ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj,koukam,ze nejsem jediny,kdo si pripada,ze zije v jine dobe .Nevery vsude spousta a jeden si nevazi druheho.Je to mozna i tou uspechanou dobou.A nejen chlapy potrebuji proplesknout.Nikdy jsem nezahl,pomalu ani nikam nechodil,skakal kolem ni a staral se o deti.Tak kde byla chyba?Jenom ve me,co jsem delal spatne?A take mame dve deti a ten kontakt opravdu nejde tak lehce prerusit.Uz jsem si rikal,ze by mozna pomohlo,aby mi deti nekdo vyzvedaval.Vidim je denne,tak mi zatim rikaji tati.To jedine me drzi od prasku,Nebo alkoholu.

Jediná "smutná" je trochu rozumná,pokusila se najít někoho jinýho a nepřemýšlela pořád co by kdyby....
Taky jsem musel zažít bolavý rozchod, ale oba jsme si téměř ve stejnou dobu uvědomili, že se sice máme rádi, ale žít bychom spolu nemohli.
Takže nezbývalo než se citově odpoutat, skutečně nemá cenu marnit čas přemýšlením o někom, o kom jsme si chvíli mysleli, že je ten pravý.
Pravý neznamená jediný. Navíc pokud ho začnete ve vztahu příliš rozmazlovat a ustupovat, z pravého se stane brzy levý.

Čuz

to je přesně můj případ,...prostě přemejšlíme srdcem a ne rozumem...:-( A tim si bohužel ubližujeme.

Glorie, nevěš hlavu, je to...to je přesně můj případ, nedokážu se s tím smířit... odstřihnout ho jsem zkoušela, všechny věci, co mi ho připomínaly jsem schovala, zablokovala jeho fb, abych na něj furt nečuměla...jenže on se s tou svojí rozešel už hodněkrát a každý tvrdí, že jim to zase nevydrží...takže já vlastně zjištuji, jestli s ní ještě je, kdyby nebyl, tak bych toho hned využila...proto se nedokážu odstřihnout úplně...čekám, až se zase rozejdou...pokud by to skončila ona s ním, cítil by se opuštěný a nebylo by těžké ho získat zpět....ano, takhle já uvažuji..i když vím, že bych riskovala, že by mi mohl udělat to samé, co naposledy...ale i za tu cenu bych do toho šla...

Glorie, na návštěvu :o) ...jsem ráda, že jsem mohla někoho pobavit :-) alespoň k něčemu to je :-)

omlouvam se za překlepy a chyby,zlobí mi klávesnice..

Kate, jenže s dcerkou se...Víš trochu mi to připomíná mého přítele se kterým práě nyní řešíme rozchod,on má taaky z přeedešlého vztahu malou holčičku a vídal jí málo a když už tak přesně jak u tebe mluvila o novém tatíkovi. A on to řešil přesně jak uvažuješ ty,přestal si jí brát,už jí půl roku neviděl,ale já viděla jak se pro ni trál,jak mu chybí,jak když o ní mluvví má skleněné oči. Podle mě jednou si to bude sakra hodně vyčítat. Nedělej to,jedině ty seš její pravej táta a ona to časem až povyroste pochopí a ocení že ses na ní nevykašlala i když to pro tebe bylo všechno strašně těžké..koukj i do budoucna...nechci ti radit,jen to vidím i z pohledu ženy-matky a z pohledu chlapa-otce

Kate, jenže s dcerkou se vidím hrozně moc málo a když už se setkání uskuteční, připadám si pro ní jako cizí člověk. Zpočátku se mě bojí, nechce se bavit a pláče. Když už se to konečně povede a překoná se ten počáteční stud a začne mi něco málo povídat, tak se většinou dozvím, jak si ráda hraje se svým tatínkem a co všechno jí koupil atd. A to je pak další rána do mého bolavého srdce a já si připadám jak vzduch. :-(
Já vím, nějak to všechno překonat, ale jak? Jak zapomenout na bejvalku a vedle svého dítěte si nepřipadat jak cizí strejda?
Nejraději bych odjel někam hodně moc daleko, někam, kde bych mohl v klidu na všechno zapomenout a nic mi už nepřipomínalo minulost. Prostě chtěl bych začít úplně nový život, možná mé svědomí by mi říkalo, že jsem se nezachoval nejlépe, ale říká se, že všechno špatné, je k něčemu dobré. :-|

Glorie, nevěš hlavu, je to...Máš pravdu,já se s tím taky neumím smířit a je to možná tím že sme to definitovně ještě neukončili,máme to otevřené a to je opravdu horší. Já sem ale srab,já ten konec udělat nedokážu a on evidentně taky ne. Někdy se snažím si ho zprotivovat,ale stejně se emi vždy vybaví jen ty hezké chvíle a sem pak zas v pr...

Všechny vás tady zdravím a...Lex ,určitě se na svoji dcerku nevykašlu,ona je tvé dtě a bud jím do konce života,bolest a stsk po tvojíí bejvalce za chvíli pomine a pak by sis vyčítal že si přerušil kontakt s malou.Nějak to zkus přetrpět a užívej si s malou,ona ti vše vynahradí. Uvidíš.
Já mam dnes lepší náladu,i když včera v noci sem bulela,strašně mi chyběl.

To Ti přeji a zároveň...Glorie, nevěš hlavu, je to úplně normální..já před tím rokem jsem měla úplně to stejné, doma už si se mnou nevěděli rady..nic jiného jsem neděla než jen ležela, brečela, vůbec nejedla a měla jsem strach jít spát, protože jen jsem zavřela oči, tak se mi o něm zdálo..Bylo to nekonečné a strašně ubíjející..Já než jsem se definitivně dověděla, že je konec, tak to trvalo 6 týdnů..skoro 2 měsíce jsem žila v nadějích a zároveň jsem trpěla jak kůň..takže moje kritický a nejhorší období bylo až po..tedy 3. a 4. měsíc..fakt mi to trvalo 7 měsíců minimálně..a pak přišel na scénu tento, kvůli kterýmu se trápím teď..teď toho lituji, že jsem do toho šla tak brzy..Holt, až člověk spadne na hubu, tak to teprve zjistí..Takže, to že je to teď intenzivnější než na začátku, je vážně normální..Naděj tu bolest ještě protahuje, takže až jsem pochopila, že je definitivní konec, tak jsem si to vlastně teprve začala pořádně odžívat..je potřeba pochopit, že už to nejde vrátit, že už každej si musí jít svou cestou..a toto pro mě bylo to nejhorší..nechtěla jsem se s tím smířit, spíš teda nedokázala!

To je přesně ono, to je tou...Souhlasím, měla jsem to podobně. Po rozchdu jsem s ním ještě absolvovala dva rozhovory, ale ty mi moc na náladě nepřidly. Tak jsem se rozhodla, že nejlepší bude překonat ten stesk a za žádnou cenu nepsat... Jednou jsem mu pak ještě psala opilá, ale naštěstí to asi pochopil a neodepsal. Jinak bych si tím pěkně zavařila.
Nejlepší je asi toho člověka úplně odstřihnout - snažit se o co nejmenší (nejlépe žádný) kontakt, nevídat ho, vědět o něm co nejmň a nemít žádnou reálnou naději na návrat (i když v ta fantazie pořád pracuje a člověk si to představuje, ale reálně ví, že tohle už se nespraví).

Glorie, na návštěvu :o) dobrýýýý :o)
A můžeš rovnou s kufrem. To mě pobavilo. Ale jinak s vámi soucítím, taky jsem si tím prošla, a několikrát. Nedávno se jeden z těchto dotyčných i rozvedl a měl o mě velký zájem, ale zjistila jsem, že už to nejde. Beru ho jako dobrého kamaráda, ale už mě nepřitahuje moc fyzicky.

To Ti přeji a zároveň...To je přesně ono, to je tou nadějí. Já jí neměl, ex jsem neviděl, nekontaktoval...a trpěl jak zvíře. A tím jsem si asi ušetřil nějaký čas.

potřebovala bych profackovat...najednou mě napadlo, že bych mu mohla zavolat, ani nevím proč... naštěstí jsem odolala, ale byla jsem rozhodnutá to udělat,..ztrácím rozum... co přijde příště? Budu mu posílat dárky? nebo můžu rovnou na návštěvu, když mám pořád jeho klíče..

Tyhle sny...člověka...To Ti přeji a zároveň závidím... já mám pocit, že to mám naopak, první dva měsíce jsem to celkem zvládala a druhé dva se hroutím, mám pocit, že čím déle jsem bez něj, tím se moje stavy zhrošují...
možná je to tím, že mi po dvou měsících dal naději na návrat a hned mi jí zase vzal...

dnes se mi o něm zase...Tyhle sny...člověka rozhodí nejmíň na celé dopoledne. Mě už se o ex nejmíň týden nezdálo. Mám to jako Samara 2 měsíce a týden, a vypadá to, že ty příšerný stavy jsou za mnou, protože už 2 týdny se neobjevily. Ale stýskání je tu pořád, mnoho hodin denně na ní myslím...ale jsou už i hodiny, které uběhnou, aniž bych si na ní vzpomenul...a z toho mám docela radost

dnes se mi o něm zase zdálo...
čekám, kdy tahle noční můra skončí, já se probudím a budu zase s ním,...a šťastná... mám chuť začít šílet, mlátit hlavou o zeď, křičet, dupat, brečet, rvát si vlasy....všechno ve mně řve...jsem takovém stavu, že mi je až zle od žaludku..a to po čtyřech měsících...mělo by to být už lepší, ale není..

ano, je to smutné...mně se...Nám bude taky lépe...chce to čas...věřim tomu...

To je tak trefné, až je z...ano, je to smutné...mně se ten můj na prvním setkání taky moc nelíbil, na druhém už to bylo lepší a na třetím se mi začal zatemňovat mozek, najednou jsem při pohledu na něj říkala, jak je úžasný, krásný...později pan dokonalý...najednou mi před očima začaly létat růžové jiskřičky :-D bylo to krásné...

Věřím tomu, že Tě to málem položilo, já jsem se dozvěděla, že někoho má od našich společných přátel, takže jsem se pak celý den musela držet, hrát na to, jak to beru a jak jsem to čekala a doma jsem se zhroutila, pak jsem jen ležela a brečela, nejedla...
Také stále čekám na návrat, už jsem dnes psala, že přemýšlím o tom, co mu uvařím...a těším se na to...a když si pak zase uvědomí, že k tomu nedojde, tak se hroutím...
na jednu stranu Ti závidím, že máš stále co dělat, nebo spíš musíš, já se zaměstnávám blbinama, jen abych se nějak zabavila, pracně si vymýšlím, co budu dělat..
Je dobře, že je Ti lépe...