ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Smutná: mám to stejné, také nedokážu pochopit, jak mi mohl lhát v tom, že mě miluje, já bych to nedokázala...kdyby alespon řekl na rovinu, že se se mnou chce rozejít, ale on se se mnou nikdy nerozešel, dokonce mám stále jeho klíče od bytu, když jsem mu je vracela, tak chtěl, abych si je nechala - přeci se nerozcházíme - a za dva týdny už tam měl jinou...
ale jinak Tvůj optimismus se mi líbí :-) zřejmě máš teď lepší dny...a to je dobře :-) u mě ty léky zřejmě začínají pomalu zabírat, protože pokaždé když na mě jde zoufalství, úzkost a hysterie, něco to potlačí a já cítím jen lehký tlak na srdci..i když jsem se dnes rozbrečela..ale do deprese jsem neupadla...
007: a ty neblbni...nedávno jsem byla ve stejném stavu jako ty a usínala jsem s pořádnou dávkou léků v ruce..a jsem ráda, že jsem to neudělala. Víš, co jsme si psali - nech si pomoci. Tvoje děti potřebují tátu, veselého a šťastného. Pro nikoho z nás tady to není jednoduché, ale ty to musíš zvládnout kvůli dětem, ony jsou to dobré, co Ti z toho vztahu zůstalo, takže netruchli kvůli ní, když za to nestojí a snaž se radovat z toho, že máš krásné, zdravé děti, co milují svého tátu.

Pilulky by byly dobré, ale...Shakiro, děkuji za podporu...nějak se mi nechce věřit, že by trpěl...spíš to odnesu zase já, po prvním rozchodu jsem trpěla jako pes a musela z dálky tiše sledovat, jak je s jinou, jak se žení, jak s ní má dítě...tohle bude zřejmě to samé...ted sleduji,jak je s tou hajtrou, za chvíli svatba, dítě....jestli bude v budoucnu někdy litovat, je možné, jenže pro mě už pozdě...
Samaro, mně pomáhá, když se nevztekám, jakmile mu přeji at trpí a vztekám se, tak se ty stavy zhoršují,...taky mám strach, že když budu přát něco špatného, tak se to obrátí proti mně, i když nevím, jestli ty stavy můžou být ještě horší... jinak je Tvůj brácha štastlivec...snad mu to vydrží a nezačne blbnout jako jeho kámoš. a váš vztah vám závidím - samozřejmě v dobrém, já se svým bráchou nikdy neměla extra dobrý vztah, zkazilo se to v pubertě a od té doby solu moc nekomunikujeme, i když ho mám ráda, jsem mu tak nějak ukradená

Neudělám to,na to jsem měkota.Děti se ke mě vždy těší.Miluji je a tohle bych jim nemohl udělat,abych je tady ve všem nechal samotné.A vyzvedával je s novou přítelkyní?Kdo by mě chtěl,když mám někde jinde dva závazky.
Konečně někdo z moravy,třeba z blízkého okolí.

Jinak včera jsem četla...Smutná, děkuju ti, žes pochopila, že jsem vám bolavým nechtěla nijak ublížit, jen vás znova nastartovat.
Věř mi, že sama moc dobře znám tu bolest, prožila jsem ji opravdu intenzivně a trvala moc dlouho.
Proto taky vím, že čas ji otupí.
A ještě k tvému příteli - lidé někdy říkají věci, o kterých vědí, že je ti druzí chtějí slyšet. A protože ten druhý, v tomto případě ty, jsou zamilováním hluší a slepí, podcení další symptomy, které by jim napověděly, že něco není v pořádku.
Ber to tak, že na tebe třeba chtěl být hodný, protože už věděl, že ti později ublíží.
A třeba to bylo docela jinak.
Promiň, zapomněla jsem tvůj věk, ale jestli jsi mezi 20 a 30 lety, to je pořád ještě doba zrání a vývoje, člověk musí počítat se vším, tedy i s rozchodem.
Jsi ale chytrá a citlivá holka a jistě se najde brzy ten, kdo si tě opravdu zaslouží.
A až se objeví, budeš mít dvě možnosti - buď důveřovat a zažít krásnou lásku s rizikem zklamání, nebo hlídat dvé city a novou příležitost zahodit.
Možná je v každém vztahu důležitá určitá rovnováha, možná stačí jen šikovně a nenápadně pohlídat vývoj.
A pro 007 - opravdu jsem tě nechtěla rozplakat, jen ti připomenout odpovědnost za děti a že musíš mít rád i sebe samotného.
Jeden můj spolužák říkal - člověk si život sám nedal a tak nemá právo si ho brát.

007, prosím neblbni..vím, jak Ti teď je..taky mi v těch pocitech beznaděje a zoufalství před tím rokem, jak jsem se z toho nemohla dostat tahle varianta připadala jako nejlepší řešení..Ale věř mi, že až se Ti udělá maličko líp, tak to uvidíš jinak, budeš za sebe zase jednat sám, teď momentálně jedná ta deprese a proto Tě napadají takové šílené věci..Vydž, vím, že je to neúnosné, ale tady opravdu pomůže jen ten čas, nic jiného..Já svoje děti ještě nemám, mně drželi při životě jen děti od sestry, říkala jsem si, že přece nebudou až jednou povyrostou černě vzpomínat na nějakou labilní tetu, která se dobrovolně vzdala života..Ty máš děti svoje, což je super, je to určitě daleko větší motivace!! Drž se Moraváku, zdraví Moravačka Smutná..:-)

Jinak včera jsem četla pěknou knížku, co se mi moc líbila..tak se o to s Vámi o něco podělím..
Píše se tam, že ať se člověk přestane vyhýbat bolesti, protože jedině, když prožije bolest, tak pak chvíle štěstí a radosti získají na intenzitě..A ještě něco..největší chudák je ten, kdo má všechno. Po ničem neprahne, nezná radost z dobývání cíle ani úlevu, když konečně něco přebolí..a mezi smutkem a štěstím se zpravidla rozléhá nekonečná poušť šedi, a ta se zdolává obtížněji než ten nejvyšší vrchol nebo překážka..

Takže hlavu vzhůru, až přijde to pomyslné štestí, tak to bude určitě pořádný terno, protože, toho našeho trápení už bylo sakra dost!!

Shakiro, pěkně si to napsla..ala já prostě nemůžu pochopit když Ti někdo říká, jak Tě strašně miluje a do čtrnácti dnů se s Tebou rozejde..Když někoho tak silně miluješ, tak přece není možný, aby to tak rychle zmizelo! Neříkám, že se člověk po extrémním trápení nedokáže zamilovat, sama jsem to zažila a vím, že to možný je, ale mnohem těžší je se mu pak zase naplno otevřít, protože se podvědomě bojíš dalšího zklamání a ublížení..a to se mi právě teď stalo..tak si tak říkám, že zopáknout si to znovu, bych asi už vážně nepřežila..Moc moc to bolí, v někoho vkládáš naději, společně plánuješ, věříš mu a pak je to najednou všechno pryč:-((

007 - tohle už nesmíš...Nevim,kdy jsem naposledy brecel,ale Tva zprava me ted k tomu dohnala .Je Pravda,ze nemit deti,us tady asi nejsem.

nóó čák máč pc bodeč celé noc u nějc semo tamo čáret všej znáá
celé noč iba čáráč za co bereč prachy máč čid lapět douma neberat prauci drhým
kráká kráká

A ještě pro Samaru, Glorii, smutnou a ostatní:
Je to sice smutné, ale nikdo není POVINEN nás milovat do nekonečna. Zrada sice bolí, ale možná to není ani tak zrada jako normální vývoj vztahu, který se prostě dostal do patové situace. Možná se i vám někdy stalo, že jste přestaly (přestali) milovat a připadalo vám to docela přirozené, prostě vztah skončil.
A je dobré si uvědomit, že se to může stát i obráceně.
Já vím, že to teď moc bolí, ale i zraněná duše se zahojí a jizvy vyblednou.
To mějte na paměti.
Jednou jsem někde četla - každý první den v týdnu (v měsíci) ohodnoťte míru své bolesti, pravidelně opakujte, a po čase zjistíte, jak jí ubývá.
A protože jste všichni mladí, brzy budete připraveni na nový vztah.

Jsem tady poslední odpadlík...007 - tohle už nesmíš nikdy připustit !!!
Kdo má děti, nesmí se vůbec zabývat takovými černými myšlenkami, neměl by mít na prvním místě sebe, ale děti.
Nechci, aby to vyznělo jako kárání, jen tě chci nakopnout správným směrem. Máš děti - musíš se postarat. Jak by k tomu přišly, jaký by měly život, kdyby je táta hodil přes palubu?
Chápu, že ti není nejlíp, ale věř mi, jednou to prostě přejde, a děti tě budou potřebovat ještě hodně dlouho.
Jednou si je budeš brát s novou partnerkou, přijdou docela jiné starosti... prosím tě, věř mi!!
Život bude zase fajn.

Jsem tady poslední odpadlík a píšu z pc aby mi bylo rozumět.Jdu spát a doufám,až se tady ráno podívám,budou tady kladné zprávy.Třeba,že se vám něco hezkého zdálo.Taky chlape-to co se tam oéše,je opravdu pravda.Děkuji Ti.

Nedivím se sebevrahům,maší již spali a já tady sedím s nabitou bouchačkou.Opravdu se netěšit na vlastní děti,už bych tady nepsal a neotravoval.Ted jsem s ní chodil 20 min. po zahradě a být bez dětí,máte o jednoho otravu méně.Ale raději vás budu otravovat,než mít neštastné děti

Glorie, s bráchou jsme si...Snaha byla.Z mobilu je to opravdu hrůza.Moc se vám omlouvám.Ale jak spěchám,tak koukám,hrubky mám i tady z pc.Nezlobte se,polepším se.Přál bych si společnou terapii.Ale jen s vámi,kteří mají stejné problémy.Mám sice staré auto,ale spolehlivé.Sejdeme se někde?Jsem z moravy,ale klidně bych za váma jel i do čech a svezl ostatní.Co vy na to?

Glorie, s bráchou jsme si...Na pláži je vnouček s babičkou a kouká jí na prsa.ŘÍKÁ: MŮŽU SI S NĚMA HRÁT?Babička odpoví:Můžeš,jen s nima nechod daleko.Trapný vtip,ale snaha byla.Na vtipy nemám náladu,priznám se,chybí mi tady glorie.Na Tobě se mi líbí Tvé zkušenosti.Né všichni svobodní mládenci jsou hajzlíci.Jsem slušný kluk a hledám jednu takovou princeznu které jse taady na doktorce.Ale jsem asi vekký snílek a moc si vás idealizuji.Přitom chci jen věrnou holku a klidně bych začal jezdit i na kamionu.Jen se chci mít ke komu vracet.Děti nestsčí.Mám zbroják a kolikrát jsem si říkal,že to zkončím.Ale ty děti mi to nedovolí.Nechci,aby si mě pamatovaly jako sraba.Takže když přijedu za sřelnice,dávám ji do trezoru.Kvůli nové holce bych klidně zbran prodal a bránil ji svýma rukama.Jen ty dnešní holky o to nestojí,stojí jen o peníze.Kde je ta doba,kdy nám bylo dvacet a všichni si vážili všech.Nejenom peněz.

Glorie, s bráchou jsme si hodně blízcí, řekla bych, že je to můj nejlepší kamarád. Ale těmhle věcem prostě nerozumí. Mrzí mě to, ale nechci, aby se spálil, protože momentálně chodí se slečnou, která je prostě a jednoduše skvělá .) Ani netuší, jaké má štěstí...
Taky si říkám, že kdybych se k bývalému chovala nějak špatně, kdybych byla stíhačka, která ho jen peskuje a nadává mu, měla bych, co jsem si zasloužila, ale volnosti měl dostatek, nikdy jsem na něj nekřičela, neshazovala ho. Nebo alespoň já to tak cítím. Nevím, co se v něm najednou zlomilo, že mě nahradil zajímavějším modelem. Prý jsem ho přestala bavit... Chvíli ho chci zpátky, chvíli mám na něj neskutečný vztek a mám chuť mu zničit všechny ty jeho vojenské "hračky", protože to by ho bolelo nejvíc...
Robote: Úplně tě chápu. Cítím to podobně.
007: Za nic se neomlouvej. Nemyslela jsem to zle .) Byl to spíš pokus o malý vtip ;)

divím se, že ještě nikdo...Kdyby je někdo měl,tak beru dvojté balení!

Asi tě zklamu, ale myslím...Máš pravdu,neumím to sním a sám bych to také nerozluštil.Omlouvám se.

Ano bolavé a zlomené srdce,...Pilulky by byly dobré, ale žít bez citů?
To by mě nebavilo.
Glorie, netruchli, měj na paměti, že všechno se člověku jednou vrátí.
Ty budeš určitě nakonec šťastná a spokojená a trpět bude on, protože ta, se kterou teď je, mu to jednou dá sežrat.
Já vím, že to zní nepravděpodobně, ale v životě jsi jednou dole a jednou nahoře, takže vydrž!!
A dokud jsi takhle mladá, můžeš být nahoře ještě mnohokrát.

Ano bolavé a zlomené srdce, to je skutečně vážná nemoc, může se na ní i zemřít.
Mezi lidmi se to však nebere příliš vážně. Osobně bych si přál nemít srdce vůbec, nic necítit, být jen jako robot.