ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Léňo tak já dávám odezvu, klidně půjdu, stejně sedím většinou doma :-D tak si můžeme zanadávat všichni společně :-D každý máme jiné zkušenosti, ale výsledek stejný, takže prostě spolek otrávených :-D

Moc rád bych přišel, ale je to pro mě mooooccc daleko, pak napiště, jak bylo a jinak na Moravě jsou fajn kluci i psát umí.

Tak můžu navrhnout termínek? Třeba tato sobota ve 14.00 hod na Palackého nám. u metra na tom plácku?

Na schůzi odložených přijdu, pokud nějaká bude. Faktem je, že kafčo a pokec s lidmi kteří si prožili to samý, to člověka nakopne někam dál a pomůže překonat to nejhorší.

Aurelie,jak budeš mít možnost, tak se pořádně vybreč, pusť si hudbu, kterou jste poslouchali spolu, nejlépe dojáky. Takové to, rychle na něj zapomeň, tak to nejde, vím to a jsem ve stejné situaci nebo tedy v podobné. Brečím, že už nemám co a je to lepší, než když na tebe jdou ty emoce v práci nebo na ulici. Mě to pomáhalo. Nejsem ještě v pohodě, ale potlačovat to nejde. Určitě se Ti aspoň trochu uleví,ale zase to nesmí trvat moc dlouho. Půjde to, uvidíš. Já se s tím také těžko srovnávám. Když jsem se snažila dělat, že jsem v pohodě, bylo mi ještě hůř. Až v té pohodě budu, tak v ní BUDU.

Ale tak to hned nezatracuj Léňo, třeba se najdou nějací odvážní... :-) do víkendu ještě daleko (bohužel)

To jo, ale jestli vůbec někdo půjde????? Zatím odezva nulová:-(((

No Léňo, teď mi začíná být opravdu líto, že nejsem z Prahy, taky bych šla s vámi posedět... :-) Jestli to klapne, tak mi pak musíte napsat, jak to probíhalo a jestli se tam třeba nedaly dohromady nějaké ztracené dušičky...

Tak si napíšeme den(třeba víkend so nebo ne), hodinu a místečko, kde se sejdeme. Možná spíše odpoledne, aby bylo někde v hospůdce volníčko:-),tedy jestli nás bude víc.Co vy na to?

lucinko, na tom není nic k odsouzení. Sama jsi se odsoudila, na chvíli k samotě a smutku, ale hlavu vzhůru.. Buď pyšná na to, že jsi dokázala neperspektivní vztah ukončit bez lží a podvodů. A jestli to s kolegou bylo stejně krásné i pro kolegu, kdo ví, co se z toho třeba vyvine...

No vlastně proč ne, když jste skoro všichni z Prahy, proč nedáte nějaké hromadné kafe a třeba se budete mít o čem bavit... :-)

Lucinko, tohle mi neříkej, že někdo, kdo má přítelkyni se kterou mu to klape, se může jen tak vyspat s kolegyní z práce a "neví proč to udělal"? To mi zní, že je to chlap pěkné kvítko, když jí podvedl s Tebou, tak předpokládám, že kdybyste náhodou skončili v budoucnu spolu, tak Ti tohle udělá pravděpodobně taky...
Těžko říct, já se teď dokážu vžít daleko lépe do pocitu té jeho podvedené přítelkyně, se kterou mu to "klape", takže nemám pochopení pro to, co jste s tím chlapem provedli...
To že jsi ukončila svůj vztah, je asi správné, protože evidentně to nebylo ono... takže po čase se z toho nejspíš vzpamatuješ...

Tak to jsi to Alice pěkně vystihla,,Klub odložených" To by jsme se měli všichni sejít...???:-))))

Adame, směju se jak o život, když si představím co se ti dělo v hlavě a jak jsi předstíral jak tě zajímá kde se co nakupuje, taky mám takový problém, já nesnáším hyper a super.. a prostě in.. a tak se nemám o čem bavi :-D a knížkách a pocitech a životě, to je out :-D Diano, až si párkrát s někým výjdeš, tak přesně, nebude tě zajímat co říká, protože to bude o ničem a pak to bude ještě horší, protože si budeš říkat, to fakt zůstanu sama protože je každej divnej? a každé další kafe tě v tom jen utvrdí :-D jsem tu měla na návštěvě kamarádku z daleka a samoty, vždycky mi záviděla že jsem v Praze a spoustu lidí a seznámení, tak jsme jezdili po Praze a tak ji říkám, až uvidíš někoho trochu v pohodě, bude mluvit česky a umí i psát, tak řekni, neviděla :-D no tak asi budeme už na ocet :-D to je vyhlídka co? :-D

Ahoj lidičky, zrovna jsem se rozešla s přítelem, byly jsme spolu bez mála 2 roky. Moc to bolí i proto, že jsme spolu bydlely a s námi i jeho 2 děti, sice jen 14 dní v měsíci, ale i tak. Moc mě to bolí i kvůli nim. Už dlouho to nefungovalo tak jak mělo a já už ke konci ztratila sílu něco dělat pro to abysme byli spolu. Po roce jsem si vyšla s kolegyněmi na diskotéku, byl tam i kolega a...? Prostě jsem skončila u něj, naše dlouho utajovaný sympatie musím říct, že vzájemný vypluly na povrch. Bránila jsem se, ale pouze kvůli tomu, že můj vztah pokračoval. Když k tomu došlo, rozbrečela jsem se a on přestal. Bylo to tak krásný, ale přece nemůžu podvádět někoho koho mám doma. On má přítelkyni, s kterou mu to klape, a jak sám řekl neví proč to udělal, velká sexuální přitažlivost? Nevím. Ráno jsem přijela domů a svůj vztah ukončila, už to, že jsem to dokázala, svědčí o tom, že to nemá cenu. Nedokážu někoho podvádět a tvářit se, že se nic nestalo. Prostě je konec, který bolí, a zároveň myslím na kolegu, kterého zítra uvidím v práci a musím se tvářit stylem nic se nestalo. Nemůžu ho pustit z hlavy, ale zároveň vím, že nemůžeme být spolu. Nevím, jestli mě pochopíte, ale vím,že by nám to spolu nešlo na to jsme až příliš každý jiny,a on miluje svou přítelkyni, snad je i zasnoubený. Na druhou stranu, jsem získala skvělýho kamaráda, tak jen doufám, že to bude jako dřív a já se přes to dostanu. Ze všeho rozchodu, prožitého zážitku, bylo to moc krásné, doma jsem tohle nezažila buhužel nikdy. Budu moc ráda, když mě někdo odpoví, pochopím, když mě odsoudíte. Děkuju Lucie

Luco, neměj z toho výčitky, zkusilas to, myslelas to opravdově a dalas do toho všechno. Není ti souzenej, musíš to přijmout. Jde to pomalu, těžce, bolí to, ale musíš. Nemyslet na to hezký z minulosti, na společný plány do budoucnosti, nedojímat se, snažit se to přežít. Rozum a srdce se perou v nás všech, ale je určitý moment, kdy si musíš říct A DOST. Přestat doufat, přestat hledat náznaky, kde nejsou, nečekat na smsku, na zavolání, pomaličku ty vlákna zpřetrhávat, hezky jedno po druhým. Dát mu najevo, že TAKHLE NE (to pro mě je absolutně nejtěžší, protože nejradši bych se mu vrhla k nohám a prosila). Já jsem teď v týhle fázi a musím říct, že je to mezi námi určitým způsobem lepší, jsme oba uvolněnější, zní to jako velký paradox, ale ulevilo se nám oběma. A teď co? Teď je nejdůležitější vydržet, milý přístup, úsměv, laskavost brát úplně normálně, jako od každýho jinýho člověka. Jen ať vidí, že se z toho dostávám, že už nečekám na každý gesto, že neškemrám o jeho pozornost, jestli mu mám chybět, tak nemůžeme být pořád v blízkým kontaktu. Jde to! Věř mi...u nás to jít musí, když se vidíme každý den. Půjde ti to taky, uvidíš.

TO Adam,docela bych šla popovídat, kdyby jsi chtěl...???

Di, mě nejvíc mrzí, že jsem to předtím vlasně zachránila, než k tomu rozchodu došlo...on o tom uvažoval a díky mé snaze se to jen "odložilo". Asi se hůř opouští partner, kterému nemáme co vytknout :-) a výčitky svědomí, že utíká jen kvůli tomu, že se do někoho (o kom ani neví zda ho chce nebo si jen hraje) pomátnul jsou asi taky menší, když jsou tam rozpory.
MM, mě se to před tím právě podařilo zachránit NEŽ chtěl odejít, ale dneska nevím, jestli to bylo jen proto, aby si se mnou ještě užil nebo v tom mezidobí testoval, zda by ho ona už nechtěla?

Silná nejsem, v žádným případě, jsem obyčejná holka (mezi náma taky z Prahy :-)) a když mi tvrdí, že to nemám brát jako rozchod, perou se ve mě city s rozumem. Nejde to prostě nenechat na sebe sáhnout. I proto se těším (fuj to je hnus) až dneska večer odejde a já budu sama. Vím, že to je hrozný a že mi bude zle, ale vím tady od Vás všech, že to je první krok k tomu, aby mi jednou bylo dobře.

Jediný co si pořád opakuji: Co mě nezabije, to mě může jen a jen posílit.

Lucko, takhle to nesmíš brát, že je Ti zle z toho, cos tady psala, v té době to prostě byla pravda... To, žes udělala všechno proto, abyste byli spolu šťastní, tu Tvou snahu vůbec nesnižuje, akorát to ukazuje, že ten chlap je hajzl, když to neocenil a myslím, že si nezaslouží další šanci... podle toho, jak píšeš že se cítíš si myslím, že tuhle díru už nikdy nezacelí... A jaks psala o tom že by s Tebou počítal snad jen tehdy, kdyby mu to s tou druhou nevyšlo, tak to je, obávám se, nejspíš pravda, že on to tak bere, HAJZL!

MM, určitě žádná nevraživost, neboj.

Adame, úplně vás u toho stolu vidím, debata vázne, říkáš si, že tohle snad ani nemáš zapotřebí, ale chceš tomu dát šanci, hned se ti vybaví srovnání s ex, snažíš se najít nějaký vhodný téma a ono to nejde...takhle nějak si představuju sama sebe, až konečně najdu sílu si někam vyrazit s někým jiným.

Lucko, pamatuju si na tebe moc dobře. To, co píšeš...ach jo, sakra, to tu není nikdo, komu to vyšlo? Určitě takoví jsou, ale nemají čas psát do diskuzí, taky by mě to dříve vůbec nenapadlo. Neumím si představit, co se v tobě odehrává, málem mě to zničilo a to jsem to zažila jen jednou, podruhý...to...ne, nedokážu si to představit. Přijde mi to od něj opravdu jako ten nejsprostší alibismus. To snad není pravda, čeho jsou schopni! Odstěhuj se, nech mě na pokoji, dej mi svobodu, ALE nikomu nic neřekneme, BOŽE! Buď silná a nenech se sebou POTŘETÍ zametat, fuj, teď jsem úplně ztratila chuť k obědu.

Btw. je mi zle z toho, jak jsem vám sem kdysi psala, že to chce pracovat na vztahu, dát tomu novou šanci a bla bla bla... Nic z toho nepomůže, pokud ten druhý má zaslepené oči někým jiným. Opravdu NIC!