Chci miminko!!!!!!!!!!!!

Chrusto, sleduji sem tam pro pobaveni ruzne diskuze tady na doktorce, a priznam se, ze ta vase me zaujmula predevsim tim infantilnim nazvem (dvanact vykricniku slecny zakladatelky mne osobne pripada trochu prehnane). Tak jsem nakoukla a zrovna se tu rozebiralo tema podvodneho otehotneni, coz me donutilo reagovat. Jinak se tady k vasim diskuzim specificky o tehotenstvi urcite vyjadrovat nebudu, jakozto bezdetne mi to opravdu nic nerika.

ahoj Nelo.muzes obejit tveho doktora,nepotrebujes doporuceni.Marketko ja ti moc dekuji za podporu.davas mi silu.cele to tady nabijis pozitivni energii.moc ti za to dekuji.a celym srdcem ti preji at uz se vam taky zadari.a jeste jedna vec.nemyslim to ted ve zlym ale nechapu co dela STASTNE BEZDETNA na diskuzi CHCI MIMINKO.

Markétko, díky za podporu a rady.No já bych řekla, že my se ten rok snažíme jako dost. Snažím se vysledovat si i ovulaci, cyklus mám přesný,takže to není problém.Já se právě taky bojím, že to nejde díky těm zánětům.Ale s každým problémem jdu hned na gyndu, nic nezanedbávám a doktor mi řekl, že záněty na otěhotnění nemají vliv, ať se tím netrápím,ale já tomu moc nevěřím. Jinak k té psychice,jsem na tom asi dost špatně, já po miminku toužím už asi fakt moc a čím déle to nejde, tím je to horší. Do Prahy to mám asi 80 km, takže myslíš, že tam můžu jít sama hned? Obejít toho mýho doktora? Takže jestli to dobře chápu, chodíš do CAR k Apolinářovi?

Nelo - taky nevím, proč tě nikam nepošle, kort jestli trpíš na záněty. Každej gynekolog je různej. Já mám dost pečlivýho. A i přesto, že jsem v 18ti otěhotněla hned..., tak díky tomu, že jsem 7let brala antikoncepci jsem se totálně hormonálně rozhodila. Záleží na tobě... Ale já bych nečekala... Nevím, jak moc jste se ten rok snažili..., protože my měli tolik práce, že jsme se až tak moc nesnažili. Přesto jsme na CAR šli, ale my jsme chtěli vědět, zda je vše v pořádku.

Ty vitamíny jsou hodně dobrý, mají se brát před otěhotněním, právě aby v době raného stadia těhotenství bylo vše v pořádku. Takže já je moc a moc doporučuju.

Taky hodně dělá psychika. Nevím, jak moc po miminku toužíš... Stává se, že ženy, které moc touží po dětech, tak to prostě nejde...

Mně pomohli taky na CARu hodně psychicky, řekli mi, kde je ten problém a že manžel je v pořádku... Pak člověk už ví, jak na to a dost jsem se tím uklidnila...

Pokud jsi z Prahy doporučuju Apolinář, tam chodíme my a jsou tam strašně hodní. Dokážou i hodně poradit.

Jinak moc držím palečky, aby to brzy vyšlo!!!

Markéto, díky za rady, já sama nevím, zda ještě zkoušet či nikoliv. Na netu jsem četla, že rok je minimum,ale povede se to třeba až za dva.Aby zase člověk nepodstupoval něco, co vlastně nemusí.Je fakt, že už po tom toužím opravdu moc a moc.Dělám všechnoo možné,jen ty vitaminy,co jsi psala jsem teda nezkoušela.Myslíte,že mají nějaký úspěch? No zkusit to samozřejmě mohu. Já nevím, proč mi gynekolog sám neporadí, proč mě teda nikam nepošle,když tam chodím dost často /trpím na záněty/ a pořád mu opakuju, že chci otěhotnět.

ahoj Štastně bezdětná a Marcelo, to byla moje rada, co bych udělala já... Asi jsem zřejmě přehlédla tvůj věk, jen mně zaujalo to, že jste spolu 7let..., takže jsem myslela, že jsi starší. Je ti 22let, jestli jsem to dobře pochopila... Mno, to je různý, někdo je připravený na dítě ve 22letech někdo není ve 35.

Brala jsem to ze svého pohledu. Já si pořídila dítě v 18. Prostě se to stalo, byl to první kluk a já hned otěhotněla... Na interupci jsem nechtěla a teď každý den děkuju Bohu, že jsem nešla...

Po tom jsem si myslela, že otěhotním hned, ale chyba lávky. Snažíme se o miminko skoro dva roky... v zimě jsem prodělala tzv. zamlklé těhotenství... A opravdu kromě mého prvního dítěte... jsou pro mně další děti absolutní prioritou...

Víte musím se smát, když mi někdo říká, teď dítě nechci, až za rok atd... Víte, já na to, než mě vzali na CAR čekala 3 měsíce. Je tam každý rok víc a víc lidí a proto se tak dlouho čeká.

Každého v mém okolí koho znám, má alespoň jeden z partnerů nějaké problémy...

Ano, máte pravdu Marcela je ještě na mimčo moc mladá... Ale pokud cítí, že miminko chce, tak to naprosto chápu...

Víš, Šťastně bezdětná..., já si totiž nedokážu představit, že žena, která je bezdětná je šťastná, ale každej ten smysl života máme jinde...

Marcelo, jestli Ti můžu pomoci, tak bych si našla nějakou zálibu, já nevím, jestli Vás baví tanec, tak začít chodit třeba tancovat Salzu. Nebo navštěvovat kurzy jazyků. Šetřit na dovolenou... Zkrátka zabrouzdat o netu, co by tě bavilo a na to se zaměřit... Potom si budete povídat i o něčem jiným než o dětech. Pravdou je, že mluvit o dítěti, když muž to dítě zatím nechce, může strašně otrávit.

Takže držím palce, aby sis našla nějakej koníček, kterej tě bude bavit a miminko si pořídíte v době, kdy oba budete chtít a nebo ať tvůj přítel změní názor. Zkrátka Ti ze srdce přeji, aby si byla šťastná.

Chrusto, úplně tě chápu, já bych to taky nevydržela... Mno dneska je pondělí, zkus to ještě chvilku vydržet, ju? Jinak to bolení v prsou je dobrý znamení... ;O))).

Moc na tebe myslím, fakt to nechci zakřiknout, ale úplně to cejtím, že by to tentokrát mohlo vyjít... ;O))) (ŤUK ŤUK ŤUK)!!!

Asi máš pravdu, že je to jen proto, že to vidím všude okolo a proto hledám rady jak se naučit o tom nemluvit. S přítelem jsme si o tom už několikrát promluvili a řekl mi, že děti chce, ale ne teď. Já ho chápu a respektuji ale přesto si občas nedokážu pomoci a nějak to ze mě vyjede. Nechávám se dost často unášet emocemi a hlavně si vše moc beru osobně. Každopádně ti moc děkuji za tvou radu a pokusím se jí řídit.Měj se.

Marcelo, psala jsem to jako reakci na rady Chrusty a spol, ne na tvuj puvodni prispevek. Jsem rada, ze to vidis takhle rozumne. Take s tebou souhlasim, ze neustalym pripominanim tohle tema priteli spis znechutis. Chapu, ze nemluvit o tom pro tebe neni jednoduche, ale s urcitou davkou sebeovladani se to urcite zlepsi. Zaroven si myslim, ze by nebylo naskodu si sednout a narovinu si promluvit o tom, jak oba vidite budoucnost - bez konfrontace, rozcilovani ci emotivnich projevu, proste si jen tak utridit vzajemny pristup k veci. Napriklad, chce tvuj pritel jednou deti, nebo je nechce vubec a nechce ti to priznat, aby te neztratil? Pises, ze jste z HA presli na panskou ochranu - neni to treba tim, ze chce mit sam veci pod kontrolou? Co ho odrazuje od svatby? Co chce od zivota? Proc je pro tebe tak dulezite mit deti uz ted?

Ja sama si myslim, ze ve vasem veku (22 and 25, jestli se nemylim) mate jeste objektivne vzato na rozhodovani o svatbe a diteti cas. Mozna by nebylo do veci se zamyslet, co te tak zene k touze po diteti - jde o hormonalni smrst (zvlaste ted na jare), pohled na kamaradky s kocarkem, touhu byt konecne "rodina se vsim vsudy", mit konkretni zivotni cil, nebo o zrale rozhodnuti vychovavat dite (predskolaka, pubertaka), nejenom starat se o male roztomile miminko? Neber si me dotazy osobne, neznam tebe ani tve duvody, jen jsem si vsimla, ze nekdy se za touhou po miminku skryvaji uplne jine veci, a ta touha se da uspokojit i jinak. Kazdopadne preju hodne stesti.

daly mi v repromede test na kterem je napsano ze ukaze vysledek uz 5 az 7 den po oplodneni.tak to vite jak me laka si ho uz udelat.ale zase se bojim aby to nebylo brzo.je to dnes 9 den.ach jo.ja to asi nevydrzim

Jak sis určitě všimla psala jsem, že mi to také přijde jako podraz. Klidně bych mohla začít propichovat prezervativy, které teď požíváme, ale neunesla bych to v sobě a brala bych to jako velkou zradu a hlavně, i když si myslím, že to není případ mého přítele, jsou i muži, kteří se s ženou rozejdou hned, jak zjistí, že je těhotná a to bych opravdu nerada riskovala. Děkuji za tvou reakci, ale skus mi tedy poradit co mám dělat, abych na to alespoň přestala myslet a hlavně to příteli přestala připomínat, protože mám strach, že jeho pohár trpělivosti už nemá daleko k tomu, aby přetekl a já bych ho nerada ztratila. Děkuji.

Marketo, nedalo mi to nereagovat na tvuj prispevek (a tim i na predeslou diskuzi na toto tema):

"Takže je to každýho věc, ale myslím, že na tom, když ženská chce s chlapem dítě, tak na tom rozhodně není nic špatnýho."

Ano, neni na tom nic spatneho, ale stejne tak neni nic spatneho na tom, ze muz dite nechce. Obvinovat ho kvuli tomu ze sobectvi mi pripada hodne zcestne - stejne tak by on mohl tvrdit, ze sobecka je zena, kdyz ho kvuli sve touze po miminku nuti do role, o kterou on nestoji. Pokud si muz na nic nehraje a na rovinu rekne, ze dite nechce, co je na tom spatneho? To, ze o dite se vetsinou stara zena, nehraje roli - i pro otce je to zavazek na cely zivot, ktery by na nej nikdo nemel hodit bez jeho souhlasu.

Sit podobnou boudu na partnera mi proste pripada jako opravdovy hnus a sobectvi vuci partnerovi i diteti, ktere si urcite zaslouzi dva rodice, kteri o nej stoji.

"Nakonec z toho bude celej štěstím bez sebe a pokud má Marcelu rád (což si troufám odhadnout, že ano, tak si myslím, že není co řešit...)."

Bohuzel existuje spoustu otcu, kteri z toho byli natolik stestim bez sebe, ze od rodiny odesli, protoze novou situaci proste neprijmuli. Tvrdit, ze kazdy chlap bude skakat radosti do stropu z neplanovaneho ditete, je nebezpecna naivita...

Zdravím děvčata! Moc Vám všem děkuji za vaše rady, ale co se týče toho, že bych vysadila prášky aniž bych mu o tom řekla, tak za prvé si sem jistá, že i kdyby na to přišel třeba za 20 let, že by to bral jako velký podraz a neodpustil by mi to. Za druhé jsem ten typ, že bych to v sobě dusila, žralo by mě to a dřív nebo později bych to na sebe stejně vykecala a za třetí jsem částečně smířená s osudem, takže až bude čas aby to přišlo, tak to přijde. Spíš mi vadí, že mě příbuzní otravují s dítětem hlavně tedy moje babička, kterou v 17-ti museli kvůli dítěti přidat rok. Dnes je jiná doba, ale byla bych ráda kdyby se rozhoupal obzvláště po tom co jeho o rok mladší nejlepší kamarád čeká za měsíc miminko. Děvčata spíš mi poraďte jak se mám zaměstnat, abych na to pořád nemyslela. Děkuji za každou radu.

ahoj Marketko.jsem rada ze mas stejny nazor na mimi jako ja.jinak prsa stale boli.takhle me jeste v zivote nebolely a jsou tvrdy.test si udelam uz v patek.o den driv.je vyzkouseny ze se to uz ukaze.tak se bojim.ze bude negativni.ach jo.venku je nadherne tak to aspon cloveku trochu zlepsi naladu.Nelo-zadny nohy do vrchu a podobny nesmysli.jak je to uz rok tak uz to chce pomoc odborniku a hlavne zjistit v cem je pricina nezdaru.treba to bude nejaka banalitka.nemusi to hned koncit ivf.ale ztracet cas by jste taky nemely.hodne stesti.

Ještě dotaz Marcely. Já bych to udělala stejně jako Chrusta. Prostě po sedmi letech vztahu, je chlap sobec. Chlapi jsou fakt na tohle srabi. Můj brácha chodí s holkou 2 roky, je jim 35 let. Já neříkám, že jsou nějak starý, tedy brácha samozřejmě ne... Ale jeho přítelkyni už dost tikaj biologický hodiny.. Má ho ráda, rozejít se s ním nechce a chce s ním dítě... co je na tom do háje špatnýho, když ženská chce dítě...? Krom toho, ten kluk může jít vždycky od válu, chlapi takový jsou... Člověk může bejt šťastnej, zamilovanej... A taky za dva roky rozvedenej, že jo.... Jen proto, že chlapi, prostě když chtěj, tak jdou..

Takže je to každýho věc, ale myslím, že na tom, když ženská chce s chlapem dítě, tak na tom rozhodně není nic špatnýho.

Nakonec z toho bude celej štěstím bez sebe a pokud má Marcelu rád (což si troufám odhadnout, že ano, tak si myslím, že není co řešit...).

Nelo: Tak pokud to už zkoušíte rok, máš právo si vyžádat od svýho gynekologa žádanku na vyšetření na CAR (centrum asistované reprodukce). My to zkoušeli také rok... a pak jsem šla na vyšetření. Manželovi zkontrolovali spermiogram, ale on je v pořádku. Problém byl ve mně a v mojí nepravidelné MS, neměla jsem ovulaci.

Jinak, jestli chceš ještě zkoušet... Tak je nejlepší, měřit si bazální teplotu (každý den ve stejnou dobu) a nebo si kupovat ovulační testy (jsou podobné těhotenským).

Mno a samozřejmě jez vitamínky - nejlepší je Femibion 800, ale můžeš i centrum babyplan a k tomu to střídat s kyselinou listovou.. Pokud máš nepravidelnou MS, tak pomáhají bylinkové čeje - já piji od Grešíka - ženský čaj.

Pokud máš problémy s bederní páteří, tak je nejlepší cvičit Mojžíšovou metodu.

Tak co... ;o)), vyčerpávající???

Ahoj Chrusto, jak je co prsa, je to lepší???

Ahoj holky,jsem tu nová, tak se chci zeptat. Rok se snažíme o miminko a nejde to. Já vím, že mi asi neporadíte žádný fígle,ale přece, kdy je třeba nejvhodnější plodit? My máme málo času přes den,takže se snažíme jenom večer a v noci, kamarádka zase říká, že to máme dělat ráno.Snažím se o to v plodné dny,ale ty má každá taky jinak,dávám nohy nahoru, co mám ještě dělat? Myslíte si, že jsou spermie kvalitní každý den, když mám plodné dny,tak se snažíme co nejčastěji, dozrají za tu krátkou dobu? Možná pitomé otázky,ale já se nemám koho zeptat, s kým poradit.....

Pro ty,co nemohou otěhotnět,taky pomáhá prstíčková metoda-zadat do vyhledavače.

a dite byla a je pro me priorita.at uz s chlapem nebo bez neho.

no Hani pletes se.to jestli muzu nebo nemuzu otehotnet na muj nazor nema vliv.a uz to nechci resit.rozebirame tady neco co si musi Marcela prebrat v sobe sama a taky sama vyresit.a na celej svet rozhodne nastvana nejsem.za moje trapeni nikdo nemuze.tak blba jeste nejsem abych si to myslela.

No však jo,prostě buď se dohodneme oba anebo jdu od válu ale nebudu na něj šít podraz!!! Z Chrusty mluví teď zřejmě to, že nemůže otěhotnět, je naštvaná na celý svět.Možná kdyby otěhotněla normálně, tak by mluvila jinak, teď si myslím, že dítě je pro ní priorita a chce ho ať už s chlapem nebo bez.Ale nikdo mi nenamluví, že je normální to na chlapa narafičit.....

Ahoj holky..Jak píše Jitka, Hana i Chrusta...Něco mezi je asi pravda..Je to ode mě možná trošku alibistické, ale cítím to tak..Je to s každým chlapem jiné a jak už jsem psala, měla jsem chlapa, který byl vyloženě rád, že mi na rovinu nemusel říct, ať vysadím prášky a udělala jsem to rozhodnutí za něj..Měl prostě strach..Ale je fakt, že dřív jsem razila názor, že je to podraz..Ale po 5ti letech vztahu, když chlap se k ničemu nemá, tak je na čase to řešit jinak..Buď rozchodem, nebo vysazením prášků, ale tím riskovat to, že ten dotyčný jako otec a manžel selže, protože nebyl připravený..Ale narovinu, kdy je chlap připravený???Každopádně bych teď za dítě dala všechno a chtěla bych ho i bez chlapa..ale je pravda, že každé své známosti jsem vždycky řekla, že nic neberu a že se musíme chránit..A to ne proto, že bych měla strach z otěhotnění, ale proto, že jsem nechtěla být podrazák...Nadruhou stranu, chodit s chlapem delší dobu a on se na myšlenku na dítě netvářil nadšeně a já ho přitom milovala a věděla že s ním chci být, tak bych ty prášky dnes, po těch všech útrapách vysadila...Nikdy bych mu to ale nepřiznala! Je ale podstatné, jestli ten muž děti někdy chce, nebo nechce...To je ale např. v mém případě bezpředmětné řešit, protože s takovým člověkem, co mi řekne, že děti nechce, nebo možná někdy za x let, bych do vztahu nešla..