ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Nepanikařím. Už to trvá delší dobu, celkově byl vztah dobrej, ale postupně se z něho něco vytrácelo, alespoň z mé strany, tak jsem to řešil milenkama, hledáním něčeho, co mi chybí, sám to nedokážu popsat...Měl jsem to skončit dřív...A svatba nějak vyplynula a ani jsem si to neuvědomil a letos bych se měl ženit. Takhle to zní divně, jak to píšu, museli byste být v mé kůži. Nemůžu jí ublížit i když vím, že jí potom ublížím ještě víc...

Souhlas s MM...nepanikaříš jen? Myslím, že tyto stavy jsou do jisté míry před svatbou normální, ne?

Lusku, já jsem asi divná, ale proč jsi byl s někým, s kým "to není ono" 4 roky? Té slečně tedy nezávidím... Jsi si jistý, že to prostě není jen nějaký zkrat a strach z odpovědnosti na tvé straně? Čím se projevuje to, že to není ono? Jsi si jistý, že s jinou budeš schopen dosáhnout toho, aby to bylo ono? Já jenom abys třeba zbytečně nezahodil hezký vztah nebo nezničil skvělou ženu jen proto, že tě přepadly pochyby... Myslím, že důležité je spolu mluvit, řekni jí, jak se cítíš a třeba bude umět správnými slovy rozptýlit tvé pochyby...

Lusku, v čem chceš radit? Vždyť jestli to cítíš tak, že do toho jít nechceš, tak každé oddalování to jen zhorší, i pro ni. Nebo chceš čekat před ´oltář´ a tam říct NE?

Hmm, ještě si promyslím jak na to. Díky za rady.

Lusku, jdi od toho, já se oženil s podobným pocitem, co tu popisuješ, po svatbě se to sice na chvíli trochu zlepšilo, ale jak to dopadlo si můžeš přečíst. Vážně to nemá cenu.

Tak to je blbí kamaráde,zkazíte si život,vycouvej z toho,musí to bejt sakra nepříjemný,ale přeci nepůjdeš do něčeho co nemá budoucnost,hlavu ti snad nikdo neutrhne(možná):-)držim palečky ať to zvládneš

Máme termín, všichni o tom ví a jsem srab a vím to už dýl...

To si na to přišel az ted?Pokud ještě nemáte termín a nevědí o tom všichni kolem,tak se to dá možná řešit klidněji,ale co si budem povídat,citlivá necitlivá po 4 letech by tohle zjištění asi zamávalo s každým.Nebuď srab a řekni jí to,nebo budete oba nešťastný.

Zdravím, nechci vám skákat do debaty, ale chtěl bych slyšet i jiný názor na můj problém. Jsem s přítelkyní čtyři roky, máme se brát, ale já si uvědomil, že to prostě není ono. Je hodně citlivá, nedokážu si ani představit, co by to s ní udělalo, kdybych jí to řekl. Jak na to?

Já nejsem zbytečně tvrdá...když s někým sedíte u stolu a za 5 minut si nemáte co říct, protože jste vyčerpali veškerá obecná témata...zbytek večera promlčíte a modlíte se, abyste se už zvedli a konečně se odebrali směr ložnice...to je tvrdý? Jak už jsem tu tenkrát psala, být mi o 5 let méně, tak jdu do toho a užiju si to, ale teď už hledám víc. A je mi už fakt podezřelý, že on to tak nevnímá. Přece to musí cítit taky, že k sobě vůbec nepasujeme! Jinde než v tý posteli myslím...

MM, ale jsem ráda, že jsem tě rozesmála :o)

Adi, tos zase napsal moc hezky...vidíš, taky tě to napadlo...tak na tom něco bude, ne?

Di, na hokejistu jsi podle mě zbytečně tvrdá. Možná si to zaslouží, nevím, ale zkus se vžít do jeho pozice.

Děti a já a tak - nikdy jsem se necítil na to mít děti. Ale když pak přišlo první a držel jsem jej po porodu v náručí, příroda to zařídila dobře, najednou byl můj vztah k dětem na světě. A najednou jsem věděl, jak je možné, že kvůli dětem lidi dokážou udělat neuvěřitelné a nepochopitelné věci, včetně obětování sebe sama.
Ano, také jsem si říkal, že druhý pohled na věc může být ten, že je to vlastně ideální spojení.

Di, já (a myslím, že ani Adam) jsem to rozhodně nemyslela tak, že bys fotky měla zneužívat ty!!!

No teda, Di, takže když to shrnem, tak to máme za poslední cca 4 dny - jednu rudou růži darem, dále nabídka k sňatku... :-) to není vůbec špatné! Navíc to vypadá, že ti v brzké době přijde dáreček ve formě letenky do Paříže... :-) no a jsi si jistá, že by to třeba nevyšlo? Chlapík vypadá, že je poměrně cílevědomý a vytrvalý, co se tebe týče, to taky není špatná vlastnost... :-)

Adi, co se týče adopce, tak i přes můj poměrně asi naivistický přístup souhlasím s tím, že geny jsou prostě geny, ale i přesto bych do toho šla... myslím, že nejnáročnější by pro mě byl ten proces, než bychom se k sobě s tím dítětem právně dostali, než pak to soužití a výchova samotná...

Fotky jsem myslela vyměnit jen mezi sebou na maily...ne že je budu někde zneužívat, proboha!!!

Adi, no tak když se tato zlá situace vezme hodně pozitivně, tak jste se vlastně ideálně našli...ne?

Adopce...těžko soudit, taky bych měla strach, jak je moje oblíbená hláška pokaždé, když rodiče reptají na mě a na bráchu: "Geny neumlátíš"...na druhou stranu kdyby tento názor měli všichni, tak jsou tu tisíce dětí bez domova...je to těžký!

Také jsem pro nechat to bez fotek, lidi dokážou být občas hodně zlí.

Zvládá to vcelku dobře, aspoň navenek. Tenkrát to u ní vypadalo na rakovinu, takže přijít "jen" o dělohu jí nepřipadalo až tak zlé. Ona má hodně ráda děti, o to je to horší. Ale může se realizovat s těmi mými dvěma. Možná že i to byl jeden z důvodů, proč mě neposlala do háje po prvním rande. Další děti bych asi už nechtěl, ale kdyby časem ještě jedno přibylo, nebyl by to problém. Ale když člověk ví, že žádné další už být nemůže, i kdyby chtěl, tak to s ním trochu zatřepe. Člověk chce podvědomě mít možnost volby, i když tuhle možnost nikdy nevyužije.
Adopce je strašně těžká věc, pro hodně lidí jediná možnost, jak mít dítě. Nebyl jsem nikdy v kůži těch lidí, proto mám zkreslený úsudek. Ale já osobně bych měl strach, výchova zmůže hodně, ale dědičnost je svině.

Dobré ránko,

Adi...naprosto stejné otázky jako MM, ty bys chtěl ještě děti?

MM, nenadálá setkání jsou opravdu super...ještě báječnější jsou nenadálé situace...můj hokejový úlet mi dal týden pokoj...byl na horách...do včera, takže se vrátil v plné síle a dává mi zabrat. Měl jet do USA, ale nedostal vízum, tak mu ve srandě říkám, že je to i proto, že je svobodnej a aby furt nehonil milenky, ale hledal si manželku. Jeho reakce? "Vezmi si mě". Bez smajlu, bez srandiček. Přistoupila jsem na jeho "hru" a začala vtipkovat, že v tom případě to chci zopakovat pod Eiffelovkou s prstýnkem s briliantem v ruce. Odpověď: "Není problém". No a takhle to šlo dál až po dům, který mi postaví, počet dětí atd atd atd. Jsem skutečně zvědavá, co mi přinesou dny příští. Sebekriticky ovšem uznávám, že na Adiho nemám!

Doufám, že jsem vás po ránu pobavila, já se tedy bavím... :oD

Ahoj, Di, vůbec to nebylo nafoukané, já si ty tvoje příspěvky čtu opravdu s chutí, hlavně ty o nenadálých setkáních... :-)

Nezlob se, Di, ale já bych to radši nechala bez těch fotek, vždycky si může nějaká cizí zlá osoba najít způsob, jak by to mohla zneužít a tomu bych se ráda vyhnula... Navíc já mám dobrou představivost a ráda jí nechávám prostor a tahle radost by se mi zkazila, kdybych viděla "skutečný stav" :-)

Adame a jak to Popletka zvládá? Vím, že každá žena po dětech třeba netouží, ale hodně ano a pak to musí být asi moc těžké se smířit s tím, že to nejde, když teda všechny medicínské metody selžou... Já osobně bych to určitě řešila adopcí, kdybych se do takové situace dostala...
A co vlastně ty na to? Chtěl bys další děti? A co si myslíš o adopci? Jsem dneska samá otázka, že jo... ale však to tady znáš, na co nechceš, nemusíš odpovídat...

Di - jsem přesvědčený, že to zvládnu a nikam nepůjdu. Ale bude to těžké.

MM - je to možné, nikdy neříkám nikdy, ale v tuhle chvíli to moc nevidím. Ale byly doby a to ještě nedávno, kdy jsem přes to, co píšeš moc chtěl a přál si to. Když to vezmu hodně cynicky, člověk by si měl dávat na přání pozor, mohla by se i splnit.

Popletka - nemůže mít děti...

Ježiš, MM, to VŮBEC!!! Vyznělo to nafoukaně, že??? :o( Ale máš dobrej nápad, ráda bych viděla, s kým si píšu, myslím, že už tu nejsme jen taková "anonymní" diskuze, kam někdo napíše a už se víc neobjeví...Co ty na to, pošleme si fotky? Třeba se někdo přidá :oD Vymýšlím zase ptákoviny, co? :oD

Di, začínám si, i bez fota, utvářet představu, jak asi vypadáš... :-) soudě podle reakcí druhého pohlaví to asi není vůbec špatné... takže závidím :-) zvláště teď, když už mi začínají být kalhoty fakt těsné a šatník se zužuje... :-) (v chytré knize o těhotenství píšou, že si nemám dělat nic z často se střídajících pocitů nadšení a lístostivosti - v závorce je pak uvedeno: zejména při pohledu do zrcadla na vaši měnící se postavu... :-)

Adame, já ti tak nějak získávám pocit, že vy dva se k sobě stejně jednou vrátíte, sice to možná bude trvat ještě tak pět let nebo víc, různých peripetií, ale tak se mi zdá, že tvoje ex je prostě ta osudová a že se tvoje mysl prostě vzpírá to zcela uzavřít a zkusit to opravdu intenzivně a se vším všudy s nějakou jinou ženou...

Luci, držím palce, aby ti ten tvůj "navrátilec" snesl modré z nebe a byla jsi s ním šťastná, z vlastní zkušenosti vím, že se to ale nedá lámat přes koleno, musíš zkusit dát nějaký čas i duševnímu přijetí toho návratu... bohužel to nejde jen tak lusknout prsty, aby všechny pochybnosti a nepříjemné myšlenky jen tak odpluly... ale např. u mě se zatím zdá, že jsme to možná překonali... samozřejmě vím, že nikdy nic není definitivní a osud si může pohrát s každým jakýmkoli způsobem... ale snaž se vychutnávat každou milou chviličku kdy jste spolu, nevyčítat... a taky bych se nijak netrápila nad tím, že ti neřekl, že tě miluje... my si to s přítelem neříkáme, ale prostě to prožíváme a já prostě cítím, že tomu tak je, i když mi to nesděluje a to je pro mě hlavní, protože vyřknout se dá všechno, i když to vůbec nemusí být pravda, ale když to sama cítím, že to tak je, z jeho chování a přístupu ke mě, tak je to pro mě důležitější, než kdyby mi to opakoval každý den několikrát a přitom se choval jinak...

omlouvám se, nějak jsem se rozepsala... :-)