potrat - cena

nikdo neschvaluje zabíjení...ale i při těhle rozměrech je to malinkej človíček

Tady se o tom bavit nemá...nikdo neschvaluje zabíjení dětí, zárodek do 8 týdne nemá ani centimetr, a to je většina interrupcí, do 12 týdne má cca čtyři.

já osobně třeba pozdější potraty neschvaluju, pouze v případě vážných zdravotních postižení

Inko, špatně jste...To je bohužel realita. Paní se zoufale snaží najít pomoc, ale jaksi se jí to nedaří...

Vím co je Aspergerův syndrom, ale těžký autismus je něco jiného. Ten člověk třeba vůbec nemluví.

Tady se o tom bavit nemá cenu, až na vyjímky schvalujete zabíjení nevinných dětí i zdravých, těžko pochopíte, co může přinést dítě s postižením.
A ten autismus je porucha autistického centra v mozku jakou má můj David (aspergerův syndrom). Aspergerův syndrom má určitá svá specifika. Máš zřejmě dlouhou chvíli v těhotenství tak si to najdi.

Inko, špatně jste pochopila. Chtěla jsem říct, že kdyby ta paní nebyla na všechno sama, nezašlo by to tak daleko. Jak píše Markéta H. je třeba včas vyhledat pomoc. Problém je u maminek, které si myslí, že to zvládnou, nebo musí zvládnout sami za každou cenu. Že by cítili méněcenost, že to nezvládnou. Jestli už je to dost jasné.
Ono stačí i zdravé dítě, když je živější nebo hlasitější. Uvidíš sama, kolikrát ti ulítne ruka, aniž by to bylo k užitku. Pak si vzpomeň. Už tím, že jednou ve zlosti či stresu dítě uhodím (byť jen přez ruku) ukazuju mu agresivitu. Nebo tím, že zakřičím. Pak se nemohu divit, že se dítě vzteká, kope, kouše, škrábe hází hračkama nebo třeba i později nábytkem.

Proto šukat se šprckou a je...Taky si nechám natáhnout od holky šprcgumu na ptáka a pak prcáme jak o život a můžu stříkat až do ale luja.

ne, může za to ten, kdo jí...Proto šukat se šprckou a je to vyřešné i kdyš já nejradši šukám bez šprcky, ale zase vím s kým a za jakých okolností

ne, může za to ten, kdo jí ošukal!

A pokud některá porodí těžce autistické dítě, musí se připravit na to, že když ji bude svou agresivitou ohrožovat na životě, lidi jako Jana řeknou, že si za to může sama...

Tady to žije!
S těmi postiženými je to otázka na dlouhé rozebírání a ráda bych připoměla, že se liší případ od případu. V ústavu jsem zažila dost, byla jsem na oddělení, kde byli ti klienti, kteří byli dříve zavírání právě do klecových lůžek, kterým se dávali kazajky... přesto říkám, právě tito lidé mě v životě nejvíc obohatili.
V africe žijí úplně jinak, jako by postižení neměli (to mám z jedné dokumentární knihy, která píše o zdravotnictví a životních podmínkách).
Je skutečně hodně důležité, aby rodiče našli pomoc s péčí dříve, než bude pozdě (ideální hned po narození). Nedávno jsem slyšela,že stáhli dotace právě na rannou péči (sociální služba, která pomáhá v rodině).

Stát se může všechno, ale nejspíš všechno dopadne tak, jak si sama přejete. Což vám to přeji i já.

Vždycky se rozhlížím :-)

Tak se raději na ulici pořádně rozhlédněte. A pamatujte, ani na přechodu nemá chodec před tramvají přednost. Opatrujte se, i za své miminko.

To jo.
Ačkoliv mě fakt klidně může přejet tramvaj :-)

Ivko, asi by bylo rozumné to strašidlo ignorovat. I kydž se zdá, že máte nervy ze železa a slušný smysl pro humor :-)

Třeba. To člověk nikdy neví... Třeba mě zejtra přejede tramvaj :-)

trebárs ani nebudes

To nejsem.

jeste na ni nejsi, Ivko :-(

Milá žany, já jsem si mateřskou bohatě předplatila na sociálním pojištění :-)