ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

nechci si tu pořád stěžovat, nebo fňukat, ale jdou na mě zase ty hroutící nálady...dostala jsem ještě léky na stavy, kdy na mě jde panika...je teď ze mě chodící myšlenka na sebevraždu, ne, že bych to plánovala udělat...je to takové pokušení, když vím, že mám léky, které by to trápení ukončily

Takzvaná "pauza"...ano, to je pravda, otevřené konce jsou peklo...já se díky tomu začala hroutit až mnohem později, než bych původně měla, protože jsem pořád doufala...doufám i teď, ale zároveň se s tím snažím smířit...
Opravdu je lepší vyřešit to hned, než to zbytečně prodlužovat...

Shakiro, nad cizí zemí jsem přemýšlela, přila v úvahu i Kanada a Nový Zéland, ale to jsou zase země, kde člověk potřebuje větší finanční rezervu, určitě by mi to pomohlo, alespoň bych přestala čekat na to, že se třeba někdy ozve, ale jak jsem psala, jsem srab, bála bych se vycestovat sama...opustit práci, která je na dnešní dobu celkem dobrá, je pro mě taky trochu risk, nevím, jestli bych se po návratu někde uplatnila...
Ty určitě žízní neumřeš, podle toho, jak tady píšeš bych řekla, že jsi velice inteligentní žena, co se snaží mít nadhled, máš zdravé názory a spoustu nás, se snažíš nakopnout tím správným směrem. Určitě se najde muž, který to ocení.

Takzvaná "pauza" ve vztahu, spojená s fyzickým odloučením je ve většině případů opravdu začátek konce, bohužel. Ten, kdo je ale momentálně víc "zamilovaný" může brát tuto pauzu "doopravdy" a jako určitou naději na obnovení vztahu, ale většinou se tím jen prodlužuje porozchodová agonie. Připojuji se k doporučení, abys to vyřešila co nejdřív a definitivně, i když je to někdy nepředstavitelně složité a hrozně to bolí...ale ušetříš si ještě větší trápení. Ach jo.

To přirovnání lásky ke...Ano, je to pravdivé, představuju si nás všechny, jak s nadějí v očích stojíme u kohoutku - a neteče a neteče.
Ale až se sebereme, tak najdeme jiný kohoutek, vy všechny tedy určitě, a já možná umřu žízní.
Kate, netušila jsem, že máš už dítě, myslela jsem, že ti tikají biohodiny.
Víš, až se zklidníte, třeba bude on schopen o vaší situaci mluvit a třeba ty už nebudeš tak smutná. Stačí počkat pár dní. Zkus to.
Glorie, já jsem ti chtěla poradit Anglii, ale jak je vidět, bylo by to dříví do lesa. A co třeba Paříž?? Nebo Madrid?
Zambie, tam bych se tady bála, to tě chápu.
Takže teď vzhůru do nového dne!
A večer si vás přečtu.

Shakiro, o tom, že odjedu do...To přirovnání lásky ke kohoutku je pravdivé ale smutné..:-((

Holka zlatá, promiň, já se...Shakiro,neomlouvej se,nemohlas vědět...je mi hodně přes 30 a rozhodně to neni první vztah. Jo a dítě už mam taky,sice ne s tímhle,ale ted sme žili jako rodina. Máš pravdu v tom že at je mlo práce nebo hodně práce,tak to vztahu neprospívá,stále mě jen ujištoval žee to snad bude časem lepší...nebylo,spíš naopak.Přicházeli výčitky,naléhání,výhrůžky...a on se začal cítit svázanej a řešil to tim alkoholem, místo toho aby semnou víc komunikoval.Glorie-vv kontaktu sme ted jen po sms. Holky víte jak to je,rozum mi řiká,smiř s s tim,asi to nebyl ten pravej,ale srdce to vidí ještě jinak..vim chce to čas..ale proč to tak bolí?

Shakiro, o tom, že odjedu do zahraničí, jsem také přemýšlela, ale jsem srab, sama se bojím...před lety jsem měla v plánu odjet jako dobrovolník do Zambie, učit děti angličtinu, na poslední chvíli jsem cukla, přišla mi tady nabídka na práci a taky jsem se hrozně bála, i když jsem se těšila...
Kate, jste spolu teď, po jeho odstěhování, v kontaktu? Pokud ano, měli byste si to asi co nejdřív, tyhle otevřené konce jsou nejhorší...
Včera mi jedna dobrá duše přirovnala lásku k vodovodnímu kohoutku. Chodíme k němu hasit svou žízeň, víme, že kdykoliv chceme, můžeme se z něj napít. Ale může se stát, že z kohoutku ta voda přestane téct, praskne potrubí, pramen se odkloní, at už sám, nebo přičiněním někoho druhého...a my stále chodíme z toho kohoutku pít a čekáme, že z něj začne znovu voda téct, zatím, co my stále čekáme alespoň malou kapku, pramen už je dávno někde jinde...a není to ničí vina, to se v životě stává...já jsem v tomhle případě ta, co chodí pít a muj bývalý přítel je ten kohoutek, který dává pít někomu jinému, mně na žízeň dává chleba...

Vím že to myslíš dobře a...Holka zlatá, promiň, já se někdy neuhlídám. Měla jsem tě za dvacítku, která se poprvé rozchází a která je totálně zaslepená a nekritická.
Promiň, promiň, promiň !!
Problém s prací může být takový i takový, pracovat příliš moc nebo nepracovat vůbec, obojí ve vztahu vadí.
Víš, jenom vezmi v úvahu, že když někdo nekomunikuje ani na začátku vztahu, tak se to časem většinou ještě zhorší. Asi bys musela najít ten správný způsob, jak s ním zacházet, to někdy trvá i dvacet let a najednou je život v tahu.
Vím, že bys potřebovala nějakou vzpruhu, jestli máš doma něco dobrého, dej si něco do bříška, aspoň čokoládu.
Nic jiného mě teď nenapadá, myslím, že bys měla počkat aspoň tři dny, až opadnou emoce a zvítězí trochu rozum.
A potom to uvidíš třeba docela jinak.
Je mi jasné, žes chtěla třeba založit rodinu a mít děti a tohle je něco, s čím jsi nepočítala. Je to nepříjemné, ale je to pořád lepší, než zůstat bez místa se dvěma dětmi na krku.
Vydrž, holka, zase bude líp.

kate - já vím, že je to...Vím že to myslíš dobře a ono to asi i trochu blbě vyznělo..problémy s prací sem měla na mysli to,že je v práci neustále,že má tak náročnou práci kde nemá skoro volno a je z toho strašně psychicky i fyzicky vyčerpanej a ten alkohol byl následek těch stresů,nebylo to že by chodil domů denně opilej,ale třeba 2x za měsíc(jenže i to mě dost vadilo)Problém s komunikací měl vždycky,to přiznávam,jako zamilovaná jsem doufala že s to změní,ale po těch letech zamilovanost opadla a s tím i iluze na změnu.Vadí mi že nerad cokoliv řeší,vše nechává plynout,vlastně i ted ten "rozchod" nechal otevřenej.Neulehčil mi to nijak,když odcházel,tk mi řekl že neví jestli vlastně dělá dobře,několikrát to balení věcí přerušil s tím že to takhle asi nechce..že neví co dál...že mě má rád..blablabla. Vzhledem k tomu že je nám oběma přes 30 tak to fakt neni nějakej pubertální rozmar...ach jo,doma to na mě padá..pořád mam prostor pro přemýšlení...

Glorie, jestli najdeš...Ahoj,ale ja ted Nic nepsal.Nevim,co mas na mysli?

Shakiro,tohle hádka neni,u...kate - já vím, že je to hrozně čerstvé a že to bolí. Každá láska je ale trochu (dost) slepá. Jestli má tvůj přítel už teď problémy se zaměstnáním, s alkoholem, s komunikací... je to pro tebe dobrý partner pro život??
Já vím, že mi odpovíš, že to není tak, jak to vidím já, a je to možné. Bohužel mi tady ale bliká červené světýlko, protože tyhle jmenované věci se časem nezlepšují, spíš naopak.
Nechci tě strašit, třeba je všechno docela jinak a třeba se to vysvětlí. Uvažuj ale i o druhé variantě, a to že se to už nespraví.
A zkus se s tou variantou vyrovnat.
Jestliže se to opravdu později nespraví, budeš už na půl cestě k uzravení.
A když se to spraví, budeš mít trénink na někdy příště, až se zase nepohodnete.
Možná, že se ještě někdo ozve a přijde s lepší radou.
Určitě ti ale všichni držíme palce.

Shakiro,tohle hádka neni,u nás probíhala krize,kterou on bohužel neřešil,ipřesto že sem se snažila mu naznačovat a pak i přímo řikat,že se cosi děje,že vše neni úplně ok jak by asi mělo být. On si toho byl vědom,chyba byla převážně na jeho straně(dlouhodobé finanční a pracovní problémy,neustálý stres atd)Tím sme se bohužel začli odcizovat,on neměl snahu cokoliv řešit,já se cítila odstrčená a vztah tím začal hodně trpět.Občas to vyřešil alkoholem,což ničemu nepřidávalo. Vázla nám šíleně komunikace a když už se vyhrotila tak že sme spolu třeba týden skoro nemluili tak sme si pak prostě sedli a půl dne řešili co dál..na nic sme nepřišli,jen to že se máme oba rádi,nechceme to zahodit,ale takhle to dál nejde. Odstěhoval se a nechal to otevřen,ale já cítím že to je začátek konce a je mi z toho strašně mizerně...

Glorie, jestli najdeš jiného psychologa, tak to bude lepší, jezdit na místa, kdes bývala s ním, to tě bude hrozně drásat.
Nevím, jak to máš s prací, ale možná by bylo docela nejlepší zmizet hodně, hodně daleko a naučit se třeba při tom jazyk.
007 - píšeš jen neověřené střípky, těžko odhadnout, jak to doopravdy je. Že se někteří muži chlubí a vymýšlejí si, to je pravda. Ale myslím, že by něco takového kamarádi neměli předávat dál.
A pro kate - neházej flintu do žita, třeba jde jen o to, že vaše neshody nějak vygradovaly. Třeba je to jen hádka.
Nech to pár dní být a potom ho oslov a zkus si bez emocí promluvit.
Pak se uvidí.

Vyhledala jsem tuhle diskuzi,protože právě prožívám rozchod s přítelem po 3 letym vztahu a neumim se s tim vyrovnat.Před pár dny se po 2měsíční krizi odtstěhoval.Bohužel mi řekl že to nebere jako rozchod jen jako pauzu abysme přemýšleli co dál. Rozchod ale byla také jako jedna z variant,oba sme jí ale zavrhli. Jenže já jeho odstěhování beru jako rozchod,to je přeci vždy až ta poslední varianta. Dá se odsthováním něco vyřešit,zachránit? Spíš ne. A já se v tom ted plácam,nevim co dál,doma ho všude vidim. Slíbili sme si že se nějak sejdeme a budem to řešit...je ale ještě co když už je pryč? Jsem na něm i psychicky i fyzicky závislá a moc to bolí...

dnes mám takový mimózní den...nedokážu se na nic soustředit, v myšlenkách jsem s ním, žiji s ním svůj imaginární život, představuji si, jak budeme šťastní...před chvílí jsem se probrala z tranzu, kdy jsem koukala do blba a kreslila kolečka na papír. Bylo to, jako bych potlačila svůj skutečný život, tělo bylo tady, mysl u něj, jako kdybych usnula s otevřenýma očima...
ať už tohle skončí...nechápu, proč jsem na něm pořád závislá...

ano kamarádi, protože se...to, že se chlubí, ještě neznamená, že to tak skutečně je, zvlášť pokud ví, že se to k Tobě donese. Může si jen honit triko, třeba má nějaký komplex, proto má potřebu chlubit se tím, co ve skutečnosti ani nemá, aby si zvedl sebevědomí a Tobě ho srazil..

Cože - tohle že ti řekli...ano kamarádi, protože se tím její milenec zcela nepokrytě před nimi chlubí

včera mi byla doporučena psycholožka, která ordinuje ve městě, ve kterém žije on a ve kterém jsme žili spolu, do teď jsem se tomu městu vyhýbala, raději jsem si zajela pár kilometrů oklikou, než abych koukala na známá místa, pro mě bolestivá...takže nevím, jestli mám hledat jiného psychologa někde jinde, nebo být masochista a hrát si na hrdinku, přetrpět vzpomínky a třeba riskovat, že ho s ní potkám...

já nevím, asi bych se spíš trápila tím, že je partner nevěrný, než řešila, jaké praktiky provozuje s někým jiným, ale ne se mnou...
máš zvláštní "kamarády".