ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

No, pokud to má v sobě už...My už si jednou za ty 3 roky krizí prošli,bylo to tak nějak v začátku vztahu, chtěl to tehdy ukončit právě z důvodu toho že si je vědom že neni optimální partner pro život,pak se mi omluvil a řekl že o mě nechce přijít a pokračovali sme dál.Ale tohle už je o něčem jinym,to už je vážnější.,tady už šanci na pokračování nevidim a ikdyby jo tak bych se bála že by to stejně zas jednou přišlo,do třetice...

Píše spíš stručně,nic o...No, pokud to má v sobě už uzavřené, neměl by Ti psát na dobrou noc,...ve mně by to teda vzbudilo naděje...
o tom čichání k věcem jsme si tu nedávno psali, já sama mám jeho tričko schované v igelitovém pytlíku, aby z něho jeho vůně nevyprchala...teď už jsem k němu ale dlouho nečichala...
takže je to normální, dělali to tady snad všichni, ale přijde fáze, kdy se toho všeho raději zbavíš, schováš to, nebo mu to vrátíš...

"Ve chvíli , kdy jsme...To je tak trefné, až je z toho člověku smutno. Když jsem poprvé potkala svého ex, říkala jsem si "co je to za arogantního pitomce?" No a o rok později jsem do něj byla zamilovaná až po uši...
Jinak, psaly jste tu, že jsem mladá a že mám čas na užívání a vím, že máte pravdu. Škola mě zaměstnává víc, než dostatečně, teď začínám psát bakalářku, dávám dohromady materiály ke státnicím a díky tomu jsou ty všední dny celkem snesitelné. Přijdu domů a dělám práce do školy, pak mrknu na seriál a už usnám .) To je fajn. Vkendy jsou trošku horší, ale zatím to snad nějak zvládám... Možná rychle regeneruju a teď se zdá, že jsem na tom líp než vy, ale věřte, že když se se mnou rozcházel (a když jsem se potom od jiných dozvěděla, že v době rozchodu už měl jinou), myslela jsem, že mě to zabije... Teď už je mi líp, ale jako bych pořád jen čekala až se k sobě vrátíme. Ta myšlenka se mi pořád vkrádá do hlavy a já ji nedokážu zahnat...
Máme to s těmi chlapy těžké. Nafackovala bych jim všem, aby se probrali a viděli, co mají doma za poklady, kterých si neváží... Mí rodče jsou spolu 25 let a pořád vypadají zamilovaně. Strašně jim závidím .)

Kate, uvidíš..u druhého...Píše spíš stručně,nic o stesku,ale třeba mi popřeje dobrou noc a mě je z toho úzko. Ležim v posteli kde před 5 dny ležel on,cítim ho. To je strašný. Připadam si jak masochista,stále čichám k jeho věcem,topím se ve vzpomínkách ikdyž vim že bych to dělat neměla.

"Ve chvíli , kdy jsme se poprvé potkali, jsem vůbec netušila, že jsem právě viděla tvář, na kterou už nikdy nezapomenu..."

nevím, odkud to je, ani, kdo to řekl, ale je to trefné...

Je pravda že oba sme si...Kate, uvidíš..u druhého nikdy nevíš...bůhví, co se mu honilo hlavou, když se stěhoval, třeba toho teď lituje, ale třeba taky ne...závěry bych ale ještě nedělala...
když Ti píše sms, v jakém smyslu to je? Je stručný a odtažitý, nebo milý a píše, že mu chybíš?

Kate, ono je lepší...Je pravda že oba sme si řikali že se máme rádi a myslim že opravdu máme(já jeho určitě)Nijak sme si neublížili,nám prostě nepřáli okolnosti a tim se vše narušovalo,hlavně komunikace a ta je pro vztah hodně důležitá přeci. Ale tim že on rozhodl o tom odstěhování ve mě vzbudil pocit že už v tom má jasno i přesto že řiká,že ne,že neví...takže já už ted to beru jako konec vztahu.

Holky mam to stejně jak...Kate, ono je lepší připravit se na horší variantu, ale psala jsi, že se máte rádi a rádi byste byli spolu..pokud to tak cítíte oba, naděje je...přála bych Ti to, přála bych to všem tady...vím, že to čekání než se uvidíte je hrozné...ale snaž se nenervovat předem, šetři si nervy, dokud to není definitivní

uvažuješ dobře, ano,...Souhlasim,nedej mu šanci na pocit že tě to mrzí,že ho chceš,že tě to složilo(ikdyž přesně nevim jak a proč proběhl váš rozchod) Bud sebevědomá a jakoby nad věcí,jemu to bude vrtat hlavou,bude přemejšlet,tomu věř...

A jinak už si v hlavě...uvažuješ dobře, ano, dělej to pro sebe,...vezmi si něco, v čem se budeš cítit sebevědomá a přitažlivá... dívej se mu do očí, myslím, že bude uhýbat pohledem... na kineziologii mě učili, že když mám před sebou těžkou chvíli, mám si sebe představit na místě, kde se cítím dobře, klidně, svobodná a plná energie...představuji si vždycky, jak ležím na krásné zelené trávě, čerpám sílu ze slunce, slyším zpěv ptáků, cítím vůni čerstvého vzduchu...nebo si představím, že jsem krásný motýl, který si může letět kam chce... vytvoř si taky nějakou takovou myšlenku, která Ti navodí vnitřní klid...at vidí, že jsi vyrovnaná a někdo tak nevyspělý jako on, Tě nemůže rozházet

Ano, je zkažená doba, nevěra je trend, maraton ve střídání partnerů to samé...když to vidím kolem sebe, je mi zle....chlap má doma ženu, kterou by nikdy neopustil, ale prostě si musí vrznout vedle, protože ta příležitost je...je to i tím, že jsou mobily, internet, takže je hodně příležitostí, jak si potají plánovat schůzky, jak balit někoho podle fotky...dřív to nebylo.. nevěra byla vždycky, ale rozhodně ne v takové míře...
a v tomhle má mít člověk naději na normální fungující vztah?

musela jsem se až usmát,...A jinak už si v hlavě promítám, co mu chci všechno říct, ale takový ty připravovaný rozhovory pak vždycky dopadnou úplně jinak..Jo a k tomu oblečení..dokonce jsem se už producírovala před zrcadlem, co bude nejlepší:-)Asi jsem blázen, ale víc trpět už nemůžu a radší budu trpět s pocitem, že jsem se k tomu taky mohla nějakým způsobem vyjádřit, než abych zbaběle sklopila hlavu a odešla..to bych si pak asi pořád vyčítala..Dělám to spíš jako kdyby pro sebe..vím, že mu už to bude úplně jedno a ať mu řeknu cokoli, tak už to má v sobě stejně uzavřené..Ale alespoň mu dokážu, že mám trochu úcty a nejsem takovej srab, jak on, abych to vyřešila přes jednu ubohou smsku..takovou radost mu neudělám..

Holky mam to stejně jak vy,nemůžu koukat na romantický filmy,nesnášim zamilovaný páry,vadí mi i když mi kamarádky píšou jak manžel doma uvařil,nebo jeli na výlet..né že bych jim to nepřála,ale ted mě to ubíjí.Holky ste hodné že mi přejete happy end,ale bohužel to nevidim. Toho př.týdne kdy se máme sejít a vše doprobrat se hrozně bojím,vim že uslyšim to definitivum. A to že ho zas uvidim mě srazí na kolena a budu zas v pr...Dnes sem otevřela diář a tam jeho fotka a okamžitě se mi zalily oči slazama:-(
Sme v tom všecky stejně co,proč nás to mus tolik bolet,zasloužíme si takovou bolest?

musela jsem se až usmát,...Jsem ráda, že nejsem taková cíťa jen já:-)..Víš, já si pořád říkám, že jsem se měla narodit do úplně jiné doby..když kolem sebe vidím, kolik je nevěr a jak se hlavně ti pánové tvorstva chovají, vždyť dřív to snad nebylo..Chlap si vzal první lásku a zůstali svoji už napořád..teď je tolik rozvodů, intrik a trápení..v dnešní době má někdo nějakou krizi a místo toho, aby ji řešil, tak z toho raději zbaběle vycouvá a mnohdy se o to ani nepokusí..vždyť to je strašný, kolik je rozvodů..ta doba je fakt mizerná a zlá!Dnes je zcela běžný, že lidi navštěvují psychologa/psychiatra, jak kdyby chodili nakupovat potraviny, copak dřív něco takovýho bylo? Já si prostě vnitřně žiju ve svém vlastním světě iluzí a vůbec se mi nechce přijmout ta realita toho skutečnýho..Fakt trpím..

a ještě něco, když už je...musela jsem se až usmát, máš opravdu stejné pocity a myšlenky jako já...taky jsem romantik a snílek, co věří v pravou lásku a osud...já už měla svatební šaty vyhlídnuté...rodiče o tom už také věděli...byla jsem hrozně štastná..
Raději si předem rozmysli, co mu chceš říct, třeba si to i napiš, taky jsem si myslela, že to zvládnu a jsem připravená a slzy jsem neudržela, i když jsem se moc snažila. Jenže u mě to bylo tím, že mě chytil za ruku, políbil..takže to, co jsem mu chtěla říct, ze mě už nešlo, odzbrojil mě... ty se nedej, nasaď úsměv, vypni prsa, hezky se oblíkni, at ví, o co přišel...řekni mu, co potřebuješ, hlavně at se Ti uleví a nemá to opačný efekt,...nedej na sobě znát, jak moc Tě to sebralo

a ještě něco, když už je tady řeč o té svatbě.. dnes jsem jela kolem svatebního salonu a když jsem viděla za sklem ty nádherný luxusní šaty..tak se mi svíralo srdíčko a slzy se nedaly zastavit..Říkala jsem si, jestlipak tohle štěstí taky jednou zažiju..zvlášť, když jsem to měla už tak nadosah. Já jsem takovej nenapravitelnej snílek a spoustu trápení si hlavně přivodím sama tím, jak se v tom vrtám, analyzuji a vytrvale to řeším, ale nemůžu si pomoct..je to jak pupeční šňura z oceli, která nejde přestřihnout..

No, já to mám úplně...přesně tak, asi jsme stejné citlivé duše...dokud nebudu mít plnohodnotný vztah vztah, také nebudu štastná...on byl pro mě ten hnací motor...možná to je závislost na partnerovi, ale bez lásky to není ono, ten život nemá jiskru...
chápu, že ho stále miluješ, rozumím Ti, jsem na tom stejně...ale opravdu se dá mluvit o štěstí, že se to stalo teď, než aby Tě např. opustil těhotnou...nepochopím to jejich plánování, když to nemyslí upřímně, proč nás musí na něco natěšit, proč nám vnucují sny, když nám je z minuty na minutu vezmou?

pokud se rozhodneš s ním...No pořád to zvažuji, ale nějak jak tady píšete ty příspěvky, tak z toho začínám mít strach..teď si třeba myslím, jaká budu hrdinka a nad věcí, ale vůbec nevím, jak se zachovám až ho po té delší odluce uvidím..nedokážu si představit, jak zareagují emoce..Ale poslední co bych určitě nechtěla, tak je to, abych se mu tam rozbrečela a začla se litovat..chci mu ukázat, že jsem trochu nad věcí a že se z něho nehroutím..ale možná to půjde až za delší dobu..

Je to pár dní přes dva...Tak to jsem Samaro nevěděla, že je to tak čerstvé, to se moc omlouvám..myslela jsem si, že už je to třeba půl roku..S plánováním ani nemluvím, tolik mi toho nasliboval a tak strašně se na to těšil..Ptal se mi, kde bych si představovala svatbu a na jaře už jsme se chtěli začít snažit o miminko..parchant jeden! Ještě, že k tomu nedošlo, když vidím jak se zachoval..pak bych zůstala rozvedená a matka samoživitelka a zkazil by mi celý život..Všechno si to takto odůvodňuji, aby se mi začal trochu hnusit..rozumově to jde, ale to srdce to pořád ještě nezvládá a bezmezně ho miluje.

smutná, mluvíš mi z duše,...No, já to mám úplně stejně..Holt každej má na prvním místě něco jiného, ale já pokud to nebudu mít, tak prostě šťastná nebudu. To jsi jsem stopro jistá, to je jediný můj smysl života!..A máš pravdu, taky mně ta rada od psycholožky vůbec nepomohla. Čekala jsem nějakou podporu a při odchodu mi bylo pomale ještě hůř, než když jsem tam přišla. Já se nedokážu bavit a najít si jinej program, když mi něco moc chybí..prostě to nejde..