potrat - cena

Poznala jsemmnoho lidí s downovým syndromem a ze svých zkušeností mohu říct, že jde zaprvé o to, jaká k tomu jsou přidružená postižení mozku - samotný DS znamená uplatnění na trhu práce, hůře se vyjadřují, protože k této anomálii patří i jiný tvar patra a silnější jazyk...a jsou velmi veselí, radostní, pečliví. Mnohem horší z mého pohledu je autismus. Objevuje se agresivita, nepoznáte, co si ten člověk myslí, co během několika vteřin udělá - autismus se diagnostikuje až kolem tří let... o postižení toho vím celkem dost (teorie i praxe) - kdyby chtěl někdo něco víc, může přes mail [email protected]

Určitě, vykřičníku, boží mlýny melou. Vám už namlely :-)

Tak problém - postižené...Ano ty kreténe, měli jste VELKÉ ŠTĚSTÍ, že vás bůh nepotrestal za to, že jste nechali zabít své první dítě!!! Ale neboj, boží mlýny melou, ještě máš spoustu dětí, na kterých ti to bůh může vrátit!

ivko ty neumíš číst. to postižení by se zjistilo až po porodu.

Tak problém - postižené dítě - je moc vážné a pro rodiče těch dětí určitě i bolestné téma.

Měli jsme se ženou velké štěstí, že naše děti byly zdravé a kromě pár nemocí a ne příliš vážných úrazů prošly dětstvím bez závažnějších problémů.

Možná, že se mnou nebudete souhlasit, ale v dnešní době, kdy je možné mnohá z těch doživotních fatálních fyzických či psychických postižení diagnostikovat ještě v rané fázi těhotenství, by se takové děti rodit neměly. Ale rozhodnutí bych zase nechal na rodičích. Oni ponesou důsledky ať se rozhodnou jakkoli. A podle mne, nikdo nemá právo jim jejich rozhodnutí vyčítat. Ovšem rozhodovat by se měli po důkladné informaci, jaké postižení plod má a co by pro budoucí dítě znamenalo. Někdy je skutečně lépe především pro to dítě - nenarodit se.

když manželovi zjistili vážnou nemoc, řekla jsem, že budu s ním, bez ohledu na to, co se stane. Stát se může každému něco. Ale kdyby mi lékaři řekli o vážném postižení dítěte, asi bych volila interrupci.

oni umíraj brzo. hele a co...Umírají brzo? Mýlíte se, umírali brzo. S dnešní medicínou je všechno jinak.

oni umíraj brzo. hele a co...Nevím, upřímně a z celého srdce nevím, nevím, nevím. :-(

Máte pocit, že jste se rozhodla správně, neutekla jste před zodpovědností za druhé. Fajn. A co pak?

Sama jsem těhotná a čekám na výsledky testů, tohle jsou věci, nad kterými přemýšlím, nemám zálibu v tom být krutá, jen se na to dívám ze všech pohledů. nikdo neříká, že rozhodnutí žen jsou snadná...

oni umíraj brzo. hele a co bys dělala ty ivko, kdyby se po porodu zjistila nějaká vada u tvého děcka? nooo???

Je mi 42 let, dcera se...Jano, nechci být krutá, ale máte dvě postižené děti, je vám 42, až vám bude 72, jim bude třicet. jak se o ně postaráte? Co se s nimi stane?

Je mi 42 let, dcera se...To je všechno hezký, co píšete. Ale víte, ti rodiče jaksi stárnou a jednou už nemají sílu se o postiženého potomka postarat, sami potřebují pomoc a pak se tu ústav.

Drahá Markéto H, co musím ocenit, je nejen vaše slušnost, ale také, že máte schopnost a odvahu přiznat, že nejste neomylná a bez chyb.
Myslím, že odborně se tomu říká sebereflexe a je to velmi vzácný jev. Takže pokud jsem vám řekl něco ostřejšího, pokud jsem se vás dotkl, omlouvám se.

Cena potratu?
Tak třeba jako nejdražší bych viděla nenapravitelnou ztrátu vlastního dítěte.
O postižených bych se bavila jinde, ale když to tady probíráte, myslím že ta vyšetřený v těhotenství jsou, jak píše i Markéta, tak trochu mimo cíl.
A dnes je, Ivko, mnoho jiných možností, ne jen ústav. Navíc ústavy se postupně ruší a ne proto, že by se rodilo méně postižených.

Je mi 42 let, dcera se narodila zdravá a v půl roce jsme začali chodit na vyšetření - DMO, je na vozíku, ale s námi doma. Když ji byly 4 roky přes obtíže jsem znovu otěhněla, syn se narodil taky zdravý, neměl problémy s koordinací a to že trpí aspergerovým syndromem zjistili až ve školce. Mám s nimi hodně práce a bylo těžké to vše přijmou. Ale i kdybych v těhotenství věděla, o jejich vadách na potrat bych nešla!
Cena potratu? Je zejména to, že nemáte sílu překonat strach ze zodpovědnosti za druhé.
Potrat uznávám pouze v případě, kdy těhotenství ohrožuje život matky, nebo je duševně nezpůsobilá se o děti starat. Postižení bych z možnosti interupce vyjmula.
Ivko, do ústavů by tolik lidí nemuselo, kdyby nebylo tolik odsuzujících lidí, kteří si myslí, že jsou zdraví! Rodiče, kteří péči nezvládají a dávají děti do ústavů jsou většinou Ti, kteří se nechají spoutat tím, jak na ně druzí koukají a různými jinými předstudky.
Ivko, nevíte dne ani hodiny, kdy se přijde na nějakou nemoc, kdy se Vám stane nějaká nehoda. Copak Vy byste své dítě hodila ze skály, kdyby se zjistilo, že má třeba leukémii?

markétko, právě že tolik lidí jako vy není, kdyby se rodily postižené děti, které se dnes nenarodí, prostě by to ústavy nezvládaly

K postiženejm pustí jako...Není tolik nadšenců, kteří takovou práci chtějí dělat (denně jsem byla pokousaná, pokopaná, poškrábaná, několikrát na prahu života a smrti...)

Omlouvám se za chyby - náročný den...

Markéto, máte můj obdiv za...Drahá Týno, to je delší rozbor... Osobně mohu říct, že mi práce u postižených lidí pomohla. Dostala jsem mnohem víc, než kdy mohla dát. Oni umí i v dospělosti to, co my uměli jako malé děti - do všeho se položit. Radovat se z maličkosti, žít přítomností a mnoho jiného. Prenatální diagnostika by podle mého měla složit zejména k tomu, aby rodiče věděli, že jejich dítě bude potřebovat větší péči, že bude nutná operace brzy po narození a další. Dnes je to bráno jako selekce lidí... a to není tak úplně správné. Ale tak je se vším na co vědci přijdou, myslejí to dobře, ale vše je zneužitelné. Jsem ráda, že se takoví lidé rodí, že žijí s námi. Prenatální diagnostika také neodhalí vše, je to do jisté míry falešná iluze. Narodí se Vám, myslíte, zdravé dítě a teprve v průběhu života se přijde na poruchy autistického centra, poruchy CNS, svalová atrofie nebo i taková obyčejná autonehoda... Každý z nás je nějak "positižený" ať už je to nemoc těla, ducha či rozumu...
Snad je z toho můj potoj jasný.

Milá Markéto, jste jistě...Milý Oskare, je mi lítože to na Vás tak působí. Chybu jsem udělala asi ve chvíli, kdy jsem začala více diskutovat. Respektuji cestu každého člověka a umím pochopit ženu, která se rozhodne pro potrat. Kolik já v životě udělala chyb - velkých, a kolik jich udělám během jednoho den! Nepovažuji se za neomylného člověka, naopak. Nechci to rozepisovat...
Doufám, že už tak působit nebudu na nikoho.