ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Děkuji ti moc, já jen doufám že tu bude co nejdříve...

Radime- máš svatou pravdu, taky to tak vnímám. Jasně, udělám ze sebe kočku, ale kam proboha v 31 letech mám jít mezi lidi? Zrovna jsem si říkala včera, když jsem byla s kámoškou na kafeti: tak, jsem mezi lidma a co jako? :)

to co jsem psal včera bylo myšleno tak, že se EX nedokázala odpoutat ode mě a myslim, že to je váš případ slečny. Pořád řešíte, jestli vás on má rád, co tou nebo onou zprávou myslel, atd. Mně když psala neustále bývalá, tak mi to sice dělalo dobře, ale nemělo to smysl, neměl jsem potřebu se s ní stýkat, nevyšlo to. Je to prostě minulost a pokud chcete být šťastné, tak musíte žít současností a soustředit se na nějaký cíl v budoucnu. Jinak ten klid nikdy nenajdete. Udělejte ze sebe prvotřídní kočky a vyražte ven mezi lidi, aby oni věděli, že umíte žít i bez nich. Možná si pak uvědomí co ztratili a přijdou, možná ne, ale pokud se budete utápět v minulostia doufat v něco, tak pro chlapa nebudete zajímavé.

Karle, to se nečte hezky :(. Hele to znám. Já jsem byla s přítelem od sedmnácti let denně 12! let, bez sebe ani ránu. Pomáhala jsem mu zařizovat a platit byt. Když už jsme se chystali vzít, našel si milenku (jemu je 31 a jí asi 22). Mě vyhodili, nehodila jsem se jim tam. To byl panečku pocit, že vaří v mých hrncích, spí v mé posteli, zalévá moji palmu. A jsou to sousedi, musela jsem jít k rodičům. Po roce ale přišel ten, kvůli komu tu teď jsem. Okamžitě beru těch 12 let jako minulost. Až přijde jiná (i když to teď nechceš slyšet), posune Tě to zase dál. Jak mi říká moje taky rozešlá kamarádka: rozum říká tak, může do tebe hučet každý jak chce, ale to srdíčko, viď?
A ten pocit samoty znám. Ten 12ti letý vztah jsme byli jen my dva, neměli jsme moc kamarádů, ale tenhle co skončil byl úplně jiný. Přivedl mě do party, chodili jsme na koncerty, do divadel, do kina. Jako by mi ten osud chtěl těch 12let co jsem seděla doma s ex, vynahradit. Bylo to půl roku, kdy jsem nebyla ani jeden den doma. Výlety, hory, chaty. No a teď on pokračuje s nima dál a já si horko těžko nacházím způsob zabití času. V mém věku už jsou všichni povdávaný a na nějaký moje fňukání nemají čas. I když se mi lidi smějí, tak si na každý týden plánuju různé návštěvy, plavání, fitko. Jen nesedět doma. A to radím i Tobě...Mě se po těch 12ti letech sesypal svět, jako teď Tobě... Sbalila jsem si věci a šla do léčebny, ať mě zavřou..Naštěstí mi to rozmluvili, dostala jsem prášky na nervy, ale nebrala jsem je nikdy... Ale věř mi,přežiješ to a BUDE LÍP :)

Jak tu čtu příspěvky tak jsem se taky rozhodl přispět svojí troškou do mlýna. Je mi 22 a rozešel jsem se 29.12.2008 s přítelkyní po šesti letech. Již od střední školy jsme spolu trávily hodně času a skoro naše veškeré zájmy byly společné. Moje již bývalá přítelkyně vyrůstala bez otce jen s maminkou a bráchou. Neměli moc peněz tak neměli možnost nikde cestovat a užívat si života. Od té doby co jsme se daly dohromady tak se dá říci že jsem jí dal to co nikdy nezažila a bral jsem jí všude sebou a plánoval různé výlety, hodně jsme projezdily Českou republiku, Krkonoše ale i Chorvatsko, Německo, Polsko, Francie, Švýcarsko a pod. Prostě rád jsem jí dělal radost. Ale, jsem od přírody usedlí typ a nejsem zrovna z těch co by musely na začátku týdne už přemýšlet kam půjdou kalit do hospody či diskotéku, a ani na fotbal či hokej nekoukám. Ale zase ne že bych nikam nechodil. Myslím si že jsem to dorazil i tím že jsem jí našel práci ve firmě kde pracuji i já. Tam to asi vše začalo. Jeden šas jsem měl pocit že mi ujíždí vlak života a začal jsem se kamarádit s jednou slečnou. Byla to ta nejhorší hloupost jakou jsem kdy udělal a myslím že to v mé přítelkyni utržilo velkou ránu. Můžu odpřísáhnout že jsem svojí přítelkyni nikdy nepodvedl ani se s nikým jiným nevyspal byť jsem měl možnost. U této tzv. kamarádky jsem totiž zjistil jaký mám doma poklad a věděl že je ta pravá a že jí miluji. Sice tohle kamarádství trvalo jen tři měsíce ale slečna se snad asi z nešťastné lásky stačila dvakrát vyspat s kolegou v práci. I přes tuto ránu kterou jsem utrpěl a za kterou jsem si mohl sám svým počínáním jsme se rozhodly pokračovat v našem vztahu který trval další dva roky až do dnešní doby. Od těch časů jsme opět strávily spolu spoustu časů a vše se zdálo být fajn, než nastoupil nový zaměstnanec do naší firmy. Skamarádily se a ona zjistila že je asi zábavnější než já a dává jí to co já ne. U mě postrádala asi to chození za zábavou či tak nějak. Největší bolestí je to že se oba máme strašně moc rádi a jenoho i druhého to strašně bolí. Další věc je že mi může prasknout srdce když je oba vidím po hromadě a jí vidím jak je šťastná a usmívá se. Ano, přeji si aby byla šťastná a to jsem chtěl i předtím. Ale nemůžu jí vypustit z hlavy a každý předmět doma, každá situace mi jí jen připomíná. Další věc je že nechci změnit zaměstnání jelikož jsem si tuto práci vždy přál a nechci to vžádném případě i pro ní, protože měla problémy si najít jinou práci která by jí bavila. Dnes jde ke mě na večeři ale nic neznamená, jen jí stále potřebuji mít na blízku a vidět její krásné oči, nos a pusinku. Jsem fakt v hajzlu... Nejlepší lék je asi čas ale utíká od té doby hrozně pomalu. Bydlím teď sám a je to na zbláznění i když jsem samostatný člověk...

Smutni-úplně se tu usmívám a hroooooooozně moc ti budu držet palce, aby ses sem už vracela jen mrknout na "starý známý" :o)

Kleea-vítej, i když bys tu radši nebyla, chápu. Tvoje pocity jsou absolutně normální. Já jsem s ex v jedný firmě, v jedný kanceláři, takže jsem taky po R měla hrozný stavy...jakmile jsem šla okolo a jen mu něco bliklo na monitoru, všechno se mi sevřelo. Že bych ho někde s někým potkala-nemyslitelný. Ale postupem času, když jsem se z toho vyhrabala...bych mu to SNAD i přála...taky jsem si našla novou lásku...přála bych to i jemu. Jestli jste měli hezký vztah a rozchod proběhl férově, jako u nás, taky k tomu dojdeš.

Jak píše Iri-čas, čas, čas!

Smutni, to je paráda. Držím moc palce!!!

Teda ten osud či co mi dává pěkně zabrat. Jak psal Iri, nejsem moc utrápená. Někdy si přehrávám naše společné chvíle a fakt to bylo spíš super kamarádství. Chvilku jsem v pohodě, chvilku ho potřebuju strašně řešit jako třeba teď. Kde jste všichniii? ;). Ze včerejší deprese jsem se vyspala a ráno jsem zjistila, že si s ním píše moje vdaná kolegyně. Strašně mi to vadí. Sakra, co se to se mnou děje?? Ať už se vzpamatuju, vždyť se znají, můžou. Ale žárlím jako pes. Jen upřesním, jsme všichni přes 30, takže bych obzvláště já měla mít rozum.

Ahojte,
takže včera prostě nádhera. Řekl mi, že si uvědomil, jak moc mě miluje, jak jsem mu chyběla a že udělá vše proto, aby jsem byla šťastná, že se bude snažit vše napravit atd... Je to prostě neuvěřitelné. Teď mi začíná v podstatě nový život a za co jsem bojovala, tak mám zpět, takže tímto bych VŠEM CHTĚLA PODĚKOVAT ZA NERVY STRÁVENÉ PŘI ČTENÍ MÝCH TRÁPENÍ, hodně jste mi všichni pomohli a poradili a hlavně jste mě podrželi při nechci ani vzpomínat. Vím, že to bylo semnou dost těžké, ale ještě jednou díky za tuto diskuzi. Určitě si budu pročítat dále tyto stránky a možná budu takovou malou naději pro ostatní, že se zázraky dějí, ale čas ukáže, jestli tento zázrak byl správný.
:-) :-) :-)

Děkuju všem.
Iri: Naštěstí bydlí v druhé části města, tak ho (je) snad nebudu potkávat :). Protože jak píšeš, to bych nepřežila.

A ikdyby si nekoho nasel,tak neverim,ze uz spolu nebudete travit aspon trochu casu,protoze to vypada,ze si i ted dobre rozumite,takze neni duvod prerusit kontakt,ani on o tebe jako kamaradku nejspis nebude chtit prijit.

Kleea: To je mi lito,ale neznis,jako moc utrapena ze uz nejste spolu,jen sis jeste nepripustila,ze kdyz nejste spolu,ze si vlastne muze najit nekoho jineho a byt s ni...
Poslednich 5 radku co jsi napsala jsou stejny jak to bylo u me..po rozchodu sem si nedovedl predstavit ze by mela nekoho jineho a kdybych ji videl s nekym ve meste tak se tam normalne slozim,jde o to,ze si s nim byla a patril tobe a kdyz si se smirila s tim,ze uz nebudete spolu,je jen otazkou casu nez nekoho potka a zacne travit svuj cas s nekym jinym a proto uz u nej ty nebudes ta nejlepsi. Je to o case a zvyku..byli ste na sebe fixovany..casem to zvladnes..uvidis,ja taky objevil profil ex kde ma fotky z myho mobilu a dokonce z naseho bytu a bylo mi mizerne,takze vim o cem mluvis.
Cas cas cas...ten vse zahoji.
Preju hodne sil a drzim palce.

K>>> Hmmm vis, podle toho co pises je ferovej. Nejdrive to vyresil s Tebou a pak resil nasledne veci. Takto tezko soudit. Rada je prosta. Zij a az budes myslet ze to nejde napis to sem. Je tu par lidicek co opravdu maji srdce a dokazou byt slovem pomoct.

Vidte Di, Smutni, Iri, Jarousku, N,.... etc...

A pokud ti prijde pomala reakce tak na icq 279618960 me zastihnes casto. Byl jsem taky dole vim co to je a jak dokaze pohled z venku minimalne povzbudit.

LL

Ahojky spolubojovníci. Čtu vás přesně od 4.11., od té doby patřím do vašich řad. Stručně: měla jsem dlouhodobý vztah, před svatbou si našel milenku. Po roce depresí, slz a trápení jsem nečekaně potkala JEHO. Byla jsem s ním krásných 7 měsíců, úplně jsem rozkvetla. Náš vztah skončil kvůli absenci komunikace. Jednoho dne přišel, že jsme spíš nejlepší kamarádi, že chce dál se mnou chodit na pivo a na koncerty, ale že sečetl pro a proti a že jsem spíš nejlepší kámoška. BUM! Dodneška ty "proti" neznám a už je znát nechci. Hned po rozchodu jsme spolu byli v divadle, na pizze a jednou přišel k mé kamarádce. Nemáme absolutně problém spolu mluvit, máme se rádi. Po netu komunikace vázne, ale to chce čas. Po každém našem setkání jsem byla taková smutná, bez nálady, ale brzo to přešlo. Přišlo mi to jen líto, že to skončilo, ale brala jsem to jako fakt. Když se spolu vidíme, kecáme hodiny a hodiny, dost si rozumíme. No ale teď k věci. Dneska jsem našla jeho profil na všech možných seznamkách. Jeden z těch profilů založil den po našem rozchodu. Má tam fotky, co jsem fotila já a na jedné jsem dokonce vidět. Teď tu sedím a je mi divně. Samozřejmě, že to muselo přijít, že si někoho najde. Ale asi na to nejsem připravená. Děkuju, že jsem se mohla vypovídat, v hlavě se mi to mele. Svoje pocity teď nechápu...To není žárlivost, možná ta pitomá lítost.. Nevím...Asi tuším, že už naše pizzy nebudou možné, že už s ním nebudu tak spontánně moct někde kecat u pivka. Fakt mi jako člověk bude chybět..

Asi tak nejak to bude, spriznene duse...

N., no jo, stejný, stejný, stejný...má, co chtěl a stejně...znám! Ale už mi to žíly netrhá.

Neřekla bych, že je to o nějakém doufání v návrat z jejich strany...to si nebudeme fandit, ha ha ha...spíš takový ten smutek z toho, že jsme byly jejich spřízněné duše, rozuměly jim, znaly je...a oni teď najednou nemají s kým sdílet to hezký nebo špatný v životě...buď proto že nikoho nemají, nebo mají, ale s onou osobou to nejde. Co myslíš?

LL: vše je možné, ale já mu to zadarmo nedám, že se může vrátit. Věř mi, že si to bude muset zasloužit a dost se snažit, aby jsme znovu vybudovali něco čemu se říká VZTAH. Vím, že to bude těžké a že to bude trvat, ale čas sám ukáže, jestli to bylo správné rozhodnutí nebo ne.

jo takhle... no to se nebojim, ze on v neco doufa, protoze to jsem byla ja, kdo doufal do posledniho konce...a prestala jsem.

to je jiná, se kterou jsem rozešel a měla potom děsnou potřebu zůstat v kontaktu. Pokud člověk nechce žít minulostí, pořád v něco doufat a trápit se tím, je lepší ji uzavřít. Já ji řekl, ať už za mnou nechodí, v tom smysl nevidim

Radime, ted nerozumim kterou ex myslis, jelikoz jsi jich za posledni dobu zminil vic :-)

Di, po pravde memu ex nerozumim a nikdy asi nebudu... nechapu to.. ma co chtel, novou pritelkyni, dodelava si svuj byt, z prace nemusi odejit (to bylo me zbozne prani).. a porad se mu to nelibi..