ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

MM je to vše jak jsem napsala. Vím i to, že ta slečna brigáduje u nich v práci a přitom studuje, momentálně má nějaké problémy s podnájmem a tak čekám, že až dnes odejdu z jeho bytu se všemi věcmi, dlouho tam sám nebude.
Já nevím, nikdy mi nelhal, ale vážně můžu věřit tomu, že si to jen potřebuje urovnat??? Pořád mě drží to, že to nechtěl říct ani rodině, asi se mnou stále počítá, ale jak se mnou počítá? Jako když mu to s ní nevyjde tak tam stojím já?
Jsem asi hloupá, i když mi to v sobotu večer oznámil, nebrečela jsem zpočátku, až celou noc jsem prořvala jak dítě a on mě objímal, ale neukápla mu ani slza. Zpočátku mi přišlo, že stojí i celkem o fyzický kontakt, ale dneska ráno když jsme spolu jeli v autě, začal se odtahovat a tak jsem se ptala, jak to mám teda brát? A on že tak, jak mi to řekl, že to není konec, jen potřebuje čas.
Holky já vás nechci strašit, ale když někomu dáte napodruhý svou lásku, důvěru a dočkáte se tohohle, to není snad ani bolest, já mám pocit, že nemám srdce...že se mi trhá v těle a nikdy už nebude na svým místě. Nevěřila jsem, že tohle dokáže bolet i fyzicky, ale jo, dokáže. Mám v krku knedlík, kterej mě tam tlačí, hrozně ráda bych se vybrečela, ale slzy už nejsou.

MM: Ale ano, jiskřilo a to hodně, jenže když klape sex a ostatní ne, je to pro vztah zatraceně málo. A tady by to neklapalo, byla taková, jak to jen napsat diplomaticky - s omezeným rozhledem - skončili jsme u toho, kde so dobře nakupuje a kde mají cool a in hadry a kde dobrý kafe. Tohle fakt nemusím. Hloupý bylo, že to na ní nebylo na první pohled vidět. Ale život jde dál, s tím rybníkem, to jsi trefila, ale holt někdy rybář musí sedět dlouho, než se zadaří.
Táňo, zažeň takové myšlenky, ty jen ubližují a rozdírají už takhle bolavé srdíčko. Já vím, že nejdou z hlavy a že je to těžký...
Jinak ano, Praha.

Lucko, to ne, tohle mi nedělej, děsíš mě... mám strach, že tohle tu za dva měsíce budu psát taky... :-((((

Jestli je to ale tak, jak píšeš, přijede si pro věci, tak žádné "neofiko", všechno sbalit a hezky OFIKO konec, rozhlásit, jaký je zmetek, bastard jeden, jak Ti tohle může dělat? Hajzl, nezaslouží si Tě!

Dianko a ostatní, tak jsem vám tu někdy tuším v září psala, jak jsem si dokázala přítele udržet i když se chtěl odstěhovat kvůli jiné ženě. Vše je passé, já hloupá jsem věřila, že pokud půjdu do sebe a budu se snažit (denně nalíčená i do postele, sex taky pořád, dvakrát v týdnu příjemná večeře u svíček, společné akce každý víkend) tak že si ho udržím.
Chyba, chyba, chyba...neudržela jsem si nic, jen jsem na sebe teď neuveřitelně vzteklá, jak jsem mohla být tak hloupá a investovat své city a snahu do někoho, kdo celou tu dobu byl zřejmě duševně s někým jiným. Předevčírem mi oznámil, že ta slečna, co se mu líbila a kterou teda pak začal považovat za svou kamarádku, s ním začala koketovat, flirtovat (a to má taky 4 roky přítele) a on že má strašný zmatek a znvu tedy padl návrh na to, že se odstěhuje. No popravdě, nemám sílu ani chuť ho držet, pokud chce ať jde, miluju ho, ale ať si to kouká vyřešit v sobě. Je to hrozný po dvou měsících kdy jsem měla pocit, že se to vše dalo dohromady a teď už to bude klapat, byl ke mě milý, pozorný, příjemný.
Návrh padnul v tom smyslu, že se nerozcházíme ofiko ale jdeme od sebe, nebudeme to zatím říkat nikomu z našich rodin a tak. Nevím, možná tohle není dobře a je to jen zástěrka na to, aby nebyl za špatnýho že mě opustil kvůli jiné? I když najednou začal mít řeči že mu nezáleží na tom, co si myslí jeho rodina (nevěřím, 6 let co ho znám a vím, že pro něj jsou jeho nejbližší hodně důležití)?
Sakra sakra, sedím tady a nemám rozhodně už sílu ani brečet, ono když víte, že Vám chlap během necelého týdne úplně převrátil naruby (ano, stačily na to asi 4 dny kdy s ní byl na obědě a pak jí odvezl domů), je to zlej pocit. Ty první dva dny mám za sebou, teď musím ještě zvládnout dnešek, kdy si přijede ke mě do bytu pro věci...

Di, jo odepsala konečně normálně, už jsem z toho necítil nenávist, napsala Ahoj Martine, děkuji za blahopřání a ať pozdravím Laru, to je náš pejsek, kterého jsme si před rokem pořídili, teď je u mě. Adame máš určitě pravdu, ať se v tom nehrabu, protože to asi bude ještě víc bolet, ale uvidím, to bych řešil, až když se vrátí, jestli vůbec.

TO ADAM, máš pravdu, když si to člověk připouští, je to o to bolestnější, no jo, ale když to v těch myšlenkách je a nejde to ven...:-( Je fakt, že záleží na tom, jak se ten partner/ka bude chovat, třeba by to upevnilo ten vztah a fungoval by. Ty jsi z Prahy?

Adame, takže body language a jiskření pokulhávalo? Tak nevěš hlavu, prostě jen nevyšel jeden pokus... příště to třeba vyjde lépe... já vím, zní to blbě, ale "v rybníku ještě budou plavat i další rybičky a určitě i ta zlatá pro Tebe"

Táňo, co se týče milování, tak to je snad to nejmenší, co je třeba překonávat... aspoň podle mě, protože když to prostě přijde a je to intenzívní prožitek, tak si myslím, že prostě není čas na něco takového myslet...(jako kdo se ho dotýkal nebo koho se dotýkal on...) Ale musím říct, že jsem se toho taky bála, ale nesplnilo se to... na nikoho třetího jsem nemyslela... jak to bylo u mého partnera to samozřejmě 100 % nikdy vědět nemůžu...

Martine, tak to je fajn, že jsi mezi lidma, třeba potkáš nějakou milou holku, co si Tě bude víc vážit, než ta, co neví co chce a je teď s tím, který má všechny parametry pro to, aby se jí vlastně vůbec nelíbil... což vlastně potvrzuje tu moji teorii, že je zajímavé, že nás jsou naši milí schopni vyměnit, tak v podstatě "horší" varianty... divné, což? Chápat asi nelze... taky jsem se snažila, ale je to asi ztráta času...
Severní Morava říkáš? Tak třeba se někde potkáme... :-) a pak můžem rozebrat "životní zvraty"...
Di, ta nevraživost Praha-Morava je známá věc, ale já nemám ráda házení do jednoho pytle u čehokoliv... myslím, že Praha je úžasná, hlavně z toho pohledu historického města, taky pracovních příležitostí moře a možností jak trávit volný čas (kulturní a sportovní aktivity všeho druhu)... ale prostě je její velikost a multikulturní složení lidí v ní taky zdrojem různých i negativních jevů...
Takže žádná nevraživost z mé strany není... nikdo to nemá u mě předem špatné jen proto že je z Prahy...:-) tak jako já věřím v to, že to že jsem Moravačka není problém pro Pražana...

To Martin, necítím to špatně tedy jen já. Martine, ona asi vážně neví co chce. Myslím, že pro mne by bylo nejhorší překonat to milování. Pak se také říká, když to udělal jednou, udělá to po druhé. No, někdo jo a někdo ne. Záleží, jak se Ti dva opravdu milují a jak se k sobě budou chovat, třeba to někomu vyjde s tím samým člověkem napodruhé a je to ještě nádhernější, protože si uvědomují jaké by to bylo, kdyby jeden druhého ztratil.
A teď k tomu, že jsi jí napsal blahopřání. To je přeci v pořádku. Nemá smysl dělat naschvály, ale dost se zde píše na doktorce: NEKONTAKTOVAT!!! Občas také nevzít telefon a nebo odepsat za dva dny. Určitě to platí na obě pohlaví.

To je dobře, Martine, žes nedepkoval!!! Moc dobře...co odpověděla na blahopřání? Tahle významná data jsou teď hodně citlivá, že? Mně to povídej, zítra bychom měli 8 let :o( Radši nemyslet...taky vyrážím s kamarádkou, nemůžu být doma.

Ty tvoje otázky jsou naprosto přirozený, nikdy jsem to osobně řešit nemusela, ale dovedu si to živě představit. Nech to koňovi a netrap se s tím, když není vůbec jistý, jestli to bude aktuální.

No, je vidět, že další partneři jsou dost opační od ex, co? Ale nesuďme, kdo ví, jak dopadneme my.

Diano,
u mě nic nového,určitě ně v soukromém životě. Ona dívčina, jak jsem psal, to by nedělalo dobrotu. Byla sice jak obrázek, měla i fajn názory, ale bohužel, asi si přečetla nějaký chytrý článek, u večeře to až taková sláva nebyla resp. byla to pak v závěru dost křeč, hlavně u ní. Do postele by asi byla dobrá, její vizáž by kamarádi záviděli, jenž (možná až budu okolo 60ky, tak změním názor), tohle období mám už nějaký pátek za sebou.
Martine, představy, jaký je to, když na ní ten druhý šahá a co spolu dělají nebo nedělají, nepřipouštěj si je, to je cesta do pekel. Stejně tak, pokud by se vrátila, nechtěj vědět nic. Ne nadarmo se říká, co oči nevidí, uši neslyší, z toho srdce nebolí.

Ahoj Dámy, Di víkend byl hezký, kamarádi opět nezklamali a snad už ve středu mě bombardovali smskama ať s něma někam jdu, takže jsem nabídky využil a celý víkend byl s nima, ani nebyl čas myslet na mou milou bývalou. Ta dokonce měla v sobotu narozeniny, no jen jsem poslal blahopřání. Táňa má v jedno pravdu, mě taky bolí ta představa, že někdo jiný na ní šahal, hladil a pak ji miloval, to co jsem dělal já ji dělal někdo jiný, je to strašná představa. Chtěl bych aby se vrátila, kladu si otázky, na co bych pak myslel u toho milování, mám strach aby mě to nanapdlo, že on to taky dělal, možná bych se pak s ní milovat nechtěl, to ale ted nevím, to jsou jen takové myšlenky co, kdyby..A ještě o těch vysokých nárocích, on je úplně jiný než já, nic ho nebaví, nemá žádné koníčky, dokonce i kouří, což má bývalá nemohla ani cítit, oblíká se trochu jinak než já, což ji taky vadí, to mi totiž řekla, když se ke mně vrátila na jeden den, pak mi napsala, ať nejezdím, že pořád nevím co chce, pak mi napsala, že se zas rozhodla pro něho. Prostě úplný opak než já. Hlavně že se mnou vydržela 6 let. NECHÁPU. Severní Morava.

MM-tak to je vážně moc milý, protože kdykoliv se ocitnu na Moravě, nebo mluvím třeba se spolužáky z Moravy, tak mají dost opačný názor.

Přesně tak, kdybys ho nezajímala, tak se na to dávno vykašlal. Vydrž, dokud ucítíš zájem z jeho strany.

Pokrok nastal, ale jen v mozku, srdce je o dost pozadu. Snažím se, co to dá.

Prahu jsem tušila ani nevím proč, ale připadá mi, že všichni zajimaví a milí lidé co tady člověk potká jsou zdaleka... takže Praha mě jen tak napadla, žádný negativní podtext v tom není, já proti Praze nic nemám, ráda bych se v ní vyskytovala častěji, než se mi zatím daří... :-)

No, právě že vím, že chlap něco řeší ve vztahu asi tak rád, jako kdyby měl dobrovolně podstupovat nějakou nemoc, tak si říkám, že snad máme ještě naději, když jsme schopni komunikovat...

Jaks psala, že ten Tvůj již jen spolupracovník je ztracen a že ztratil Tebe, tak se mi zdá, že v posledních týdnech u Tebe nastal obrovský pokrok, žes tak nějak otevřela oči, tak doufám, že se Ti podaří to zvládnout!

TO MM, my spolu nežijeme, tak já ani nevím, kdy a jak chodí domů, ale je fakt, že když se o mne zajímal, choval se úplně jinak a ze svého prvního dlouholetého zklamání, jsem nechtěla věřit, že se to začlo opakovat. Pořád jsem si říkala, že má nějaké starosti, ale jsem naivní. Je mi hodně smutno, chtěla bych ho,ale já už to nedokážu.

MM-vůbec se neomlouvej, on už JE ztracen, hlavně ztratil mě. Já ti nevím, je to možný, že to tak dopadne, ale za těch x let byly stovky situací, kdy různě hodnotil holky, ať cizí nebo v našem okolí a často jsem si říkala, no...páni, ten je ale náročnej, co vidí na mě? :o) A teď jsem mu přestala stačit i já. Neboj, nedělám si iluze, že na mě do smrti nezapomene a žádná se mi nevyrovná, to ani náhodou, jen chci říct, že to bude mít hoch dost těžký, pokud nebude chtít snížit nároky.

MM, nemyslíš, že pokud by o tebe ten tvůj nestál, že by se do těchto situací vůbec nepouštěl? Psychicky náročné rozhovory pánové obzvlášť "milují"...

P.S. Tušilas Prahu? Doufám, že to není v negat. slova smyslu :o)

Diano, já jsem to tušila, že budeš z Prahy... :-) já jsem z Moravy, takže na kafe to zatím asi jen tak nevypadá, škoda...

No, Di, nerada bych Ti kazila iluze, ale mám pocit, že ta "náhrada" za Tebe bude nějaká úplná slepice, Tvůj opak... ten můj si totiž pro svůj úlet (nebo kdo ví, co to bylo...) podle mého názoru docela nespolehlivou, hloupou ženskou... je ale ukecaná a na pohled sympatická... koníčky kromě kouření a chození na drink nemá asi žádné...
Takže si myslím, že nároky nenároky, když se na něho nějaká bude umět správné usmát, bude dostatečná potvora, která bude umět vytvořit napětí, tak bude ten Tvůj ztracen... promin, Di...

Táňo, to muselo být kruté... Já myslím, že ten můj mi teď nelže, docela hodně se bavíme o všem, milenku nevyjímaje, jsou to takové psychicky náročné rozhovory, ale myslím, že pomáhají, dusit to v sobě, aby to vybuchlo později by nemělo smysl, buď se to pročistí teď nebo nikdy...
Každý člověk zvládá nevěru psychicky jinak, já si to co bylo s tou druhou snažím nepřipouštět, aby mě ničilo, když jsme spolu, vadilo by mi, kdyby to neukončil a pokračoval s ní a zároveň se mnou, což momentálně myslím není... ale drtí mě, že na něm vidím, že v hlavě to ještě vypořádané vůbec nemá a to jeho "váhání" mě zraňuje...

MM, já Praha, co ty? Aha, tyhle typy znám, s podobným jsem koneckonců chodila, proto jsem HODNĚ zvědavá, jakou si za mě najde náhradu, při svých VYYYSOOOKÝÝÝCH nárocích.

to MM, ahoj, už jsem si to jednou prožila a dopadlo by to asi stejně, možná ne. Já jsem bojovala a dlouho, celou dobu mi lhal! Nemám už sílu, probrečela jsem měsíce, jedla prášky na spaní. Nejsem tak silná, miluji ho pořád. Teď jsem se hodně stahla do ústraní. On je ke mě milý, ale ta bolest jen z té představy, že na mě sáhne(i když mi to s ním chybí)a bude mne krásně milovat, to je HROZNÝ, jsou to muka. Odešel za jinou, tam jí hladil a miloval a teď se vrací??? !!! Vždycky bych v jeho očích viděla tu sviňárnu, co mi provedl. Mám v sobě bolest i vztek zároveň a některým holkám nebo dámám tady na doktorce závidím, že dokáží nevěru odpustit.
A dlouho teď určitě budu sama.