Jak na HUBNUTÍ II.

Tak ciculienky,konečne mám troška času aj na písanie.MIRUŠKA

Ahoj holky,tak jsem si početla, jste fakt holky úžasný, statečný. Já mám za sebou taky hodně drsný manželský příběh, ale situaci jsem vyřešila (a krásně zhubla, ovšem z nervů). Pak jsem se zařizovala doslova od nuly, neměla jsem ani všechny osobní věci, měla jsem maličko peněz (taky splácela dluhy, nikoli svoje), ale ta svoboda a pocit, že jsem udělala jedině dobře, jak pro sebe, tak pro syna....MÍLO

Ivanko, odkud jsi? U nás asi hřiby (ani nic) neroste a já bych tak ráda vyrazila..... S tím hrncem jsi mě také dostala. Holt, to jsme my ženské. Také jsem dostávala k narozkám (a vůbec - vánoce, atd) samé hezké věci (mikrovlnka, hrnce, video, TV...), ale už jsem to zavrhla. Teď si chci udělat radost, tak si půjdu koupit termoprádlo a nějaký "ohozek" na kolo do zimy. Tož tak!Mílo, vydrž, i když jsi asi teprve na začátku. S tím se asi musí počítat, že bude pěkně nechutný, ale na druhé straně - když jsou při tobě děti, tak to půjde určitě o to lépe. A nezapomeň, že všechno se dá řešit, nic není definitivní (abys třeba nedejbože nemyslela na nějaké řešení - viz Martina a její kámoš!!!)!Je fakt, že co robka, to sám celý román.

Ještě jsem si prohlídla album. Macek je kočka z oslavy. Ti kolegové musejí koukat jaká je z tebe kočka no a foto z mládí ani nemluvím,jen tiše závidím. Nikdy jsem nebyla ten typ za kterým se chlapi točí. Snad se toho dočkám ve svém zralém věku. Moc ti to tam sluší a pochopitelně jsem omrkla miminko v bříšku. Miru, to jsou ty křížky tam je mimi????? mrt

Ivanko,už jsem se těšila jak námtady popíšeš krásný šperk a ty hrnec, ale na radosti ti to neubralo a to je dobře.Takže děvčata ty životy jsou opravdu moc zamotaný, a já vím, že můj život je vlastně procházka růžovým sadem.Vyzvedla mi Mirka, byly jsme na o. dietním a Mirunka si povídala s Adélkou a Adélka jí říkala mámo už nééééééééééééé a Mirunka po komunikaci s Adélku ale já jí podezírám že i s hypoušem talíř jako dáma odstrčila a nedojedla. Ale pak šla koupit mužíkovi nějakou sladkost domů a koupila 2 kousky svatební koláčků a já musela jeden snít ale opravdu musela nechtěla jsem si jí vzít na svědomí. život opravdu píše romány. Mílo ty se drž, bude prudit to je jasný, ale buď silná, hlavně se nenech vyprovokovat. Jinak jídlo je zatím vcelku v pohodě po 4 hodinách a opravdu hlad není. Včera oslava, no to nebylo 100% ale taky né nejhorší. Ježíšku ve středu hlásáme. Martina

Danuško, já jsem ti zapomněla napsat, že v našich lesích se momentálně vyrojily suchohřiby a václavky! A taky jsem si holky udělala radost, zakoupila jsem si něco hezkého, lesklého, pro radost, jenom pro mě. Áno děvčátka, je to nerezový kastrol i s pokličkou. Václavkový guláš v něm měl premiéru. A do budoucna mu hodlám pořídit ještě brášky a sestřičky a budu mít v lince pouze blejskavo. Pa

Tak jsem tu zase, snazim byt na tom netu nenapadna jak .... v trave. Moc mi to nevychazi, mam strach z odhaleni. Snazila jsem se odvratit obrazovku co nejvic od sefove a dvakrat se mi vypnula, takze jsem se napul prozradila neustalym sramocenim a klenim v Cestine, coz asi rozpoznala podle tonu. Jak to tu tak ctu, tak asi zacnu psat knihu a zjistila jsem, ze podzimni pocasi uz na nas pracuje.Ale musim rict, ze Vas tu vsechny obdivuju. Ste neuveritelne silne stvoreni. Asi je nam to dane zhora, ze jsme tak silne, protoze nahore vedi jaci darebaci chlapi umeji byt. Prijedu do Brna, jestli se Ivanka ozve, ze to jde, a sepisem to, ju?BABCO HELCO,Ty i znas nejake sproste slova?

Miluško, těžko radit, já ti ale ještě napíšu příběh, u kterýho se už nic vrátit nedá a jehož aktérka nedovedla zasáhnout včas. Moje spolužačka, šikovná holka, jak vítr. Vždycky jsem ji obdivovala. Měla věk na řidičák na pionýra, udělala si papíry, jezdila, měla věk na auto, ihned si udělala papíry na auto nebála se vydat do Prahy autem. Jezdila na čundry, krásně zpívala, šikovná na ruční práce, na pořádek. Vdala se, rozvedla se. Vdala se podruhé, měla dvě děti, náročnou práci a manžela. Potom jí alkohol a bití ze strany manžela začal komplikovat život. Díky alkoholu, následně absencí v práci, protože mu nevadilo se v zaměstnání i doma třeba 14 dní neukázat, začali dluhy a stále větší agrese ze strany chotě když doma byl. V té době jsem nesměle špitla, ať se rozvede. Nechtěla, protože už jednou rozvedená byla a co by tomu řekli lidi, další její argument byl KAM by šla a bála se, že rozvedená v jednom bytě s exmanželem by to bylo ještě horší, věřila že se NĚJAK všechno spraví. A já několik let koukala, jak se z ní stává naprostá troska a nemohla jsem pomoct. Skončila v plném invalidním důchodu - psychicky to nezvládla. Na jednom z jejích dětí se situace projevila ztrátou vlasů a to mu bylo 14 let. Druhé je na pohled v pořádku, ale obě mají dušičky poraněný až až.Ona sama už není ona, když jsem s ní, mám i strach, protože při nevhodné volbě slov se objevují výbuchy agresivity, má velké bolesti, jindy mluví jako by byla naprosto z jinýho světa, je tvrdohlavá, zlá, všichni i vlastní děti a rodiče jsou pro ni nepřátelé. Nemůže za to a to jen proto, že se bála udělat právě ten krok do neznáma, když BYL ještě čas. Tím, že se bála zakročit, udělala nešťastný spoustu lidí, kteří ji mají rádi. Člověk opravdu neví, co s ním psychika udělá, když je v jednom kuse zraňovaná. Není to sranda, ale pokus se poradit s někým moudrým, určitě někdo v tvým okolí zná dobrého právníka, který ti řekne, s čím se dá hnout a s čím nepříjemným budeš muset počítat v případě, že začneš situaci řešit. Pak se můžeš rozhodnou, co a jak dál.Když teď čtu příběhy děvčat tady, vidím, že se hodně věcí dá zvládnout, i když se zdají neřešitelné.Hluboce před váma berušky smekám, obdivuju vás za vaši sílu a odvahu, s jakou jste se k životu postavily a přeju všechno dobré.

Krásné dopoledne všem, byť tady tak nějak polodeštivo. Miluško, když to tak tady čtu, je to fakt tiše k zešílení a k vybílení ledničky. Buď by se člověk musel dát na chlast nebo to řeší jídlem. Nebo tou diefenbachií. Ale seš dobrá, žes ustála to papů!!! Zhubni z trucu, ať si trhne, TY budeš krásná, štíhlá a spokojená sama se sebou. Bohužel to neřeší to ostatní. Achjo.A Brna se dožiješ, s kýmpak bych chrupkala????Miruško, smutný, veselý, hezký, pravdivý, prostě život. A jsem moc ráda, že ho máš teď takovej báječnej!Fontáno, ježíšmarjá, to jsou příběhy. Ještě žes ho chytla za ten límec a vyhodila, škoda jen, že neletěl bez těch bot. A díkybohu, žes to přežila bez duševní újmy a máš i teď fůru elánu do života!Altair, vydrž, vydrž, zažeň chutě, libuj si, že váha stojí a teď už pošupajdí jenom dolů.Ivo, posílám Ti úsměv a energii zas jednou já, budeš ji potřebovat, když musíš "držet" mužíka. Aspoň že máš radost z mrňouska!!Holky, nesmutněte, já jsem z toho tady celá na větvi, i Ivanka v Brně má splín, už jsme prostě zralý na relax na srazíčku.A teď i Renča, bože to jsou osudy, ještě že to aspoň vždycky dobře skončilo, mně se až dech tají. Úplně se stydím za své někdy banální starosti, až budu mít někdy chuť pobrekávat a stěžovat si, tak si na vás vzpomenu a plácnu se přes pusu.Teď mě aspoň trochu rozesmála Babča se svejma "spolubydlícíma" kačenama.Miluško, ignoruj ten mobil, snad to ani nečti, při každé té fujzprávě Ti bude jenom hůř. Váha mi taky stojí jako Altair, myslím, že sladký jitrocelový sirupy udělaly svoje. Musím bouchat na hypouška, že ta váha není ještě to, co chceme, ať to laskavě pochopí. No, nevadí, já zas tak nespěchám, mé odhodlání je velké, když to půjde jen po kile měsíčně, nohu si za krček nedám. To by mě nerozmotali. Je mi celkově líp, sice ještě děsně kašlu, ale dítě to ode mne chytlo a teď chodí a bručí. Dneska jí začala škola, tak už chudinka ráno v 6 vstávala. Tak ještě 3 roky.S jídlem jsem se držela, jen mám děsný zácpový problémy, už ani Guttalax nepomáhá, vláknina, jogurty, hrušky... Piju jak divá. Je to dost peklo, kdo nezažil, neuvěří.Tak jdu pracovat, moc na vás všechny myslím, na vaše osudy minulé i současné. Miluško, drž se!!!Pa Dana

Děvčátka děkuju vám.Pro slzy nevidim.Ten mobil jsem vypla a ráno jsem tam měla 7 vzkazů,tolik sprostejch a vyhrožování,že ještě budu litovat a plakat.To samé namluvil i st.klukovi,on je dost cíťa a moc ho to bolí,mám strach,že až přijede,dojde ke rvačce, mezi nima.Stále jsem špína,koukám na něj jak na prašivinu,pohrdání,he psychicky na dne a já ho srážim a zašlapávám,on vykládá ve 3ráno,řídí,nespí 2 dny a já si vypnu mobil a zašlapávám vše krásné,co mezi námi bylo./že moc toho teda fakt nepamatuju/.Že to vypnu,aby mě neobtěžovalo ve dvě v noci pípání zpráv od něj a nemusela jsem to číst.Já taky musím spát a pracovat.Opravdu nevím,kam směřuje a proč obtěžuje děti,už si s ním užili taky dost a jen je utvrzuje v tom,že ho rádi už mít nebudou.Že chci aby se oběsil a měla jsem klid, no je to ubohý v každém směru.Omlouvám se ještě jednou.Včera přijel jeho bratr,neví o ničem,švagrová potřebovala něco napsat a já to psala asi 8 hodin,no děs,nechtěla bych býti písařkou.Tak jsem celý den nejedla a když odjeli asi v devět,tak jsem si dala zapečený brambory.Já vím,že jsem neměla.Mám těma nervama žaludek spíš stažený,tak se ani nefutruju.Pa a ještě jednou díky - Míla

ALTAIR, knížka stojí 159,-Kč, poslala bych ti to na dobírku, když jsi doma, přinese ti jí pošťáček až do postýlky. Napiš adresu,jo?K příběhům a jejich doplnění (MILUŠKO) už radši nic, mám oči ve vodě a musím pracovat. Fontána

Ahoj kočenky, děvčátka moje úžasné, hrdinky každodenních dnů. Člověk moudrý. Kde? Dokážete to, určitě. A já s vámi. Alenka to napsala dobře.Každá zažíváme to své. Moc na vás myslím a držím palečky.Blíží se nám den "D". Vážení. Dnes ani zítra bych ani neměla pít, abych neměla víc, než minule. O víkendu byla pečená kačena, kendlík, zelí. Pravda, kačena netučná, bez kůže, knedlíčky 2, zelí kopa. Není se čím chvástat, ale dřív by knedlíky byly v pohodě i 4. Tak se v koutku duše sice nechválím, ale taky si nenadávám. O víkend u samonasírač zase perlil. Až jsem si řákala, že jsem to tady zakřikla. Ale přežila jsem, pokračuju v úsměvové terapii, i když v nestřežených okamžicích šeptám i ošklivá slova.A několik za sebou.Mám vyřídit pozdrav od Maxy. Zatím ještě není úplně zdravá, adaptuje se na Fl, od října se chystá nastoupit tvrdě na likvidaci následků pobytu ve velice pro hubnutí nezdravém českém a moravském podnebí.Kam já uteču z tohoto pro hubnutí nezdravého podnebí? Obzvlášť, když v mrazáku nám bydlí 10 kačen? A 12 jich ještě roste? Musím prácnout, zase to vysoký datum. Mějte se bezva, myslím na tebe Muluško, tni do toho, i když myslíš, že do živýho.Tahle "tkáň" už myslím stejně odumřela, nebo silně odumírá.Řez určitě bude znát,bude citlivý, ale mnoho krve nepoteče. Do čudele!!Ale prdlačky - úsměv - koutky nahoru -nedostanou nás!! A ne a ne!! Babča Helena

Posílám všem pozdrav. POdzimní počasí asi ještě víc umocňuje naše splíny a smutky. Ale věřím, že všechno bude O.K. a vyřeší se co nejlépe.MÍLO ahoj, z vlastní zkušenosti vím, že takový vztah se asi nejlépe vyřeší ukončením. Tak jak už tady někdo psal, musíš se soustředit na sebe na svůj klidný život, bez nerváků, hádek ponižování. Máš svou cenu a nikdo Tě nesmí deptat a srážet na kolena svojí slabostí. Držím palce a když budeš mít někdy čas, přijď večer na pokec.ŠARČO ahoj, jak jde život, co Hanča a neštovice, už je v pohodě? Když budeš mít čas tak napiš. Vypadá to, že se v Brně uvidíme.Hezký den a hlavy nahoru s nadějí a pěkným úsměvem.

Kočičky, nemám slov. Jste tak úžasný, že nevím zda bych byla takto silná. Napíšu déle. Teď jsem četla a mám tu práci. Ale ty romány by se psát daly, to jsme už říkaly s Tinou, že co ženská to osud. Mějte se moc krásně Martina

Holčičky, nesmutněte. O práci může přijít každý, tady na Moravě je to taky hrůza. Ale když je mír(zní to banálně, ale je to tak důležité) a je komu si opřít hlavu o rameno, je zdraví a je úsměv u dětí, tak se všechno spraví.Moje sestra si taky našla přítele a chce zahodit 20 let s manželem. Naše maminka se na ni hrozně zlobí, nebudou spolu mluvit a zase bude všechno na mě. Jako vztah k mámě, pomoc jí, když má táta Alzheimera. Ale nebojím se, všechno se vyřeší. Na světě je tolik násilí, co je proti tomu třeba rozvod dvou lidí?Mílo, myslím na Tebe, zachovej se správně, řeš všechno v klidu. Vydrž, poradíš si, uvidíš. Jsi silná.

Rentitko a vy ostatní, zamačkávám tady slzičky a je mi stále smutněji.Jste moc silné osobnosti, že jste to tak krásné zvládli a že nakonec je konec šťastný. Moc vám to přeji a ať vám to vydrží už napořád.Venku se čmouří, začala mě píchat v uchu, jako reakce na to, že nechci něco slyšet, od manžela zatím žádné zprávy. Jdu si uvařit čaj a tiše doufat.Altair, poslala jsem ti mailík, došel?

Skôr, ako si vás všetky prečítam, po MIRKE a FONTÁNKE musím napísať aj svoj príbeh.Vieš, MILUŠKO, naozaj jedine človek je strojcom svojho šťastia.Vydala som sa v 18-tke, mesiac po maturite. Dôvod? Príliš starostliví rodičia, ktorí svojustaršiu dcéru nepustili ani na discu alebo len tak, pokecať s kamoškami. Počas letných brigádsom si našetrila na krásny byt vo ved?ajšom meste, rozhodla sa po škole doň nasťahovať, ale rodičia to nedovolili. Tak som sa vydala. Tak trochu aj z ?útosti, vtedajší exmanžel pochádzalz rozvrátanej rodiny, matka ho vyhadzovala na ulicu... Pred svadbou s?úbil, že môžem študovať,chcela som popri zamestnaní. Po svadbe na ten s?ub zabudol. Pre k?ud v rodine, aj ja. Žili smecelkom spokojne. Ani neviem ako (celkom neplánovane)ostala som po roku tehotná. Zo začiatku to mnou otriaslo, necítila som sa na materstvo, počiatočné tehotenské problémy som vyležala vnemocnici, začala sa na bábätko tešiť. Narodil sa Marko, zmenil sa mi nielen život, ale aj manžel.Vadil mu plač malého, pobehovanie a prispôsobovanie sa dieťatku, vyhadzoval nás z môjho bytu,bil ma, podvádzal, nikomu som nič nehovorila, rodičov som navštevovala, až keď modriny ustúpili,oni k nám chodili len keď manžel s ich návštevou súhlasil. Našťastie, po &;189; roku od narodenia syna,nás opustil. Doslova vybielil byt, účet. Odsťahoval sa, kým som bola na návšteve u rodičov. Vrátilasom sa do prázdneho a studeného bytu, bez koruny, ale s dobrým pocitom. Kým nás nerozviedli,dostal súdny zákaz stretávať sa so mnou a s malým. Vadilo mu to, vedel, že keď mi malého zoberie,bude to pre mňa tá najväčšia bolesť a trest. Nastúpila som do roboty, mala som pani na stráženie,žila z ruky do úst, ale bola som slobodná. Rozviedli nás. Malého mal každú druhú nede?u. To, akomi ho odmietal vracať, ako ma bíjaval pokaždé, keď som si po drobca prišla, škoda reči...Všetkočasom prestalo. Ja som sa zamilovala, žili a podnikali sme s úžasným človekom nádherných takmer7 rokov. Začali sme pracovať na bábätku, ale vydávať som sa nechcela. Žia?, ocitol sa v nesprávnomčase na nesprávnom mieste. Neprežil autohaváriu. Zo zúfalstva a pre spomienky som spálila všetkymosty, zrušila firmu, predala byt, nábytok, nasťahovala sa k rodičom. Až zrazu sa objavil môj terajšímanžel. Pomohol mne a drobcovi prežiť tú strašnú bolesť. Chodil za nami dovtedy, až ma zlomila začali sme spolu chodiť, neskôr žiť, s mojim synom ma požiadal o ruku, nedalo sa odmietnuť.A teraz som šťastná, že ho mám. A dokonca som sa znovu vydala!Vieš Miluška, nesmieš hádzať flintu do žita a podriadiť sa niekomu, kto ťa týra, aj keď len psychicky.Keby vtedy exmanžel neodišiel a nepodal žiadosť o rozvod, možno dodnes chodím zma?ovaná akoslivka, so smutnou dušičkou a môj syn by vyrastal v strašnom ovzduší. Takže teraz som mu vlastnevďačná, že odišiel. Tiež má novú rodinu, dve deti a o Marka už nejaví záujem cca 6 rokov. Som spokojná,šťastná a strašne bohatá, lebo mám krásneho syna a úžasného manžela. Len v kútiku duše s láskou a soslzami v očiach spomínam na priate?a, ktorý ma naučil naozaj žiť. Život pred ním totiž bol len živorenie.Ale o tých slziach viete len vy tu.

Ahoj děvčátka,pěkně zdravím po víkendu.Ten můj víkend byl v normě, stále se držím pravidla všechno ale málo.Dokonce i k neplánovanému pohybu došlo a to formou několika velice rychlých kmitů rukou kolem hlavy a sprintu v třípokojovém bytě, když nám vlítl do pokoje sršeň a rozhodl se letět vždycky tam, kam já. Poprvé jsem litovala toho, že jsem trvala na zrušení dveří mezi předsíní, kuchyní a obývákem.Jinak potvrzuji Danuško, že maminky vědí (nebo spíš cítí?) všechno a že je člověk neošidí ani když se moc snaží. Manža odjel na chalupu a v pátek večer se u nás objevila mamka. V životě to ještě neudělala, že by přišla bez ohlášení a dokonce s noční košilí v tašce. Zlatá máma, já jsem ani netušila, jak moc jsem právě toto potřebovala. Miluško, moc na tebe myslím.Mějte se fajn.

Jeste jednou zdravim vsechny srdicka pri pondelnim ranu.Asi jste si spravne tipli, ze Evikova jak blba makala cely vikend.S jidlem sem se celkem drzela, vcera jsem mela polopitnak, jedla jsem neco az kdyz jsem prisla z prace, protoze Jimmy mi uvaril kureci s medovou omackou a udelal k tomu mooooc dobry salat, moc mnam. Dnes pry bude varit zase, tak mam strach, ze jestli se brzo nevrati do Australie tak ze me bude masova kula. Pristi mesic mi ma prijet dalsi kamarad z Australie a tak mam strach co zase bude, jestli u me bude nastehovany tri mesice jak Jimmy.Jinak vaha se po pitnaku hnula a nejen, ze jsem udrzela 81, ale dokonce jsem na 80. Uz budu pristi tyden vyhlizet sedmicku. A jestli se neukaze tak jdu schanet vahu lichotilku.JANCO,Du do te zmrzky tez, zni to dobre.FONTANKO,Ja mam desivej napad, jak tady ctu ty vase pribehy, mozna by se z toho mela poskladat knizka, takova prirucka, aby devcata s podobnym "osudem", v podobne situaci vedeli jak to bude dal a ze si musi davat radnyho bacha na ty nerady.ALTAIR,Ty mas teda depku!!!Vykasli se na chute a delej neco co Te bavi. Me dyz to chytne, tak vyrezavam sachove figurky, nebo gruntuju. Pigleni (zehleni), nebo pleteni mi taky u televize nahradi pojidani bramburek apod. Ale neboj, nikdo neni svaty i me to prepada.

Krásné pondělní ráno na vydařeném víkendu. Počasí bylo nádherné, jako stvořené pro kolo a práci na zahrádce.Jen, přečetla jsem si vaše víkendové příspěvky a je mi z toho moc smutně. Dva lidé, kteří se kdysi milovali a slíbili si sdílet dobré i zlé a nakonec je z toho jen to zlé? Je to smutné, že to většinou odnese ta ženská, ale je vidět, že jsme silné osobnosti. Mirka, Fontána a mnoho dalších.Mílo, vypni mobil a kašli na něj. Je to člověk, který je zahnán do úzkých a teď kope jako kůň. Ať si svůj problém vyřeší sám, pokud nestojí o tvou pomocnou ruku, kterou jsi mu nabídla. Závislí lidé, a je jedno, na čem jsou závislí, potřebují odbornou léčbu. Bez ní se ze závislosti nedostanou. Ale ty si chraň to své soukromí, svůj prostor. Co se týká majetku a dluhů, nebylo by od věci se poradit s právníkem. Ať ti nezůstanou opravdu jen ty dluhy a oči pro pláč. Víš, je to slaboch, tím, jak vyhrožuje, že nebude překážet atd. To dělají opravdu jen lidé, kteří už neví, kudy kam.Já jsem řešila přes víkend deprese mého manži.Blíží se konec roku, na Huti se bude propouštět a už je zase v dohledu černá vize nezaměstnanosti v 55-ti letech. Na jednom místě je už od roku 1964, těžko si bude hledat práci. A já jsem dělala "zajíčky" a srandičky, abych ho z toho vytáhla. On ví, že bychom to finančně zvládli z mého platu, ale nezvládl by to psychicky, že už je nepotřebný, zbytečný. Předestírala jsem mu plány, že zryjeme více zahrádky, budeme chovat slepice a králíky, bude hlídat Alexe a snacha nastoupí do práce. Že bude placený jako chůva. Joj, to bylo vysilující, abych vymohla alespoň malý úsměv, v noci samozřejmě nespavost. Mám o něj strach, že se složí úplně. Za minulý týden zhubnul 5 kg, jeho reakce na stres.Ale jinak radost s Alexe, dopletla jsem mu nový svetřík s kapucí, rukavičky, v Polsku jsme koupili papučky s beránkem. Včera vyzkoušeli, vypadal jako malý kapucínek, okamžitě všechno putovalo do pusinky k ochutnání. Už se krásně sám posadí, staví mosty, jak se chce postavit. Je k neuhlídání, jakou rychlostí se pohybuje.Začíná napodobovat, jen 1x jsem mu ukázala, jak má učesat dědečka a už ho bral kartáčem přes hlavu, no zlatíčko.Jídlo nehlídám a nesledují, ani nevím, co jsem vlastně o víkendu jedla. Myslím, že to byly 2 topinky s medem, krajíc chleba s uzeným špekem/nabídka souseda na zahrádce, nemohla jsem odmítnout/, drůbeží polévka, nanukový dort s meruňkama a kokosem a zapékané brambory v sobotu. A včera bílá káva, graham s medem, 2 sušenky, smažený květák s brambory, 1 lázeňský oplatek a zapékané párky v listovém těstě. Naprosto "nevhodný" jídelníček, ale já jsem opravdu "hlídala" náladu svého manži a to se samozřejmě projevilo na jídelníčku. Ale váha zůstává na 58 kg.Dnes jsem snídala jogurt s vločkama a banánem, na oběd mám dušený květák a salát a večer budu drůbeží sekanou a zelí.Pak mě čeká žehlení, i já ráda žehlím a mám tam rovné ložní prádlo a utěrky, ráno pro jistotu nakropené, abych se nemohla vymlouvat. Práce akorát k Nemocnici za kraji města. Pak se ještě snad zmůžu na jógu a půjdu spát. Z toho manžového převalování jsem i já nevyspalá, o půlnoci jsem ohřívala mléko s medem, aby se uklidnil a konečně usnul, předávala mu energii.Jéžiš, ti chlapi jsou fakt jako malé děti. Tak se mějte dnes krásně, sluníčkově. I přes všechny nesnáze se snažte udržet úsměv a řešit problémy s nadhledem. Máme před sebou celý týden, posílám vlnu energie, teď!!!Zdraví vás Iva