ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

já už ho nemám, myslím, že tohle byla taková poslední kapička. Už nevím, kde brát pořád sílu začínat zas dál. Ale vzdát ten život nechci. Chci konečně zažít s plnou parádou to, co jsem teď prožila aspoň na chvíli. Loňské vánoce jsem odjela s kamarádkou na hory, aby si mé dcery mohly udělat své vlastní vánoce a nedělaly si starosti s tím, že jsem sama. Ale chtěla bych ještě někdy zažít ten pocit štěstí...

To: Radka. Asi jsem to ze...No, mně se původně rozutekla celá rodina najednou už před víc než 3 lety - manžel mi jednoho krásného večera řekl, jak moc mě miluje, prožili jsme krásný večer a druhý den odešel do práce a už se nevrátil. Telefon nedostupný, nikdo o něm nevěděl - ani v práci, ani kamarádi, ani rodiče... Za pár týdnů jsem zjistila, že nadělal stotisícové dluhy... V ten rok starší dcera odmaturovala a odešla do Prahy na vejšku, druhá byla na intru - ta maturovala další rok a stejně jako ta starší odešla na vejšku do Prahy. Manžel se tenkrát vrátil po dvou měsících, jako by se nechumelilo, (nikdy mi to nevysvětlil) 2 dny na to proběhl rozvod - stihla jsem mezitím podat žádost. Zavrtala jsem se do práce, žila sama na baráku, který byl jen v provizorním stavu po požáru. Tak jsem to vydržela 2 roky a pak přišla těžká operace a už to nešlo dál vydržet - život na baráku obnášelo každý den se dopravovat pěšky nebo na kole do práce 5km, případně se brodit sněhem, doma vyházet sníh, navozit si dřevo, zatopit, padnout únavou... tak jsem loni odešla do Prahy, začátky byly hodně krušný - firma, kam jsem nastoupila zkrachovala, nebylo na splácení hypotéky, která mi zůstala na krku, pak různé střídání práce, než jsem se zase chytla ve svém původním oboru..., nejdřív ubytovna, pak pronájem... Pak jsem potkala JEHO - první rande - vyjížďka na chopperu - naprosto jsem tomu propadla - byla to nádhera, spousta aktivit - plavání, sauna, brusle, ryby, letadla, výlety... život měl fakt šťávu po těch letech pomalého zahrabávání se zaživa... po tom, co jsem zažila 10 let domácího teroru, ze kterého mi dalo sakra práci se dostat - tenkrát ještě nebylo domácí násilí vůbec ošetřeno - když jsem ho šla jednou udat - táhla se na policii přes celé město s dvěma malýma holkama za ruce, se šrámy na krku od toho, jak mě škrtil, tak mi řekli, že dokud nebudu aspoň 14 dnů v pracovní neschopnosti, že s tím nic nenadělají - byl to fakt tvrdej boj... Včera mi letitý kamarád napsal, že obdivuje můj stálý optimismus - ale

To: Petra2. Peťo a tvůj bývalý manžel opustil Tebe nebo Ty jeho?? Mně totiž to co teď prožívám, přijde jako trest za to, že jsem se rozešel s tolika dívkama.

To: Radka. Asi jsem to ze začátku špatně pochopil. Pokud se Ti děti takhle rozutečou, je samozřejmé, že chceš mít někoho doma ke komu se můžeš přitulit, nebo ho pohladit.Směny jsou hodně naprd, znám to velice dobře. Byl to také jeden z důvodů mého rozchodu. Mohl jsem jít na ranní,ale chtěli sme s Pájou baráček, tak sem šetřil. No teď je to vpr.. Zůstal jsem v byťe sám. I našeho pejska si vzala sebou. Ten pejsek mi chybí strašně moc,ale nového si pořídit nemůžu díky směnám. Začarovanej kruh. Asi po Novém roce zajdu za vedoucím. Radko přeji brzké uzdravení a bojuj.

KLUCI-já jeho nevyhledávám,nepíšu,nevolám,napíše zavolá on sám a já opravdu nejsem taková,že nezvedám telefon nebo neodpovídám,pro mně to nebyl jen milenec,ale bohužel i nejlepší přítel,na vztah to už není,protože bych mu už nevěřila,s tím už jsem smířená,problém je v tom,že my si opravdu hodně moc rozumíme,i teď máme pořád o čem povídat,na čem se smát,takže proto mi tak moc chybí,my jsme byli tak sehraní,že najednou jsme oba mysleli na tu samou věc a nahlas to oba řekli a pak se na tom smáli jako dva blázni,tohle se mi nestalo ani s nejlepší kamarádkou,takže se opravdu dost těžko zapomíná a pálí mosty,i když mi ublížil.Jinak dítě už mám,i za sebou léta manželství a i manžela jsem milovala,ale s tímto přítelem to byla teprve pravá láska,takže vím,že někoho takovýho už nepotkám,ze vztahy jsem skončila,nepotřebuji už další zklamání.No a jinak bych taky byla ráda ta "emoční děvka":-)to by se pak žilo a zametlo se vztahy co?:-)

To: Radka. Nikdy už kvůli...Petře, myslíš, že jsem někdy své děti zanedbávala? Byly období, kdy nebylo dost času, protože jsem třeba pracovala na směny a častokrát se o sebe musely postarat samy - vyrostly z nich naprosto samostatné jednotky. Byla jsem s nima velkou část jejich životů sama - smůla na partnery - s jedním jsem si zažila domácí násilí, druhý byl alkoholik, co nadělal dluhy za mými zády a pak zmizel jak pára nad hrncem, po tom, co nám vyhořel barák... Ale přesto jsme vždycky s dcerami byly v dobré harmonii a dobře jsme většinou komunikovaly. Pravda, neměly se mnou život lehký a musely se o sebe v mnoha věcech postarat, protože jsem nikdy neměla žádné zázemí a nikoho, kdo by mi pomáhal. Proto jsem je nemohla dostatečně zajistit. Takže když chtěly na vyskokou, musely začít u toho pracovat. Obě se odstěhovaly do Prahy za studiemi, já jsem šla rok po nich také, abych jim mohla být alespoň trošku blíž. Stýkáme se tak často, jak nám vzájemný čas dovolí. Ale ony už mají své dospělé životy, partnery a už i na první vnouče došlo. Je pravda, že v úplně poslední době se nám nezadařilo se nějaký čas sejít, ale nebylo to jen z toho důvodu, že jsem byla zaláskovaná, bylo to i proto, že jedna dcera tu měla svého přítele, se kterým se vídá jen několikrát do roka a druhá má své mateřské povinnosti. Prostě to je život. Já už dávno nejsem na prvním místě a tak to prostě je a rozhodně je nemíním dusit, aby se mnou trávily více času jen proto, že jsem sama. Takže v takovém případě si holt můžu dovolit trávit víc času s někým, kdo ho chtěl trávit se mnou a přesto jsem si našla i ten společný na dcery a na vnučku.

Petře díky,ale přesně to už dlouho dělám. Bydlím v místě jen 6let a tak jsem hledala známé a přátele i na netu a našla. Dnes lítám pořád někde venku, našla jsem si zálibu i ve sportu, starám se o sebe jak to jen jde. Jsem prý veliký vtipálek a lidi se ke mně chodí často vypovídávat.Na něštastný život jsem pes, to nedovolím:-) Mám velikou zahradu,ale nic nepěstuji! Jen sekám távu, válím se a opaluji, pořádám grilování atd...Večer pak jdu sem a vedle na lide.cz,kde jsem našla lidi z okolí..Místo televize odpovím na vzkazy a plánujeme další dny. Život mám veselý a i když jsem sama, nikdy se nenudím. Mám spoustu zájmů a chtěla bych se naučit vše, co jsem v životě nestihla. Asi taky proto bych už s nikým bydlet nechtěla, vzalo by mi to svobodu. Jo a prý jsem omládla o 10let-směji se,ale říkají mi to známí a čato mně nepoznají. Vše zlé, má i velmi dobré stránky.

To:Helena. Helčo nenech se zmást. Taky nám neni do zpěvu. Samota je svině. Obvzláště, když partnerovi věnuješ veškerý volný čas, který v dnešní hektické době zbývá a on Tě pak pošle do věčných emočních lovišť. Zůstat sám je naprd, ale najdi si na každou příležitost kámaráda,nebo kamarádku.Měj jednu kamarádku na výlety druhou na sport. Tvůj byt používej jako základnu k nájezdům. Vracej se domů plná nových zážitků. Měj se ráda. To je to nejdůležitější. Jakmile člověk na sobě začne hledat díky bývalýmu partnerovi chyby, tak je zle. A co si budeme povídat to je to první co se po rozchodu děje. Otázka proč. Měj se Pěkně a přeji co nejméně koukání do monitoru a více zabavy venku.

Heleno, co bych za to dal, kdybych v sobě kus té "emoční děvky " měl. Hrozně dlouho mi trvá než se zamiluju a nikoho bych nedokázal opustit kvůli někomu jinému. Zamilování stejně časem přejde a pak budeš řešit ty samé problémy, kvůli kterým jsi opustil předcházejícího partnera. Nejsme na tom dobře ani já,ani Petr. Jen jsme hodně poučeni rozchodem, který ani jeden z nás nečekal a předpokládám, že oba jsme si toho druhého partnera hodně vážili a proto to teď tak bolí. Nedokážu si teď taky představit, že bych věřil některé , jak mojí ex,ale samota je hrozná, zatím si na ni nemohu zvyknout a nejmladší už taky nejsem:(....ale bude líp:)

Petře, ani nevíš kolik toho máme společného(předchozí vztahy, dlouhá pauza a pak tento nešťastný vztah). Taky jsem na ni naštvaný, ale už se těším,až mi bude volná a nebudu na ni myslet třetinu dne:)

Petře, tak to se pleteš. Podle psychologie,jak začneš mít vztek jsi na dobré cestě:-) Vztekat se je zdravější než depky a rychleji se zotavíš na duši-věř mi.
Žádná antidepresiva, ta ti život neopraví. Ale vyvztekat se ,zanadávat a jít pomalu dál, to půjde.

To: Martin. Nevim jestli jsou to pokroky,taky mi neni do zpěvu.Zrovna dneska to nebylo nic moc,ale jsem smířenej s tím,že je konec. Což je úleva. Nebudu lhát, před 3 týdny jsem na ni myslel non stop, teď už jenom třeba 20 krat za den :-) Jsem rád,že jsem vysadil Ty antidepresiva. Je to pěkný svinstvo. Jak si řikal Martine, osudy máme podobné, ale já jsem na ní fakt naštvanej což mi teď hodně pomáhá.Pokud se naštvání změní na už je mi to jedno. Mám vyhráno, ale bude to trvat minimálně 3 roky. To vim znam se. Kurňa. Teď tu vidím reklamu na jídlo. Vypadá to krásně. Asi začnu zase vařit. Teď jsem skoro 2 měsíce na sporák ani nešáhl. Ale ty restaurace už mi lezou krkem nedá se to jíst. Zítra si něco uvařím. Super plán, úplně sem z toho dostal radost.He he přeju tomu Pavli novýmu příteli až mu bude vařit. Já jsem Jí tedy hodně naučil,ale ona na to nemá buňky. No ,ale třeba bude mít pracháče a budou jezdit po restauracích. Martine měj se a napiš zase někdy jak se máš. Aoj Aoj Petr.

Tak tu pročítám příspěvky a fascinovaně zírám,jak Petr i Martin jsou bezvadní. Máte to v sobě srovnané, jste ovšem hodně ojedinělí. Muži bývají bohužel častěji opační. Spíše ty "emoční děvky"..tedy podle mé zkušenosti,ale nejen vlastní. Takovou smůlu jsem stále neměla,jen to vidím kolem sebe.
Taky žiju sama,ale děti mám už z domu. taky jsem prožila pořádný "držkopád" před 5-ti lety. Jenže věk má své výhody a já se snažila trápit co nejkratší dobu. Mít sebe ráda a na prvním místě. Což byla pro mně novinka. Je mi samotné dobře, jenže někdy je toho moc-té samoty. Ovšem co ve mně asi navždy zůstane a nejde to překonat, přesvědčení, že už nesmím nikomu úplně uvěřit. Stálého přítele navždy ano,ale soužití už nikdy nemohu přijmout.
Přeji všem hodně štěstíčka.

To: Radka. Nikdy už kvůli partnerovi nezanedbávej svoje děti ani kamarády! Partner neni tvoje krev. Pokud jde do vztahu s vědomím, že máš děti, musí s tím počitat. Vím, že je to těžký,že je člověk v euforii a chce být s milovanou osobou pořád, ale děti jsou jedinný co Ti vždy zůstane pokud máš o ně zájem. Nechápu ale,že za tebou nepřišli do nemocnice.Kdyby moje máma byla v nemocnici, tak tam za ní poletim jako o život. Ale je to tim,že mne nikdy nenechala ve štychu. Buď ta nejlepsí máma a časem i babička. Uvidíš,že to je vlastně nejvíc co od života člověk může chtít. Stejně by Tě partner časem nudil, ale s vnoučkama se budeš válet smíchy pořád. Drž se přemýšlej o budoucnosti né o tom co se děje teď. Přeji Ti brzké uzdravení i když se Ti teď do života moc nechce.

Ahoj, no koukám že se to tu pěkně rozjelo.

Petro u mě od rozchodu po více než dvou měsících a bez kontaktu(pokud nepočítám formální přání k narozeninám)více než měsíc.Kromě toho, že je šťastná s jiným o ní nic nevím a asi je to tak lepší. Přes den funguju normálně,večery jsou hrozné, to mám chuť jí napsat,ale už pro ní nic neznamenám, akorát bych se ztrapnil. Tobě se divím, že po tak dlouhé době udržuješ pořád kontakt, který Ti dává jen bláhovou naději a drží Tě zpátky , místo aby jsi šla svou vlastní cestou a hledala štěstí jinde. Já vím, že je to těžké zapomenout,ale na Tvém místě bych mu moc nevěřil. Má ex mi toho taky před rozchodem napovídala a napsala...

Petře , koukám že děláš pěkné pokroky. Jsi na dobré cestě. Naše příběhy jsou dost podobné. Držím pěsti a bude líp.

Kdosi tady zmiňoval, že nechápe, jak někdo dokáže tak rychle zapomenout, otřepat se a začít nový vztah.Jsou takoví lidé, já jim říkám "emoční děvky". Asi to mají v životě jednodušší.Snad jsem tím nikoho neurazil.

To: Petra2. Víš Peťo, na jednu stranu Tě obdivuju, na druhou nechápu. Mně Pavla taky nabídla,že až se to uklidní, tak se budeme stýkat. Rezolutně jsem to odmítl,protože bych se v tom pleskal jako Ty. Ubližuješ si sama a necháš si ubližovat od něj. Vím,že tajně doufáš že se to vrátí i když jenom podvědomě. Já po prvním rozchodu měl to samé, byl jsem s Míšou 6 let. Rozvedli jsme se,když mi bylo 23.U ní jsem zvolil variantu budeme kamarádi. Obrovská chyba, protože jsem se snažil se jí pořád zalíbit a když jsem Jí viděl s někým jiným mohlo mi to srdce utrhnout. Byl jsem citově úplně vyprahlej, čekal jsem od každého pohlazení,útěchu. Vystřídal jsem mraky holek,ale bez lásky. Nestřídal jsem je úmyslně,ale srovnával jsem je s bývalou. Po 5 letech od rozvodu jsem potkal Pavlu a bylo to zase nádherný. Bohužel to zase dopadlo podobně,ale s tím rozdílem,že už Jí nechci nikdy vidět. Ten člověk který Tě opustil, Ti vědomě ublížil. Představ si, kdyby si byla slabší povahy a zabila se. On by byl vlastně vrah i když nepřímo. Jak říkám lidi by si měli najít partnera důsledně. Vybírat a pokud to není nějakej grázl a má snahu zlepšit vztah a je věrnej, tak ho neopouštět. Nejsme přece CD, které když se poškrábe, tak ho vyhodíme. Lze ho přeci rozleštit. Jde jenom o tom chtít. Pokud si najdu někdy ještě nějakou holku, tak jedině takovou, u které budu vědět že s ní zůstanu do té doby pokud ona bude o mne stát a nebude mi vadit,že přibrala, nebo že přišla o ruku. Pokud Jí budu od začátku milovat skočím pro ní do ohně. Máš Peťo čas s tím něco udělat. Přeci nechceš umřit sama? Zahoď všechno co Tě s ním spojuje. Dej prostor někomu novému s kterým si dokážeš představit mít děti. Ono si možná hodněkrát po tom vzpomeneš na bývalého, hlavně když bude doma nějaký problém, ale věř mi, že vždy si člověk uvědomí co měl, až když to ztratí. Proto svého přítele, kterého potkáš třeba za pět let miluj, nepodveď ho a buď k němu férová ono se Ti to vrátí. Pokud tedy nebudeš mít smůlu a nenajdeš si záletníka.

Petro, na jednu stranu máš...RADKO-ani nevíš jak ti rozumím,protože já prožila to samé,prostě pravou lásku,překonali jsme zamilovanost a náš vztah šel pořád kupředu a víš co je nejhorší?že pro něj jsem pořád to zlatíčko já a neumí vysvětlit když má pořád rád mně proč je s ní,pořád říká,že to neumí vysvětlit,že mně nepřestal chtít,že mně nepřestal mít rád,takže o to víc to bolí:-(Jak říkáš,že z předchozího zklamání si se dostávala tři roky,tak to bude i můj případ,protože opravdu to i po těch měsících pořád bolí a nevěřím už nikomu,kromě toho se začalo na mně sypat všechno a nemůžu se z toho prostě vyhrabat a taky mi už není 20 a on mi strašně moc chybí i když mu už nemůžu věřit,ale prostě kromě toho zklamání co mi způsobil mám na něj taky jen hezké vzpomínky a vím,že to už s nikým nemůžu zažít,protože se už nedokážu zamilovat,vyčerpala jsem se a je ve mně teď velký blok.Ať mluvím s kým chci,myslím pořád na něj.Radko vím jak ti je,kor když si už takové zklamání prožila,dělej prostě to co ti dělá dobře,mně opravdu hodně pomohli diskuze a ten pocit,že nejsem sama kdo tohle prožívá,protože v tu chvíli mi kleslo sebevědomí na bod mrazu a cítila jsem se,že za nic nestojím,protože kdyby mně aspoň vyměnil za něco lepšího,ale zírali za co mně vyměnil všichni bez toho,abych já cokoliv řekla,takže nedokázala jsem se s tím pořád smířit,i když je to samozřejmě lepší než to bylo,ale mám na srdci hlubokou jizvu.Takže tady v tom nejsi sama

RADKO-když se ti bude chtít...Petro, na jednu stranu máš pravdu, je svým způsobem dobře, že momentálně nechodím do práce - vím, že bych nebyla schopná nebýt myšlenkama jinde - bylo to dost náročné těsně před tou operací soustředit se na práci. Navíc mě bolí celé tělo, jako by mě přejel parní válec. Když se u mne nakonec ukázaly dcery, nejsem schopná ani s nima pořádně komunikovat. Cítím se tak zklamaně ze všeho kolem sebe. Všichni mi říkají, že on mi nestojí za žádné trápení. Přesně, jak píšeš ty, rozum říká něco jiného a srdce také říká něco jiného. Ve skrytu si stále namlouvá, že to přece jen nemohla být taková lež. Zažila jsem to už v minulosti po rozvodu. Z toho jsem se dostávala 3 roky a myslela jsem si, že jsem z toho venku. On byl první, kdo se ke mně dokázal přiblížit a navíc ke mně byl zezačátku tak hodný, že jsem takové chování nikdy nezažila. Předčil všechny mé předchozí zkušenosti. Opravdu jsem ho milovala celým svým srdcem a teď mám pocit, že už nemůžu nikomu věřit a že už nemám nikdy šanci potkat někoho dalšího, do koho bych byla schopná se ještě zamilovat. Cítím se podvedená, zklamaná, opuštěná, ale nechci to dávat nikomu najevo. Nechci, aby to na mně někdo poznal. Jsem naštvaná na všechny, co "mi to říkali"...Nemám komu říct, jak moc mi chybí. Jak mi chybí jeho pes a kocour, chvilky úžasné pohody, kdy jsem si myslela, že i jemu je dobře. Nevím, jak moc jsem si to namlouvala a co vlastně byla pravda a co ne. Chybí mi i jeho přátelé, se kterými jsem si hned od začátku padla do oka a pak jsem i od nich cítila obrovské zklamání, když jsem začala mít pocit, že dělají všechno pro to, aby nás rozeštvali...Zlobím se na celý svět...Neumím si ani představit, jak vůbec začnu normálně fungovat...A ty píšeš, že to u tebe trvá už 9 měsíců, já jsem to naposledy prožívala přes 3 roky, než jsem změnila celý svůj život, přestěhovala se, změnila práci, prostě jsem všechno překopala, ale to už nechci znovu dělat, ale nevím, jak dál fungovat...

RADKO-když se ti bude chtít brečet tak breč,dělej prostě to co ti v tu chvíli udělá dobře,každému pomáhá něco jiného,mně například nepomáhalo jít mezi lidi,protože mi tam strašně chyběl a všechno mi ho o to víc připomínalo,mně v těch začátcích pomáhalo být sama,prostě zavřená doma,přemýšlet,brečet,nepřetvařovat se a pomáhali mi právě různé diskuze kde jsem nebyla v tom sama,bylo nás víc jako tady a tak mi utíkal čas a hnulo se to k lepšímu,aspoň k tomu,že jsem pak byla ráda i mezi lidma,takže držím palce

PETŘE-jde to ztuha co?mám stejné pocity,je to lepší než na začátku po rozchodu,to jsem taky nemohla jíst,spát,fungovat,ale i dnes to bolí pořád stejně,takže jeden den mi je super a směju se,ale další mi je zase smutno a mám depku,prostě jsem tím rozchodem hodně poznamenaná a nějak jsem i přestala věřit lidem a přesně jak říkáš,další vztah nehrozí ani už nechci,já už lásku vyčerpala a prostě nějak teď chlapi vidím jinak

je to zvláštní číst tady...RADKO-naprosto tě chápu a vím co cítíš,já jsem pomalu 9měsíců po rozchodu a nejsem z toho venku,protože přesně jak výše psal Petr-rozum říká je konec smiř se,ale srdce bláznivý je pořád u něj:-(a chybí mi a stýská se mi po něm pořád a jsem poznamenaná už navždy,protože ten náš vztah měl sílu.Takže taky závidím těm co se oklepou rychle,já se bohužel z každého zklamání dostávám dlouho a tohle bylo to největší,protože jsem mu věřila jako nikdy nikomu a to strašně bolí:-(