ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj Sandy,
nakonec jsem ten krok udělala já, jemu to tak asi vyhovovalo, a kdybych nechtěla víc a nic mu nevyčítala, možná bychom to tak táhli hodně dlouho. Ale pro mě ten vztah už přestal mít cenu, nebyla jsem s ním šťastná a cítila jsem se skoro stejně sama, jako se cítím teď, takže to zas ani žádný velký zlom pro mě nebyl. Možná proto teď neprožívám žádné drama, nebo možná ještě ten žal přijde, nevím. Nevím, jak to bylo u tebe, ale s ním se nedalo o ničem bavit, já jsem si mohla hodinu v kuse vylívat srdce, naléhat, ptát se, ale on mlčel a ještě u toho usínal... to mě samozřejmě rozzuřilo, že mi nemůže věnovat ani chvíli pozornost, že ho to asi ani nezajímá, kdo ví. Teď se mi stýská, vzpomínky bolí, ale vím, že takový vztah už s ním nikdy nechci, a taky vím, že nic jiného mi teď a možná nikdy není schopný nabídnout, to byla taky jedna z mála vět, které ze sebe nakonec vytlačil :). Taky si uvědomuju, jak hrozně to ničilo mou psychiku, ta jeho metoda jo - ne -jo - ne, a fakt nerada bych skončila někde na psychině. Nikdy se ke mně nechoval jako ke své partnerce, spíš jsem byla pořád hodně blízká kámoška na sex. Nikdy mi nebyl oporou, nedalo se na něj spolehnout, když jsem měla stresy ve škole, tak se vypařil na celej víkend, když jsem byla nemocná a neměla doma k nic jídlu, tak se ani nenabídl, že mi něco přiveze, ale nařídil mi, ať si lehnu, a odjel s kámošem do hospody... a asi tisíc dalších podobných věcí, se kterýma už jsem se nedokázala smířit, protože podle mě se takhle nechová člověk, který toho druhého miluje. No byla bych schopná si tady vylívat srdce aspoň hodinu, protože co je na těhle dlouhodobě nefunkčních vztazích asi nejhorší, je to, že mě kamarádi už dávno odmítli poslouchat, protože podle nich jsem to měla skončit už dávno. Tak se už o tom s nikým radši ani nebavím. Proto je super, že tady je tahle diskuze. :)

pro Aničku: vlastně i s tebou prožívám to stejné. to,že on bral tu lásku mnohem jinak. jestli teda láska není moc povznesené slovo...ale je hrozně těžké si to přiznat,že nás nechtějí.

pro Oukej: musím se smát,když si čtu tvé příspěvky. i když je to spíše pokřivený úsměv. prožívám to stejné jako ty. taky jsem se vnitřně pořád přesvědčovala, že je vše v pořádku,protože mi říkal hezká slova, protože mě hladil, protože mi vyznával lásku.taky jsem se vnitřně přesvědčovala,že zbytečně dělám z komára velblouda,ale my máme asi šestej smysl a dopadlo to jako u tebe. ikdyž se choval hezky,doopravdy se mnou být nechtěl.
nakonec jsi ten krok udělala ty nebo on?

Ani, odkud jsi? Znám taky jednu tvého jména, která by možná napsala něco podobného...
Víš, rozumím ti. Možná nejlepší by bylo nepátrat. Ta Ani, kterou znám já, se takhle plácala s klukem, který není psychicky úplně v pořádku. Myšlenkové pochody takového člověka nejdou pochopit, protože jsou jiné než u "normálu".
Je vidět, jak jsi z toho psychicky vyřízená, já byla taky, došla jsem do hysterických stavů, chodila k psycholožce, apod. Teď už jsem oukej:), protože jsem pochopila, že neexistuje nic, co bych mohla udělat, abych ten vztah posunula jinam. Rozhodla jsem se s ním být v kontaktu co nejmíň, alespoň tak dlouho, dokud už mi nebude dělat problémy brát ho jako kamaráda a nečekat něco víc.
Možná bys měla udělat totéž, smířit se s tím, že nebudete ani kamarádi, že pravdu se od něj stejně nikdy nedozvíš a nechat to být. Ale jak, že? :)
Jestli chceš, napiš mi na oukej11 na seznamu.cz
Ted jsem se dívala na Přátele, zrovna díl, kde Chandler není schopný rozejít se s Janice, a tak si vymyslí cestu do Jemenu, kam nakonec musí odjet, protože ho Janice doprovodí až do letadla. Tak jsem se smála, ono asi vážně není lehké někomu do očí říct, že ho nechcete.

Nevim, jak se k nemu chovat dal, BYL TO ON KDO NECHTEL VIC.... pristoupili jsme na kamaradstvi.... vi, jak moc jsem chtela a bylo to pro me dulezite popovidat si jako kamaradi, nezavazne a vesele... vi, ze jsem se trapila i z tohoto.. ale presto vykaslal se na me....
Je to ted nejvic co citim... zklamani... nezajem o to, co prozivam ja a ze by mi to moc pomohlo si s nim jen tak na chvili moct nezavazne promluvit ....
Ale jak jsem pochopila, vysvetluji si to spatne a nemela jsem mit toto prani, chtit se s nim sejit jako kamaradka, domluvit se na jedno kafčo do konce roku....
Ja to tak proste beru, ze do posledni chvile nez byla hadka me objimal a hladil, rikal krasne veci a najednou nejde ani jedno kafe.....
Vim, ze vic uz neudelam, chtela jsem kamaradske kafe, pak pochopit proč to nejde...
Ale asi jsem tedy špatná já a chci vážně moc....... a on me nyni jen nesnasi za ten natlak a otravovani :-(

DĚKUJI VÁM VŠEM !!!! :-)))

Aničko,myslím,že jsi nepochopila to,co je na rozchodu to úplně nejbolestivější a sice,že není cesty zpět a že tahle hnusná rána,kdy jsme sami a večery,které byly nádherné a nebyli jsme sami,jsou prostě minulostí.Myslím,že Ti rozumíme všichni a dokonce každé slovo,prošli jsme si tím a víme,co cítíš a jak Ti je.Nejvíce jsem nenáviděl větu - neboj,čas to vyléčí.Za pár měsíců - roků - raději to nepřiznám - jsem pochopil,že jediná medicína,která opravdu funguje je právě čas.

Ano, ted uz to musim nechat vše na něm !!!

citila jsem ze mu na me zalezi, určitým způsobem miluje ale nezaclenil me do sveho zivota uplne...Nevim, jestli je takovy individualista a ja potrebuji s partnerem vice veci delat společne nebo je to jen vuci me,jestli se nezamiloval na sto procent, ale na méne... citila jsem jak mu na me zalezi, ale neco tam z jeho strany chybelo ...nechapala jsem a resila, on se mozna i pokousel snazit, ale nejak to neslo, ja nevim, pak uz to slo spatnym smerem vse, zacla jsem moc tlacit.... nikdy se nedozvim, jestli s jinou bude jiny, jestli jsme se k sobe opravdu nehodili, jestli jsme se poznali ve spatnou dobu... nebo kdybych tak neresila, netlačila... mohlo to byt uplne jine ale to jsem nedokazala a jen to stupnovala... ale mé reseni, tlaceni bylo jen důsledek toho, jak se choval, co rikal ..... necim to ve me vyvolaval ...
Kazdopadne jsem to nezvladla a resila, a tak jsme se tedy dohodli, ze budeme kamaradi....
A na obyčejnou otázku, jestli se sejdeme na kafčo, pokec a najednou to z jeho strany neslo... ???
Proste tomu nerozumim, ze to nejde, jak pro nej muzu byt kamaradkou, kdyz VI, ZE JA UZ NIC Z TOHO CO BYLO RESIT NECHCI... vime, ze opravdu budeme jen kamaradi (nam by to spolu asi vazne neslo... asi nikdy jeho pristup ve me vyvolava natlak a proto vsechny ty nedorozumneni... nyní to bylo o vztahu, ale casem pri spolecnem bydleni apod by se to projevilo o mnoho vic a i v jinych problemech) ... oba víme, ze to tak opravdu musime prijmout !!!!
On uz se z toho naprosto netrapi, trvalo to dele.. on uz to prijmul, já vím, ze musim take, vim, ze nesmim resit co bylo
A presto,kdyz ho chci videt, tak to proste nejde !!!

Nejak se s tim pocitem nemuzu vyrovnat, ani mi to nedokazal vysvetlit proč nechce... vzdyt je preci vzdy o cem se bavit ... vim, ze nalehanim je to jen horsi, ale aspon jsem to chtela pochopit ...

Aničko,pokud o něj nechceš přijít úplně a nadobro,věř Martině,píše pravdu a určitě i své bolestivé zkušenosti.Jiné řešení není,věř.

Aničko, asi se budu opakovat, ale dej tomu čas, uvidíš, že časem to bude úplně jiné. Taky jsem tomu nevěřila, ale opravdu to tak je. Můj byvaly pritel taky chodil ven a vypadal v pohode, ale byli jsme spolu 4 a pul roku a poznala sem, ze uvnitr s tim bojuje... cim vic budes na neho nalehat, tim vic se ti bude vzdalovat a bude to jen horsi.
Nech ho ted proste nejakou dobu byt a casem uvidis... jinou radu pro tebe nemam...

A ty otazky v tobe asi uz zustanou nezodpovezene, casem se dostanou do pozadi a pak na ne prestanes myslet uplne...

On uz se nema s cim vyrovnavat, on je vpoho a nema problem s tim se chodit bavit, poznavat jine.....
Proto tomu asi tak moc nerozumim :-(

Jsem ráda za upřímnost, chci ji :-)
Víš, už to trvalo tak dlouho, že jsem s tím nějak smířena, že to prostě nejde, myslím, že bych to dokázala vážně již nic neřešit.... !!!
A co víc, já mu na rovinu řekla, že je možné, že by sem měla chut o tom opet mluvit, ale kdyby ano, AT ME NEVAHA ME ZASTAVIT A PREJIT NA JINE TEMA !!!

To, co se mezi nami stalo bude pro me navzdy nepochopitelné a vzdy bude uvnitr me otazka proč ??? Ale jak říkám, uz to cele trva tak dlouho, bylo toho moc, vím, že to musím prijmout takto, ale kamaradka s nim byt chci, mluvit o obycejnych vecech...

Prijdu si naprosto zrazena, ze me i presto, ze mu reknu, ze kdyby nahodou, at me odvede k jinemu tematu, tak se semnou nechce sejit a jen tak se nezavazne videt .....

Ja o to tak moc stala nerozumim, ze to ted vazne nejde....... casem to nebude lepsi... vzdy ve me bude ta otazka proč to tak vsechno udelal ....

A proto si vazne prijdu tak zklamana a z jeho strany mi to prijde moc hnusné, ze to pro me nedokaze udelat, sejit se a nezavazne pokecat... ja pro nej chtela to nejlepsi a on se na me ted takhle vykasle ....

Nechci mu zasahovat do zivota, branit v jeho stesti! Jen jsme dva lide, co spolu byli docela dlouhou dobu a najednou o sobe maji prestat vedet... ? Prijde mi to tak zvlastni, nepochopitelne, vim, ze musim prijmout, ze on nechce vztah, semnou nechce vztah .....
Ale proč se nevidet..... vazne nevim, nerozumim .... vim, ze jsem mozna pak zacla nalehat i na toto.... ale v tomhle preci cas nepomuze ...
Mam mu to moc za zle ! Jsem moc zamilovana, ale on je vpoho, tak proč to nedokaze udelat...
Mam pravo mu to mit za zle nebo jsem divna ja ?

Aničko, byla jsem po rozchodu uplne ve stejne situaci. Muj byvaly pritel chtel a chce, abysme byli pratele, ale nedokazal to hned. Nema cenu ho presvedcovat, ze chces jen pratelstvi, jen ho videt. Musi si to v hlave srovnat a vnitrne se s tim vyrovnat. Dej tomu cas, ono to prijde samo. Je tezke cekat, ale nic jineho ti nezbyde. Nech ho proste jit, nepis mu, nevolej, nepros ho o schuzku ani kontakt. Ver mi, prijde to samo. My jsme se par tydnu vubec nevideli, nevedeli o sobe a on pak prisel ssm, ze me chce videt a ted si dokazem bez emoci popovidat a budujem pratelstvi... Netlac na pilu nebo prijdes i o to pratelstvi. Ver mi, vim, co rikam...

Aničko,vaše setkání,či pokec,říkej tomu jak chceš,by stejně skončil u výčitek,proč a nač.A myslím,že on to ví velmi dobře a proto se tomu brání a bránit bude.Dokud na něj budeš takhle naléhat,nesejde se s Tebou.Odpusť prosím mou upřímnost,vím,co by pro Tebe bylo odpovědí povzbuzující,ale lhal bych a to neumím.

Já se tím trápim a moc, protoze se tedy asi nezamiloval uplne a proto to vsechno tak skončilo...
A jeste jsem se chtela zeptat, kdyz tedy vite, ze ten druhy s vami nechce vztah, byli o tom neustale hadky, domluvite se, ze tedy vztah nebude! I kdyz já bych vzdy s ním vztah chtela, moc jsem za to bojovala, az otravovala... ale on ne, tak nezbyva nez respektovat !
Chci moc, kdyz se s nim chci i nadale vidat,jako kamaradka, neztratit ho z oci, mit s nim kontakt,zajima me jak se ma,co práce, skola, jeho pejsek... jestli je stastny...
chci moc, kdyz se s nim chci domluvit na jedno rychle kafe, pokec, usmev.... Přislo by vam to divne, kdyz on si po tom vsem nenajde/nechce najit cas? Ze rekne treba nekdy, ale ted ne, dej tomu cas a ja nevim, proč kdyz je to on, kdo je rozhodnuty ze s vami nechce vztah? A me jde jen o pokec a vedet jak se ma.... tak k cemu nejaky cas? Tak moc jsem o nej bojovala, az otravovala, on je ted vazne rozhodly, ze ja to nikdy nebudu, vzdy se bude bat, ze takto zmagorim a budu resit, otravovat!.... ale jinak jsme si rozumnely, proste asi nejsem tou, se kt.chce vztah, treba uz ma i v oku jinou.......ok, ale proč ne pokec? Nechapu, ze do posledni chvilky to opet bylo krasne vcetne milovani, pak hadka o vztahu, on ho nechce, ma me asi moc rad, ale nemiluje natolik, aby semnou chtel pevny vztah na vzdy, beru to, OK.....
Proč se ale semnou nedokaze sejit, najit si pul hodky do konce roku, na mily pokec, usmev.... nic vic nechci ....... Prijde mi to tak hnusne a nepochopitelné, vi jak moc jsem ho milovala !!! Jak moc jsem pro nej udelala a kolikrat mu tolik pomohla........ a on se ted semnou nedokaze sejit a nezavazne pokecat?
Jsem divna ja, ze si to preji?
Nebo je to z jeho strany divné? Je mu jedno jak se citim, co citim?
Co si o tom myslet???

Aničko,netrap se tím,chyba nebude v Tobě,myslím,že se nechce partner vázat,třeba se necítí na vážný vztah.To nevylučuje,že Tě má opravdu rád.

Pro Oukej ...... mohla bych si s tebou popovídat nějak osobněji? Email, ICQ, Skype ....
MÁME MOC PODOBNÝ PROBLÉM ..... chtěla bych to s někým takovým probrat, moc by mi to pomohlo...

Chtěla bys také ? Děkuji :-)

Když jsi s chlapem,který Tě hladí, objímá, píše hezké věci, ale v momentě vždy když to začíná vypadat, že k Tobě je blíž tak uteče a chvíli tě odmítá, že nemá čas apod... ale ty cítíš jen, že si ho nechce udělat a na dotaz, co se děje ... nechci vážný vztah, ale jsi pro mě moc důležitá... a tak se to opakuje a ty se začneš ptát víc a víc PROČ ? A on jen jednoduše, že nechce nyní vážný vztah... nechce přijmout závazky ze vztahu??? Je to mnou, že mu u mě něco maličko chybí??? Proč nechce víc !
A zákonitě ten chlap Ti více přiroste k srdci a jsi víc a víc citově závislejší jak on tě odmítá.......

Lepené vztahy nemají budoucnost... ale to člověk zjistí, až když si ty návraty sám prožije, dřív ne. Teď už to vím, ale kdybych to nezkusila, tak bych si pak asi vyčítala, že jsem ho nechala jít.
Marťas, dobrá rada, zeptej se ho,proč nechce vztah:) To by ale někdy musel být schopný o tom mluvit. Pokaždé říkal, že teď to nechce řešit, je unavenej, atd. Když jsem ho nakonec donutila něco říct, tak mi řekl, že to tak prostě asi necítí. Za týden mi ale řekl, že teď to zase cítí... Je to složité, trvá to už dlouho, nejdřív vztah nechtěl, pak chvíli jo, ale nebylo to ono, neměl na mě čas, chybělo mi z jeho strany... něco. A proč holka zůstává v těhle vztazích? Co se mi vždy honilo hlavou bylo: třeba chci moc, mám přehnané nároky, ale třeba je tohle normální... nebo dám tomu volný průběh, nebudu nic hrotit a uvidíme... těch myšlenek, proč zůstat, je spousta, zvlášť když někoho milujete a on se k vám jinak chová hezky.
Jenže pak zas přijde okamžik, kdy si říkáte, že tohle nemá cenu, takový vztah nechcete, a rozejdete se.
Co se týče rady buď nedostupná... Pořád ještě věřím tomu, že ve vztahu by se neměly hrát tyhle hry... on to člověk stejně dlouho nevydrží a nedopadá to dobře. Já jsem teď dospěla k názoru, že s ním to prostě nejde, že tady se nedá už nic dělat. Skončila jsem to, nejsme v kontaktu a nevídáme se. Jsou to sice jenom dva týdny, za tu dobu jsme spolu jednou mluvili po telefonu, ale cítím se celkem dobře, občas to na mě sice padne, ale to je normální. Tak nějak už vím, že tudy prostě cesta nevede. Ale k tomu jsem dospěla až po dvou letech a nemohl mi to nikdo říct, musela jsem si to prožít.
Nejhorší je vědět, že ten člověk vás má hodně rád, ale ten vztah s ním prostě nejde... udělala jsem taky spoustu chyb, hlavně na začátku, stejně jako on. Oba jsme měli dobrou vůli být spolu, ale pokaždé to sklouzne do starých kolejí. Minulost se bohužel nedá vymazat a já už jsem pochopila, že se s některými věcmi nedokážu vyrovnat, že mu už nemůžu věřit.A to byl konec.

souhlasím s Marťanem... lepené vztahy nemají budoucnost a jen se tím oddaluje něco, co stejně jednou přijde. Je lepší si udělat jasno co nejdřív a jít dál. Porozchodové období je těžké, ale až si tím dotyčný projde, tak je na startu nové etapy, většinou lepší a to stojí za to, ne? Já sama jsem jeden návrat dovolila a po roce a půl jsme se stejně rozešli... Teď jsem 2 měsíce a něco po rozchodu spokojená, s bývalým vycházíme v rámci možností v pohodě a oba jdeme dál.

Takže zatni zuby, najdi v sobě hrdost, s dotyčným se rozluč, poper se s pár porozchodovými týdny, zvedni hlavu a jedeme dál! Dá se to zvládnout, jen musíš opravdu chtít a za tím, co chceš, si jít!

Držím palce

a ten prispevek pro L z dnesni pulnoci jsem nepochopil vubec..