ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

já vím, je to už dlouho, ale ted jsem si přečetla jedno rčení:
Říká se, že léčená chřipka trvá týden, neléčená sedm dní. S rozchody je to podobné. Všichni by si přáli, aby to bylo co nejrychleji za námi, ala chyba lávky, rozchod je prostě proces, který nějakou dobu trvá a nejde ho nijak výrazně urychlit.

Když se však zamyslíte nad úslovím o chřipce, zjistíte že má pravdu jen ze dvou třetin. Ano, léčená i neléčená chřipka trvá týden, ale přechozená nachlazení trvají třeba sedm měsíců. Stejně tak je to s rozchody. I ty musí trvat nějakou minimální dobu. Člověk však může zabránit tomu, aby se nepřechodily. "Přechozené" rozchody totiž mohou člověka trápit celý život.
Dneska je fakt debilní den.. nevím mám splín, ale už i sama na sebe jsem naštvaná, protože to nikam nevede a já se furt jen zbytečně užírám:-(

text

jéé tak na tu mrknu, asi bych to potřebovala, furt to opakovat dokola, co mám a nemám dělat. Nejhorší je, že to vím, vím co se má a nemá, ale nemám tu vůli to nedělat a nebo dělat. Prostě místo toho, abych se mu vyhybala, protože vím, že mi to pak takhle ubližuje, tak ne, já prostě čekám až přijde, abych ho viděla,, no jsem normální? :-) Nejsem já vím:-)

No tak super! jsme tady na tebe všichni pyšní, v té rozchodové netí partě.Hlavně vytrvej,ani nevíš,jak ti rozumím.Mimochodem,narazila jsem na výbornou knihu,teď relativně nová, Jeroným Klimeš:Parneři a rozchody.VELMI doporučuju.Je to přesně o těch problémech,které tady všichni řešíme,jak dostat z hlavy ty bývalé a proč je to tak těžké.Autor je renomovaný psycholog,takže to nejsou žádné instatní americké moudra :-) pa

díky díky za podporu. Depka furt pokračuje, ale.. NENAPSALA jsem mu, vím, byla by to kravina a hned hned bych si to vyčítala. Ale někdy to nutkání je fakt šíleně nesnesitelný. Ale pak by to bylo zase všechno horší. Tím, jak ho vídám, tak by si zase myslel bůh ví co a já bych byla akrorát za krávu ještě větší než pro něj sem asi teď.

Jinak jsem si přečetla Kamilovy názory a to je fakt síla. ALe podle mě je to nějakej debil, co si buď dělá srandu a nebo je totálně vygumovanej. Po přečtení jeho názorů je mi z chlapů fakt blbě:-) Jo, a tamto jsem opravdu nepsala já, ale někdo zneužil méééé přezdívky !!!!!! ale to je klasika na netu:-)

Mimochodem Liško,jestli tě ta chuť psát pořád neopustila, nakoukni do rubriky "Dotaz pro pány/PRSA",dokonce tam někdo před chvílí zneužil tvůj nick :-).Ale o to nejde,mrkni na příspěvek Kamila.to je jistě trochu extrémní případ,ale je dobré si připomenout,že i takoví muži mezi námi žijí,a možná i do něj je některá žena zamilovaná a považuje ho za svého prince...bohužel.Tak pa,jdu pracovat,a dej pak vědět,jak jsi tu minikrizi ustála.

Odpovídám na S.O.S. volání: Liško! N E P I Š mu.A vzpomeň si,je to hnusák,nechal tě a nezaslouží si tě.V tvé hlavě bude tak dlouho,dokud mu to dovolíš.Pokud bys mu přece jenom napsala,vystřízlivění as výčitky svědomí přijdou do dvou vteřin po odeslání message,to ti garantuju.Tak proč zbytečně ztrácet tak těžce vydobyté pozice? Drž se, bude zase líp. :-)

Pomoc pomoc.... mám nějaké špatné období. Mám totiž tendence mu psát:-( honem mi to někdo vymluvte. Někdo mi říkal, že když to takhle na mě přijde, ať radši napíšu něco sem a vypíšu se, než abych udělala tu blbost, a napsla jemu. Protože vím, že bych toho zase pak akorát litovala, ach jo... takže se omlouvám,že takhle furt otravuji:-/

Jojo Elizo, vychatala jsi to. Ale tak jsi vystihla to, že MY bez NICh nemůžeme BÝT,, my je potřebujeme, jako oni potřebují nás.. to je život a tak to má být.

JInak já jsem opět byla na nesprávném místě v nesprávný čas(i když jsem to tušila, to přiznávám) a viděla ho. Komunikace skoro žádná, jen letmé ahoj.Já vím, už jsem trapná, jak se furt opakuju, ale vítě.. mně přijde, že jsem si zaplatila jednu jízdu na řetízkáči a točím se dodnes a nejde to zastavit. Jednou jsem dole, jednou nahoře. ale sakra proč? vždyt já mu sem úúúplně volná, skončilo to, on to jasně řekl, tak sakra proč já to furt řeším, proč ho chci vidět, proč čekám na den, kdy se spolu dokážeme normálně bavit..je to jako prokletí:-/ to mi byl fakt čert dlužnej tohodle kluka

Radare, jak žiješ?

Ahoj, před měsícem se se mnou rozešel můj přítel po tříměsíční známosti kvůli jiné. Já vím, znali jsme se krátce, ale myslím, že jsme si byli hodně blízcí. Byla to moje první velká láska...Ačkoliv nejsem příliš velká romantička, psali jsme si zamilované básničky a naše schůzky byly tak...zvláštní...vzrušující...nádherné...Jedna důležitá informace: byla to láska tajná...nemohli jsme spolu být...nebyl ženatý...ale měl takové povolání, že kdyby se na to přišlo, byl by to velký malér! A snad proto byl jeho rozchod se mnou snazší, neboť o nás nikdo nevěděl, nikomu jsem nemohla říct jak mi ublížil. A on věděl, že nejsem hysterka a neprozdradím naše velké tajemství... Stále ho vídám...skoro každý den...Pořád ho miluju...Pořád se mi o něm zdá...Ale nikdy bych ho nechtěla zpátky. Tedy chtěla, ale moje hrdost by mi stála v cestě. Ženský, chlapi si s námi jenom hrají, jsou to bezohlední, bezcharakterní pitomci...ale my bez nich nemůžeme žít. A tak dáme tomu dalšímu zase šanci...a budeme doufat, že tohle je ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. Ten pravý...

Ahoj lidi, tak jsem asi našla místo, kde můžu taky vyložit svoje trápení. Před pár měsíci se se mnou rozešel můj snoubenec. Letos v létě jsme se měli brát, jenže dostal lepší práci, víc peněz a zjistil, že si v životě nic neužil a chce to dohnat. Srazilo mě to jako nic předtím. Bohužel jsem pak udělala hroznou hloupost. Potkala jsem se se svým dřívějším přítelem a zjistili jsme, že je nám spolu dobře a dali se dohromady. Funguje nám to spolu úžasně, ale logicky miluju jinde víc. Přece jen jsme toho zažili mnohem víc a je to čerstvé. Teď se ke mě chce vrátit můj bývalí, protože zjistil, že jsem s jiným. Myslela jsem, že se budu chtít hned vrátit, ale nějak to nejde. Bojim se mu zase věřit. A taky nechci ublížit současnému partnerovi. Nevím, jestli se vrátit, bojim se, že teď už to může být jenom horší. Je tu někdo, kdo se vrátil a funguje to? Připadám si jak pubťačka, ale úplně mě to zžírá.

ahoj, mám taky pár otázek nebo spíš nevím co mám dělat. Je mi 21 a s přítelem jsem od svých 15. už před rokem jsem měla pocit, že to nefunguje a že takhle si to do budoucna nepředstavuju. Rozešli jsme se asi na 14 dní, ale vrátili jsme se k sobě. Ted po roce mám stejný pocit. Uvědomila jsem si , že ho spíš beru jako kamaráda. fyzicky mě přestal přitahovat. Ale na druhou stanu se s ním cítím dobře vím, že mě miluje.. ale je to vůbec spravedlivé, když já cítím tohle a on něco jiného? Neprodlužuju to zbytečně? Má to ještě vůbec nějakou budoucnost, když už tedkon pochybuju, že jsem v tom vztahu 100% štastná?

To Dahlia:Z mých vlastních zkušeností ti radím - nedělej vůbec nic. Je to těžký, ale jen byses trápila.Já se ve vztahu už jednou vracela a i jednou se ke mě někdo vracel - a jediný, co z toho vyplynulo je, že návraty nefungují. Možná jim to bude chvíli klapat, ale pak to dopadne zase stejně a přece jen teď nechceš být stejná jako ona - dolejzat, atd. Jestli Ti za to doopravdy stojí, počkej si. A třeba během té doby poznáš někoho mnohem úžasnějšího než byl on a pak už si na něj ani nevzpomeneš.

Ahoj, potrebovala bych poradit... Potkala jsem skveleho kluka, sedli jsme si od prvni chvile.Zacali jsme se vidat a chodit spolu,bylo raz dva, takova ta laska na prvni pohled.Prislo mi,ze to zacal brat docela vazne,hned me vsem predstavoval jako svou pritelkyni,choval se ke me uzasne.Jenze z nej vypadlo,ze se rozesel se svou byvalou a to hned den na to,co me poznal.Ja vubec netusila,ze nekoho ma.Rekl,ze jejich vztah byl uz u konce a to ze me potkal ho ihned utvrdilo o tom,ze to dal nema smysl.Tak jsem to vzala a dal nad tim nepremyslela.Jenze jeho byvala mu porad psala,dolezala a on se k ni ted vratil.Nevim co mam delat, jestli o nej bojovat...

Jojo, přesně. Je teda fakt, že jsem se z jednoho předešlého rozchodu vzpamatovávala rok. Teď to sice rok není, ale blíží se to k němu. Ale jednoho se strašně bojím. Vím totiž, že kdyby řek pojď, tak bych ASI , říkám ASI šla. Protože já ho už nemiluju, ale citovej vztah i když mozek říká ne, tak to srdíčko to ještě nějak nepřijmulo:-(

Přesně, tak já mám teď asi ty horší. Momentálně mi moc do smíchu není. Ale zas to přejde. Asi to citové pouto aspoň z mojí strany bylo dost silné, že to takhle dlouho trvá. Nikdy dřív, to s nikým takhle nebylo. :-(

Ahoj Jani, díky za optání. Sice tady rozdávám rady porady (to by mi tak nějak šlo), ale jinak nic moc. Už se netopím na takovém tom pomyslném dnu. Snažím se už KONEČNĚ smířit s realitou a zvykat si na to, že je On jen můj kamarád a nikdy už nic víc. Teď jsem ho zase delší dobu neviděla. Ale asi před 14 dny jsem šla domů a nevěděla, že jde s tím kamarádem hned zamnou a tak jsem zabouchla dveře a oni si odemkli a on mi povídá: No teda, takhle nám zabouchnout před nosem, abych se s tebou nepřestal bavit. NO, chtěla jsem tím říct, že si do mě krásně rejpnul, protože já sem se s ním jistou dobu po našem rozchodu nebavila. Tak jsem si v duchu řekla, "o co ti chlapče furt jde".. přišla jsem domů a nebylo mi nějak tak nic moc, ani nevím proč. Ale vyspala jsem se z toho:-) Je fakt, že už jsem v pohodě, když ho vidím, ale asi sama znáš, že jsou dny, kdy je to horší a dny, kdy je to lepší. Ale to je život:-)

Liško, přesně jsi to vystihla. Jak se jinak máš?

JOjo Mišo, je to prostě tak no. Holky to maj v tomhle trochu těžší, protože u kluků jsou na to lidi tak nějak zvyklí, ale jakmile holka podvede nebo se přijde na to, že to táhne s více chlapama najednou, je ve všech očích děvka. Ale s tím nic nenaděláme no:-( Jenže fakt se probuď, protože až ho to omrzí a najde si do postele jinou, tak tobě zbydou jen oči pro pláš víš:-(