu opět do toho Ostrova na tu psychoterapii...?Co myslíš?Je hezký slyšet, že druhýmu připadá, že člověk na sobě udělal kus práce. Víš, někdy na to zapomínám a tak děkuju, že si mi to připomněla.Ještě jednou DÍKY, DÍKY, DÍKY.....za všechno!!!!Mám tě ráda.Zase napíšu.Všem přeju krásné podzimní dny, jako jsou teď poslední 3 dny.

Pajko,fakt moc děkuju za Tvá krásná slova.Ani nevíš, jak jsem za ně ráda a jak mě potěšily. Jsi strašně fajn človíček a dokážeš potěšit, poradit, pohladit ztrápenou dušičku....Takže DĚKUJU...Jen nevím jestli jsem opravdu tak silná a zvládnu to.A jestli dělám dobře, že jedu opět do toho Ostrova na tu psychoterapii...?Co myslíš?Je hezký slyšet, že druhýmu připadá, že člověk na sobě udělal kus práce. Víš, někdy na to zapomínám a tak děkuju, že si mi to připomněla.Ještě jednou DÍKY, DÍKY, DÍKY.....za všechno!!!!Mám tě ráda.Zase napíšu.Všem přeju krásné podzimní dny, jako jsou teď poslední 3 dny.

Ivo o tom, že jsi citlivý člověk, vypovídá každá věta, kterou napíšeš. Psychicky utrápené a vyčerpané lidi logicky napadá sebevražda jako řešení. Neprovedeš ji. Vždycky se zvdneš z popela. Máš silný pud sebezáchovy, přes všechno utrpení miluješ svůj život a své trápení a problémy řešíš přes odborníky. Až se Ti to miminko podaří, získáš silnou motivaci, proč žít a tyhle destruktivní myšlenky půjdou stranou. Za dobu, co sem píšeš, udělalas na sobě obrovský kus práce a pokrok. Já to tak aspoň vnímám. Když si vzpomenu, jak nás zlobilas hladovkou na jaře! Teď býváš zoufalá, ale už je ve Tvém uvažování o sobě i o svém okolí dost silný racionální náboj na to, abys padla. držím Ti pěsti a piš dál, Tvé básničky jsou cituplné, hluboké a pro tebe hojivé...

Drážo, když ani pod šťastnou hvězdou není pořád veselo... A dítě? Víš, když jsem neplánovaně čekala své třetí dítě, celé okolí mě nutilo "dát ho pryč" a já jsem si tehdy říkala, že to dítě má na ten život právo i kdyby neměl být šťastný (pocit štěstí je stejně jenom v našich duších) a kdybych se mohla zeptat, tak by určitě chtělo svou životní šanci dostat. Tak dceru mám, zná tuhle story a je ráda, že je, i když ani její život není vždycky peříčko. Čí taky je? Ale neber to, prosím Tě jako agitaci, spíš je to jenom jiný pohled na otázku "to be or not to be"...

znáš bolest, znáš trápeníznáš bludiště svých vnitřních cestvíš jak prchavé je mámenía jak člověka umí splést.znáš chuť slz, ba i krve,znáš černé dny i hořký med,jsi teď jiná nežli prve,než prolomil se s tebou led.však plamínek ti v duši hoříteplý vlídny, laskavýsvítí jako maják v moři,co tě k břehu dopraví.taky jste psaly o touze mít dítě, tohle mě nenapadlo, mít své vlastní.vůbec necítím potřebu žít věčně v genech svých dětí, proč je tolik trestat? a tenhle svět není vhodný pro ty malé zranitelné tvorečky. Proč přivádět na svět další, kteří třeba budou nešťastní, když už jich tu mnoho v dětských domovech je a netouží po ničem jiném než po pohlazení a zázemí. krev prý není voda, prý je to velmi silné pouto- kecy, víc věřím na rodinu, kterou si vybíráme- přátelé. možná, že jsem teď někoho těmi prohlášeními nedzvedla, ale riskla jsem to.Jiko, jsem ráda, že se to kolem Verči vyjasnilo. Nyní už s tím můžete něco dělat, když víte, ,,kde je zakopaný pes"- hodně úspěchů.Pajko, tak narozená pod šťastnou hvězdou? no, ještě, že nevím jaké to je pod tou nešťastnou. krásné ráno všem DrážaP.S. Ciri, jakpak jsi na tom?

Ahojky lidičky strašně moc děkuju za ta krásná přání, ani možná netušíte, jak moc to pro mě znamená. Ivo, ta básníčka je krásná. píšeš o svých pocitech- je hrozně těžký opustit něco, co známe, i když nás to ničilo, ale byla to nějaká jistota, to co čeká za tím možná bude lepší, ale děsí to, protože je to neznámé. Možná je načase nechat něco ,,umřít"spálit některou svou část a nechat z toho popela povstat Fénixe. Já jsem nyní ve fázi, kdy doma uklízím a vyhazuju vše, co mi přijde nepotřebné, pořád to přebírám, jestli to půjde takhle dál, tak mi doma nic nezbyde, ale prý to taky může být počátek nějakého procesu, kdy se něčeho chci zbavit, tak uvidím. tak se Ivo drž a věř, že bude líp. Dráža

DANE,díky moc....pochopils.Je to pro mě hrozně důležitý, že to někdo ( krom psycholožky ) chápe, víš.Jsem hroznej cíťa, tak to možná prožívám až moc. A tak se i víc trápím. Ale je to opravdu těžký. Najít to spravný. Já teda vím rozumově co je správný, ale ta malá ustrašená holka je pořád trošku ve mně. Ale na to se nemůžu vymlouvat.Buď to fakt zvládnu a dotáhnu do konce a nebo spadnu na samý dno.Jestli si pamatujete, tak na jaře jsem byla na psychoterapeutickém pobytu v Ostrově. Po půl roce se to má zopakovat. Tak vám chci říct, že v polovině tohoto měsíce tam opět jedu. Už jsem objednaná. Myslím, že mi to pomůže si v tom udělat ještě větší jasno a bojovat s tím. Není to tak, že se chci uchýlit do bezpečí, aby za mě někdo tu odpovědnost vzal. Ostrov bohužel nejsou Kosmonosy.Tam jsou samý skupiny a člověk na sobě musí makat. Tam si člověk neleží celej den v posteli, ale je tam nějaký ( myslím, že dost dobrý ) režim. Komunita, skupiny, osobní pohovory, cvičení, relaxace, ergoterapie apod. Takže se tam fakt flákat nebudu. Chci tam jet a ujasnit si to vše v hlavě a řešit to. Doufám, že to bude mít nějaký účinek.Jsem strašně unavená, pořád pracuju, už několik dní v kuse. Chtělo by to oddych. Ale bohužel to nejde. Taky jakej mám v sobě zmatek, tak jednou léky vezmu, pak delší čas zase né....vím, že je to špatně, protože bez léků se ještě neobejdu.To vím já, psycholožka, psychiatr i michal.Ale víš z čeho mám strach? Jak jsem psala o tý sebevraždě. Já to nikomu neříkala, že mě to opravdu napadá. Psycholožka na to kápla sama, že to tak je. že se to dost často stává. Teď momentálně se nechci zabít, ale ty myšlenky přicházejí a jsou vážné. Možná je to i tím, že nepomáhá - pořezat se. Prostě už to nejde a já se s tím budu muset smířit. Já doufám, že to neudělám, ale zkrat je zkrat....Prostě se bojím.No asi tady tlachám samý nesmysly, tak sorry.Jenže já bych toho chtěla tak napsat, ale mám v sobě tolik zmatených pocitů, že to nejde. Zkouším to zároveň se omlouvám, púrotože chápu, že to může vyznít jako naprostá blbost.Ale pocity jsou pocity....No Dane, fakt ještě jednou díky moc. Ani nevíš, co to pro mě znamená!!!

Pajko, určitě s tebou souhlasím, že sladit se musíme my dva s přítelem, ale ono to pozadí je složitější než se možná jeví z toho co píšu. Já doufám, že i tohle zvládneme. I když ty emoce jsou vystupňované více u přítele, on sám přiznává, že puberta je pro něj něco, co nezvládá. Nekritizuje mě, ale Verču a to neustále a poslední dobou se uchýlil k zákazům a příkazům typu měsíc nesmíš ven,pak přidal další týden a další a nakonec by holka seděla doma a koukala do zdi, protože má všechno zakazáné. Musela jsem zasáhnout do jeho racionální výchovy, protože to prostě začal přehánět.Jenomže on byl přesvědčený o své pravdě a já také. Ty zákazy byly později za banality, že se spozdila o 5 minut dostala týden navíc. Časopisy jako Dívka ho strašně rozčertily, protože tam přímo radí jak na to atd. Obě dvě jsme se začaly stahovat do ulity, tohle bylo pro nás nové, vždycky všechno probíhalo v pohodě s nadsázkou,smíchem a najednou takový obrat. Už se tomu doma dostáváme pod kůži,sám říká, že moc kritizuje a kdyby jemu tohle někdo dělal, choval by se jako zahnaný do kouta. Tam už nemáš co ztratit a tak se vydáš bojovat. Snad se nám to ustálí na nějaké rozumné střední cestě a my to všichni překonáme bez úhony.Jako holce mi byla dána svoboda slova a rozhodování a u nás bych chtěla aby to fungovalo stejně. Mirek vyrostl v rodině, kde se uplatňovalo slovo nejsilnějšího,víš a tak to nechci zavádět u nás.Já vím, že tady píšu taky spíš rozumově a neodkrývám vnitřní pocity, moc se mi líbí jak jsou tady lidi otevření. Ale moje pocity by asi patřily k jinému tématu než se tady odehrává. Myslím, že mi to tady hodně pomáhá v tom, co Verča může prožívat i když mi říká o svých pocitech dost, donedávna jsme je ani jeden tolik nevnímali jako teď.

Jo, jakoby si clovek pripadal ze neco neni v poradku, kdyz je mu lepe. Jakoby mel dojem, ze to tak nemuze byt, ze to ani neni normalni, ten stav, kdy je mu lip. Je to takovy divny a cizi a clovek se toho boji, dokud si na to nezvykne, tak jako si zvyknul na to, ze mu bylo skoro permanentne blbe. Clovek si zvykne na vsechno, dokonce i na to, ze mu muze bejt i dobre. ... ;o) Delam si srandicky, ale jen v te predchozi vete. Ja aspon cejtil to "divno", "cizo", kdyz uz to se mnou nesmejkalo sem a tam bez toho, abych to mohl aspon trochu korigovat. Nekdy, kdyz mi bylo treba celej den dobre, tak mi to prislo neprirozeny, mel jsem strach, ze je za tim jeste neco horsiho, nez co jsem zazil pred tim, ze je to nejaka zrada, bo co. Kolikrat jsem se tim strachem z toho, ze je mi lip zase dostal do toho stadia, ze se mi udelalo znova blbe, ale pak jsem zjistil, ze to neni lepsi, spis jeste horsi, nez kdyz mi bylo fajn. Taky jsem mel casto pocit, kdyz mi bylo lip, ze si to nezaslouzim, ze by me MELO bejt spatne, treba kvuli tomu, jakej jsem a tak. Ja to vsechno totalni blbost, ale clovek proste tydle pocity ma. Ja je aspon mel. Postupne to prejde, jak si clovek na ten novej zivot zvyka. A pak je cloveku postupne lepe a lepe. Jee to je fajn, ze se z toho Iva dostava. Zaslouzi si to za vsechno to co si vytrpela. A pak urcite prijde i to jeji vytouzene miminko. No nic, jdu pracovat.Dan

Chaos, zmatek, guláš...Nebo já nevím jak to vše popsat...Dnes jsem byla u své psycholožky a trochu si ujasnila, co se to semnou ksakru děje...?Jsem na rozhraní nemoci a uzdravení!Jo člověk by si řek, jo to je fajn, konečeně se uzdravuju, budu konečně v poho...ale, když ten člověk celý život žil ve sračkách, tak vlastně ani nezná, co to je pohoda, klid, bezpečí....a tak má z toho strach a neví....bojí se toho nového, neznámého....a přitom by to tolik chtěl....Psycholožka říkala, že je to ta nejtěžší fáze...a když to člověk překoná, tak má vyhráno....ale....je to dost těžký a často se stává, že člověk zkratuje a vlastně se uzdrčavuje a spáchá sebevraždu...a tak to je i u mně....chtěla bych strašně moc, ale ten hroznej velkej STRACH...z něčeho neznámýho, po čem moc toužím....Nevím, jestli to chápete....snad se někdo najde...Prostě mám v sobě hroznej zmatek a opravdu NEVÍM.... a je to děsný...horší než všechno předtím...opravdu, ikdyž je to k neuvěření...asi....Zkoušela jsem mou velikou obranu, kterou tu všichni znáte...pořezat se.A ouvej....nic se nešdělo...nefungoje to už.....ZRADA....zkoušela jsem to znova ....a ....nic....prostě moje obrana selhala....je to k naštvání.....Ale prý taky velkej krok ku předu...Konečně mi to prý nic nepřináší...a opravdu vůbec nic...žádná úleva...nic...Byla jsem naštvaná, hrozně moc....Ale prostě " dospívám " a nutí mě to řešit nějak jinakA je to záhul....velkej....to mi věřte...Co já bych někdy dala za to, abych byla v kosmonosích, pod práškama, odkázaná na někoho jinýho....bez zodpovědnosti....Ale zároveň strašně nechci.....Prostě zmatek....Je to fakt asi nejhorší období mého života, který aler muselo přijít...Chci žít úplně normálně, pohodově, hezky....ale co to je...? Neznám to, tak mám strach a to dost velkej...No nechám toho....Třeba to ani nechápete...ale třeba jo...a když jo, tak vám moc děkuju...Fakt prožívám hrůzy dnem i nocí...tak si na mě prosím někdy vzpomeňte, protože já už fakt někdy nemůžu...Teď už záleží jenom na mě...bojovat a nebo to vzdát....Nevim, nevim......Tak se mějte krásně, myslím na vás....

Miško,plně souhlasím s Danem. Taky si moc přeju miminko, asi ze stejného důvodu jako ty. Když jsem o tom přemýšlela, no nevím....Prostě jsem si uvědomila, že prostřednictvím toho miminka bych chtěla utýct od toho, co se se mnou děje. A je to přeci nesmysl pořizovat si miminko, abych já byla spokojenější...teda...já nevím jak to popsat...ale vím, že to miminko, to vycítí už když bude v bříšku...Říkám si taky, pořídím si miminko, abych neměla sebevražedné myšlenky, aby mě drželo nad vodou, budu mít pak pro co žít....Ale je to opravdu tak?Myslím, že si zkouším jenom najít znovu nějakou obranu proti - samotný sobě?- nevím. To bych ale nechtěla....stavět miminko do pozice, že mě bude držet nad vodou....dávat ho do pozice.....jak bych to řekla....ksakru, nevím jak to napsat. miminko si hrozně přeju já i Michal. Zatím nám to nejde ikdyž se o to snažíme už dlouho. Na jednu stranu mě to hrozně mrzí, ale pak jsem moc ráda. Co by si to mimčo ze mně vzalo? Vždyť nejsem v pohodě...JÁ NECHCI BÝT STEJNÁ JAKO " MOJE " MATKA!!!Ono to nejde a asi " tam někdo nahoře " ví proč. Ale taky mě to trápí a taky si říkám, co ty. Takže věř, že Tě plně chápu. Jestli to vyznělo jako kritika, tak se moc omlouvám, já se jen vrhla do psaní a přitom to neumím zformulovat....ale třeba někdo to pochopí....?Miško, nejdřív se musíš dát do kupy hlavně ty sama....opravdu...Je to těžký, já vím....ale vydrž prosím!!!( i když mě to taky někdy nejde )

"Hrozně bych si přála dítě,ale nemám na to.finančně,protože jinak vím,že bych to zvládla,bylo by to asi to,co by mi dalo smysl života.tohle mně nebaví,chodit do školy,posouchat kecy holek.Chtěla bych mít svůj byteček a starat se o svoje dítě a o Dana----o tom s ním už asi d dvanácti,ale je to čím dál tím horší."No nevim, zatim nezvladas se starat ani sama o sebe, tak co teprve o decko a Dana? Mas nejakej racionalni plan jak toho miminka, Dana i bytecku, vsech pekne dohromady dosahnout? Odstehujes se ted od rodicu a najdes si nejakou praci? Bude Te ta prace bavit? Nebo Te bude nekdo zivit? Dan? Daji Ti pujcku na ten byt? Dan by tez chtel decko? Chce se tez o Tebe starat? Nevim, nevim, pripada mi to spis jako unik ze situace, ktera se uz nejakou dobu tahne. Spis jako touha zmizet odsud a zacit znova jinde a jinak a lepe... Mam vsak dojem, ze bys stejne neunikla, i kdyby se Ti to podarilo, nejspis by se Ti vratilo to co cejtis tedka. Nejdriv musis zvladnout sebe. To je aspon to, co si myslim ja, treba je to pitomost, kdo vi? Kazdej jsme jinej ale mame urcity podobnosti. Proc je to cim dal tim horsi?Dan

Johannko,Solian je výborný lék, beru ho taky.Myslím,že by ti mohl pomoci.Dej vědět.jinak všechny moc zdravím....

Ahojky všichni,dlouho jsem nečetla jak se máte a dlouho ani nevím jak se mám já.Všechno se točí kolem Dana,když jsem naštvaná,když mi je zle,když se prostě něco děje je to s nim spojený.skamarádila jsem se s jeho ségrou,je to asi jediný člověk,s kterym se stýkám krom Dana.ALe taky je to asi nejhorši varianta,protože Dan se tomu strašně brání,nechce,abychom se bavili něm...Ale to mne nezajímá.Jinak právě švagrová byla u kartářky a ta jí předpověděla,že se Dan do roka ožení a bude mít dvojčata.Hrozně bych si přála dítě,ale nemám na to.finančně,protože jinak vím,že bych to zvládla,bylo by to asi to,co by mi dalo smysl života.tohle mně nebaví,chodit do školy,posouchat kecy holek.Chtěla bych mít svůj byteček a starat se o svoje dítě a o Dana----o tom s ním už asi d dvanácti,ale je to čím dál tím horší.Nevim c kecám...Mějte se

Jiko, jinak řečeno - tu psychoterapii potřebujete spíše vy dva. Osobně si myslím, že v životě je třeba umět správně namixovat emoce(Ty) s rozumem(Tvůj přítel), jinak dochází k extrémům a ty jsou vždy nezdravé. Zkus si připustit, že Tvůj přítel má rád nejen Tebe, ale záleží mu i na správném vývoji Tvé dcery. Možná, když přitvrdíš, nebude mít co kritizovat a přestanou i hádky. Neškodil by humorný otevřený nadhled, ten dokáže každou napjatou situaci odlehčit a přeměnit ve zvonivé a pobavené veselí. Je to nejmíň bolestné řešení, které navíc okoření život...

ahojky... dostala jsem nové léky, Solian.. nemáte někdo zkušenost ? každopádně doufám, že zaberou, tentokrát.. posledních pár dní mi bylo opravdu hrozně takže podle toho i vypadámtaková zkratka,když vy tu tak krásně básníte-----------toho rubínu v perláchbolest splavená bolestíná duše - kolibříksrdíčko roztřesené...svítá