ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Andreo drž se.Fet do vztahu nepatří a Ty to víš.Bolest si sebou neseme životem.

Andreo drž se.Fet do vztahu nepatří a Ty to víš.Bolest si sebou neseme životem.

ahoj..lidi.Najde se tu někdo kdo by mi mohl poradit.Všichni tu asi víme s čím.Nechodíme spolu už skoro 2 měsíce.Nechala jsem ho já.Začal dělat blbosti..tím myslím že se vrátil k drogám.Teď mě otravuje..že mě chce zpátky,ale já nereaguji na sms ani telefonát, i když s pocitem...a hodně mě to bolí.Poradí mi někdo co mám dělat.Už dál nemůžu hodně mě to bolí.

Lenko,tady žádná rada nepomůže.Od bolesti neuleví.Jen vlídné slovo útěchy a třeba i připomenout,že to co prožíváš ty,prožívá i spousta jiných lidí.Nejsi v tom sama,někdo je na tom třeba i hůř.Jsi zdravá holka?Máš střechu nad hlavou?Zaměstnání?Rodiče a sourozence? Už jen jestli jsi na první otázku odpověděla kladně,máš důvod být šťastná. Musíš si připustit,že by to mohlo být i horší.Jak jsem už psala Jirkovi.Musíš si projít všemi fázemi rozchodu a jen na tobě záleží,jak dlouho budou trvat.Žádný chlap ti nestojí za dlouhé trápení.Snad jen,když je to syn,ale i tady záleží na okolnostech.Nacpi se čokoládou a vyraž na lov.Neutápěj se v bolesti a neživ jí přemýšlením proč se to stalo právě tobě.

Jirko ?Cítím se úplně!! stejně a možná i ještě hůř.Nemůžeme si popovídat třeba na icq?

Zdravím všechny, přiznám se nikdy nepíši do diskuzí a nikdy nehledám nikde pomoc.Tedy do dneška.Jsem 14 dní od rozchodu s někým, o kom jsem byla přesvědčena, že s ním strávím celý můj život.Důvod?Ve všem jsme si vyhovovali, jen nejak potrebuje být nejakou dobu sám a prý pokud je nase láska opravdová se nekdy v budoucnu třeba najdeme znova.Víte mě se zhroutil svět.Já normálně sportovkyně a silná holka jsem se složila, 6 dní bez jídla, vím, že to nic neřeší, ale já nemohla nic pozřít.Málo pití.Sportovat nemůžu vůbec.Sedím koukám do zdi a cítím se strašně sama.Pokud má někdo jakoukoliv radu, budu šťastná.Pěkný večer.PS je mi 33.

Jirko,každý,kdo je romanticky založený je po těch slovíčkách nasycených láskou úplně lačný. Je dobře,že nejsi ze dřeva,jednou to tvá žena ocení.A navíc po takovém "zažitku" budeš mít více pochopení a porozumění,třeba trochu přehodnotíš své priority při výběru partnerky.Jak psala Diana:všechno zlý je pro něco dobrý.Dnes to ještě nevíš k čemu to dobrý bylo,ale jednou to třeba zjistíš.Zatím je to všechno čerstvé,nebraň se a nepotlačuj emoce,které to v tobě vyvolává. A hele,není důležité,aby ona veděla o co přišla,důležitější je to,aby ta co přijde věděla co má!!!!!!! I když takový pocit zadostiučinění,není k zahození.Měla jsem podobná přání,aby můj ex věděl o co přišel...nevím,jestli si to myslel a dnes už mě to vůbec nezajímá,protože jsem 100% šťastná a přijde mi to nízký.Dnes už jsem nad věcí. A ty budeš taky,neboj.....

Kristýnka: že to nepůjde ji nenávidět když se mi zaryla tak hluboko do srdce. Ale teď jsem trochu vybrečenej, a myslim si že mám teď dost síly na to , napsat tady že ze sebe udělám 100 lepšího chlapa, aby za pár let viděla o co přišla. Díky za podporu , jdu bruslit. Až mi bude ouvej, tak zas napíšu (počítám že ještě dneska)

Fakt je to milý jak mě tu povzbuzujete, a to jsme si vlastně cizí.
Pro mě je to hrozný i sem to všechno psát. už aby bylo za rok nebo za dva, I když to byly pěkný věci a zbyly vzpomínky, radši bych je neměl. Fakt ne, radši bych si žil normální život, jakej jsem vedl do tý doby a bylo by všechno v klidu. Asi už na to nemám, něco takovýho prožívat. Ale fakt vám všem děkuju za to psaní tady.

Jiříku a když se tě ptala, jestli ji nezačneš nenávidět po tom všem, co jsi ji odpověděl?

Určitě to nemyslela zle, vždyť je krásné být zamilovaný, nemyslíš? Život přece vypadá přeci jen trochu růžověji, člověk je více velkorysí, nedělá z komára velbouda a jaksi i ten život běží rychleji.
Zamilovaní si všímají na lidech a svém okolí jiných věcí, někdy se mohou cítit být jako ozářeni silným světlem.
Myslím, že by sis měl svou zamilovanost užít a né se tím trápit.
Víš kolik uměleckých děl by nevzniklo, kolik krásných knih a veršů by nebylo napsáno a kolik krásných staveb by nebylo postaveno, kdyby nebylo lásky, i té nešťastné?
Patří to k životu a jednou na toto krásné období budeš vzpomínat s úsměvem na tváři a vnoučkům budeš říkat:" Jo to byly doby, to jsem přeskočil i tady ten strom :-)" a oni ti budou věřit, protože uvídí ten jas a zář v tvých očí. A to člověk získá jedině tehdy, když je blízko svým snům.

Jirko,takové stavy po rozchodu má spousta lidí.Mě nevyjímaje. Po rozvodu jsem nemohla jíst,spát,trápila jsem se.Do té doby jsem si myslela,že on byl to nejlepší co mě z životě potkalo a já už nikdy nebudu šťastná.Navíc tu byly dvě děti,velmi silné pouto nás dvou.Zažila jsem krizi,byla i na dně,protože jsem musela řešit existenční problémy. Dnes vím,že jsem se trápila zbytečně.Nestál za to. Na druhou stranu mě to velmi posílilo,dá se říct,že i zocelilo.Navíc jsem potkala "toho pravého" zažívám to,o čem se mi ani nesnilo.Já,která nevěděla jestli vyžije a uživí své děti z minimálního příjmu,musela splatit ještě k tomu dluh bývalého manžela,aby nepřišla o střechu nad hlavou,dnes žiji šťastně se svými dětmi ve vlastním domě a mám toho nejbáječnějšího muže.A můžu zcela zodpovědně říct,že tak silnou lásku jsem ještě k nikomu necítila.Co z toho vyplývá? Nech tomu volný průběh, vybreč se,dej si čas,ten bolest utlumí a ty najdeš zase pevnou půdu pod nohama.Neizoluj se od lidí,buď s přáteli,pracuj jako ďas a dívej se dopředu. Třeba potkáš někoho,kdo tě překvapí tím co v tobě vyvolá.......

a přitom jsem byl typ člověka co byl fur pozitivně naladěnej, věčnej optimista, ve společnosti za šaška co nezkazil žádnou srandu, a každýmu jsem měl sílu pomoct v takových situacích, a teď jsem v koncích sám se sebou. Zkouším chodit bruslit, a to o hodně víc než dřív, ale chodil jsem tam s ní, takže ani to se pořádně nedá dělat.

letos jí bude 28, rozumná myslím že je, takovou ženskou jako je ona jsem do tý doby nepotkal, a přitom se díky mým koníčkům (který teď ale nefungujou) stýkám skoro jen se ženama. Ale byla s ním moc dlouho, že jí na něm záleží, byli spolu přes 7 let, a tou mojí "chvilkou" nemůžu konkurovat. Vím že se to nedělá, ale fakt jsem v koncích, kdybyste četli ty vzkazy co mi dneska psala... tady jedna ze správ, kdy jsem jí napsal ať na mě nemyslí a myslí radši na sebe a svojí budoucnost...: "...no právě že na to musim myslet, tys byl první o kom jsem věděla že mu nechci nikdy ublížit, že si to nezaslouží a pak to udělám. Asi mě to bude ještě ňákou chvíli mrzet, možná že i nikdy nepřestane. Jsi pro mě důležitej, taky chci abys byl spokojenej. Budu moc ráda, když mě za to co jsem ti udělala úplně nevymažeš ze svýho života. No třeba si to letos budu přát od Ježíška jestli existuje." ... co na to říct. nechtěla to udělat a udělala.

Jirko dej na lana, je vidět, že ví o čem mluví, taky bych si našla jinýho, kdyby to šlo, ale strašně toho svýho kolouška pořád miluju.
Nejde s tím nic dělat, už jsem si věštila i z kávové sedliny, byla u kartářky, čarodějnice, namíchala lektvar z myších oušek a hadích ocásků a furt nic.
Nenávidím ho za to, že jsem se do něho zamilovala, upíra jednoho žíznivýho.
Poraďte mi, co mi dělat.

Jirko, já nemyslela rady, jak to zvládnout...to si opravdu každý musí vyžrat sám a odrazit se ode dna. Měla jsem na mysli spíš ty první dny, fungovat aspoň fyzicky, jíst, pít, spát, zaměstnat se...psychika bude v háji ještě dlouho a na to jsme tu opravdu všichni krátcí...pomáhalo mi se tu vykecat a pak taky vidět, že to hodně lidí zvládlo a je jim líp než dřív! Jsem teď jedním z těchto lidí (ťuk, ťuk) a snažím se tu energii, kterou jsem tu tenkrát čerpala, vracet dál.

Takže mé oblíbené: podívej, bude líp! :o)

Jirko,nevím kolik tvé expřítelkyni je,ale nejspíš bude buď nevyzrálá osobnost,nebo jen labilní a všechno to co se dělo za poslední dobu s ní dost zamávalo.Možná jen neunesla tolik změn,tolik psychických zážitků- radost,smutek,štěstí,beznaděj....Většinou víme co od života a partnera chceme a jdeme si za tím s většími či menšími komplikacemi.Někomu to trvá dýl než si to ujasní a někdo se hledá celý život.Nejlepší by bylo si s ní o tom bez výčitek promluvit.Jestli ale nechce,tak s tím neuděláš nic a radím ti,zapomenout,najít si jinou a užívat si života podle svých představ.Pamatuj si,že žádná ženská za dlouhodobé trápení nestojí.To samé,jenže obráceně si říkám já.
Edo- když se ti to stalo,tak to asi možné je.Ale nejspíš to máš povahově dané a jakýkolv neúspěch ti snižuje tvé sebevědomí. Nejlepší by asi byla nějaká psychoterapie.

Diano, četl jsem tuhle a ještě další dvě diskuze co jsem na netu objevil. Je mi jasný, že lidi co už to mají za sebou vědí co pomáhá, ale jde to jen číst, víc teď nefunguje. Dneska mi napsala na netu vzkaz a já odepsal, chvíli jsme takhle komunikovali. Na jednu stranu vím že to není člověk kterýho bych si měl za to co udělal vážit. Ale furt jí miluju a nejde mi se toho pocitu zbavit. to je ta druhá strana - chybí mi, a hodně.

Káčo,

gratuluj si, že ti došlo včas, že slepovaný hrníčky jsou na nic (výjimky potvrzují pravidlo). Když vidím v okolí, jak lidi nejsou schopni se odpoutat a furt se motají mezi svými ex...na palici! Je to ale pohodlnější, to uznávám...ovšem jak se to vezme...dlouhodobě určitě ne!!! Chce to trochu odvahy vyzout se ze staré a nevyhovující, ale pohodlně rozšlápnuté bačkory a vlézt do fungl nové boty, ze které možná budeš mít pěkný puchýře, ale možná...ti sedne jak ulitá!

Jirko, to je hodně drsný :o( Každopádně tvoje reakce jsou naprosto přirozený a vážně se není za co stydět...pokud nemáš co dělat, tak si to tu zpětně pročti, najdeš tu hodně tipů, jak přežít ty první dny/týdny/měsíce. Drž se myšlenky: opravdu bys chtěl žít s ženou, která je schopná TOHOTO?

Eda: Zase jsi o tolik nepřišel. Sílu!!

jo bylo to rychlý, ale vím kdy šla dát žádost k rozvodu. Asi na to měla štěstí. A já byl rád že je to tak rychlý. Ona byla taky ráda, ale v soukromí mi řekla že si takhle život nepředstavovala, že nikdy nechtěla aby to takhle dopadlo, ale že je stoprocentně přesvědčená co chce a to je být se mnou napořád. Jen mi prostě nedochází, jak se během 4 posledních dnů může její myšlení změnit o 180 stupňů. A věřte mi že do tý doby byla opravdu šťastná. Těch smsek, mailů a telefonátů se slzama, aby se ujistila že jí nikdy neublížím... v hlavě mám maglajs a miliony myšlenek, nejde mi na to nemyslet. A když si na chvilku myslím že budu silnej a že to zvládnu, tak mě vždycky nějakej detail nebo myšlenka zase skolí.