ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Petko, to je zase další krize do počtu tady. Věřím, že ještě v zahraničí to máš složité. Máš tam někoho, kdo ti pomůže, nebo se můžeš vrátit domů? Snaž se přemýšlet aspoň v rámci možností s klidnou hlavou. Taky si myslím, že volat té druhé nemá smysl, i když úplně chápu, že máš to nutkání. Drž se a kdyžtak si radši postěžuj tady.

Ahoj Petko, musí ti být hodně těžko, protože to je hodně čerstvé, tím vším jsme si prošli taky a tobě se to taky povede uvidíš, jen zkus být opravdu tak statečná a nekontaktuj ho. Přiznám se já podlehl, ale kdybych to neudělal, tak ji mám rychleji, než ted, ale ted už je pozdě. Jí už vůbec ne, zkus to vydržet. Přeju hodně štěstí.

Tak jsem vas tu zatim jen cetla a ted uz se k vam musim taky pridat :( pritel (ted uz vlastne byvaly) neodolal 5ti mesicnimu natlaku jine holky, minuly vikend za ni odjel a v nedeli se se mnou rozesel...
jsem samozrejme skvela, uzasna, pro rodinu jak delana, ale on to musi zkusit :(
chjooo, chvilkovou pohodu strida plac, neumim si zivot v Londyne sama vubec predstavit, hlavne kdyz jsem se sem pristehovala kvuli nemu a nejak nevim, co dal...
mam chut ty nadhere zavolat, ze ji nepreju, aby nekdy poznala, co je to za bolest, kdyz ji nekdo uhani pritele :(

ach jo, holky, co budeme delat ;(

Zdravím "psycholožku" MM :o), Gabču i Karin.

Karin, neklesej na mysli! Já měla v úterý 4 měsíce od rozchodu a ani jsem si nevzpomněla! Od včerejška už mám zase "drahouška" v kanclu, zachránila jsem mu zadek s diplomkou, je mi taaak vděčnej, blablabla, že mi chystá překvapení, jestli to dopadne dobře, jéééžiš, do toho furt poslouchám, jak vypadám dobře a jak mi to sluší, ale já už na to, mé milé dámy, co? Naprosto nereaguju, ale naprosto a vůbec :oD Což ho maximálně vytáčí :oD.

Holky, držte se! Bude líp, fakt!

Ahoj lidi, na mě to teď dopadá čím dál víc. O víkendu uplnynou přesně čtyři roky ode dne, kdy jsem zabalila svůj dosavadní život a odešla k bývalému příteli. Teď mi ten den připadá jako obrovský omyl, já budu doma sama a hezky si svou blbost vyžeru. Je mi na nic. Už jsem si připadala taková apatická a teď se mi vrací krize. ach jo!

Jo a jak ses ptala, jak se mám já, tak jsem vlastně spokojená, neboli, jak jsem si to dneska ráno zhodnotila, jsem v "teoretické pohodě", tzn. žiju s ním, řešíme běžné starosti, ale jsem stále do určité míry ostražitá, jestli mě ten můj milý zas něčím "nepřekvapí", co se mi třeba nebude líbit... :-)

Gabčo, v Tvém případě, kdy jsi evidentně narazila na obzvláštního kreténa, který si Tě nezaslouží - což potvrdil svým chováním už poměrně dostatečně, je myslím výborné, že seš ve stavu, kdy ho začínáš nenávidět a zhnusil se Ti! Jsem teda fakt pouze psycholog amatér, ale myslím, že je perfektní, že dokážeš pro synovo dobro nedávat najevo, co opravdu cítíš k jeho otci, myslím že vztah mezi nimi dvěma by se měl utvářet sám, bez zásahu (ale co si budem povídat, myslím, že synek jen co trošku povyroste a bude schopen posoudit si sám, jak se k Tobě jeho otec zachoval, tak ho za to těžko bude obdivovat, ale asi by měl k tomuhle zjištění dojít sám...). Vím, že se to snadno tady píše a asi strašně těžce provádí, ale děti by asi neměly být prostředníkem mezi rodiči, něco jako vyřizování si účtů s druhým partnerem... Gabčo, strašně Ti držím palce, aby ses z toho všeho dostala ve zdraví, aby Tvoje tělo i dušička se vzpamatovaly a aby ses úplně nezatvrdila vůči chlapům, protože se obávám, že to, co si prožíváš je fakt husté, ale tak jak už tu milionkrát zaznělo, asi je důležité snažit se jakýmkoli způsobem přežít ten děs a čas to začně pomalu léčit, přijdou nové zážitky a noví lidi do Tvého života... ach jo, internet je na jednu stranu fakt děsný, nemůžu tady uplatnit nic víc než slova a to se obávám, je někdy strašně málo, ale jsem ráda, že aspoň tou trošičkou můžu dát najevo, že s vámi, lidičky smutný, fakt cítím a ráda bych, aby vám bylo líp...

Ahojky MM, máš úžasnou schopnost pomoct druhým, fakt, nevím, jestli nejsi psycholožka, tak ses minula povoláním. :o) ne, vážně, se to nijak nelepší. Zdá se mi, že to tak zabředlo a nejde z toho ven. Jsem unavená, je mi furt blbě od žaludku, padla na mě nějaká letargie, bo co. Ale v jednom mám jasno, on se mi tak zhnusil, poslední kapkou bylo, že mne nechal jít na potrat..... a pomalu ho začínám nenávidět, vím, že je to špatně, ale nemůžu jinak. Před malým ho omlouvám, chválím, ale vnitřně je to naopak. Vím, že je to špatně. A jak je to u Tebe, jsi spokojená?

MM tak to znám, taky mi je tuhle zimu pořád zima, sem myslela že jsou to nervy, ale když to mají i jiný, tak to bude něčím jiným.. super,, přeci jen to ještě není se mnou tak špatný, nehrabe jen mě :-D tak hezký den všem

U nás není vlastně ani hnusně, jen trochu zamračeno, takové standardní podzimně-zimní počasí...

Nicméně láska mě asi nehřeje dostatečně, protože je mi stále chladno na nohy, obávám se, že asi začnu strkat peníze do nějakých tabletek s gingkem, už fakt nevím, co s tím, stále mrznu... :-) jediné místo, kde nemrznu, je postel, ale tam jaksi nejde trávit všechen čas, že? :-)

MM, taky mě to s Andy napadlo. Taky je u vás tak hnusně jako tady v Praze? Tebe naštěstí hřeje láska, viď? Já si jdu udělat velkej čaj :oD

Tak nevím, co se týče příspěvku Andy, tak mám dost silný pocit, že to není příspěvek psaný její rukou... myslím, že se zase jen někdo "bavil" na její účet... pokud tedy nejde o shodu jmen, tak Andy, která je tak "oblíbená" na různých jiných diskuzích na doktorce, by určitě nenapsala něco takového... brala bych to tudíž hodně s rezervou...

Gabčo, vidím, že se to u tebe moc nezlepšuje, alespoň podle tvých drsných slov o dětičkách na zátop... Kašli na nezodpovědné chlapy, není možné, že by se pro tebe nenašel minimálně jeden skvělý chlap, co ti snese modré z nebe, ještě to nebal! Soustřeď se na dítě, myslím, že největší potrestání pro toho lumpa je stejně to, že není součástí dospívání svého dítěte, to prostě prošvihne a ničím se to nedá nahradit, sama určitě cítíš, že každá chvíle s tvým malým je neopakovatelná a poté co uteče už je navždy pryč, zůstanou vzpomínky..., a tyhle cenné okamžiky budou tomu, co utekl od povinností (ale zároveň taky od radostí) jednou strašně chybět, ale bude si zato moct jen sám, že je takový hazjl, že si to neprožil s vámi...

tak si vybavuju z jedný písničky "CO BOLÍ DRUHÉ, NÁS PŘECE NEBOLÍ....." takhle to totiž je u těch chlapů, co si nasekaj děti a pak tradá zbavit se všech povinností. A co s dětičkami, dát je na zátop?

To all: Jak řekla moje kámoška : vztahy jsou nejkrutější, člověk v nich odhalí svoje nitro a ten druhý si pak klidně může bodnout...BTW taky si teď vzpomínám na všechny ty kluky, kterým jsem ublížila. Nicméně mé rozhodnutí nebabrat se v tom, že už mě nechce a začít žít nový život, myslím, že je správné. I když možná až vyrazím někam...třeba na rande...taky zjistím, že nemůžu...nic ted začít. Anebo taky možná zjistím, že to trápení už trvalo tak dlouho, že můžu:) ... Takže všem držím palce, pozitivní myšlení, pozitivní myšlení atd :)

Ahoj Diano, já válčím těžce. Dneska to na mě všechno nějak dopadá, že bych nejradši nebyla. Těžce plnim své povinnosti a pořád čekám, až v němčem objevím smysl.

Ahojte všichni, jsem ráda, že tato rubrika "zlomených srdcí" zde je. My se teď take rozešli po 4letech vztahu. Rozchod jsem iniciovala já na základě jeho touhy po volnosti a užívání si života. Jsme v kontaktu, píšeme si, navštěvujeme se... Stále jej miluji, on mě též (jak se mi přiznal). Je to takový vztah nevztah. Nějak nechápu jeho chování, chce si užívat, ale beze mě jej nic nebaví. Asi potřebuje čas, aby si všechno uvědomil a srovnal v hlavě. Ovšem pokud nebude už z mojí strany pozdě:-(

Ahojte všichni, jsem ráda, že tato rubrika "zlomených srdcí" zde je. My se teď take rozešli po 4letech vztahu. Rozchod jsem iniciovala já na základě jeho touhy po volnosti a užívání si života. Jsme v kontaktu, píšeme si, navštěvujeme se... Stále jej miluji, on mě též (jak se mi přiznal). Je to takový vztah nevztah. Nějak nechápu jeho chování, chce si užívat, ale beze mě jej nic nebaví. Asi potřebuje čas, aby si všechno uvědomil a srovnal v hlavě. Ovšem pokud nebude už z mojí strany pozdě:-(

Protože já jsem vždy koukala jenom sama na sebe. Pouze na to, co vyhovovalo mně. Ale páč on se vrátit nechce, hulim trávu, a je mi to jedno.

Koukam, ze se ti to vratilo... co na to? bez okolku... dobre ti tak.
Na vse musi clovek prijit sam