Totální endoprotéza kyčle

Ivana- ještě k tomu řízení, já začala po 6-ti týdnech a to mi doktor dovolil kousek asi 3 km od baráku na polikliniku,jinak bych musela 2x přestupovat. Ale musela jsem si podložit zadek a rozhodně jsemneměla takový cit v noze jako normálně. Na vlastní odjezd autem z nemocnice ať opravdu zapomene. Nedovedu si představit, že bych měla nějak náhle reagovat. Jak psal Vladimír-ta noha je úplně jiná

Ivano, samozřejmě, že...HELČO - díky za pochvalu.
IVANO- myslím,že se opravdu nemusíš bát, já byla na rehabce 10 dnů a doma už soběstačná, bydlím ve 3.patře bez výtahu a normálně jsem si hodila baťůžek na záda a nakoupila. To tvůj muž dělat určirě nebude, opravdu ta tvá pomoc bude spočívat v přinesení kafe, talíře a ev. sebrat věci se země, které upadnou. Ale jak říkaly holky, moc nerozmazlovat-chlapi mají tu tendenci se dělat víc neschopni než jsou.
Rozhodně se nedejte odbýt s nástavcem na WC,ten je opravdu nezbytný,někdo montoval i madlo na WC-já to nepotřebovala,to je individuální. Sedátko do vany je také přez pojieťovnu. Snaž se manžela přesvědčit na rehabilitaci, naučí se jak se obléct,jak do vany a hlavně cviky, také zjistí, že může věci o kterých si myslel, že ne a naopak,banální otáčení že nemůže. Většinou je to těch 10-14 dnů a myslím,že to stojí za to. Pokud píšeš,že jste z menšího města,tak bych neváhala, určitě to bude jednodušší aby se to naučil na rehabilitaci,než aby k němu docházela rehabilitační. Navíc bude pod dohledem a bude to dělat správně.
Pokud se rozhodnete na rehabku nejít určitě ti tady všichni poradíme,ale jsou to spíš jen naše rady ze života.

Moc všem děkuji za...Ivano,
každý z nás měl strach, to je normální, ale zvládnout se to dá dobře. Já sama jsem po 2 TEP a od toho největšího strachu mi pomohla velká podpora právě na této diskuzi. Dostalo se mi tady i hodně cenných rad, kterých jsem využívala a hodně si tak zjednodušila zejména to pooperační období. Se všemi jsem byla ve spojení i v době hospitalizace a to mi taky moc pomáhalo. Před nástupem do nemocnice byl nakonec daleko víc nervózní než já manžel a já ho musela ještě nakonec uklidňovat.
Mne propouštěli z nemocnice vždy 7. den po operaci (klinika dr. Pírka v Ml. Boleslavi), zlášť jsem pak musela ještě na stehy. Rehabilitace byla u v nemocnici výborná a přestože jsem tam mohla ještě zůstat právě jen na tu rehabilitaci, tak jsem toho nevyužila a pokaždé cvičila a pořád ještě cvičím doma. Poprvé se mnou zůstal manžel týden doma, protože jsme nevěděli, jak to bude probíhat, ale podruhé už mě jen přivezl z nemocnice a po nejnutnějším zaopatření ještě ten den odjel do práce a v pohodě jsem všechno zvládala sama. Akorát ten první čas nám nosil jídlo z hospody.
Budeš-li mít čas, nalistuj si tak 3 roky zpátky (možná 4), kdy diskutovala Bětka, Ivča, Pepa a další, tam najdeš spoustu dobrých rad a vychytávek. Jinak je bezvadná ta knížka od Sosny, kterou doporučil Vladimír, také jsem si ji na jeho radu obstarala, je tam toho hodně zajímavého, hlavně co se smí a co nesmí po operaci, také doporučená cvičení.
V každém případě se ale ptej, všichni rádi pomůžeme. A neplač, všechno dobře dopadne a manžel bude nakonec sám překvapen, že to není nic tak hrozného a bude se pak těšit z každodenních pokroků.

Ivano, já jsem jela z...Moc děkuji, moc jsi mě potěšila,že jsi to tak zvládla.Ta rehabilitační pracovnice se platí a nebo kde bych jí sehnala.Jsme malé okresní město Pelhřimov a nejou tady takový možnosti jak ve velkých městech.Díky

Moc všem děkuji za podporu,ale mám stále s toho strach.On manžel je takový nervák a vidím ho jak už teď je nervní a zavírá se do ložnice.Tak mi ho je líto ještě víc.Na operaci půjde do nemocnice v Pelhřimově operovat ho bude primář MUDr.Běhounek nynější hejtman Vysočiny.Ale jednou za měsíc operuje a tak manžel má to štěstí,že ho bude operovat.Díky zase přijdu.

Ivano,především by si tyto příspěvky měl přečíst tvůj muž!
Dnes je operace TEP úplně běžná věc,není třeba být z toho na nervy.Zvládli jsem to všichni.
Co se týče léků na ředění krve,já dostala nějaké nové a proto jsem nemusela chodit na žádné odběry krve.Tak stále jen rehabilituji a jde to skvěle.Držím pěstí a buďte v klidu,dopadne to dobře!

Ivano, samozřejmě, že násilím nikdo manžela na rehabilitaci nutit nemůže, ale v nemocnici ho naučí jenom několik málo základních cviků, kdežto na rehabilitaci jich naučí víc, a naučí ho tam právě i to, jak si sám obléci a svléci kalhoty, obléknout a svléknout ponožky, obout a zout boty, vlézt na sedátko do vany a zase vylézt, takže i v tomhle po návratu domů dokáže být soběstačný a nebudeš mu muset sloužit. Poradí mu co a jak ano a co ne, čeho se vyvarovat, nejenom úhel 90 stupňů, ale i rotace, atd. Hlavně mu každý dotaz zodpoví fundovaní odborníci. Ale jak vidíš, jsou tu i lidé, kteří to zvládli i bez rehabilitace sami, ale pokud tu možnost má, tak bych ji na jeho místě neodmítala. Majla byla po návratu z nemocnice doma úplně sama a dokázala se o sebe postarat, i si nakoupit, dokonce s podpažními berlemi - dodnes Majlo obdivuju a smekám.

S prvním kloubem jsem byl dva týdny na ortopedii a dva týdny na rehabilitaci. Na rehabilitaci šlo jen o to, abych dokázal ohnout stehno na 90 stupňů. Vlastní cvičení zabralo va všední dny tak dvakrát čtvrt hodinky. S druhou nohou jsem byl kvůli komplikacím dlouho na ortopedii a z rehabky jsem utekl po pár dnech. Pokud bude znát cviky, chůzi do schodů a podobně, tak to jde i doma. Vkaždé nemocnici je to jinak, ale držet ho nikdo nikde nebude. Uvidí po operaci. Kde mu to vlastně budou dělat ? Po operaci je třeba také počítat s tím, že se musí sledovat srážlivost krve, protože hrozí tromboza. Proto bude brát nějaký heparin. Jestli může, ať sipřiplatí za léky typu Pradaxa, u kterých se nemusí srážlivost hlídat. Já měl ještě Warfarin v tabletách a jednou, dvakrát týdně mi kontrolovali z krve "quicka". To je výhoda v nemocnici. Doma se musí chodit k lékařce, která podle aktuálních hodnot upraví dávkování. Pokud je to k doktorce daleko, může mu chodit brát krev sestra domácí péče domů a dávkování se řeší telefonicky s doktorkou. Musí se upravit jídelníček. Někomu dávali heparin v injekcích a musel si píchat sám do břicha. To také lze odmítnout a přejít na tablety. V každé nemocnici je jiný postup a podle aktuálního stavu mu doporučí kdy lze jít domů. Někde vážou lýtka, jinde ne, jinak se tahají stehy. Já byl v Brně u Sv. Anny a koupat mi dovolili až po vytažení stehů za dva týdny. Ještě doporučuji knihu prof. Sosny k dostaní třeba zde: http://www.zbozi.cz/items?sId=uBZY3VzbwfHCyjWBUiwQ&r=zbozi1&q=N%C3%A1hrada+ky%C4%8Deln%C3%ADho+kloubu&origQuery=N%C3%A1hrada+ky%C4%8Deln%C3%ADho+kloubu&sourceScreen=newItems&forceScreen=newItems&prevItemType=new&maxStockAvailability=-1&atDepotOnlyFlag=0&paymentType=&itemType=new&order=cheap&oldShire=&shire=&minPrice=&maxPrice=

Ivano, jsem 9 týdnů po operaci kyčle. 12 den mě pustili domů. Na rehabilitaci jsem nebyla, ani mě to nedoporučovali. Cvičím domy cviky, které jsem se naučila v nemocnici. Nejdůležitější je ten nádstavec na WC, nesedat do nízkých křesel a hlídat správný úhlel kyčle. Nesmí být víc jak 90 stupńů. Nenavleče si sám ponožky. Ve vaně jsem neměla sedátko, sprchovala jsem se ve stoje za pomoci mynžela, od kolen dolů mě musel umýt a utřít. Dnes už ve vaně klečím.
"Choď" sem mezi nás, rádi ti poradíme a neplač. Uvidíš, že to všechno zvládnete.

A prosím ještě o...Ivano, já jsem jela z nemocnice rovnou domů a cvičila jsem cviky, co nás naučili v nemocnici. Po 7 týdnech od operace jsem dojížděla autobusem ambulantně na rehabilitaci, kde jsem se naučila nové cviky - jde to i takhle. Nebo jiná možnost - můj tchán jel po operaci také rovnou domů a dojížděla za ním rehábka na cvičení - zjistil si to u obvoďačky.
Při odchodu z nemocnice jsem si vezla sanitkou nástavec na WC - má nato nárok.
Doma bude potřebovat pomoct s navlékáním punčochy na operovanou nohu, podat věci
ze země, přenášet věci, ostříhat nehty, vlézt do vany/sprchy, nazout boty a myslím, že ostatné zvládne sám. Hlavně není nutno "obskakovat" - to muži rádi využívají, ať se učí samostatnosti.

A prosím ještě o radu,když na tu doléčovací rehabilitaci nepůjde,tak to bude taky se umět obstarat sám.To by ho měli naučit po operaci rehabilitační pracovník né?Aspon si to myslím.Jsem z toho dost vyplašená všeho.Děkuji.

Ivano, na nástavec má nárok, ten mu musí v nemocnici, nebo na rehabilitaci napsat. Na tu rehabilitaci ho přesvědč, naučí ho tam cviky, a potom i různé triky, jak se naučit sebeobsluhu. Až se potom vrátí domů, tak se neboj, nebude to nějaký ležící chudáček, ale dokáže se sám obsloužit, pohybovat (samozřejmě s holema),od tebe bude potřebovat hlavně, abys mu donesla polévku na stůl, protože to s holema v rukou sám nezvládne, pomohla mu utřít ťapky po sprše. Jestli se bojíš, že u něho budeš muset 24 hodin denně sedět a nebudeš se moct od něj nikam hnout, tak to tak určitě nebude, toho se neboj.

Ať se nenechá odbýt. Žádné půjčování, má na něj nárok. Mně ho napsali a dali v nemocnici na rehabilitaci. Určitě je nutný, protože vstávání z nižšího sedu hrozí vykloubením, než se udělá kolem kloubu to svalové pouzdro. Až bude manžel po operaci, tak změní názor a bude rád, že si na ten zvedlý záchod bude moct dojít sám. Ale není třeba se nějak moc obávat, zvládlo nás to už mnoho.

Mám s toho hrůza,že to s manželem nezvládne tu TEP kyčle.Koukala jsem na nějaký ukazky a tam to po operaci vypadá hrozně.Ani manžel nechce jít na ty 2 týdny na RHB pobyt tak nevím jestli to doma zvládneme.Jsem už na nervy ted.Potajnu pláču,aby mě neviděl.Manželovi je 64 let.Tak snad to zvládne.Dneska jsem se dozvěděla,že nástavec na WC se půjčuje až po 70 letach.Musí být nastavec?Omlouvámse , že se tady ulevuji,ale nevím kde a hledám podporu u těch lidí kteří to už porýili.Moc děkuji.

ZUZKO, jen jsem letmo...Yvono a Petro30 děkuji za povzbuzení. Je to boj na dlouhou trať-aspoň tedy u mě určitě. Zjistila jsem, že čím víc cvičím, tím to mám horší...manžel tohle hrozně nerad slyší, protože to vypadá, že se mi nechce cvičit, ale teď jsem přestala s rotopedem a cvičím jenom na posteli a jestli si noha odpočinula nebo co, ale je to trochu lepší. Moc toho ale nenachodím- jak jdu déle, tak noha těžkne a nemůžu ji zvednout- mám problém s MHD- lezu tam jak babička-přitahuju se nahoru :o( Petro v té Národní to chodíš do toho TCM Clinic? Nabízel mi také byliny, ale za 3500,- na měsíc a dlouhodobě a že neví, jestli mi pomůžou, když beru prednison.. Hlídají mě na RA a také si myslím, že jim jen chybí, aby se to projevilo v krvi (zatím mám jen vysokou hodnotu ANA), ale ty problémy tomu odpovídají. Nechci si ale zatím vůbec připustit další diagnozu! Stále si říkám, že se to nějak zvládne...už nemůžu brát další léky- s každým už mám hrozné problémy se zažíváním- tělo je už odmítá. Teď mám skoro měsíc hrozné pálení na hrudi, jestli jícen (žáha), ale je to hrozně nepříjemné a to jedu za týden do lázní.. nikdy tam nejedu v pohodě- nějaké prokletí, či co :o(

ZUZKO, jen jsem letmo proletěla tvé potíže, měla jsem na začátku ledna podobné - byť s vlastním kyčlí (tou stále "bojující") - a nakonec mi pomohly nesteroidní antirevmatika, je to teda fuj, ale třeba INDOMETACIN (čípky), příp. jsem měla i nějaké sáčky, nevzpomenu si.
Mám taky kortikoidy, zřejmě máme podobnou nemoc, já teď "bojuju" abych zastavila revmatoidní artritidu, ještě u mě nepropukla, ale mám všechny předpoklady.
Někdy pomáhají i takové "jednoduché" věci, jako hlídat si stravu, pořídit si relaxační kazety, dělat některé jogové cviky, naučit se zcela vypínat. Mně pomohly ty čínské byliny, jezdím na Národní k dr. Luckému. Je supr. Jsem na hranici kortikoidů, kterou už bych ani nepotřebovala, zlepšily se mi protilátky, nemoc spí hlubokým spánkem. Pomohla mi i makrobiotika + výše uvedené.
Tak držím palce, já stále bojuju, ještě nejsem za vodou, a stále bojuji o kyčel ,není to tak jednoduché, jak jsem si myslela původně, ale je to na dobré cestě. Tak uvidíme.

Ivano,
já měla oba kyčle v pohodě (myslím operace, rhb i pobyt doma), ale auto jsem řídila až za 2 měsíce.

Vladimíre,
myslíš to asi dobře, ale já bych před operací na ty filmy nekoukala. Zhlédla jsem je až po 1. operaci, takže u druhé už jsem to znala a nevyvedlo mě to z míry. Jsem ale asi citlivka.

Helčo máš pravdu,ono je to pro mě těžké v mé situaci sem něco psát.Vždycky zvědavá nakukuju co je tu nového,přečtu si jak pokračujete,jak se tu za tu dobu vystřídali noví lidé a všichni před operací s obavama,pak po operaci se učí a pak jsou fit.A nikdo nemá podobné potíže.Dovolila jsem se ozvat až když jsem si všimla Zuzky,že uvádí že to taky není ono.Tak mi trochu popostrčila.
Já jsem vlastně začínala po operaci nastejno s Yvonou.Jak už je to dávno.
Yvono,říkáš,že se kýveš,já samozřejmě taky a začíná mi bolet dole klenba,pro změnu si ulehčuju kvůli kolenu.Ale jinak se ohnu krásně i nehty ostříhám.Nejhorší je,že ten můj operatér je fakt dobrý,jak jsem psala co já už podstoupila vyšetření a nic.Co mi dal injekcí,chodila jsem 2injekce obden 10x a to mi opakaval od září 3x.To byly taky B a ty jsou dobrý.Zkouší všechno,ale z jeho řeči jsem tak trochu pochopila,že se moje tělo brání přijmou cizí implantát a že to chce čas,

Aleno, nikdo nic neříká,...Zuzko, neboj se a klidně sem piš i své problémy, od toho tu jsme , aby jsme si navzájem poradili.Já při nástupu do práce jsem si zde ztěžovala jaké mám problémy. Pořád to není stoprocentní.Ale takové problémy nemám jako ty,říkám si, že to chce čas.Nechodím dobře.Kývu se, hodně cítím i druhou neoperovanou nohu, ale musím uznat, že je to mnohem lepší než před operací, netrpím vůbec nočními bolestmi a to je důležité i rozsah pohybu je mnohem lepší, dojdu dál než před operací.Taky jsem si myslela , že mě lázně hodně pomohou, moc na to nespoléhej, možná také záleží do jakých lázní jedeš.Drž te se s Naďou , bojujte.Sežeňte jiné odborníky,kteří pomohou.

Už jsem se tady dotazovala...Ivano, v žádném případě to zpět m anželovi autem po operaci nepůjde. Na zpět se má jezdit vleže sanitkou.Na to je nárok.Ikdyž já jela sanitkou,ale řidič sanitky jel se mnou jak blázen na lůžku v starší sanitce jsem jela nepřipoutaná.Lehátko úzké.Bylo to velmi nepříjemné.Při druhé noze si řeknu manželovi ať mě odveze autem.Ale jako spolujezdec, sedadlo v pololeže, nohu nataženou.