ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Něco pro vás dámy to je bomba www.tojesila.cz

Mám takový problém a už si nevím rady...se svým přítelem jsme 4 roky, poznala jsem ho ve svých 16ti letech a od té doby jsme spolu, asi stokrát a z toho vážně dvakrát jsme se rozešli, ale pokaždé se vrátili zpět. Poslední rozchod jsem zapřiničila já, nevěděla jsem si rady a dál už jsem v tom vztahu nemohla setrvat, po nějaké době mě přítel přemlouval, abych se k němu vrátila, přes smsky jsem odolávala, ale když jsem uslyšela jeho hlas, podlehla jsem, teď jsme zase spolu, ale nelíbí se mi to, už asi 3 dny se mi neozývá, sem tam se ozve, ale je to divné, zkusila jsem se mu neozývat, jelikož já jsem vždy byla ta, co se ozvala první, dneska je den, kdy jsme jeden druhému nenapsali, nezavolali a já se bojím, že se něco děje a nevím, co dělat! Věřím mu a věřím, že o nevěru určitě nejde, jen nevím, co se děje!? Ubíjí mě to...kamarádka mi poradila nechat ho tak, ať se uklidní, ale mě to ubíjí...,dokázal by mi někdo poradit, prosím!???

A hlavne pozor na skrine !...
http://www.youtube.com/watch?v=p6EJfM59ZO4

Budou vanoce....

Tak se snazte nebejt sami nebo Vam jebne. Tem co rikaji ,,po roce a neco laska zmizela,, no to nezmizela laska, ale chemie v mozku, ktere se rika zamilovanost. Vsem ostatnim hodne sil, protoze nekteri si rozchod ponesou do konce veku. Ne kazdy ma silu zapomenout a jit dal. Ovsem casem to ustoupi do pozadi. Drzim pesti. A jak se mam ja ? No presne tak jak si zaslouzim o)...

Pro tinu: Ja vim, Tino, ze to tak v zivote chodi. Ale ja jsem ted v situaci, kdy neverim na hezkou budoucnost, ztratila jsem duveru v lidi a neverim na stesti. Casem se o snad uklidni, vim, ze vsichni tady i moji pratele maji pravdu. Ale tezko se tomu veri!

Pro radara:Ja vim, radare, uz se to zacina uklidnovat, on zacal vic jezdit, zaskakuje i za kluky na dovolene, dneska dojede skoro po tydnu, takze se moc nevidame a pomulu se s tim zacinam smirovat. Moji pratele mi moc pomahaji! Tobe taky dekuju za rady

edo, jestli se s tebou rozešla kvůli tomu, že jsi pil nealko, tak to byla opravdu MRCHA!

Ne to rozhodně není důvod k rozchodu, ale někdy mohou být důvody i bizardnější, mě třeba nechala ženská, kvůli tomu, že piju.

Tak včera jsem šla k němu. Bylo to fajn, vypadalo to že to bude dobrý. Ale nakonec začal argumentovat proč být jen kamarádi a ty jeho argumenty mě teda dostaly (i kamarádi tvrdí, že to přehnal), schválně:
- nepředstavila jsem mu rodiče : on mě taky ne (pravdu měl v tom, že jeho bydlí dost daleko), já ho zvala na dovolenou kde jsem s nima byla aby přijel třeba na jednu noc, že se seznámí. Nechtěl, prý "je chtěl poznat doma". Představila bych je na promoci za měsíc, to byla dobrá příležitost.

- málo jsem u něho přespávala: bydlí kousek ode mě, pár minut, takže pro mě bylo jednodušší v noci jít spát domů, než s sebou tahat věci a plánovat kde teda budu spát a tak. Vadilo mu to víc než jsem myslela, ale nikdy neřekl, že mu to vadí tolik.

- občas si zapálím: nesnáší to, ale věděl to o mě od začátku a sním jsem se vždycky držela, maximálně dvě za večer, v pár případech (skvělá pařba s dalšíma lidma) to bylo víc. Pokud to věděl od začátku a půl roku to snášel, je to divnej argument.

Myslíte, že tohle jsou pádné důvody k rozchodu? já moc ne, a ani nikdo komu jsem to řekla, ať kamarádi nebo rodiče.

byli jsme spolu půl roku. Zpočátku jako vždy super, těšili jsme se na sebe, vídali se každý den (někdy dvakrát- dopoledne procházka, večer někam zajít..), to jsem nikdy nezažila. Po 3 měsících jsem dělala státnice a následně jela s našima na dovolenou, tak jsme se moc neviděli. Ale podnikali jsme spoustu věcí: minimálně procházka v lesoparku s mými psy, nebo squash, brusle, bowling, kulečník, aquapark, kino.. nebo jen tak posedět u pivka, případně být u něho (já bydlím s našima, on sám) a dívat se na film, otevřít víno a udělat si hezký večer. Takhle to bylo.

V létě jsme se vídali míň, ale pořád to bylo fajn. Postupem času jsem se na něj tolik netěšila, všímala si jeho chyb- normální. Byli jsme spolu dvakrát na víkendu a jednou na týden u moře. V té době už jsem fakt nebyla moc zamilovaná a nechovala jsem se nejlíp, nevyhledávala jsem tolik fyzický kontakt, abysme se pořád drželi za ruce a pořád se pusinkovali.. to se začalo nějak vytrácet, a on se nesnažil to změnit.

Pak to začlo jít do háje opravdu. Skoro jsme se neviděli, tři týdny jsme spolu nespali, vždycky navrhl něco jiného když jsem chtěla jít k němu. Pak na mě najednou vybalil, abych mu řekla proč s ním jsem, ale důvody, že jsem s ním ráda a chci s ním být, mu nenstačily. Tehdy jsem se rozbrečela a on změknul, že to spolu zkusíme dál. Potom jsme byli na skvělé akci s jeho přáteli. Byl tu úžasný večer, skvělí lidi a zábava. na další schůzce se ale opakovala situace abych mu řekla, proč s ním jsem. že vyhodnotil určité řešení, ale že by se klonil i k druhému, o čemž ho ale musím přesvědčit svojí odpovědí. Nakonec jsme si řekli že budem pokračovat další den, abysme měli čas se rozmyslet.

- Martino, je pochopitené, že se Ti stýská! Člověk je na něco zvyklý a najednou to nemá...
Svou mysl musíš prostě přizpůsobit.

- Lado, mám takový všetečný dotaz a sice: k čemu Ti to všechno bude?
Proč chceš, aby ten kdo už nechtěl znovu Tvůj návrat,

Jako on Martino, jistě už nikdo nebude, bude třeba v něčem lepší.

pro reverenda: A co konkretne myslis tou krasou? Rada se poucim, snazim se naucit zit bez pritele... Nemuzu rict, ze to je spatne, mam vic casu na pratele, ktere sem zanedbavala, na rodinu, na sebe, ale... Je tu proste prazdno! Ta osubka tu proste chybi a nikdo ze vsech mych zlatych, at se snazi sebevic, ho nenahradi. A bojim se, ze uz nikdy ho nikdo nenahradi! Nikdo uz nebude jako on!

Dobry den, chtela bych se zeptat hlavne muzu. Myslite si, ze existuje nejaky zaruceny zpusob, jak primet muze, ktery me opustil, aby litoval? Kdysi se mi tohle totiz stalo, mel me jeden clovek hodne rad a ja ho nechala, ale pak jsem si uvedomila, jak moc me mel rad a chtela jsem se vratit, ale on uz nechtel... maji to chlapi taky takhle? Dokazete si predstavit situaci, ze byste litovali rozchodu, ktery jste sami zpusobili a navrhli? diky vsem za nazory...

Samota je taky krásná. Věřte! Bude líp!

pro radara: Vim, ze nemuzu nic udelat. Ale je tezke jen cekat, nevedet, co dela, jak se ma, kde je, jestli je vubec v poradku (dnesni silnice jsou priserne). Vi, ze ho mam rada a chci s nim byt. ale nejsem si jista, jestli bych mu dokazala znova verit. Vzdycky jsem mu verila na 100%, ale ted uz bych to asi nedokazala. Mozna bych mu uverila, ze s nou nic nemel nebo nema, nevim. Ale i tak. Ja jsem ten typ, ktery tezko odpousti a pokud odpusti, tak nezapomina! Zklamal me! Znam ho hodne dlouho a vim, ze pred problemama utika, neumi je resit a radsi je zakryva. Mozna je tohle zpusob, jak zakryva nase problemy, ale to ho neomlouva. Fakt su moc zmatena a nevim, jak se chovat. Nejvic me mrzi, ze ma 13.10. narozeniny! Ani nevim, jestli mu dat darek...

Moc dekuju radare za pomoc. Vazim si toho. Fakt si pripadam jak pubertacka. Presne takova, jake mi lezou na nervy, kdyz slysim jejich rozhovory. Ale ted jsem stejna! Resim kazdou smsku, kazdy pohled, slovo, usmev. Jako by na tom zalezelo!

Dianě:
Diano, tleskám Tvojí větě:

"nechci zapomenout, co jsem tu prožila, víc si pak vážím toho, co mám."

A ještě pro Martinu:
Co bys měla dělat, jak o něj bojovat?
Bohužel toto neovlivníš, nezbývá Ti než čekat. Zvýšenou aktivitou to můžeš akorát pokazit...

Martině:
myslím si o tom, že sám neví co by chtěl! Proč řeší totožnost toho kdo Ti to řekl? Kdyby v tom neměl prsty, tak nic nebude řešit ne? To ukazuje na jeho možnou prchlivou povahu...
Určitě bys to měla zkusit, pokud jej máš ráda a vypadá to na návrat. Pokud se v něm ale znovu zklameš, bude to o to bolestnější, budeš to totiž prožívat znovu a znovu.
No a pokud se z toho znovuprožívání rozchodu včas vzpamatuješ a začneš sama sebe mít dostatečně ráda, uvědomíš si, že už to nechceš znovu prožívat.

pro radara: myslis, ze bych o neho mela bojovat? Ale jak? Mam pocit, ze vsechno co udelam, me od neho spis vzdaluje :-(. Proto jsem se po par dnech stahla a snazim se ho nekontaktovat...
Radare, s jistotou muzu rict, ze ji nemel, kdyz byl se mnou. Byli jsme spolu permanentne a to bych si vsimla, kdyby se neco delo. to bych mu samozrejme neodpustila. A navic vcera zjistil, ze to vim, dozvedela jsem se to nahodou, nikoho jsem se o tu info neprosila, ale stalo se! A cely vecer nedelal nic jineho, nez ze ze me tahal jmeno toho, kdo na neho bonzuje a presvedcoval me, ze s nou nic nema! Co si o tom myslis? Vzdyt mu muze byt jedno, co si o nem a o ni myslim, ne? Kamosa sem neprozradila. Kdyz napsal, ze je na hranicach, tak sem mu prestala odepisovat, ptz me stvalo, za to tak resi. Takovou hovadinu. Nechapu o co mu slo. Cely vecer pak jeste prozvanel, at napisu, ptz ze zahranici nepise. Nechala to bez odpovedi, ptz tomu nerozumim. Ted bude tak 2 dny v Nemecku a pak se uvidi... Co si o tom myslis?

Martině:
ne nepřipadej si jako 15 letá!To co děláš je normální!
Já myslím, že možný předpoklad kvalitního a stabilního vztahu stojí za to, zkusit ještě napomoci jeho obnovení. Osobně si ale myslím ,a to se prosím nezlob a neuraz, že už ji měl při Tobě a ne až po Tobě, a to je trošku rozdíl.
Další rozdíl je pak už jen to, jestli to chce vrátit taky on, a to proto, protože si z toho vzal ponaučení,kdy pochopil, že Ty jsi ta nejlepší, nebo si jen hraje a pokouší se obnovit tu "hru" ve které on je ten silnější a proto se bude chtít jen kamarádit, což nedělá pro Tebe ale hlavně sám pro sebe aby měl před sebou čistý svědomí...

Moc vám všem děkuju za rady. Vím, že je v nich pravda, ale realizace je horší. Dneska jsem porušila svoje předsevzetí, že ho nebudu vůbec kontaktovat a budeme si žít každý svůj život. Jela jsem s ním ráno do Brna (jako to tak bývalo každý týden), on do práce, já do školy. Probíhalo to celkem v poho, povídali jsme si o tom, jaký jsme měli víkend atd. Pak mi to ale nedalo a zeptala jsem se, jak se má. Vypadal totiž hrozně ztrápeně. Pokrčil ramenama a řekl: "tak nějak normálně". Bylo mi jasné, že něco s ním není v pořádku. Je takový typ, že si věci k tělu nebere, že nic neřeší, žije současností a takový stav u něho fakt nebývá vidět. Nijak jsem nereagovala, pak se zeptal, jak se mám já, suveréně a s přetvářkou jsem řekla, že fajn. Uvěřil tomu! Vyhodil mě na bytě, ale mě to nedalo a musela jsem mu napsat. Něco ve smyslu, že poznám, když se trápí a co se děje. Od té doby si píšem a vyvolává ve mě naději. Nevím, co s tím. Celý den na to myslím... Na jedné straně mě zklamal tím, že hned šel za jinou, sice tvrdí, že s ňou nic nemá, ale nečekala jsem to a nejradši bych ho kvůli tomu poslala víte kam. Ale na druhé straně stojí šance návratu a možnost být zase s ním a šťastná. Nevím, co s tím... Byla blbost ho kontaktovat, že? Chvilkama toho lituju, ale nemohla jsem si pomoct, když sem ho viděla, jak se trápí. Poraďte prosím, jak se mám chovat...Když si to čtu, připadám si jako 15letá puberťačka, co řeší takové "blbosti", ale trápí mě to!