ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Smutná, je až vážně...Glorie, mám to jako Ty. Víš taky si občas řeknu, co bych s ním měla za život, žít v neustálým strachu a čekat, která mi ho odvede..ale já jsem takovej vůl, že i přes ty rizika a trápení bych do toho šla a to já nedokážu pochopit, proč to tak mám..furt mě k němu něco táhne a nejde se tomu bránit. Bylo by mi tisíckrát líp, kdybych ho nikdy nepotkala. Vlastně mi zničil vše, moje iluze a hlavně mínění o chlapech, což se mi teď hodně negativně odrazí i v budoucích vztazích a to mě štve maximálně. Copak budu moct ještě někomu někdy věřit?! No nebudu, díky němu! A taky se bojím, že už se nikdy tak neotevřu, protože zažívat zase něco podobnýho na stejné bázi, to už bych fakt nedala!

Ach, děvče, nejsem zas tak...Shakiro, souhlasím s Glorií, láska přece kvete v každém věku..Jen toho pravého najít..to je to! A jinak dítě zatím nemám, už bych ho sice moc chtěla, ale k tomu musím najít pořádnýho tatínka, kterej za to bude stát..Když si teď představím, že bych byla těhotná a opuštěná, tak bych si šla asi fakt hodit mašli..on už chtěl, ale ještě, že jsem na to hned nepřistoupila a chtěla ho víc poznat..asi mi něco v podvědomí říkalo..holka brzdi!

Holky,všechny z Vás to zvládnou,jen to chce čas,nic jiného.Já jsem tu svůj příběh napsala a můžu říct,že i já potom byla tak nějak smutná.Někdy pomůže se vypovídat,ale na druhou stranu o tom neustále psát,to také moc nepomůže,protože si všechno připomínáte.Já jsem dala veškeré věci pryč,všechno,co mi ho připomínalo a dnes je mi fajn,pouze a jenom zavzpomínám.Vy to máte zase trošku jiné,tak Vám držím pěstičky.

Ach, děvče, nejsem zas tak...Shakiro, nedokáži pochopi, jak žena jako ty, může být sama, vždyt by se o Tebe měli chlapi prát...
láska kvete v každém věku, můj strejda potkal tu pravou až skoro v padesáti letech, jsou spolu 7 let a jejich vztah je dokonalý, jsou zamilovaní, jak pubertáci..i já jím to závidím.

Glorie, to je vážně škoda...Smutná, je až vážně zvláštní, jak moc to máme stejné...stejně jako ty, se nedokážu pohnout vpřed, stále žiji minulostí a když se podívám do budoucnosti, nic nevidím, jen černo a prázdno...někdy mám pocit, že se s tím nedokážu vyrovnat nikdy...a pořád doufám, že se vrátí, i když se ve mně teď bije pocit, že být s ním, by bylo chození po tenkém ledě... dnes jsem měla hroznou noc, trhaný spánek a jen sny o něm, dokonce se mi zdálo, že se ke mně vrátil..zdálo se mi i o ní...nejradši bych jí vyrvala všechny vlasy, kdyby nebyla plešatá... vůbec se mi nechtělo vstát z postele a žít svůj život, bez něj je hrozně prázdný...

Shakiro, taky bych už...Ach, děvče, nejsem zas tak úplně nad věcí. A narozdíl od vás všech nejsem mladá, takže najít náhradu je pro mě skoro nemožné.
Ty sama dělej to, co cítíš, po nějaké době sama uvidíš, co mělo smysl a co ne.
Ostatně, třeba bys to nebyla docela ty, kdyby ses zachovala jinak, podle rady jiného.
Jestli se dobře pamatuji, ty jediná máš dítě? Snad tě vytíží natolik, abys ten jiný cit než je mateřský na chvíli dokázala nepotřebovat.

Ne ne, nemáš se za co...Shakiro, taky bych už chtěla být tak nad věcí jako Ty..říkáš to přesně..některý věci jsou už asi naprosto zbytečný říkat, je to zbytečný a možná se tím ponížím, ale když mu je zase neřeknu, tak se budu dusit. Trápí mě to z toho důvodu, že to mám v sobě neuzavřené a pořád na to myslím a nemůžu se posunout dál, vůbec! Proč je ta láska tak složitá?

to mi povídej :-( víš, jak...Glorie, to je vážně škoda ta dálka, klidně bych někam vyrazila to probrat:-). Nevím, jak je to možný, ale úplně mi čteš myšlenky. Ten můj byl vzhledově taky naprosto dokonalej a taky jsem si v průběhu vztahu říkala, že to bude asi hodně těžký si ho udržet, zvlášť, když se za ním otáčeli ženský. Vidíš, to jsem byla ještě šťastná a už jsem měla takové obavy a přemýšlela nad tím. To asi není moc normální..Vždycky se uklidňuji tím, že když se to stalo, tak to tak asi mělo být..ale pak se v tom zase začnu vrtat a říkám si, kdybych tenkrát to a to udělala jinak, atd. K ničemu to nevede, minulost se už nedá vrátit, i když bych tak strašně chtěla.Můj problém je ten, že já se neumím dívat moc do budoucna a žít v přítomnosti, pořád v myšlenkách žiju v minulosti a to mě nikam neposouvá..bohužel to vím, ale nemůžu s tím nějak nic udělat..

já vím Shakiro, někdy si...Ne ne, nemáš se za co stydět a já bych mohla být ta poslední, která by tebe nebo smutnou kritizovala, já to prožívala naprosto stejně jako vy obě, vy všechny.
Ale dnes jsem o pár kroků dál a tak chci, abyste věděly, že tohle utrpení jednou skončí.
A snažím se, abystě neudělaly stejnou chybu jako já.
Pravda ale je, že jsou věci, které člověk udělat nebo říct musí, i když mu vlastně uškodí.
Protože kdyby je neudělal, tak by se asi udusil.

Smutná, víš, jak tě tak...já vím Shakiro, někdy si přijdu jako hysterka, říkám, že jsou lidé, co bojují s těžkou nemocí, chtějí žít a já se tady trápím a ničím se kvůli jednomu pitomci, co za to ani nestojí... a někdy se stydím...
ani vlastně nevím, jestli dokážu uvažovat pozitivně...spíš mám strach věřit, že všechno bude fajn..

Kéž by měla babička...to mi povídej :-( víš, jak nad tím stále více přemýšlím, tak začínám mít pocit, že mě nikdy vlastně nemiloval, že jsem byla jen jeho náplast...a je mi z toho zle...pokud vždycky miloval jí, nikdy bych proti ní nemohla bojovat, i když ona na mě nemá (alespon tímhle se uklidnuji:-)..ale to mi je k ničemu,..ona ta svině je...a vlastně na druhou stranu můžu být ráda, že mám klid, protože by nám do toho vztahu ona stále zasahovala, nedala by si pokoj...nenávidím jí i jeho a nechápu, proč mi to udělal...zrovna ted mám takovou chvilku, kdy si říkám, že bych přeci takového chlapa nechtěla, jenom bych se trápila, protože on je opravdu kus a pořád bych se bála, že klofne jiná..tahle myšlenka je osvobuzující, ale vím, že mě to za chvíli zase přejde..
škoda,, že jsem od sebe tak daleko, mohly jsme jít někam pařit spolu :-)
s těmi věcmi jsem to myslela tak. že pokud jsi ho o ně požádala, i když jako záminku, měl by Ti vyhovět, on neví, že mu to chceš vytmavit a ty věci Ti odpírat nemůže...
proč vlastně kvůli nim trpíme, když si to ani jeden nezaslouží? Asi je to tím, že jsme vytěsnily to špatné a zůstalo nám jen to dobré, proto trpíme... Ty trpíš pro sobce, já pro nevěrníka...

Smutná ty nejsi smutná, ty jsi zatrppklá, je mi z toho smutno

Smutná, víš, jak tě tak dnes čtu, asi tě něpotěším, ale já bych mu na tvém místě nic neříkala, nemá to totiž cenu.
Tohle všechno jsem sama zažila.
Podle mě to, co bys mu řekla, on dávno tuší. Jestli musíš, navštiv ho, ale nezaplétej se, nedávej se mu takhle, on si to nezaslouží.
Glorie, a ty se neutvrzuj v tom, že máš smůlu, jednak takové myšlení nikam nevede, a taky bys tu smůlu mohla přitahovat, obrazně řečeno.
Nechci působit jako necitelná, ale uvědom si, že jsou lidé bez nohou, slepí...
Tys sice ztratila lásku, ale jsi mladá a určitě najdeš novou, jen co se uzdravíš.
Věř mi.
Věřte mi.

jo, je to šílený..nevím,...Kéž by měla babička pravdu:-)..ale zase taky si říkám, že pořád nemůže být tak strašně, jednou se to zlomit přece musí. A pak si té lásky budeme třeba neskutečně vážit..vím, jsou to takový uklidňováky, ale člověk musí mít nějakou naději.
Přesně, svině mají ve všem štěstí:-( Nechápu, kde je potm ta spravedlnost! Srab to je a neskutečněj, ale během příštího týdne to nějak vyřeším. Přece se ho hňupa nebudu doprošovat. O věci ani tak nejde, to bych oželela..nemám jich tam naštěstí moc, šlo hlavně o to mu to říct..však víš. Je to celý smutný Glorie, je pátek..místo toho, aby jsme se někde bavily, tak si tady dáváme dohromady rozkouskovaný srdíčka a ti naši exáci si už dávno někde užívají s jinou a ani si nevzpomenou! To je k zbláznění!!:-(

Je to jak začarovanej kruh,...jo, je to šílený..nevím, jak z toho ven... moje babička říká, že netrpím pro nic za nic, že to má svůj důvod pro to, abych jednou mohla být štastná, že to tak napsal osud...já tomu ale nevěřím...od rozchodu s mojí první dlouhou známostí se na mě lepí jen smůla a když jsem byla konečně stastná, nevydrželo to dlouho a trpím ještě víc... moje mamka mi říká Kalamita, kdyby šlo po ulici tisíc lidí, tak jediná já šlápnu do hovna...
bez lásky taky neumím plnohodnotně žít...

tak to je opravdu srábek...doufejme, že na něj jednou dojde, i když říká se, že svině mají štěstí... co si budeme povídat, mně ten můj před dvěma měsíci taky říkal, že se mi ozve a neudělal to... dělají z nás jěště většího blbce...
nejhorší je, že ho těžko donutíš, nevím, jakým způsobem ho přimět, ale ty věci Ti přeci vrátit musí...

Smutná, takže se Ti neozval...Je to jak začarovanej kruh, z kterýho nejde ven, viď?..Taky si tak připadnu..v práci to mám nějak podobně. Mohla bych vykládat:-(..Víš jak se to říká..na posranýho spadne i hajz, tak jen čekám, co bude ještě dál..Já teď ani normálně nežiju, dokážu to jen s láskou..teď jen přežívám a říkám si, jak mi nejlepší léta utíkají, tak nevím, co to má za smysl?! Psala jsem mu v neděli a řekl, že se ozve..nestalo se tak. Hraje si se mnou jak s loutkou..to se mu ale jednou vše vrátí chudákovi!

Smutná, takže se Ti neozval vůbec? ani se neomluvil, že třeba nemá čas a nechal Tě čekat?

A jinak jak se tady řeší,...Smutná, souhlasím s Tebou,...spousta mužů ani nemrkne a jsou z rozchodu venku...hlavně nechápu, že dokáží existovat hned s někým jiným...
vím, jak se cítíš, ta zoufalá touha po něm je hrozná... mám to stejné... moje dobré dny spočívají v tom, že vlastně počítám s tím, že se vrátí, plánuji si budoucnost, aniž bych chtěla, prostě se to v mé hlavě odehrává, pak si uvědomím, že už se nevrátí nikdy a zase se hroutím...nedokáži bez něj normálně žít, je pro mě všechno, on je to nejlepší, co mě v životě potkalo...bohužel také to nejhorší...

mám teď hrozné období, nevím, co se děje,..ten rozchod, v práci propouštějí jednoho za druhým, všude chodí kontroly a já se jen klepu, kdy přijdou ke mně a vyhodí mě taky, takže ta atmosfera v práci je hrozná, nikdo nemluví...nedokáži si představit, že bych ted měla shánět práci... rozbila jsem zrcadlo :-(, kamarádka se mnou nemluví, protože jsem kvuli práci za ní nemohla přijet... na co sáhnu, to se pokazí.... jsem ten typ, co ho potká štěstí, řekne uhni a jde dál...

A jinak jak se tady řeší, kdo v případě rozchodu trpí víc..nemůžu tu s některými příspěvky souhlasit. Je to strašně individuální. Záleží tak na tom, kdo se s kým rozejde..jestli je to pro někoho jako blesk z čistýho nebe nebo zda už jsou problémy ve vztahu dýl, atd..atd..záleží na mnoha faktorech. Je pravdou, že znám pár citlivých kluků, co si rozchod protrpěli, ale těch je hrstka. Spíš se setkávám s tím, že ženy trpí víc, dýl a intenzivněji. Chlap sice taky trpí, ale nedovedu pochopit, že si je schopný najít za kratičkou dobu náhradu..u žen je to jinak a ta porozchodová fáze a střídání nálad je mnohem delší.

Shakiro, Glorie..máte pravdu, taky si myslím, že mě teď nechce vidět kvůli tomu, že má v sobě výčitky. Takto se totiž nechová dospělej chlap. Mám na něho takovou zlost, ale přitom bych ho tak strašně chtěla! Nevím, jak se toho pocitu zbavit..Je mi fakt už z toho hrozně..
A jinak já už Shakiro počítám s tou nejstrašnější variantou, ale já nechci být takovej zbabělec jak on a utíkat před tím..vždycky jsem se s každým rozešla na úrovni a chci mu ukázat, že nejsem jak on!