ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Petře každý má práh...Aha,díky.Jakého chlapa žena potřebuje?Aby starost o domácnost a děti nechal na ženě?Aby byl bud v práci,nebo s kamarády?Mám hrozně rád děti a ještě více ji.Ale asi jsem to nedával najevo tím správným způsobem.A popravdě bylo to oboustrané.Možná by mi bylo lépe jinde,to nevím,ale to co k ní cítím,je nepopsatelné a nikdy bych už to nedokázal.

Simono, zbytečně se rozčiluješ a je ti potom na zvracení. Kartařina je byznys jako každý jiný, kde je poptávka je i nabídka.
Pokud by lidi nepotřebovali rozumné rady s určitým nadhledem, kartáře by nevyhledávali.
Vyplňujeme jakési vakuum, které člověk má, když potřebuje poradit na kterou stranu se na svém životní rozcestí vydat.
Nic víc, nic míň.
Škoda, že nemůže být pojištění na náhradu škody při možném poškození klienta, jako právníci nebo daňový poradci.

určitě vám poradí jak na...Každá cesta jak vytáhnout z lidí peníze je dobrá,viď? A nešťastnej člověk je snadná oběť. Chce se mi z takových lidí jako jsi ty zvracet.

určitě vám poradí jak na...Tebe bych pověsil ty kurvo, akorát z lidí taháš peníze.

určitě vám poradí jak na to a jak se dát do hromady vždy najde, podle karet správnou cestu.jsem ji věčná mě pomohla.ezo.Gyzela koncové číslo 497 určtě pomuže i vám.

Petře každý má práh...Aha,díky.Jakého chlapa žena potřebuje?Aby starost o domácnost a děti nechal na ženě?Aby byl bud v práci,nebo s kamarády?Mám hrozně rád děti a ještě více ji.Ale asi jsem to nedával najevo tím správným způsobem.A popravdě bylo to oboustrané.Možná by mi bylo lépe jinde,to nevím,ale to co k ní cítím,je nepopsatelné a nikdy bych už to nedokázal.

Ahoj,take bych se s vami rada podelila o svou zkusenost.Predem chci rict, ze kdyz si procitam vase prispevky, je mi z toho smutno, a to moc,nadruhou stranu vidim ze nejsem sama kdo si neco podobneho prozil. Tady je muj pribeh.
Minuly rok jsem odjela do zahranici studovat.Chtela jsem si ten rok uzit tak jak se patri,co jsem si dala jako predsevzeti-nezamilovat se a nezacit si vztah,natoz s cizincem.A co se nestalo-pravy opak.Strasne jsem se zamilovala, do polaka.Byl mladsi o dva roky.Moc jsme si rozumneli,zacli jsme spolu travit kazdy den,na druhy semestr se dokonce odstehovali spolu do bytu,takze jsem poprve v zivote mela takhle intenzivni a musim rict ze opravdu plnohodnotny,nadherny vztah,byli z nas dva zamilovani blazni,nejlepsi pratele,bylo to opravdu skvele a dokonale,kazdy den me to s nim bavilo a vim ze i jeho s nim,prozili jsme spolu chvile ticha,kupu srandy,uzasny sex,nepotrebovali jsme kolem sebe ani jine lidi protoze jsme si vystacili sami dva..i kdyz jsem mu navrhovala ze muzeme jit ven a poznavat cizi lidi,odmital,s tim ze chce byt jen se mnou..Oba jsme do toho sli,ze az nam rocni pobyt za hranicemi skonci,budeme pokracovat dal ze si za to stojime.Ja byla tedy ta,kdo uz koukal vic dobudoucna,jak to vyresime po skole..on se temhle tematum vyhybal,nikdy ale nerikal ze to bude nemozne.V cervnu jsme se oba vraceli domu,ja do cech a on do polska..zvykli jsme si byt spolu denodenne v intenzivnim kontaktu i tak - smsky, skype..V cervenci jsem odjela na dovolenou s kamaradkami,on s kamarady. Jednoho vecera se strasne opil a volal mi,byl nastvany protoze jsem se mu tri hodiny neozvala(byla jsem na nej nastvana take).V afektu mi rekl,ze se se mnou rozchazi, ze ho urcite podvadim.Ted jen vsuvka-byl hrozne zarlivy,neexistovala moznost ze bych sla nekam sama s holkama na diskoteku,to pro nej znamenalo "ohrozeni",kazdy chlap me podle nej chtel a chce dostat do postele..Pak jsme se v ramci moznosti usmirili,jeli spolu na dovolenou..Ale uz tam jsem citila ze neco neni v poradku,i presto se ale snazil a ja se tak,asi pres ruzove bryle,snazila prehlizet to male cervene svetelko co mi blikalo pred ocima.Po dovolene jsem odjizdela z Varsavy,libal me,rikal ze me miluje,miluje me oci,rty,mou vuni,objimal me,rikal ze za mnou prijede ale jeste nevi kdy(i pres tohle vsechno jsem citila urcity pocit nejistoty).prijela jsem domu,za dva dny mi sdelil ze se chce rozejit.Ze na vztah na dalku nema,ze je to jako retez ktery je dlouhy 700km,ze jsem pro nej ale hrozne moc dulezita,ze jsem jeho nejlepsi pritel,ze me miluje a ze se mnou nechce ztratit kontakt.v ramci moznosti jsme si spolu obcas napsali,kazda zprava od nej byla pro me jak balzam na dusi..asi po mesici po rozchodu jsem mu napsala email,ze tohleto nechci,nemuzu s nim byt kamaradka a at me necha byt a nepise mi,ze pokud si neuvedomil jak dulezita pro nej jsem za mesic,ze uz na nej cekat nebudu.to vydrzelo asi 12dni,potom mi psal ze se citi strasne spatne,ze me potrebuje,ze at je s kymkoliv tak nikdy to neni jako se mnou..napsal mi,ze kdyby mu bylo 27 hned by si me vzal jako zenu,ze jsem ta neuzasnejsi pritelkyne,zena a kamaradka jakou kdy potkal,ze jsem neuveritelna atd..obcas napise na dobrou noc,jak se mam,po mesici navrhnul sam skype - jen jsme si povidali,nevolali jsme si,ja mu min.tyden navrhla ze bychom si mohli zavolat life a to prijal (predtim to celou dobu odmital).jsem relativne v kontaktu,pak ale prijdou dny kdy se vubec neozve,treba od tehle stredy, a me to strasne ale opravdu strasne ubiji a boli,hlavou se mi honi myslenky co on dela,jak se on muze citit,jestli nekoho ma (i kdyz sam mi rika ze nema,ze cas travi s prateli a ze nikoho opravdu nema)..premyslim jak to vsechno nadherne mohl hodit jen tak za hlavu,ja bych pro nej byla schopna zemrit opravdu ano.V zivote jsem nepotkala lepsiho chlapa,i pres to ze je mu 23 se choval uzasne,miloval me takovou jaka opravdu jsem a videla jsem ze ho dela stastnym kdyz jsem stastna ja,casto jsem mela pocit ze na to kolik mu je,je v oblasti vztahu vyspelejsi nez ja..jeste na zacatku leta prisel sam od sebe s navrhem ze bychom mohli pristi leto jen do Ameriky spolu pracovat a cestovat..A pak rozchod, pro me opravdu ten nejhorsi ktery jsem kdy zazila..nikdy mi nebylo hur,jako kdyby mi nekdo blizky umrel,nemuzu se z tech bahen dostat..slo to do haje od te Italie..vsichni mi radi,at mu nepisu,at ho ignoruju..jediny clovek,ktery nas znal,je nase spolecna kamaradka a na jejiz rady do ted davam..dela psychologii,podle vseho co jsem ji psala mi radi at s nim kontakt neztracim ze pokud on mi za to opravdu stoji,tak at na nej pockam,ze nejspis trpi syndromem zv "strach ze zavazku".a anglicke literature jsem se o tom docetla hodne,docela by mi to i sedelo..jenze muj selsky rozum mi rika neco jineho..pokud druheho miluji,nevaham a jsem s nim a on se mnou byt nechce.Vim,ze jsem se kolikrat chovala hloupe,jak uz to zensky delaji,nadavala jsem,chtela jsem aby za mnou prijel co nejdrive,aby udelal praxi co nejdrive..z toho potom vlastne ten rozchod vzniknul-rekl mi ze potrebuje svobodu a ne tohleto vazani se na druheho..Vim ale,ze jsem se chovala i hezky,snazila se,i kdyz to nebylo lehke,zapadnout mezi jeho rodinu,nejakym zpusobem komunikovat s rodici i pres jazykovou barieru..
Co mam ted delat?Utnout veskery kontakt?Moc mi za to stoji,strasne bych ho chtela zpatky,ale mam pocit ze tohle je patova situace a ze ja neudelam nic..ani nemame moznost se "nahodne"potkat,on je v polsku a ja tady v cechach..pri kazdem kontaktu,zprave od nej ve me blyskne nadeje ze TREBA by to mohlo jit..ale on nazor nemeni,uz je to pres 2 mesice..
Prosim vas o nejake rady..

říkáš,že nemá dávat...Ne nic takového nemám. (Taky v mém věku :-) ) A chápu, že první moment je doslova šílený. Ale po nějaké době musí nastoupit rozum.
Jde o to, že její partner staronový vztah neukončí asi nějak brzy a v době, kdy tak učiní by ona již měla být natolik v pohodě, aby si právě nemyslela, že mu "dokáže, jak ho miluje".

Nerozumím, ty otázky jsou...říkáš,že nemá dávat najevo závislost, ale to je řeč rozumu, ne citů.

ptám se tebe, zda máš snad lásku, na kterou myslíš pořád?
třeba i neopětovanou?

nedokáže ve vztazích...Nerozumím, ty otázky jsou na mě?

"Stejně se na něj...nedokáže ve vztazích myslet racionálně, city jsou city

máš snad lásku, na kterou myslíš pořád?
třeba i neopětovanou?

Nemůžu vůbec spát,..."Stejně se na něj vykašle, ať se na něj vykašle a já mu dokážu snad konečně,jak ho může někdo milovat."

Tohle je nejhorší věta, kterou můžeš napsat. Nic mu nedokážeš, jenom závislost na něm. To co ti udělal a hlavně ta forma svědčí o tom, že na ni bude myslet již navždy. Považuj tento vztah s ním za definitivně ukončený.

Bolelo to dva roky?A pořád...Petře každý má práh bolesti nastavený jinak,takže ty se určitě nemusíš trápit zrovna dva roky,já prošla různými etapami od nenávisti po smutek a zůstalo to u nevěřícnosti a na další vztah nemám pomyšlení dodnes,mám kamarády,ale o vztah nestojím,se svým přítelem jsem se znala 8let a z toho 4roky jsme spolu žili a nakonec ho svedla jiná a všechno bylo pryč,tak jak teď můžu někomu věřit a začít od začátku a pak čekat jestli se to po letech nestane znovu,než další zklamání radši budu sama a není mi špatně,když mi je smutno mám za kým jít,když se chci bavit tak se bavím,když chci být sama,tak sem sama,s někým žít není prostě všechno,mám pocit,že to akorát všechno pokazí.Takže zkus teď přemýšlet nad tím jak začít znovu žít,co jsi nestihnul,když si byl s ní,jaký máš sen,si svobodný a z toho začni čerpat!Ideál pro ženy není žádný,každá má jiné nároky,ženě se stačí zamilovat a srdci pak nikdo neporučí,prostě přitažlivost,že si s někým rozumí,s tím jde většinou žena do vztahu a ty jsi se sice o rodinu staral,ale možná až moc,žena tohle nepotřebuje,žena potřebuje chlapa

Janule mně taky přítel...Bolelo to dva roky?A pořád to není dobrý?Děsíš mě,co mě to čeká za peklo?Proč se člověk tak blbě zamiluje?A koukám,že je Nás povíce.Když už tady holky píšete,jak si toho pravého představujete?Co od něj očekáváte?A na druhou stranu,co mu nabízíte?

Nemůžu vůbec spát,...Janule mně taky přítel vyměnil za ženu,o kterou by asi jiný nezakopl,sice to nebyla dávná láska,ale nová,ale když pominu vzhled,ten není tak důležitý,tak ani v hlavě toho moc neměla a za sebou víc než dost,ale vyhrála nademnou a já s tím nemohla taky nic udělat,bolelo to skoro dva roky a jsem pořád sama,protože už na vztahy nevěřím,ale přebolí to,čas je nejlepší lék a tvé pocity,nenávist naprosto chápu,prošla jsem tím...

Nemůžu vůbec spát, stejně to nemůžu pochopit, co se stalo špatně? Já jsem ho jen milovala a on mě taky myslím. Jak to mohl během vteřiny zahodit??? Doufala jsem,že najdu u jeho rodičů oporu, rozuměli jsme si,ale jeho maminka mi řekla,že o něj nechtějí přijít a nemohou mu poroučet,co má a nemá dělat.Já jsem přece nic neudělala špatného,jen jsemchtěla hezký vztah a ten tu byl. Jeho kamarád mi řekl,že jsem si něco nalhávala a schovávala hlavu do písku...že on z toho nebyl nikdy venku. Ale já to necítila... nechce se mi dál... nechci nic,nikomu už nebudu moci věřit. Copak to,že ona se rozhodne na poslední chvíli může všechno zkazit? Copak těch pár týdnů co s ní byl pro něj znamená víc než 3 roky se mnou? Nemůžu spát, všechno na mě padá,i náš(vlasně můj už) pes mi připomíná všechny ty chvíle... už nemám ani oporu v jeho rodině,najednou jsou jak cizí, je to manipulátorka, čím si ho zasloužila? Kde se stala chyba? Co jsem udělala špatně? Stejně se na něj vykašle, ať se na něj vykašle a já mu dokážu snad konečně,jak ho může někdo milovat. Připadá mi,že je otrávenej nějakým jejím hadím jedem, víc bych snesla kdyby byla krásná,věděla bych proti čemu bojuju,ale tady jsembezradná, bezmocná. Neznám jí,jen slyším... to bys jí musela znát,to se nedá vysvětlit, je prostě zvláštní divná uzavřená a dokonce...byla by ti sympatická, nenávidím ji,chci aby umřela...jsem trapná... ale je mi strašně

Adame,... Sorry ale na autory sbalis dnes leda neco jako je ledni medved.

Adame, ale tohle je skvělá...Emile já jsem nechtěl nikoho balit, to jsem jen sděloval. Kdybych tuto taktiku měl použít na zdejší osazenstvo diskuse, použil bych jiného autora, to je jasné :-)

To ti Petře nezávidím. Ale...Docela často jme se hádali-ale to usmiřování.A vázlo to i na detailech.Neuklizená rolička od toaletního papíru-to bych čekal od chlapa,ale ženská?Já dělal také spoustu chyb,nemohu ze sebe dělat nevinátko.V dnešní době,jsem asi staromodní,jsem ji byl věrný.I když jsem měl spoustu kamarádek z minulosti a v práci taky samá ženská.Asi proto vím,že princezny nejsou.Tak jsem byl rád,že ji mám.

Pedro díky-panáčků, kteří jí budou chtít píchat bude dost.Pravdivé,leč bolestivé.Ještěže beru prášky.Před nedávnem jsem vypálil slivku.Kdybych si mohl dát,asi by půl litr zmizel.Když mi bylo kolem dvaceti tak to vyřešilo rčení:jsi pro mě zneuctěná,pošpiněná,už Tě nechci.A bylo na další diskotéce fajn.Dnes už je to jiné.Nevím co vlastně chce.Jestli toho prince,tak je pravda,že dávno vymřeli.Ale těd ji určítě budou stačit ti panáčci.Jen by mě zajímalo,kdy to přebolí.Nic mě tak nesrazilo k zemi-ani prodej motorky kvůli rodině,jako vlastní holka.Také záleží,zda bude co přehodnocovat.