ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Lana - vím že to vypadá blbě, ale my měli hovor, řekla mi že je to šílený, ale že miluje jeho i mě. s ním ještě nespí, jen se scházejí ve městě. my jsme si během těch telefonátů i rozhovorů za poslední dva dny tolik věcí vysvětlili že jsem asi blázen , ale mám jí rád a přeju jí aby byla šťastná. A věřím jí. Proto jsem asi klidnější.

Když ti to Jirko nevadí a netrápíš se tím,tak to neřeš. Co si ale myslet o ženě,která chce dát šanci exmanželovi a spí s expartnerem? No asi to,že je to coura. Tak dej bacha,aby sis z toho sexuální zážitku neodnesl i nějakou pohlavní nemoc. Bůh ví kolik vás ve skutečnosti je. Jsem ráda,že se už netrápíš.
LENKO - dávej pozor,aby ti to všechno nakonec víc neublížilo. Nedělej si plané naděje a iluze o tom, že by to mohlo "něco" znamenat.

tak jsem zpět. mám v tom guláš. V úterý jak jsem jí napsal vzkaz, volali jsme hodinu. Včera dohromady 3 hodiny a dneska hodinu, během těch hovorů jsme si hodně věcí vyjasnili a vysvětlili. Nějak jsem od úterka asi otupělej, ani slza, už neležím. Akorát sevřený hrudník a to silný a rychlý bušení srdce. včera i dneska přijela,povídali jsme si a líbali se. dneska i sex. Řekla mi takový věci, že jí asi chápu, i když je to neuvěřitelný. Nevím jestli je to tím že hodně povídáme a vidíme se, ale jsem najednou v klidu. Chce mu dát další šanci a být s ním. Nevím jak to, ale najednou mi to nevadí. Není to divný? nejdřív jsem úplně na dně a po telefonátech s ní je mi líp. Naději na změnu nemám, to vím.

Pokud se chce přátelit, požádám ho o jasné vyjádření a ihned poté o pár měsíců klidu bez něj.Blbé?

Opravdu se bavím, měla jsem to stejné. Bacha na to, jsou dvě možnosti: méně pravděpodobná: chce to vrátit, více pravděpodobná: chce zůstat kámoš. Já měla tu druhou, akorát druhá strana jaksi taksi nechápe, že je k tomu zapotřebí hoooodně času, protože tohle nám rve srdce, že? U nás dokonce v práci probíhala pusa na tvář ráno a odpoledne!!! Sílu zarazit to jsem sebrala až po x týdnech, odkázala ho (dodnes netuším jak) do patřičných mezí a až po nějakém čase se dovedla chovat kamarádsky (což přirozeně žádnou pusu nezahrnovalo, asi upadl!). Teď už je to bezvadný, ale trvalo to!!!

Hlavně nespadni do spirály: chce mě - nechce mě - budu se tejrat a čekat.

Sama si rozhodni, jak moc sebou necháš mávat, avšak pozor, při první "přátelské schůzce" po rozchodu jsem se nad večeří rozbrečela a doma mi bylo milionkrát hůř než předtím, protože jsem od toho očekávala bůhvíco a on se chtěl jen přátelit!!!

Dianko díky.Včera mi napsal, že chce jít v pátek bruslit.Já to vůbec nechápu, on dělá jako , že nic?Nerozumím tomu!!!On někoho odkopne, zahodí vztah nechá ho si sáhnout na úplné dno a pak po nějaké době jakoby nic zda jdeme bruslit?Nevím co mám odpovedet.Ano miluji ho, ale vezmu li to rozumem, můžu mu věřit?To mě kdykoliv odkopne?Nebo chce přátelství?Nerozumím ničemu.

Leni, to jsou šoky, co? Myslíš si, že druhého znáš a ono ani omylem! A počkej, až ho budeš sledovat po rozchodu s odstupem, to se už vůbec nebudeš stačit divit :o)))

Prakticky se mi stalo to samé, akorát my se už sestěhovat nestihli...taky otočil o 180...nesnaž se to pochopit...nemáš šanci...dnes už vím, že na tohle má každý právo...drsné, ale má!

Taky jsem byla hodně doma, nemohla jsem vůbec mezi lidi, jak se o něm někdo zmínil, okamžitě slzy v očích - psycho! Ale hodně mě podržela rodina, brácha...

Všem moc děkuji.
Chtěla jsem jen napsat ještě jednu věc.Hledali jsme si společné bydlení, opravdu idyla.Našli, zařizovali dva měsíce s láskou.Potom už chtěl abych si dovezla všechny věci.Nu a po dvou dnech už jsem se mu nehodila.A to bych chtěla upozornit na to, že jsme spolu u něj byli pořád!!!!! x měsíců, jakože normální péče o domácnost a o něj.Nemůžu pochopit, že jak tvrdí se probudil jednoho rána a prostě zjistil, že chce být nějakou nespecifikovatelně dlouhou dobu SÁM.Je mi strašně.Pokud by někdo měl něco podobného za sebou budu moc ráda, když si vyměníme mailík a napíšeme si.Díky!!
Aktuálně se jenom trápím.Snažím se jíst, něco dělat, i jít bruslit.Vím, že nedělat nic a chátrat je k ničemu.Ale nic mě bez něj nebaví, všude! ho vidím a potom jen brečím a musím okamžitě domů a jsem zalezlá, sama a týrám se.

Káčo, kéž bys byla výjimka, ale...no držím palce.

S tím "jedním ránem" to u mě bylo taky tak...probudila jsem se a nesevřel se mi krk a žaludek hned v první vteřině novýho dne...až mě to překvapilo :o) a pak už je to jen a jen lepší!

Jirko, snaž se vydržet a nekontaktovat. Já měla (a stále mám) ex metr od sebe v jedné firmě - to bylo peklo! Ale dělat si to dobrovolně? Vymaž z mobilu (stejně si ho pamatuješ, já vim), z icq, ze skypu...ať tě to neláká!

Lenka, Jirka: souhlasím se všemi, co Vám psali, já jsem momentálně ve fázi "zkoušíme lepit, tak uvidíme (díky Di za reakci,asi si namelu h..., ale zkusim to)
Nicmene Lenko, Jirko, kouknete, kdy jsem zacala resit to co Vy, je to cca 2 mesice, co to zaclo, byla jsem totalne vyrizena, presne Lenciny stavy. Taky jsem si myslela, ze se z toho driv jak za pul roku nevyhrabu. A pak, jeden den jsem sla spat jako troska a druhy den rano se vzbudila jeste ne uplne "stara" Kaca, ale uz silnejsi a sebevedomejsi. A nebylo to ani pul roku :-) Vim, je to tezke, ale dulezite je uvedomit si sam/sama sebe, dat na vrchol pomyslne pyramidy ne partnera, ale svou osobu. A pak se to jednoho krasneho rana zlomi. Ted se mi ani nechce verit, ze neco takoveho tady po sve cerstve zkusenosti pisu, ale verte, ta chvile prijde i k Vam a je to super :-)

Neprodlužuj to,ubližuje ti to víc,než si myslíš,takhle se neodpoutáš od ní a budeš stát na místě,vím co mluvím,dostávala jsem se z toho 2 roky,nepsat,nevolat si.

Tak jsem tu zas. Včera odpoledne jsem vydržel. Dnes ráno jsem jí napsal že to nemá smysl si psát, že mi to pak dává naději na zvrat, a tu já nemám. Po obědě odepsala že jí to snad jednou prominu ... atd.
A už jsme si zas psali a pak i zavolala, Hodinový rozhovor, plno humoru, smích na obou stranách... prostě jsme si fajn rozuměli. A teď je mi zas mizerně. :-(

Lenko, každému z nás, kdo byl kdy zamilovaný se stalo to,že nastal konec světa. Zachováváš si zdravý rozum,víš,že to jednou přejde,ale teď, teď je to hrozné. Nejraději bys usnula a probudila se až to bolet nebude. Ale to nejde. To co ty teď prožíváš,tak tomu se říká život. Jednou jsme tu rádi, jindy chceme zalést pod deku a nevidět celý svět. A i když máme okolo sebe chápavé lidi,stejně jsme v té bolesti sami. Ono se říká, že svěřený smutek je poloviční a sdílená radost dvojnásobná. To je sice někdy pravda,ale tu lítost a bolest na srdíčku, tu ti ani ten nejlepší přítel neodejme.To si každý musíme protrpět sám. I ty se tím prokoušeš a bude líp. A začneš znovu,jinde,jinak,s jiným a zase budeš veselá,šťastná a spokojená. Fakt,veř mi.Když to říkám,tak je to pravda :-))))))))

Leni, tady jde racionalita naprosto stranou. Je to hrozný ta díra po něm, já vím :o( Ale řeči o nesmyslnosti života zapomeň, kvůli chlapovi obzvlášť!!! Nebyl to ON i když sis to myslela. Nechtěl tě? Tak ať si jde hledat své štěstí jinam, když si myslí, žes nebyla dost dobrá! Však on tě někdo ocení...a možná budeš překvapená JAK moc!!!

Ale k tomu máš ještě dlouhou cestu...snaž se hlavně pít, jíst po troškách aspoň a něco naspat...bude to pomaličku lepší, uvidíš!

Kleea, Diana děkuji za podporu
Já vím racionálně, že život musí jít dál a půjde dál, ale pocitově jsem naprosto MRTVÁ.Mám pocit, že už nikdy nemůžu nikoho milovat a že to tak prostě bude, že mám navždy zničený život a nemá ani smysl žít již dál.Je to strašné.Opravdu nádherný vztah, o kterém mě denně ujišťoval, nakonec společné zařizování bytu / i do té doby jsme byli stále spolu ale u něj, chtěli jsme naše/ do posledního detailu, láska jako trám.A po týdnu mi řekl poprvé, že neví co se děje, ale musí být nejakou dobu zcela sám.Takže už se mi vůbec neozývá, ani sms ani maily, dříve desítky všeho za den.Hrozně tím trpím.Když jsem ho požádala aby mi dovezl oblečení, tak to dovezl, ponevadz já uz měla vse tam a nemela jsem v čem chodit.Ale dovezl jen 2/3 a zbytek ne.Předal a odjel.Pak už se neozval vubec.

Kleea, Diana děkuji za podporu
Já vím racionálně, že život musí jít dál a půjde dál, ale pocitově jsem naprosto MRTVÁ.Mám pocit, že už nikdy nemůžu nikoho milovat a že to tak prostě bude, že mám navždy zničený život a nemá ani smysl žít již dál.Je to strašné.Opravdu nádherný vztah, o kterém mě denně ujišťoval, nakonec společné zařizování bytu / i do té doby jsme byli stále spolu ale u něj, chtěli jsme naše/ do posledního detailu, láska jako trám.A po týdnu mi řekl poprvé, že neví co se děje, ale musí být nejakou dobu zcela sám.Takže už se mi vůbec neozývá, ani sms ani maily, dříve desítky všeho za den.Hrozně tím trpím.Když jsem ho požádala aby mi dovezl oblečení, tak to dovezl, ponevadz já uz měla vse tam a nemela jsem v čem chodit.Ale dovezl jen 2/3 a zbytek ne.Předal a odjel.Pak už se neozval vubec.

Diskuzi na doktorce bych nechala vydat knižně, fakt moc pomáhá.
Leni - bude líp, máš tu x důkazů. Taky jsem nevěřila, obzvlášť v tý první hnusný době po, kdy se svět zastavil. Hele a on se zase točí :-). Akorát to každému trvá různě dlouho.

Jirko, nemáš vůbec zač, od toho tu jsme. Fakt to pomáhá se tu vykecat...aspoň trochu.

Ahoj Leni, pro tebe platí prakticky úplně to samé jako pro Jirku...přečti včerejšek...nebo diskuzi dozadu (vyhraď si hodně času :o)).

Stejně je to zajímavý, jak je to POŘÁD stejný, pro smutnící ovšem super v tom, že to zahrnuje i fázi "budu jednou v pohodě"!

lana:moc děkuju, já to i racionálně vím, že tady žádná rada nepomůže.Jen jsem opravdu úplně apatická, na dně.Existenční starosti ted mám, ale v normě, nic co by nešlo zvládnout.Horší jsou ty ostatní oblasti.Opravdové kamarádky nemám, spíše známé z různých sportovních aktivit, moje kamarádka na život a na smrt se odstěhovala už je to dva roky a druhá je v USA.Tudíž jsem a cítím se úplně sama.Rodiče nejsou funkční, vychovala mě babička.Vím, že jsem snad zdravá a toho bych si měla vážit, ale mojí bolest to vůbec netlumí.Jediné co dělám je, že sedím, koukám a sleduji na hodinách ručičku jak plyne čas.Včera jsem šla bruslit, hodnu jsem to vydržela, ale pořád myslím na něj, tečou mi slzy a jedinou touhou bylo schovat se domů.Takže zase pak celý den doma sama,mám pocit, že se zblázním a hlavně já vůbec nevěřím, že ještě někdy dokážu někoho mít takto ráda.

lana:moc děkuju, já to i racionálně vím, že tady žádná rada nepomůže.Jen jsem opravdu úplně apatická, na dně.Existenční starosti ted mám, ale v normě, nic co by nešlo zvládnout.Horší jsou ty ostatní oblasti.Opravdové kamarádky nemám, spíše známé z různých sportovních aktivit, moje kamarádka na život a na smrt se odstěhovala už je to dva roky a druhá je v USA.Tudíž jsem a cítím se úplně sama.Rodiče nejsou funkční, vychovala mě babička.Vím, že jsem snad zdravá a toho bych si měla vážit, ale mojí bolest to vůbec netlumí.Jediné co dělám je, že sedím, koukám a sleduji na hodinách ručičku jak plyne čas.Včera jsem šla bruslit, hodnu jsem to vydržela, ale pořád myslím na něj, tečou mi slzy a jedinou touhou bylo schovat se domů.Takže zase pak celý den doma sama,mám pocit, že se zblázním a hlavně já vůbec nevěřím, že ještě někdy dokážu někoho mít takto ráda.