ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

ahoj di,mas ode me meila,ale je tak depresevni......no proste no coment

ahoj di,mas ode me meila,ale je tak depresevni......no proste no coment

ahoj di,mas ode me meila,ale je tak depresevni......no proste no coment

Liško, já jsem na Tebe nikdy naštvanej nebyl...

MM, taky ti přeju, aby se vám to povedlo překonat. Sama tu zkušenost nemám, ale je to případ od případu. Nemluvím o příteli, který mě opustil před měsícem a nemá vůbec zájem. Předtím jsem měla jiný vztah a tam byla nevěra ze strany přítele. Ten zájem měl, abysme byli spolu, vydrželo nám to ještě asi rok, ale nakonec to nešlo. Bylo to tím, že já jsem nedokázala už uvažovat jinak, než že mě zradil. Dnes je to asi pět let, jsme přátelé a já jsem za to ráda. Tak se tedy drž a ostatní taky.

To ano, zraňují pouze Tebe, ale myšlenkám se utéci nedá. Nechala bych tomu trochu klidu a zaměřila se sama na sebe. Je pravda, jak tady píše Diana, že to není jen o nevěře, ale nyní hlavně o tom návratu. Je to těžký, ale je důležité si také uvědomit, jestli opravdu do toho chceš jít znovu. Aby jsi zase potom nepadla na zem, když už se z toho vyhrabeš. Někdy člověk má pocit, že bez toho druhého nemůže být v případě, že ho ztrácí, ale když se dají znovu dohromady, tak zjistí, že to není ono. Přála bych Ti, aby Ti to dopbře dopadlo, tak se drž.

Ahoj MM,

čtu tvoje příspěvky i v jiných tématech, pěkně se v tom plácáš, viď? Tohle je složitá situace, dokud se neotevřeš, tak to nemá smysl a zároveň se bojíš, že když to uděláš, tak ti zase bude ublíženo...myslím, že to není jen po nevěře, ale všeobecně u "návratů". Sama musíš cítit, co z něj vyzařuje, jestli to má smysl dál zkoušet, na to přece nejsou zapotřebí slova, ne?

Aleno, možná jsem se špatně vyjádřila ohledně současné situace, ale náš scénář se odvíjel asi tak, že ode mě odešel, protože měl v hlavě (a i jinde) jinou, ale prý to byla blbost, rozešeli se, poté jsme se po nějaké době dali zase dohromady my a teď to zkoušíme, jestli to tak má být nebo ne... no a ty debilní myšlenky na tu druhou jsou odporné, ale rozhodla jsem se, že to musím překonat, jinak by žádný nový začátek neměl cenu... takže myšlenky musím zavřít na zámek, protože jsem to stejně nakonec jenom já jediná, koho zraňují...

Radare, já se samozřejmě nenaštvala, kritiku jsem přijala, to snad ještě umím a vím, že v životě se má kritika vyslechnout a něco si z ní odnést. Ale spíš mě zamrzelo, že si to podal, jakože tady já šířím nějaký nesmysly díky tomu, že jsem si popletla jména. Vyznělo to, jako že si fakt hodně naštvanej a dotčenej. Ale to je holt nevýhoda sms a e-mailů, protože člověk to myslí jinak, ale když to napíše, tak samozřejmě ten druhý nemůže vycítit, jak to dotyčný myslel. Tohle už se mi stalo tolikrát, že jsem napsala třeba sms, myslela jsem to v dobrém nebo teda spíše v legraci, ale dotyčný se naštval, protože to prostě nepochopil, jak jsem to myslela.

Ale jsme lidé, dokážeme si to ujasnit a já jsem ráda, že už co se týče mě a tebe je to snad vyjasněno. Já určitě nejsem naštvaná a doufám, že ty už taky ne. Ani jeden jsme to určitě nemysleli ve zlém !!!

MM, stejný pocit mám, když se mi v myšlenkách honí, jak si užíval jinde a s jinou. Ty nevidíš ani žádnou menší změnu?Jak dlouho už se nekontaktujete?

Ahoj všichni vzpamatovávající se nějakým způsobem z opuštěnosti!

Dejme tomu, že já nejsem momentálně přímo ve vaší skupině, ale těžko říct, co bude za týden... myšlenky na to, jak trávil určitý čas s milenkou na mě vždycky zaútočí znova s intenzívní silou, spouštěčem jsou různé poznámky nebo jeho nepřítomný pohled, pípnutí mobilu anebo taky vůbec nic... Ach jo, a přitom vím, že spoustu si toho způsobuju sama, že jsem přecitlivělá, že např. každá sms není od milenky... jenže asi jsem si představovala jinak to období návratu, asi bych očekávala z jeho strany větší snahu mě přesvědčit, že já jsem ta jediná jeho životní láska, bez které si budoucnost neumí představit... jenže ono to tak není... takže to buď je tím, že to třeba neumí projevovat nebo že to tak prostě necítí... no a ta druhá varianta mi připadá bohužel pravděpodobnější... takže uvidíme, co s náma bude...

Ahoj všichni:
Liško, to nebyla kritika! Známe se přece už dost dlouho ne?Člověk Tě na něco upozorní a neuvědomí si, že se Tě to dotkne.... Lištičko, já nechtěl nějak kritizovat.... Prostě stalo se a já to napsal jak to cílil ale víš přece, že bych své "staré" známé nekritizoval.... Já Tě jen upozornil na Tvůj omyl toť vše... Nezlob se naopak Ty, jestli jsem to přestřelil v tom tónu. Tys byla trošku vedle a já Tě chtěl uvést do obrazu ale vyznělo to jinak. Můj příspěvek k Tobě neměl být ostrý....! ! Tím míň, když odsud z doktorky vím dobře, že v tomhle ohledu nejsi přece žádná "cítlivka".

To Janča: zdravím Tě po delší době Jančo! Tak uzavřeno/neuzavřeno, vzpomínky zůstávají,život jde ale dál bolest slábne ale někdy se znovu ozývá ale rozhodně nejsem už ve fázi kdy bych nebyl schopen jakéhokoliv fungování, tak jak to bývá bezprostředně první dny a týdny po rozchodu, tedy posouvám se dál, jen mně mrzí, že ten kdo byl navrhovatelem ukončení vztahu se nakonec pokouší očistit sám sebe tím, že " vyviňuje ty druhé " ale to už tak v těchto emočně vypjatých situacích většinou bývá!

Karin: zdravím Tě a díky za Tvůj příspěvek, člověka potěší, že jsi můj příběh četla celý. Musím ale končit, je to tu na novém pracovišti trochu jiné než dříve a já nemůžu už denně vkládat příspěvky nebo reagovat tolik jako dříve!

Taky čekám, kdy se přijedou podívat ti sovětští vojáci na "radar-Radar" a aby se tu zase usadili na dalších 40 roků ! čekám tedy "vzácnou" návštěvu ve smyslu s usááááá a esesesesesesr na věčné časy a nikdy jinak ! !

Zdravím R.

Ahoj holky!
Stavila jsem se v práci dodělat něco do školy a jukla jsem sem.

Karin-soucítím s tebou, pamatuju si až moc živě ty příšerný víkendy krátce po rozchodu, věř mi ale, že to přejde!!! Bude to pořád v tobě, ale už ne tak šíleně nesnesitelný, věř mi!

Gabčo-to je fakt na poblití tohleto, ale bejt tebou, tak nepátrám a nesnažím se mu dostat do věcí, jeho tím nezraníš a jen si ubližuješ sama.

A co já? Další víkend za mnou, je to fakt týden od týdne lepší. Navíc jsem byla na návštěvě u maminky mého ex a co jsem se nedozvěděla? Že je na něj pěkně nas**** a že se hádali a ona mu řekla, že je to vůl a že už nikdy nenajde někoho, kdo ho miloval tak moc, jako já :o)))) Tak se prý cukal a že "není nikde napsáno, že to nedáme dohromady" :oD Chápete tu jeho logiku??? Tak mu suše odvětila, že holka jako já dlouho sama nebude a že na něj 100 % čekat nebudu. Dámy, BAVILA JSEM SE. On si to opravdu představuje NEUVĚŘITELNĚ. A doma má asi taky peklíčko, když je mamča v mém fanklubu. Ovšem nejlepší na tom bylo, že jsem se o tom s ní bavila naprosto v klidu a vůbec nebrečela!!! Moc mě chválila, že jsem ho ten minulej tejden odstřihla a že je to to nejlepší, protože on to taky vycejtí ... a ne pořád "achich ach, jsem tu pořád pro tebe, smutním, sedím doma a čekám, až se milostivě rozmyslíš". Holky, bojujte! Doufám, že vás moje historka alespoň malilinko pobavila. Napíšu ráno, až dorazím do kanclu. Žádný depky! Bude líp!!!

Holky, včera jsem přišla na heslo ex a dostala se mu do počítače. Když jsem si prohlídla fotky na kterých je ve stejných situacích, dokonce na stejném místě, kam jsme chodili spolu. Jak se k sobě tulí, v době kdy jsme spolu normálně fungovali, spali spolu, chodili na procházky, no hrůza. To se to ve mě vaří a mám chuť taky ubližovat, pomstít se za tu zradu. Ale fakt si myslím, že na konec je lepší si toho člověka vykreslit jako chudáka, možná ho litovat, než se mstít. Ach jo, nejhorší je, že člověk s někým žije 11 let, najednou je na všechno sám. A jako naschvál se všechno pos.... :D auto, teče voda ve sprcháči, rozbitá digestoř, hahaha
Ale souhlasim, že snad proboha na každou svini se voda opravdu vaří.

Johano, to si srovnej v hlavě, zda zvítězí touha pomstít se nebo zvítězí tvé dobré já, které ubližovat druhým nechce. Navíc jsi teď rozrušená a později by jsi toho mohla litovat. Stejně by tě pomsta do pohody nevrátila. Takže já taky nedoporučuji, i když si myslím, že spravedlnost není. Ale je to volba každého z nás.

Ahoj Johano, jak to myslíš? Jako, že je lepší ubližovat druhým, než aby oni ubližovali nám? Ta myšlenka nás asi napadá všechny. Já si ale přesto říkám, že to nemá cenu. Pořád mám naději, možná i naivní, že existujou lidi, který mají rádi druhé proto, jací jsou. Snad na ně narazíme.

Jinak tenhle víkend byl pro mě strašnej, zatím se to nezlepšuje.

To si prave myslim taky :-/ a proto.., neni lepsi abych to hovado proste byla ja?

Johano, já myslím, že většinou na to nedoplatí. V životě totiž spravedlnost není.

Ma nekdo zkusenost s tim, ze by clovek, ktery nekomu ublizil a "nic si z toho nedelal"...proste byl hajzl, na to nekdy doplatil?? Diky

Gabčo, mám za sebou něco podobnýho. Jen já byla v roli té slečny. Vůbec jsem netušila, že on někoho má, že s někým žije a má dítě. Ta dotyčná si na mě jednou počkala v práci a vše mi řekla. Byli jsme si napřed sednout v kavárně a vše probraly. Pak mi navrhla, že by jsme ho měli postavit, tak trochu do latě. Jely jsme k nim kde jsme ho dost těžce zaskočili. No, výsledek byl ten, že zůstal s ní a za mnou se snažil ještě na tajno chodit, ale já už ho nechtěla.