Sebepoškozování

Miško, víš co mě napadlo, když jsem pročítala, cos napsala?Ta zpráva o Tvé kamarádce. Nemělo by pro Tebe být těžké představit si, jak by reagovalo Tvé i vzdálenější okolí na podobnou zprávu o Tobě. Vzpomeň si na svůj šok vždycky, když zase budeš koketovat s tím, že vše skončíš...Jsi velmi citlivá, piš dál, má dojem, že to všechno ze sebe vyplavuješ... Móda - souhlasím s Tebou, přesto si myslím, že takové povolání lze profesionálně dobře dělat, aniž by člověk musel ustoupit ze svého žebříčku hodnot. Jsem taky přírodní typ, "paráda" mne nikdy nebavila, až mě to někdy štvalo, protože profesně se ocitám v situacích, kdy je potřeba být za dámu :)Petruschko, život není peříčko, pro nikoho. Zkus vydržet, zase to přejde!

Peťulko,Všichni víme,jak Ti je.To,že je Ti relativně dobře většinou završí nějaká událost,která Tě zase strhne.Alespoň u mne to tak je,držíš se,držíš se a najednou se to opravdu nedá unést.Jak zabránit tomu,abys si ublížila,to opravdu nevím.Mne vždycky zadrží to,že kdyby na to někdo přišel,byla by velká bouřka a kvůli tomu se vyhýbám,protože z té velké bouřky by byla ještě větší bolest.Ale to je jen zádrhel,který je velmi povrchní.to uvnitř Tebe bývá silnější.Pokud to vydržíš,jsi jistě velice silná a máš můj obdiv.Ale pokud ne,nic to neznamená.Každý má právo na svou bolest a své ulevení.Léčení trvá roky.Jak říkal Dan,pořezal se i rok po intenzivní léčbě.Je to velký skok když bojuješ s něčím tak velkým jako jsi Ty sama a ve věci,která byla velkou dobu Tvou součástí,ač špatnou.Zkus se domluvit s doktorkou na nečem intenzivějším,zkus terapie,které by třeba mohly pomoci ovládnout ten chtíč i v takových situací,kdy je skorem nevyhnutelné si neublížit.Iva se to pokud se nemýlím taky učila a pomáhalo to.Takovýhle věci bolí,pokud máš s otčímem problémy,je to věc která Tě rozhodí.Ale není to Tvoje vina,je to obecná vina,takže se za ni nesmíš trestat.To,že Ti někdo ubližuje ventiluješ proti sobě.Nejsem vědma ani vzdělaná,abych to mohla říkat,pouze soudím,protože se zoufale snažím splodit něco,co by Ti mohlo pomoci,i když pravděpodobně později,než jsi to skutečně potřebovala.Všechno to znám

Ahojky lidicky.....Ja mam takovej strach ze do toho zase spadnu! byla jsemu nove psychiatricky, a potom to bylo dobry? ale ted se to ve mne zase nejak navrsilo, jako hromadka srotu, dokud je mala, vsichni kolem ni chodi dokud je mala a nkdo ji nevenuje vetsi pozornost, ale jak roste a roste jsou s ni vetsi a vetsi problemy, nakonec je tzak velika, ze se sesyoe stejne jako ja............ blbost, serval me muj debilni nevlastni fotr, ale ja jsem z toho uplne hotova..........chci si ublizit.. moc to chci.- ale nechci do toho zase spadnout!Jsem plne blba. zase jen sedim a brecim.....radsi jdu pryc. ublizit si......... ale ja nechci!!!!!

Opravdu te obdivuji za tvuj talent ve psani a jak umis bezvadne fylozofovat. Ohledne tve prace, tvuj obor zni elegantne, ale kdyz uz te to nebavi tak mozna zjistuj jak jinak sve znalosti by jsi v budoucnosti mohla uplatnit. Jako dela nakupni pro veklky obchodni dum atd. Ohledne mody ja take si nerada davam prikazovat co se musi nosit tento rok, ale moda je napriklad velmi dulezita v Montrealu, ale kolik mlada devcata na to musi utratit penez. Ja ziji ve Vancouveru a zde moda neni dulezita, lidi jsou tu vice prirodni a vetsina i zboznuje a chodit hodne do prirody kterou tu mame okolo. Dale je mi take lito toho tragickeho pripadu, ten zivot stale neco prinasi. A tak velmi doufam, ze se dobre vyleci, takouve zkusenosti dovedou menit nahled na zivot. Minuly rok moje nejmilejsi kamaradka byla v automobilove nehode. Takova to byla strasna nehoda ze se o tom psalo v novinach a v televizi. Ze jaky to byl zazrak ze ona i jeji malinka dcerka neprisly o zivot. Ale lekari rekli vsem at se s ni rozlucuji, jelikoz ona urcite zemre. Byla tri mesice v kome, cele telo rozbite, hlavu oteklou a velkou jako meloun. Nebudu se o tom vsem rozepisovat, ale asi stesti bylo ze ona vzdy verila v boha a i jeji rodina. Vsichni se za ni neustale modlili. Je vedecky dokazano ze modleni pomaha a i doktori vidi rozdily v lecbe pacientu. No s moji pritelkyni se stal zazrak a i doktori jsou uplne prekvapeni jak se z toho vseho probrala a nyni uz je normalni a v lete me navstivila. I kdyz stale chodi na specialni cviceni a je pod dohledem doktoru ona uz vypada fajn. Misko nevim jak ty, ale ja jsem take delala zkousky s modlenim, a hodnekrat jsem byla prekvapena vysledkem. Ja budu muset koncit, jeste jednou pises krasne a hlavne si davej pozor na sve dulezite rucky at je pouzivas jen na psani, oni jsou udelane pro to. Take jsem rada ze mas krasne kamaradky jako Draza. Musim koncit a s laskou N

Ahoj,Já vám hlavně předem chci všem poděkovat za reakce,připadám si o trochu míň jako blázen když vím,že si nepovídám sama pro sebeJIví,není těžké psát o tom,jak Ti je.Piš prostě všechno,a ono to pomáhá,a je jedno jestli to bude nějaký celek nebo jen utržinky toho,co se Ti honí hlavou,je to jedno.Ale třeba trochu nabydeš pocitu,že jsi to tak nějak dala dohromady a když to pošleš sem,třeba určitý uvolnění.Ale to pouze hádám,možná že je ti nepříjemné abych do Tebe viděliJMožná se i stydíš zveřejňovat to,na co myslíš,ale to je taky blbost.Možná že by někdo z nás pochopil a mohlo by to fungovat jako prevence nebo rovnou pomoc.To,že vy mi odepíšete na ty moje kecy mne vždycky hrozně potěší a hlavně uklidní,zkus to,nebo mi napiš mail kdybys chtěla,třeba to bude opravdu za něco stát

Ahoj Niky,To co jsi psala o svém životě je jasný.Je vidět,že jsi si to srovnala,což je snad možná uctihodný výkon,protože spusta z nás zde to srovnat neumí a i kdyby tak s tím srovnaným se neumíme srovnat my.A to možná bývá kamenem úrazu

Miško, jsi opravdu dál, kdy se dovedeš zastavit, ohlédnout se a zhodnotit, co bylo, je dobře, že o tom začínáš opravdu přemýšlet. jen nezůstaň stát na tom přemýšlení, tím můžeš promrhat celý zbytek života, vždy je o čem přemýšlet, ale důležité je to rozhodnutí, myšlenka s tím něco dělat, přání od srdce, ne jen vědět, že by bylo správné přestat se týrat, ale musíš to cítit, pak to půjde samo.právě se o to snažím:o))samo to ještě nejde,ale, někde ve mně je pořád ta touha to vše zlomit, přestože se cítím hodně slabá a občas uklouznu a namelu si tlamičku, ale věřím, že si mi pokaždé podaří znovu vstát a u tebe v to věřím takyhodně štěstí na cestě rozjímání Drážík

Ahoj,S dneškem přichází další úvaha,ale ne tak zásadní,protože dneska to nebylo tak hrozný,ujmula se mne kamarádka

Miško,jsi strašně statečná!!!!Jak já Ti závidím, že umíš napsat jak Ti je.Mě je děsně, ale napsat to neumím.Tak se drž, moc na Tebe a na všechny tady myslím.

Ahojky Miško, tvou bezradnost chápu, vše se ti zdá složité, víš to dětsví, o které jsi přišla se vrátí,každý si musí projít jednotlivými roky máma říká, že jsem se nikdy nechovala jako dítě, ale dospělí v dětském těle,v 16let jsem se vlastně o rodinu starala já(a stále to dělám, mám k mámě podivný vztah s občasnou potřebou ji chránit) táta neúspěšně podnikal a máma dřela za oba, byl tu mladší bratr- s ním jsem se učila, vařila, nakupovala, uklízela....asi proto k němu mám tak blízko až mateřsky, taky jsem si připadala děsně dospělá, ale nebyla jsem a ani nyní nejsem, nechápu, jak jsem se mohla všeho tak zhostit, když nyní se chovám naprosto opačně, neschopná rozhodnout sama za sebe, chovám se závisle a dětinsky a v mém věku je to celkem průšvih. asi taky proto( mimo jiné) se neženu do vztahů, mám pocit, jakobych jeden prožila a že i rodinu, utěšovala a povzbuzovala otce, který chlastal a snažila se ho z toho dostat, už jsem měla,,dítě"a úspěšně ho vychovala, tak co dál? nyní mám na krku jiné dítě, sebe, všechny ty strachy, které jsem potlačila a kterým nyní nerozumím, protože vzpomínky zmizely( ochranná reakce).prošla jsem obdobím, kdy jsem dupala nohama a natahovala moldánky, což ve 20letech vypadalo spíše komicky....a kde jsem nyní?to nevím, ale určitě mi není psychicky 26.nevím, proč jsem to vše napsala, osobní prospěch?:o))škoda, že nemáš oporu v rodičích, ale je dobře, že máš plány do budoucna, jsou krásné, tak za nimi běž, neboj se do toho skočit, když víš, co chceš a po čem toužíš, když přes to vše, co prožíváš dokážeš zvládat školu, dokážeš, co si umaneš.:o))jen to využít správným směrem a neplýtvat energií, kde nemusíš:o)moc ti přeju, aby jsi dosáhla toho, co chceš, udělej první krok, ty ostatní se připojí:o))a jak psala Pajka, piš, piš.nasloucháme ti Dráža

Misko, je ti jen sestnact, a tolik jsi uz prozila! Zivot ti jen zacina a tak dej srdce a mozek dohromady. Mozek urcite nechce to co ty si delas. V srdci mas bolest kterou musis vylecit a ne se nenavidet a ublizovat. Nikam se nehon a ver mi ze jeste potkas mnoho pratel, jenom si dej trpelivost, uplni pratele jsou ti co chteji byt s tebou. Dej si cas najit ty prave. Kdyz me bylo sestnact ja jsem s velikou radosti odesla na internat, jelikoz jsem se nemohla dockat byt ven z rodiny. Nebyla jsem tam stastna. Na internate jsem zazila nejlepsi chvile meho zivota. Bylo nas na pokoji kolem 12ti, ale mely jsme stale plno smichu a akce, chodeni na konzerty, tance a povidani o chlapcich. V takovem okoli by jsi nemela cas premyslet depresivne. Take v te dobe jsem se ucila muzskou tezkou profesi, jelikoz tenkrat praxe mela pomoci se dostat na prumyslovku. Delala jsem to i kdyz v tezkych podminkach protoze jsem mela plan a Nadeji ze to delam pro lepsi budoucnost. Potom v 18ti jsem pracovala, chodila vecerne na prumyslovku a bydlela s dvema devcatama v najmutem pokoji. Chtela jsem byt nezavisla a byla jsem tinmto zpusobem velmi busy. Pro mladou holku to bylo dost, ale zase jsem zila v Nadeji ze to k necemu pomuze. Skoro vsechno co jsem si tenkrat prala se i stalo. Samozrejme jsem i ja mela v zivote kolotoc nahoru a dolu, ale vzdy jsem se snazila najit vychodisko a poucit se jak priste co udelat lepe. V horsich dobach jsem si vzdy pripomela jak moje potize jsou malicherne proti ostatnim lidem. A jak ted, jak muzeme sve potize prirovnat matkam s detmi v Bagdadu, kde na ne padaly bomby. Ty nemohly delat nic. Ale ty, ty to muzes pro sebe udelat. Ty jsi se narodila pro duvod a mas tu specialni smysl byt. Jinak mohu se zeptat co ty studujes a co ty budes delat v budoucnosti? Dosahnout neceho da praci. Ale pro zacatek ty si musis vyhledat dobrou doktorku a nech ji precist ty stranky co ty jsi zde napsala. Mozna ti pomuze najit misto pro leceni. Tva rodina nevi jak. Ja osobne jsem velmi praktycka a resim problemy, Deprese nam ukazuje ze dusevne nejsme spokojeni s zivotem. Nekteri lidi to resi antidepantama, slzamy a cekaji ze dalsi se pripoji. Ja bych sla cvicit, jelikoz to doda ty latky ktere potrebujeme v mozku, chodila na masaze nervoveho systemu, hypnoterapiji a proste bych nasla co nejvice informaci jak vse vylepsit. Musim pripomenout, ze kdyz clovek dostane predepsane antidepresanty, nesmi je najednou ukoncit, ale jen jak rozhodne lekarka. Zjisti zda v cesku existuje AAA. Nezapomen se ucit anglicky, tolik dalsich informaci si muzes najit v knihach a hlavne anglickem internetu. Ja velmi k tobe citim a doufam, ze misto rezani si das Nadeji ze vse bude lepsi a najdes doktorku ktera pomuze. Jinak ja v posledni dobe zde dost ctu nekdy odepisuji, Stejni lide me zde krytyzuji a nekteri dekuji. Take nemohu vyhovet vsem. S laskou N

Niky, chápu,že to myslíš dobře. Tady jsme ale v Čechách, kde platí jiné zákony než v Kanadě. Tahle Tvá reakce, byť sebelépe myšlená, byla unáhlená, neznalá věci :(

Miško, piš dál. Čtu to všechno. Deník by Ti nestačil, potřebuješ vědomí, že to lidi čtou a zareagují. Nemáš to lehký, snad postupně najdeš sama sebe a tím i řešení, ale větší či menší problémy řeší člověk celý život.

Ahoj Niky,Děkuji za Tvojí odpověď a za slova chvály.Pokud budeš listovat stránkami dozadu,dozvíš se co vše je za mnou,pravděpodobně Ti to vrtá hlavou J.Jen nevím,jak jsi se dostala zrovna ke mne?Snad nejsem zrovna já tak beznadějný případ,že jsem Tě uhodila do očíJZ doktorku si Tvoje jméno nepamatuju,měla bych?To co píšeš je moudré a naprosto jednoznačné řešení.Ale háček je v tom,že mně je pitomých šestnáct let,jsem ve druháku na střední,takže není nic snadné.Že bych nebyla doma šťastná,to snad přímo ne,naučila jsem se žít sama pro sebe,ale naši pro mne jsou hodně,i když se jen prostě potkáváme.Ale já si to nedokážu připustit.Snad pro moje sklony k hypochodrismu samozřejmně toužím po léčbě.Myslím každý den na to,že bych se někam tajně uklidila a dala se konečně dohromady,ale máma by mne nepustila,je naprosto proti všem psychologickejm kecům.Navíc o ničem neví.Pro ni fáze skončila ve chvíli,kdy ji prakticky úřady donutily jít se mnou k psychiatričce,asi po padesáté co jsme na ni s doktorkou čekaly,aby mi mohla napsat antidepresiva.Vysmívala se mi,nevěřila mi.TO,že jsem se nedávno pokusila zabít přešla,nechala se přemluvit že to nebylo schválně těch několik prášků.Nezazlívám jí to,jen prostě tiše toužím potom,že se jednou opravdu půjdu léčit na delší dobu,protože když jsem párkrát do roka zašla k psychiatričce pro prášky a půl hodiny jsme se tam do prázdna bavily o škole,to nebylo k ničemu.Jasně,moje chyba že jsem nezačla chodit na terapie,ale tehdy jsem neměla sílu něco shánět,někam jezdit

Misko nevim co se ti v minulosti stalo, ale velmi doufam ze si uz neublizujes! Me se zda ze by jsi mela odejit z te rodiny kde se necitis stastna. Bydlet nekde kde se muzes i lecit. Vzdy jsi byla tak sobestacna, ale ted se musis odnaucit byt adiktovana na sveho pritele. Adiktce muze byt na alkohol, drugy, lidi a jine. Potrebujes se ucit proti adiktci jak to delaji na AAA. V zapadnich zemich - Anonymni alkoholicka organizace. Jsi velmi inteligentni, ale lidi se kolikrat citi ztraceni, kdyz nemaji najity svuj smysl a cestu v zivote. My vsichni jsme jedinci na tomto svete a vsichni si musime slapat svou cestou. Nevenuj moc pozornosti spatnym lidem oni jsou tu take z toho duvodu aby jsme meli se moznost ucit. Jsi tak citliva, krasne umis psat a urcite mas plno talentu, ale hlavne si uvedom ze se nemuzeme zavdecit vsem a nema cenu brat zivot velmi vazne. Musis mit pochopeni a soustrast pro mene inteligentni nebo charakterem ubohe lidi. Nechci tu davat rady o ktere si nikdo nerika, ale preji nejak pomoci. A hlavne pis, dej sve city ven a nedrz uvnitr. Ahoj a hlavne mnoho zdravi a uspechu v 2005!

Misko nevim co se ti v minulosti stalo, ale velmi doufam ze si uz neublizujes! Me se zda ze by jsi mela odejit z te rodiny kde se necitis stastna. Bydlet nekde kde se muzes i lecit. Vzdy jsi byla tak sobestacna, ale ted se musis odnaucit byt adiktovana na sveho pritele. Adiktce muze byt na alkohol, drugy, lidi a jine. Potrebujes se ucit proti adiktci jak to delaji na AAA. V zapadnich zemich - Anonymni alkoholicka organizace. Jsi velmi inteligentni, ale lidi se kolikrat citi ztraceni, kdyz nemaji najity svuj smysl a cestu v zivote. My vsichni jsme jedinci na tomto svete a vsichni si musime slapat svou cestou. Nevenuj moc pozornosti spatnym lidem oni jsou tu take z toho duvodu aby jsme meli se moznost ucit. Jsi tak citliva, krasne umis psat a urcite mas plno talentu, ale hlavne si uvedom ze se nemuzeme zavdecit vsem a nema cenu brat zivot velmi vazne. Musis mit pochopeni a soustrast pro mene inteligentni nebo charakterem ubohe lidi. Nechci tu davat rady o ktere si nikdo nerika, ale preji nejak pomoci. A hlavne pis, dej sve city ven a nedrz uvnitr. Ahoj a hlavne mnoho zdravi a uspechu v 2005!

Ahoj,já ti děkuju za odpověď.Budeš muset omluvit můj handicap,já jsem totiš odjakživa na rady,a často velmi dobré rady,imunní.Vždycky jsem si dělala co jsem chtěla,jsem taky hrozně tvrdohlavá,takže moje cesta bývala ta nejlepší.Sama jsem si vždycky všechno budovala,na vlastní pěst a někdy to dopadlo hodně špatně.Myslím že Ty máš do čeho co mlvit,snad už jsi toho zažila dost na to,abys mohla poučovat taková zjankovatělé hříbátko jako jsem já:-)Jenže chyba je také v tom,že já východisko nevidím,protože nevidím ani problém.Vždycky když něco řeším,musím do toho vidět.Proto jsem schopná karatistce vylíčit všechno tak,aby to k něčemu bylo,proto jsme schopna objektivně posuzovat prakticky cokoli.ALe sama sebe?Ne,to nedokážu.Mám takový zmatek v tom všem,co mne napadá,že opravdu nevím,kde je ten problém a jak ho začít řešit.Vím,jak by to řešila moje maminka...,,Seber se,oblíkni se,namaluj se,učeš se,jdi za holkama a bav se.Jenom se utápíš ve věcech,které neexitují.Každý je občas smutný,ale jakmile se v tom šťouráš,je z tebe takovejhle hypochondr.Přestaň se válet a začni se sebou něco dělat.Vždyť ty holky v tvym věku přeci chodí na ty diskotéky tancovat,bavit se a ty za nikym nejdeš,přitom tě mají všichni tak rádi..."Jo,to se dobře chápe.Ale hůř dělá,protože tak to asi není...Asi si říkáš-TAK CO TEDY?????Já nevím co tedy bude,nevím co mám dělat abych se z toho všeho vymotala...

Je mi zle.Za celý svátky jsem nevylezla ven,a když,tak t bylo s mým pofidérním kamarádem z ulice,s kterým jsem se zmohla na pár slov a šla jsem domů.Jen jsem ležela a spala,abych to zaspala.Tentokrát jsem ale nesežrala žádný prášky,ač se to k tomu hodně přibližovalo.Mám v sobě tak velkou bolest,že jsem tak hrozně otupělá že už ani nevím,čí jsem.Jsem tu pořád sama.Všichni odjeli.Dan mi odepsal na zprávu po několika dnech,protože moje kamarádka byla na slepáku a on se tváří,že ho to hrozně zajímá.Každý den jsem vzhůru do noci a píšu,potom se snažím celý den zaspat.Není to tak těžké,protože je děsně ošklivo a navíc se nenáchází nikdo,kdo by tomu chtěl zabránit.Je mi fakt blbě.Moc to bolí.Ale pořád si říkám,že sposuta lidí to přežije i bez slz,že jsem přece taky tak silná a dokážu se přes to přenést.Chvílema ta sugesce opravdu spolupracuje s mym malym mozečkem.V tu chvíli mám opravdu velký ambice.Hodně plánuju.Dělávám to vždycky,když se mi něco stane.Když mně na základce šikanovali,vždycky jsem si plánovala jak zhubnu a budu krásná a všichni mne budou milovat.Když mi ubližoval Tomáš,slibovala jsem si,že přestanu být jenom děvka a ukážu mu,kam až to dotáhnu.Když mne opustil Jirka,zmohla jsem se jen na podřezání žil.Plány byly podobný,lae to už jsem byla nohama na zemi.Samozřejmně jsem chtěla zhubnout,být děsně ambiciózní a emancipovaná jako on,aby si mne vážil

Karatistko, jsi bezve holka a statečná, moc jsi mě potěšila, a to nyní potřebuju, protože jsem měla horečky 3 dny a nyní mám už7. den rýmu jak trám, ale tvoje zpráva mi zvedla neuvěřitelně náladu, jen tak dál, zvládneš i tu nemocnici, občas t otam není tak hrozné, chodím tam skoro každý den:o))milá Miško, co napsat tobě? než jen, že je mi to hrozně líto, že nejsi šťastná, ale vše snad bylo už napsáno, prozraď mi prosím, zda jsi si to jen četla nebo jsi si z z těch ,,rad" vzala k srdci? jsem asi rejpal, ale zajímá mě to, je to tím, že neslyšíš, nechceš slyšet, nerozumíš tomu, co píšeme nebo jsi tak unavená nerozhodná ztracená a zoufalá, že nadále zůstáváš v zaběhlém stylu života? promiň, ale někdy je nutné klást nepříjemné otázky přímo na tělo. čím přesně to je? co ti brání to změnit? možná je to nepřekonatelné a nehneš s tím a možná to není tak složité. prosím, zamysli se nad tím nemusíš nic podnikat jen si to nech projít hlavou. klidně mi vynadej, mysli si, že jsem pitomá,mám problémy s nimiž se pořád patlám ,a tak by se mohlo zdát, že nemám, co radit, ale záleží mi na tobě, jinak bych se ,,neobtěžovala "něco psát. všem krásný zbytek svátků. Dráža

Je mi skvěle...slabý výraz. Cítím se jak v sedmém nebi. Ale kdo nezažil, ten nepochopí. Doma je vše OK. Teď si mě hýčkají, kvůli těm očím. Takže na mé činy se na nějakou dobu zapomnělo. Jediné, co mě teď trápí, je můj zítřejší návrat do nemocnice. Zase to ohavné jídlo, brzo budíček i večerka..... Prostě katastrofa. :-( Dokonce jsem i Vánoce přežila bez vážnějšího úrazu.