ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Tak při úterku se deprese taky nekoná. velmi doufám, že budu ta výjimka. Přemýšlím, do jaké míry mi pomohlo, že jsem se tu mohla svěřit se svými pocity a soudím, že velice velmi. Takže všem děkuji, obzvlášť Radarovi a přeji krásné dny prodlouženého víkendu. Užívejme si!

Karel:
Když jsi s někým delší dobu, trávíš s ním volný čas, tak je zákonité, že Ti pak chybí, takže o hýření sebelítostí bych nemluvil.Je to tu o svěřování se jeden druhému.
R.

Tak při pondělku si libuji, deprese se nekoná, zatím. Přemýšlím jestli nemá pravdu Karel, že se člověk sám v sobě nemá moc vrtat, když je nešťastný. Ale jsou situace, kdy je všechno teoretizování k ničemu. A svěřit se, uleví. Doufám, že to u Bibi taky zafunguje. A chce to čas, čas, čas, čas...

Bubi:
Rozchod byl po vzájemné domluvě?
Potom trochu nechápu proč to bolí?
Z Tvého příspěvku nevyplývá pravý důvod??!!(ale možná jej neznáte ani jeden..)
Jak dlouhý byl vztah? Kolik Vám je roků?
R.

Možná kdyby jste se v tom tolik nešťourali,nechýřili sebelítostí tak už jste v pohodě.

Janča:
Jančo, to co popisuješ znám ale to není to co zažívám teď.
Vidíš přece co píše Balča....
To je spíš očistec než něco příjemnýho!
Mně přece nikdo neobletuje...
R.

Ahoj vsichni, tak nejak se snazim zabit cas abych na nej nemyslela a hledam na internetu nejakou tu radu jak to prezit. vcera jsme se rozesli myslela jsem ze to tak ma byt uz to moc neklapalo furt jsme jen slepovali nas krachujici vztah. Byla jsem na to pripravena se rozejit (myslela jsem si to) a ted tu sama sedim a nevim co delat abych nezesilela. on je ted urcite s kamarady nekde a snazi se to vyresit po svem u piva ale ja tady nikoho nemam tak se trapim. myslela jsem ze to bude okay ze je to to nejlepsi co muzeme udelat - a ted bych to vse vratila a snazila se to urovnat. nevolame si ani nepiseme. nejvic boli to ze to byl on kdo vzdy rekl nechci se rozejit a pak najednou prijde a rekne ze nevi a ze se asi radeji rozejdeme. pobreceli jsme si trochu se nam ulevilo ale taky si dali sbohem a to asi nerozdycham. Cetla jsem si vase prispevky a propadam panice ze to muze trvat i roky nez budu schopna se podiva na jineho. Miluju ho ale on se tolik zmenil. Asi si chce uzivat svobody ... vim ze v tom nejsem sama jak to tu vidim ale bojim se toho co bude ze na nej nezapomenu jen tak rychle. Preji vsem hodne síly to vse prekonat pa Bubi

To Radar: A můžeš mě zase setřít, že je to směšné, čekám na to. :-)))))))))))))))))

text

Dita:
Tak jsi to přestála "bez ztráty kytičky" no klobouk dolů!

A teď přijdou ty "deprase" ehm (pardon Pápo)totiž deprese což Ti Dito samozřejmě nepřeju!

R.

Balča:
Fotogragii neschovávej! Byla jsi s manželem poměrnou část života a vychovali jste tři děti! Obyváš/te dům a bydlíš/te na vesnici kde on vyrůstal a chodil po návsi...
Brala jsi si jej jako mladičká holka která poznala a celý život milovala jen tohoto jednoho muže, kterého jí bohužel vzal zlý osud...

Pokud za Tebou přijde ve Tvých představách,nebo snech, povídej si s ním,neodháněj tu představu, třeba mu vysvětli, že máš důležitou práci kterou musíš dokončit ale současně jsi s NÍM a neodháníš jej...
Klidně mu řekni "XXXX" sedni si vedle mne na židli, já jsem tu s Tebou ale musím pracovat a Ty se dívej jak mi práce jde od ruky a klidně si se mnou povídej...
Čas zhojí všechny rány a Tvé podvědomí časem pochopí, že co se stalo, odestát se nedá a život jde prostě dál...

"Vstaň a setři si slzy z očí, každý den něco hezké začíná a něco hezké končí! Ještě jednou se ohlédni a dál už musíš sám/a"

(V. Válek)

A taky
Radar
Toš ciao!

Balčo, krásnou dovolenou a zkus zapomenout na to, co se nevrátí a žít tím, co je pěkný.
Radare, přestaň teoretizovat a prakticky se předvěď jako laskavý a chápavý mužský! Určitě na to máš!.
Peťko, musíš si ty sám říct, co chceš. Takhle to necháváš na své partnerce a vlastně jí dokazuješ, že o ní nestojíš. Třeba se tě jen snaží vyprovokovat k vyznání. Ale to musíš zkusit. Pokud tě už nechce, chce to čas a ochotu si to probolet. Vždyť už máš zkušenost, že nová láska přijde. Proč by to teď mělo být jinak?
No a já jsem se důstojně rozloučila se svým exmilencem. Políbil mi ruku a řekl děkuji. Jen jsem se usmála. Jsem ráda, že jsem nežebrala. Ale lehko mi není.
Přeji všem krásný letní víkend a v pondělí ...

Zdravim. Koukam ze dalsi nestastny clovicek je mezi nami.Radar jako vzdy neopomene ty svoje faze.Jeste stesti ze mam tu literaturu od nej zapujcenou a uz se zacinm orientovat ve fazich rochodu.Peto nevim co ti poradit musis doufat ze si tvoje divka uvedomi koho ztraci a pokud te doopravdy ma rada tak to nebude dlouho trvat. No to asi neni to prave co jsi chtel slyset. Vis ja bych se taky rada vratila zpet k Radarovi[jsme tady v dis. oba]ale jak muzu kdyz mam v hlave stale sveho manzela.Vse ho stale pripomina mam skovat jeho vystavenou fotografii?Co by na to rekli jeho deti ...Jsou to dospeli lide a ani ja bych to sama nedokazala.Je v nasich srdickach.Ale co bude dal?Peto drzim ti palecky.S vama ostatnima se loucim odjizdim opet na dovolenou[podnikovou do Chorvatska] Prectu si vas vsechny az 8.7. nebo mozna se me to podari jak v Africe a uz zitra budu s vami tak pa vsichni a ty Radare davej na sebs pozor.

Coyot:
Coyote kde jsi?
Asi máš nějaké složité kauzy!? Nebo ne?
Určitě nějakému Tvému klientovi hrozí trest smrti!!??

Jak se máš a jak to jde s Old Shaterhandem?

Ciao
Radar

Peťan:
můj názor je ten, že asi není problém jen v tom kolikrát denně jsi jí říkal slova lásky a ani v tom že potkala jiného muže, protože denně potkáváme stovky jiných zajímavých lidí.Problém bude (dle mého názoru) asi někde uprostřed.
Ona Ti nedávala možná dostatečně najevo co jí ve vztahu chybí a Ty jsi se málo snažil věnovat jí pozornost aby jsi to zjistil.
Byl jsi si s ní asi po tom roce dost jistý a proto jsi se asi tím příliš nezabýval. No jak říkám, toť pouze můj subjektivní názor.

A případná možná náprava?
Přiměřeným způsobem jednat podle shora uvedeného odstavce, pozor netlačit na pilu, protože budeš v tomto čase dost netrpělivý a urážlivý, protože tě tak trošku zranila, tedy (ne dvakrát ale nejméně) čtyřikrát měř a jednou řež! V této fázi toho totiž můžeš neopatrným jednáním nejvíc pokazit ale i nejvíc napravit, to záleží na tom jaké jsou city k tomu druhému ale i ty se můžou časem změnit. (viz.paradoxní fáze vztahu.)

přesně tak...můj kluk mi zase pořád říká že mě miluje právěže až moc ale někdy se tak pdle toho vůbec nechová...sou to jen slova de o to jak se ten druhej chová říkat si může co chce:((

text

Zdravym všechny. Předem se omlouvám za gramatické chyby, ale píšu to ne zrovna v psychycké pohodě. Chťel bych někoho, kdo prošel něčím podobným požádat o radu. Takže celej můj dlouhej příběh začíná asi před třema rokama. Na maturitním večírku sem, za přispění alkoholu, skončil v posteli s tou nejhezčí spolužačkou, se kterou byhc nikdy neřekl, že bude mít zrovna něco se mnou. Ale stalo se. A z úletu se vyklubalo něco, v něco sem ani nedoufal, že by se vyklubat mohlo... prosťe sme spolu prožili něco co sem ještě nikdy předtím neprožil.. byla v mích 19 letech první holka, ktere sem řekl naprosto upřímě že ji miluju. prostě prožili sme spolu strasně moc. Jenže přišli příjimačky a oba sme jak naschvál skončili v jinym městě- v Ostravě a v Brně. Dlouho ten vztah už potom netrval a když skončil tak sem myslel že už nema smysl žít...Nemohl sem se pořádně učit na zkoušky a tak i mé působení na VŠ skončilo poměrně brzy... Pokaždé když sem si začal novou známost tak sem ji musel v zápětí ukončit protože sem cítil, že není správný být s někým a myslet přitom na někoho dalšího.. Těch holek co sem za ten rok stihl prostřídat bylo celkem dost a každej se mě divil proč se nedokážu usadit. Bylo to tím, že i když po fyzické stránce byly téměř dokonalé, já hledal jiné hodnoty.. Bylo to opravdu jedno z nejtěžších období mého života a já myslel že už nikdy žádnou takovou nenajdu. Pak se ale něco stalo.. pred rokem sme šli z klukama, jako každej pátek:-), do hospůdky a pak do jednoho místního klubu. docela sem se ten den opil a kdyz sme dosli do klubu tak po nějaké době ke mě sedla taková milá dívčina. Byla milá ale když budu mluvit upřímě tak sem myslel, že to bude holka která mě v mém problému moc nepomůže a tak sem tomu ani nepřikládal moc velkou váhu. Nějak sme si standartně vyměnili čísla já počítal, že zítra už o ní nebudu vědět.. Jenže ráno mě neco říkalo ať to zkusím, že za to nic nedám. Tak sem zkusil a šel na naše první rande. A nějak sme se začali čím dál tím víc poznávat až to prerostlo v něco, co bych ani ve snu nečekal. Aniž byhc si to uvědomoval, po mojí bývalé mě v hlavě zůstalo opravdu jen pár vzpomínek a ani ty se moc neukazovaly. Asi po měsíci sem definitivně věděl, že už mám v hlavě jasno a že vím s kým chci být. prožily sme spolu něco krásného, něco vyjímečného, něco co se ani nedá popsat slovy.. Byli sme oba šťastní a prožívali opravdu lásku jako z pohádky.. jenže po čase se začala projevovat čím dál více moje největší chyba- totiž, že nejsem typ, kterej říká svojí přítelkyni 3 krát denně, že ji miluje i když sem ji miloval opravdu šíleně.. Jenže po čase to mojí přítelkyni začalo vadit, navíc se k tomu přihrnuly další problémy a před námi stála po roce vztahu opravdu vážná krize. Vázla komunikace a stalo se to že já sem si jí přestal všímat a ona si zase začala až moc všímat v práci jednoho kolegy. Asi po dvou týdnech se mě přiznala že s ním začala chodit a že se chce rozejít. A já si až tehdy uvědomil jak moc sem jí ubližoval tím, že jí neříkám co kní cítím a tím jak se kní chovám.. Pár dnů sme brečeli a já si uvědomil, že ona je holka, ke ktere cítím mockrát víc než k bývalé. Ke které cítím něco co už nikdy cítit nebudu. Je to holka, se kterou si dovedu představit budoucnost, rodinu, děti.. Jenže sem si to uvedomil pozdě. Ona mě řekla, že teď se mnou být nemůže a že jestli spolu máme být tak to pozná, ale že teď nemůže. Já ji nic nevičítám protože vím že chyba byla hlavně na mé straně a tak si musim snist to, co sem si upekl.. Nakonec po několika dnech brečení a přemlouvání sem si řek, že můsim prestat myslet jen na sebe. Řekl sem jí, že už jí nebudu bránit a ať je šťastná, protože o to mě jde především. Vím, že to bylo správné, ale zároveň toho strašně lituju. Sem zkrátka psychycky na dně protože mám strach že už nikdy nebudem spolu i když vím, že žádnou tak skvělou holku nepotkám. Chápu že rada bude znít: dej tomu čas, před tím sis taky říkal že už takovou nepotkáš a potkals ale já prostě vím, že taková je jen jedna.. Stašně ji miluju a i když sem ji už asi ztratil, tak si to prostě nepřipouštim.. Nedokážu si bez ní představit další život. Nemůžu si připustit, že ona nebude matkou mojich dětí. Prostě sem pořád šíleně zamilovanej a strašně lituju toho, že sem jí to předtím neříkal.. A proto všichni kluci- myslete na to ať nedopadnete jako já..

No už když jsem to psala, tak jsem měla pochyby. Já jen, že jsme spolu dost důvěrný, ale tohle je asi přespříliš. A ten malej hajzlík mi jde z cesty, protože zítra je ve firmě naposled. Bude se loučit, tak mi držte palce, ať tu poslední zkoušku ustojí. Pěkný večer všem.

Souhlasim s Radarem .Dito neblazni je po vsem.Vim byly to nadherny mesice trapis se ale muzi by to vazne mohlo ublizit