ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

No Zuzi nemáš to lehký, každý vztah je jiný a nelze je všechny poměřovat jedním metrem. V jednom je víc porozumění a sexu a v druhém zase víc zdvořilosti a vzájemné úcty.

Není proto jeden horší než druhý, jsou to prostě rozdílné vztahy a ty si pro sebe musí vybrat to, co je pro tebe víc akceptovatelné.

Časem se to všechno ukáže v těch správných barvách a budeš vědět na čem jsi, protože ani ty jsi nejsi jistá, co vlastně cítíš a co od vztahu očekáváš.
Pokud se spolu dokážete spolu bavit převážně jen o sexu, zvedám varovný prst. Daleko se nedostanete!

Meli jsme hlubokou debatu s mym přítelem, protoze uz delsi dobu citim, jak z jeho strany přístup chladne a jakoby ode mě "odchází" ....
Během této debaty řekl, že má pocit, že za dobu, co jsme spolu, tj. necelé tři roky mě nezná....., že má pocit, že nejsem, že se nechovám a nejednám upřímně, že v citech jsem upřímná, moc, ale jinak... že má pocit, že nedelam co chci já, ze vsechno delam jen a jen pro nej, ze delam veci i kdyz je nechci udelat a jen proto, ze jemu to udela radost .... ze má strach, ze to nejsem já, ze pred ním hraju láskyplnou milujici pritelkyni a ze po delsi dobe, co bychom byli spolu, se zmenim a budu uplne jiny clovek...
Moc o tom od té doby premyslim, ma ve spoustech veci pravdu, nejsem to ja :-( Ale nejak tak proste jednam prirozene, nevim jak to zmenit... a taky jestli mam u nej jeste nejakou sanci ???
Posledni dva mesice se vidame tak jednou dvakrat v tydnu, zamilovanost z jeho strany davno pominula a mam pocit, ze sem delala jen presne ten opak, abych si ho udrzela, delala jsem vsechno...... "služtičku" a rovnocena partnerka nebyla nikde !!! A to samozrejme nechce.....
Na moji otazku, zda se v jeho očích můžu jeste zmenit, rekl, ze proste nevi, nedokaze rict....
Nemam v sobe zadnou hrdost a on to vi/citi !!!
Jak se chovat ted, prestat se s nim vidat uplne, vidat se s nim jako driv vcetne sexu nebo jen občas jako kamaradka a cekat jestli on vyvine nejaky zajem ? Sexualne nas to stale hodne pritahuje, to je problem....
Nejak si nevim rady... :-)

No, proto já do toho tenkrát nešla. Sice mi to rvalo srdce, ale bylo to uzavřený a já měla to dno na odpíchnutí vzhůru...

:o) vím, o čem mluvíš, taky jsem vždy byla za slušnou holčičku...akorát já se urvala během svého divokého porozchodového období s jiným chlapíkem...a ano, ex byl taky můj první kluk, takže...to byl vcelku slušnej volnej pád :o)

Dej tomu čas...ale ne moc, je škoda se takhle "zabít" v nikam nepokračujícím "vztahu"...

Mas pravdu, Diano... Jsem celkem zvedava, jak se to vsechno vyvine, ale zaroven se bojim...

Prave, ze mi to neublizuje, i kdyz bych driv cekala, ze v takove situaci budu vyrizena. Celkem se sama sobe divim, ze jsem neco takoveho dovolila, vetsinou jedna tak, jak je to spravne, su tak vychovana a vetsinou se mi to osvedcilo, ale to to neslo ovladnout. Jakoby za me jednal nekdo jiny,ale jak rikam, nelituju niceho! Z meho pohledu, je to velmi kvalitni prociteny a vasnivy sex, ale je to relativni. Je to muj prvni sex. partner a nemuzu to srovnat...

Ale nejsi blázen, jen jsi v takovém tom vakuu, nepovedlo se vám ten vztah definitivně ukončit, takže jsi na území nikoho. Jak dlouho ti to bude vyhovovat, to je otázka jen a jen pro tebe.

Může to dopadnout velmi různě, třeba se k sobě opravdu vrátíte, třeba potkáš někoho jiného, třeba ho pošleš do háje jen tak, třeba on tebe...

Pokud ti to ale nijak neubližuje, tak proč si neužít? Očividně jde o nabídku kvalitního sexu :o)

nj Diano, ale vis co? Nejhorsi je, ze ja vubec nevim, co chci. Posledni dobou sme spolu byli celkem casto, rozumime si, sme na sebe mili, vsechno v pohode... Ale na navrat to asi neni, neco tam proste chybi, takove to neco nepopsatelne...Chci na neho zapomenout a jit dal, ale nechci se pripravit o chvilky, ktere muzeme byt spolu... Proste blazen!!!
A k te sobote... Vubec niceho nelituju, bylo to nezapomenutelne, on to vi... ale necekala sem, ze druhy den bude vsechno jako driv. Vim, ze nebude! Nechtela sem nic resit, rozebirat, proste se to stalo a bylo to fajn! Ted sem v situaci, kdy touzim po necem zajimavem, blaznivem, nezvyklem, odvazat se proste a tohle bylo ono. Spontanni sex s "byvalym". Takze nemuzu rict, ze by mi vadilo, kdyby to nejakou dobu zustalo takhle! Ale nevim, jestli je to nejlepsi napad! Nevím, moc lidi mi nerozumi a nejak nevim, co delat...!

Martino, hlavně klid, dejchej...jediné, na co si dát velký pozor je to, abys nespadla do roviny, kdy s tebou bude JEN spát a ty se budeš trápit.

Pokud ale vnímáš z jeho strany zájem i o tvé psyché :o) a ty sama se cítíš na další šanci, tak proč ne?

Jak je o mně známo, nejsem zastáncem návratů, ale to vím až teď, po svém rozchodu jsem se o něj taky snažila, avšak i přesto...pokud to tak chceš...jdi do toho!

Ale tak jednoznačné to asi nebude, což? To by bylo až moc jednoduché...předpokládám...

ahoj, chtěla bych vás poprosit o radu... Moje odhodlání a síla je pryč... Stalo se tohle: včera jsem jela s přáteli na diskotéku a potkala jsem se tam s Petrem. Večer byl v pohodě, pak sme jeli s kamošem stejným autem domu a vyklopil nás u jeho domu. Petr mě pozval k sobě domu a po pár rozpačitých chvilkách sem se rozhodla u něho zůstat přes noc. No a jak to asi dopadlo... Milovali jsme se! Neskutečně vášnivě a strašně dlouho, bylo to jedno z našich nejhezčích milování. Moc sme si to užili, byl v tom cítit cit, vášeň, touha, nebylo to jenom fyzické. Ale nevíme, jak se s tím poprat. Byla to spontánní reakce, možná přispěl alkohol. Ale já se toho nemůžu zbavit. Nechceme se k sobě vrátit, ale tohle bylo tak silné... Poraďte, co mám dělat. Celý víkend (včera i dnes) jsme v permanentním kontaktu, píšeme si, chodíme spolu ven a je to fajn. Ale sex nikdo nečekal! Co mám dělat??? Nikdo z mého okolí o tom neví a snad ani nebude! Nepochopili by to!

Kristýno ano, také to tak cítím, ten konec beru spíše symbolicky - ovšem s již předtím zmiňovanou pointou se zcela ztotožňuju :-) stejně jako vy....

Reverende, ten článek má moc hezký sloh a je napsán citlivě, ale pravdivý není.

Kdyby to byla pravda, pak by všechny vztahy bez svatby byly stáletrvající a vztahy se svatbou by byli dokonalým fiaskem. Statistiky,jsou ale nekompromisní, mluví o tom,že nesezdaná partnerka je partnerem opouštěna častěji než vdaná.

Dát si prstýnky je podle autora jako dát svou hvězdu do rukou druhého. Ale pokud vím svatba je veřejný slib věrnosti a toho, že při sobě budou stát v dobré i zlém. Nemluví se tam nic o svěřování svého štěstí do rukou druhého. Pokud to tak někdo chápe nebo snad chápal jistě se spálil nebo ještě spálí.Tolik k vdavkám.

Ale jinak pokud by autor(jehož jméno by mne zajímalo)vypustil tuto stať, je to článek velmi poučný a znalost této zákonitosti by mnohým lidem usnadnila život a ušetřila zbytečných rozčarování.

Takže ano, štěstí je stav naší mysli a neměli bychom nikoho pověřovat tím, aby se nám o ně postaral. Ani svatbou by se na tom nic měnit nemělo

Martino:

něděkujte :-) nejsou to moje slova!!
Motorku si každopádně kupte! Co máte vybráno? Já jsem spokojeným majitelem Hondy Shadow 600c.
Ale to už je asi do jiné diskuze.... :-)
Všichni kteří se pro někoho trápíte, přečtěte si prosím toto:
http://www.tipyainspirace.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=326
Přeji Vám hodně síly...

Já mám zkušenost, že "všechno je tak jak má být". Ale na to jsem bohužel přišla až když mi život uštědřil pár tzv. ran osudu. Ale i tak děkuju za všechny ty lekce, my jsme tady proto abychom je zvládli a postoupili o další "ročník." Protože často se jedná o karmické záležitosti a my máme určitý vymezený čas na vyřešení nebo společný život, ať se to týká partnera, přátel. Takže žijme v přítomném okamžiku a buďme vděční za každý den.

Už je to pár let,ale poznamenalo mě to na velmi dlouho,asi jsem na tyhle věci nějak špatně odolný.Takže žádná rada ode mne,jen znovu obdiv.Marti - vůbec jsem si nevšiml té poznámky - NIKDY nesmíte ...........to je něco úžasného a velké moudro.Také si ho zapamatuji.Hezký den a ať je Ti už jenom lépe,budu na Tebe myslet.

pro Horacia:
Nevím, jestli rozumná je to správné slovo. Rozumná si vůbec nepřipadám, spíš slabošská, to jo! Někdy tak možná působím, mám období, kdy jsem odhodlaná jít dál se zvednutou hlavou, brát věci tak jak jsou a myslet na budoucnost. Vím, že život je krátký na to, abych byla někde zavřená se svýma vzpomínkama a smutkem. Na naše společné chvíle nikdy nezapomenu a chci být dobrý přítel... A někdy mám zase chvilky, kdy jsem totálně v háji, většinou když jsem sama, myslím na něho, na nás, na minulost, lituju věcí, které jsem udělala jinak než bych asi měla. Pouštím si naše písničky, hrabu se ve fotkách, myslím na sex. Nejednou mě napadl šílený plán, jehož cílem bylo přimět ho, ať se vrátí. Ale pak si vždycky uvědomím, že tohle vlastně nechci, nucený vztah není můj sen!

Ale snažím se držet první varianty, užívat si, jak to jen jde, ptž život máme jenom jeden...

A jak je to s tebou Horacio teď?

pro reverenda: Vím, že ve vašich slovech je pravda... Začala jsem dělat věci podobně jako vy, chodím na vysokou a začala jsem do školy chodit poctivě, do toho jsem si našla ještě brigádu a navštěvuju kurz znakové řeči. Přes týden nemám na nic absolutně čas, jen povinnosti! Ráno nastartuju a večer vypnu. Obnovila jsem i intenzivnější kontakty se svými přáteli, se kterýma se cítím opravdu bezvadně! Horší je ale situace, kdy jsem sama a nemám co dělat. To se mi pak vrací všechny vzpomínky na minulost a nenaplněné plany. Jeden z nich je i vámi zmiňovaná motorka. Oba motorky milujeme a touto dobou jsem si měla kupovat svou, chtěli jsme se v létě podívat na moto do Evropy, rok jsme na to oba intenzivně šetřili a teď když už jsme krůček od splnění dlouholetého snu, tak se stane tohle :-(!
Chci se naučit užívat života sama za sebe a větu: "Pamatujte NIKDY NESMÍTE svěřit své štěstí do rukou někoho jiného." si budu pamatovat jako radu do života!

DĚKUJU!

Martino - upřímně.Obdivuji Tě a vzpomínám na svůj rozchod,který mi obrátil svět naruby a najednou nic nemělo smysl.Jsi fakt rozumná a jestli Ti vydrží to krásné odhodlání být statečná a rozumná,jsi na nejlepší cestě k samotě,osvobození od bývalého partnera a přípravě na nový vztah.Opravdu žasnu,jak se dá rozchod prožívat.Ty jsi mladá,mně bylo 37,měl bych mít nadhled a rozum a najednou mi chybělo obojí.Přeji hodně štěstí.

Martino:

Bude líp, bohužel teď Vám nikdo místo po bývalém partnerovi nazaplní. Jediné co Vám zbývá, je dělat cokoliv co Vás zaměstná přiměje myslet trochu jinak. Důležité je se POUČIT a naučit se žít sám/sama. Po rozchodu po tak dlouhé době prostě člověk není schopný začít nový vztah a na návraty upřímě nevěřím. Člověk který žije bez partnera je vnímavější k určitým věcem, nesoustředí se tolik na svůj vztah a může se věnovat sobě, poznávat sebe, rozvíjet se a nacházet svojí cenu, cenu přátelství, rodiny. Bude se divit jaké to je úžasné když pozitivně PŘEKVAPÍTE sama sebe, zážitek který vydá, za všechnu "lásku". Mě osobně pomohla hudba, které jsem se začal věnovat mnohem víc, posilovna a motorka kterou jsem si koupil. Teď už mi nevadí, že jsem sám, vím, že mě nikdo neublíží a to je pocit který za to stojí. Je to pro mě pravé štěstí. On ten pocit který popisujete jako "prázdno" je prázdno které nekážete sama zaplnit a myslíte, že ho zaplní někdo jiný. Pamatujte NIKDY NESMÍTE svěřit své štěstí do rukou někoho jiného. Ta "šílená láska" jak píšete, kterou jste prožívala 4 roky existovala POUZE a JEN ve Vaší hlavě. A co na závěr? I já věřím, že jednou potkám někoho s kým budu chtít sdílet život, ale není pro mě podstatné zda a kdy k tomu dojde. Jen si myslím, že dnešní doba dělá ze samoty zbytečného strašáka....

ahoj Ivano, nevím, co napsat. Vím, že 2 měsíce jsou málo na tak silné závěry, ale bylo to hrozné. Později jsme se hádali už i přes telefon, furt dokola, usmíření, hádka, usmíření, hádka. A on je zrovna typ, který věci neřeší, jedná tak, jak to cítí. A tentokrát jsem mu musela dát za pravdu, ptž čím víc sem se snažila dát to do pořádku, tím to bylo horší.

Naději cítím, ale taky vím, že jsme se začali poslední dobou jeden druhému vzdalovat. Někdy jsem měla pocit, že se mi po týdnu vrátil úplně jiný člověk, nebyl to můj Petr, byl to prostě někdo cizí! A to mě asi přesvědčilo o tom, že to takhle bude lepší! Dneska jsou to 2 týdny a když se nad tím zamyslím, tak to takhle asi má být. Začali jsme spolu chodit, když mi bylo 15, teď je mi 20, jemu bylo včera 22 a jsme úplně jiní lidé než na začátku. To je pochopitelné, že se lidi vyvíjí a mění, ale my jsme se vyvíjeli každý trošku jiným směrem...
Navíc mi strašně dělalo problém se smířit s tou jeho debilní prací (rok jezdí kamionem), sice jsme se na začatku spolu domluvili, že to zkusíme a pak jsme měli pocit, že to náš vztah upevnilo, ale já jsem s tím vždycky měla vnitřně problém. Ale byl to jeho sen a nedokázala jsem ho o něj připravit, tak jsem dělala tolerantní ženušku! Týden co týden, když odjížděl jsem měla na krajíčku a když jsem věděla, že se loučíme na dýl, tak jsem i brečívala! Nebylo to jednoduchý.
Musím říct, že s tím rozchodem bojuju líp, než bych kdy čekala. Studuju v Brně a doma bývám jen o víkendu. Naučila jsem se ten čas věnovat přátelům, i těm, kteří nejsou místní, rodině, sobě, jezdím za zábavou a není mi zas tak špatně. Ale je vedle mě prázdno! Ale to se časem snad zacelí! Oba jsme zapracovali a celkem nám funguje takové to "přátelství", jsme v kontaktu i když je pryč, o víkendu se vídáme, chodíme s partou ven... Nemůžu říct, že jsem spokojená, ale vím, že to tak asi má být. Záleží nám na nás, ale ta šílená láska, která mezi náma celé 4 roky byla už tu prostě není! Bohužel!
Moc děkuju za rady!

to si nenechte ujit www.tojesila.cz

Pro Martinu:

Ahoj Martino,

pročítám tvůj příběh, jako první mě zarazilo, že jste se rozešli po 4 letech kvůli 2 měsícům nepochopení, nedorozumění nebo nevím, jak přesně to nazvat. Mám za sebou jeden dlouhodobý vztah 12 let a teď jsem v 8 let dlouhém vztahu. Taky jsme mívali problémy, lepší a horší období, někdy jsem měla pocit, že je na zabití, nemám si s ním co říct, pak se to zase otočilo. Pokud si jen chvíli nerozumíte, není to závažný problém - nevěra, alkoholismus a pod., vůbec nechápu, proč jste se rozešli, navíc se vídáte jen o víkendech, tím se ta doba nedorozumění - společných chvil - ještě zkracuje.

Myslím, že pokud chceš ty a i z jeho strany cítíš naději, měli byste to dát dohromady. Já bych mu v takové situaci taky napsala SMS :-)

A to, jestli měl nebo neměl jinou, přece nemůžeš brát jako zradu, byli jste přece rozešlí a nechodili spolu, sama jsi s rozchodem souhlasila, nemůžeš čekat, že bude truchlit rok. I kdyby s ní něco měl, byl přece volný, chlapi, alespoň většina, myslí jinak, spousta žen potřebuje k sexu lásku, spousta mužů ne, chodíte spolu od mládí, asi nepoznal moc jiných žen, třeba ho k tomu vedla jen zvědavost, alkohol, nevím, zkus o tom popřemýšlet.

Držím pěsti, ať jsi brzo šťastná a svá, ať už to vyřešíš jakkoliv.

Ivana