ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Jenže stejně mi furt nedá,. co bylo špatně, co se stalo tak strašnýho, že ted spolu skoro nedokážeme ani komunikovat. Já vím, mělo by mi to být fuk, protože on za to až zase tak nestojí, já vím, ale je to strašně těžký si to přiznat a připustit k tělu. A nejhorší je to, že ho prostě vídám a nedokážu ho přehlížet a ani svým způsobem k tomu já přeci nemám důvod, tak proč to dělat-

PRO LUISU: Děkuju moc, je fakt, že to co píšeš je trochu drsný, ale asi jsem tohle potřebovala slyšet a máš naprostou ale naprostou pravdu. Ale asi sama moc dobře znáš a víš, jakej je to pocit, když srdce neposlouchá mozek. Ale nejsi první, kdo mi tohle říká, takže asi bych už se měla vzpamatovat:-/

má první láska mi po dvou měsících vztahu řekla, že si se mnou nerozumí a že je konec, chtěla jsem se zabít, vinila jsem se z toho rozchodu celý rok, teď jsem si myslela, že jsem potkala fajn kluka, zdálo se mi, že se mu líbím, ale už mi nezavolal, tak nevím, co dělám špatně, asi to s chlapama neumím a přitom bych tak moc chtěla někoho milovat, ale není mi to umožněno.

Jančo, chlapi v tom lítaj stejně jako ženský. A jiná ženská moc pomůže, možná jak komu, ale s diskusema s kamarády rozhodně jen dočasně.

pro Janču:chlapi prožívají rozchod taky špatně,záleží jestli ten chlap má nějakou oporu-myslím tím ženskou-tak z toho se dostane relativně rychle

Lisko, Lisko. Tak za prve, naky takovy kecy co ti Ondra pise ze nechce podvadet ze ma holku. A to jako kdyz s tebou spal tak ji nepodvadel? Podle me vis on si s tebou hraje a taky vi ze te ma v hrsti.

Ja bejt tebou tak vezmu jeste trosku te hrdosti co v tobe zbylo a poslala bych mu sms: Vis co, tak kdyz ji tak milujes, tak si tu svoji kravu Terezu strc do prdele,ja muzu mit 10 takovejch cisniku jako si ty.
To by asi cumel.
A taky si myslim ze je nesmysl abys ho milovala. Vzdyt jste spolu ani nezili a hlavne nic nezazili, krome par postelovejch radovanek. Vis laska je neco co neprijde ze dne na den, laska vyrusta!!!
Nebud hloupa, si mlada, kolem tebe je kluku jak much a ty chces zrovna toho kterej nevi jestli se ma driv vykadit nebo vycurat a jeste ke vsemu ma pritelkyni????

Navic taky si holcicko uvedom ze jak pises je s tou holkou jenom 3 roky a uz ji podvadi!!! I kdyby ji odkop a chtel tebe kde mas jistotu ze te taky nepude podvadet? To sami totiz bude delat tobe, psat ti sms ze te miluje a chrapat s jinou!!!
Prober se, kopni ho do prdele a zacni se poohlizet jinde, nebo nehledej a jen si uzivej volnosti. Za 5 let si budes rikat: Jak sem mohla bejt smutna kvuli takovymu blbovy? Uvidis!!

pro Magdu. Tak myslíš, že jsem udělala správně?Nebo že jsem měla mít tu trpělivost? Jenže jakou bych pak měla jistotu, že i s mou trpělivostí by mě neopustil on sám?Dá se jen zapomenout ale jak?Blbý je, že mi "kamarádky" radily, abych to ukončila (navíc když se ke mě choval fakt hnusně), že mi pak pomůžou.Ukončila jsem to a jsem na to sama, nikdo nemá čas.Takže brečim sama doma do polštářů a bolí to čím dál víc.Do toho on chce být kamarád, je to těžký.Když mu ještě balím věci,které si u mě nechal a pak si pro ně jde, nejradši bych mu skočila kolem krku a prosila,ať se vrátí.Ale vím, že to nemá smysl.

Zajímalo by mě, jak rozchod prožívají muži, jestli je to taky zasáhne i třeba v případě, že oni řekli, že se rozejdou? Jestli opravdu umí ze dne na den všechno smazat?

Na začátku prázdnin jsem začla chodit do jedné hospody, kde se mi strašně líbil číšník, který tam pracoval. Jednoho dne jsme se s kamarádkou trochu připili a já to i trochu přehnala. Musela jsme se ven nadýchat čerstvého vzduchu a číšník (Ondra) zamnou přišel a přinesl mi vodu s citronem:-) druhý den jsem si na něj sehnala číslo a jelikož měl volno tak jsem mu napsala, že mu děkuju za vodu, že mi moc pomohla. Odpověděl hned, že nemám zač. A od tohoto dne jsme si každý den psali min. jednu sms denně. Já začla cítit, že se mi moc líbi a je mi sympatickej a tak jsem se ničemu nebránila. Po sms jsem se dozvěděla, že je mu 25 let a tvrdil mi, že přítelkyni nemá. Po asi 14 dnech psaní jsme se sbližovali víc a víc až jsem s ním jeden večer odjela domů. Vyspali jsme se spolu a já to spíše brala tak,že z toho nic nebude a nechtěla jsem se do ničeho pouštět abych pak nelitovala. On ale mi hned odpoledne napsal, že mu semnou bylo hezky a že mě má rád. Tohle trvalo asi měsíc. Za měsíc jsem se začla od jeho kamarádů a mých kamarádů co ho znali dozvídat, že má přítelkyni a každej mi říkal nebuď blbá, dej od něj ruce pryč. Jenže já ho začla mít ráda, ale zamilovaná jsem nebyla a říkala jsem si , proč si odpírat něco, co mi dělá dobře a že já nikoho nepodvádím, takže vlastně mně o nic nejde. Dny plynuly, my jsme se spolu začli objevovat na veřejnosti. Jednou jsem se ho ale zeptala jak to má s tou svojí údajnou přítelkyní. Tak z něj vylezlo, že přítelkyni nemá, ale že má už tři roky holku s kterou ale není jako s přítelkyní, že jí snad ani nemiluje, ale prostě už jsou to tři roky a nechce to asi nijak měnit. Taky řek,že je strašně věcí, v kterých si nerozumí a prostě že mu z tý holky hrabe a že s ní spíš není, než je. Ale řekl mi,že mi nechce v ničem lhát a chce semnou jednat na rovinu aby mi neublížil. Já i přes to všechno jsem to neskončila a dál se s ním stýkala a spala. On mi načal psát sms, že sem mu zamotala hlavu, že mě má rád a že mu jë semnou dobře:-) K narozeninám mi dal 20 růží... ptala jsem se ho proč to dělá, že spolu nechodíme, a on,že to prostě chtěl udělat a tím mě totálně dostal. Dny plynuly jako voda a on když měl volno tak se čím dál tím míň ozýval a vždycky napsal třeba až po týdnu. Vždcky se omlouval, že neměl čas, že ho přeci znám, že je hroznej, že to ví, ale že s tím nic nenadělá. Mně to zase tolik nevadilo, protože furt jsem stála nohama pevně na zemi a říkala si, že spolu vlastně nechodíme, tak proč bych ho měla furt tak uhánět. Jednou naši odjeli na týden pryč a já mu nabídla, že nemusí jezdit domů a může zůstat u nás. Celý týden spal u nás a bylo nám fajn. Pak zase měl týden volna a neozval se a to už mi začlo vadit. Jednou dokonce přijel do hospody i když měl volno, ani mi nenapsal, že přijede a tak jsem dělala naštvanou a smutnou. Pak když zase pracoval, tak to bylo nějaký divný, moc se semnou nebavil a já cejtila, že se něco děje. Když jsem s ním chtěla jet domů, tak napsal, že nemůžu, že ráno potřebuje něco zařizovat a já poznala, že se něco děje. Pak sem se dozvěděla, že ta jeho jako že přítelkyně se s ním pohádala a dala mu asi nějaký ultimátum bud že ona nebo že konec. Ondra mi to řek, a mluvili jsme spolu asi hodinu. Tak z něj nakonec vylezlo, že ona ho strašně miluje, žárlí a že dokonce i o mně ví, což mě velice zarazilo. Jednou jsem to nevydržela a když u mě Ondra spal, vlezla jsem mu do telefonu a tam si přečetla jak odeslané tak přijaté sms. Oba si psali, že se milujou a tím mi bylo jasný, že mi vlastně lhal. Druhej den jsem se ho na to ptala, jak může někomu říkat, že ho miluje, když ho nemiluje, nebo mi to teda alespoň tvrdil. On jen zakýval hlavou, že sám neví. Bylo to asi období, kdy sám nevěděl, co nebo spíš asi koho chce, jinak si to nedokážu vysvětlit. Když měli s tou svojí holkou tu krizi, tak mi večer napsal, že bysme to měli na nějakej čas ukončit, že je to lepší dřív než později, že mi nechce pak nějak ublížit. Mně bylo jasný, že tím myslí konec úplnej a mrzelo mě, že mu na to stačí jedna sms, ani nemá na to mi to říct a ještě mi lže, protože sám věděl, že to chce asi skončit nadobro a ne jen na nějakej čas. Od té doby jsem do té hospody nemohla jít, protože jsem do toho spadla, uvědomila si, že mi bude chybět a i když jsem nechtěla a dlouho se držela, asi sem se do něj zamilovala:-( Asi po dvou dnech mi napsal, že ho mrzí, že se k němu chovám tak odtažitě. Tak jsem mu napsala, že se mi nesmí divit, že mě to bolí a kdyby měl rád tak, jako já, že by to asi pochopil líp. Od té doby do hospody moc nechodím, ale každý den ho vidím, jelikož tu hospodu mám pár kroků od svého baráku a i když nechci, tak když jdu kolem , tak ho vidím a strašně to bolí.... Včera měl narozeniny a když jsem mu napsala, že mu přeju vše nej a že doufám, že jsem první, kdo mu přeje, tak mi obratem přišla sms z cizího čísla, které se pak ukázalo jako číslo jeho přítelkyne a tam bylo napsáno,, já byla první,,, Tereza.... to byla pěkná rána pod pás. Druhý den mi naspal, že se za Terezu omlouvá, že je trochu víc žárlivá, že on v tom prsty nemá a že děkuje za přání.

Furt na něj myslím ,nemůžu zapomenout a strašně mi chybí a já nevím, co mám dělat. Já vím, že byl neupřímnej, ale zase na druhou stranu já jsem věděla, do čeho jdu, protože on se pak přiznal, jak to má. I mi dokonce řekl, že nechce vztah a nechce se vázat a já i přes to všechno dál v tom pokračovala. Já vím, měla jsem to skončit, ale neměla jsem na to a i když jsem si nalhávala, že to beru s rezervou, tak jsem nebrala:-( Ješ to moje chyba já vím, ale i on má podíl na vinně, jelikož kdyby mi nepsal, že mě má rád, že mu semno je hezky , že jsem mu zamotala hlavu, nenosil mi růže,tak by to bylo o to jednodušší:-( Ted mi to přijde, jako že mě využil, když mu bylo nejhůř, protože jsem zjistila, že v době, kdy byl semno měl s tou svojí krizi a asi si chtěl od ní odpočinout a já byla snadná kořit,, asi ,, nevím, to je můj názor. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem mu pomohla rozhodnout se, koho miluje a co vlastně chce, protože dal přednost jí ,,,, a s ní i ted je,,,,a já? já se asi můžu jít klouzat. Mrzí mě, že mu na to stačila jedna sms, v které to všechno po tom všem skončil a ani neměl na to , mi to sám osobně říct do očí,, a ještě vlastně lhal, když psal, že to na NĚJAKEJ čas,, když stejně asi myslel na furt:-(

Jak mám zapomenout, jak ho mám vyhnat z hlavy ven? Vůbec nevím, co mám dělat, jsem docela zoufalá:-( Ted je to skoro 6 měsíců a Ondra dělá totéž. Dost často se vídáme a já z toho mám vždycky takovej pocit, divenj. Jsem ráda, že ho vidím, ale pak mě to zase chytně a jsem tam, kde jsem byla. A on? on se chová naprosto odměřeně, jako kamarád, ale nic víc,, včera jsme byli na akci kámoše, on tam byl taky, opili jsme se, tak se tak jakoby naoko ke mně měl, ale tak se měl i k jiným slečnám, co tam byli. Napsala jsem mu sms, že bych to chtěla vrátit, že ho mám ráda, a že mi chybí. Odpověděl, že chce vše nechat, tak jak to je, že má holku a i když ví, že není svatej, nechce podvádět, ale samozřejmě to mu nevěřím, protože zrovna včera, kdybych byla potvora, tak ho dostanu. A to mě na tom strašně láká, vím, že bych ho chtěla mít zpátky a že by to asi nějak šlo, ale jak? A má to cenu? vím, že ne, ale já ho miluju

Holky, já dala svůj příspěvek zde v tématu " CO dělat, když zbaběle přestal komunikovat" možná jste ho některá z vás četla. Zažívám to samé. Ve zkrácené formě asi takhle. V létě románek, já milenka, později přítelkyně. Vše bylo super, pak jednoho dne sms, že bychom si měli dát pauzu, jelikož pan dokonalý, asi nevěděl, co a koho že to vlastně chce. Já mu ten čas dala a on už se nevrátil, neozval. Poté jsme spolu několikrát mluvili, jelikož jsem ho každý den viděla. A On? On se ke mně ze dne na den, začal chovat jako ke své kamarádce. Strašně mi tím ublížil. Potom se na čas ztratil z očí(asi tak měsíc) a ted ho zase skoro denně potkávám, protože pracuje nedaleko mého bydliště. Jednou jsem to nevydržela a napsala mu,že mě mrzí co se stalo, že ho furt miluju a proč odešel bez jakéhokoli udání důvodů? Nepohádali jsme se nic. Jen napsal, že chce čas a pak to skončilo. proč? To už se asi nikdy nedovím. Psala jsem mu, že ho chci zptáky. Odepsal, že to chce nechat tak jak to je, že má přítelkyni, ale že mě kdykoli rád uvidí a každopádně chce zůstat kamarád. Ono není důvod taky, proč bychom se spolu neměli bavit. Ale prostě je tam problém. Já ho miluju a on mě ne, já k němu vzhlížím a cítím něco víc, co on ne a prostě to nedokážu překousnout. Kdykoli se vidíme, moc se spolu nedokážeme bavit, ale on dokáže být nad věcí a dělat, že se jakoby nikdy nic nestalo.. to nechápu. Já tohle nedokážu:-( Nechci ho vidět, protože kdykoli ho vidím a pak jdu domů,, tak jdu se slzami v očích a ve vzpomínkách na něj. A on? On mi řekne v klídku čau a jde si po svých. Taky jsem udělala blbost. Psala mu, volala a teď taky uznávám, že to byla ta největší blbost. Ale asi ho zptáky nedostanu. Můj mozek to připouští, ale srdce ne. A když vím,že ho někde můžu vidět, strašně tam chci jít a vidět ho,, ale sakra proč, ? KDyž tak strašně pak trpím.? Proč to dělám, proč si taky nejdu po svých jako on.. On si začal žít dál v klídku život beze mne.. tak proč to samé nedokážu i já? Dodnes nevím,, proč to skončilo, kde byl ten důvod. Párkrát po našem odloučení jsem ho viděla s jednou holkou, ale to taky nemělo dlohé trvání, tak jsem čekala, že se třeba vrátí,,, a on? ne, nenapsal, ani se nevrátil:-(

Katko, píšeš, že jste spolu byli 5 let a teď je mu 24. A v tom je ten problém. Byl absolutně nezralý na to, žít od 19 s jednou partnerkou. Proto když jste spolu začali žít, přišly nevěry, klidně i s 15letou. Začal mít pocit, že tebe má jistou a že by o něco přišel. Bohužel je to docela běžné, kluci dozrávají později (někteří vůbec, že) a jen málokterý je v tomto věku schopný trvalého vztahu. Moje sestřenice to měla podobné, vzala si v 17 letech a týden před porodem kluka, který právě oslavil osmnáctiny. Po porodu se starala o všechno, do role matky se dostala v pohodě, horší to bylo s ním. Začal ji velmi rychle podvádět, spal s 15letými, balil i čtrnáctky, svého synka využíval pro to, aby se před nimi dělal zajímavý. Takové malé holky mu to ještě baštily. Je fakt, že ona to s nečekanou trpělivostí přestála a jsou spolu dodnes (15 let). Ale to asi nebude tvůj případ. Myslím, že se nedá nic dělat, než zapomenout. Bolí to strašně a dlouho, ale on opravdu potřebuje čas, než bude schopen být někomu trvalým partnerem.

Ty máš aspoň výhodu v tom že jsi ho dva roky neviděla takže si můžeš klidně představovat že je teď z něho hnusnej tlustej plešatej ožralec co tu svou novou pořád sekýruje a nic ji nedovolí a tak vlastně můžeš být ráda že ses ho zbavila. Rozhodně být tebou tak netoužím po setkání. Ublížilo by to jen tobě.

Tak se drž hesla -Pro jedno kvítí slunce nesvítí.

Máš pravdu v tom že lidi se nikdy nemilují stejně-jeden je na tom vždycky hůř a já si uvědomila že na konci toho vztahu jsem to byla já kdo příliš tlačil na pilu-proto jsem psala že kdybych měla možnost to vrátit tak udělám spoustu věcí jinak-ale zapomenout na něj nemůžu a ani nechci. Možná že kdybych ho vážně viděla tak mi to pomůže-nejlepší bývá léčba šokem... Děkuji za názor jen mě trošku děsí ten pojem-rychle zapomenout, zatím to 4 roky nešlo...

ahoj Eiko. V podstatě mi do toho nic není. Ale když už to sem píšeš, tak zřejmě chceš znát názor ostatních. Víš myslím, že problém s tvým ex byl, že si ho příliš chtěla. Poznala jsem, že vztah dvou partnerů je vždy nevyrovnaný. Vždy jeden miluje a tlačí na pilu víc. A u tebe to trvalo asi přílš dlouho a tvého partnera to přestalo bavit. Prostě ses mu omrzela. Taky s tím momentálně bojuju. Ale nemá to smysl. Je dost možné, že kdyby si s ním na to kafe šla ani by si ho už nechtěla. Jen ta představa, že on tě nechtěl a opustil je zničující. Zapomeň na něj a to rychle. Držím palce, určitě to půjde.

Tak proč nám to ti chlapi sakra slibují-svatby a děti a domy a spokojený životy!!!!! Mě se ten můj ex po bouračce když nás vezli sanitkou-před tím než upadl do bezvědomí-taky zeptal jestli si ho vezmu a já myslela že když je to v takovéhle situaci tak nic stoprocentnějšího na světě nemůže být než naše svatba a NIC.... Člověk se o něj půl roku stará, denně mu sedí u postele v nemocnici, nosí mu pomalu modrý z nebe, je u něj když křičí bolestí i když se uzdravuje a pak ho pustí domů a konec.... Už tě nepotřebuju nazdar. I tak ho ale pořád miluji.... Pokud tě podváděl tak je to něco jinýho tam bych nebyla trpělivá asi ani chvíli a vyhodila ho hned. Když to napíšu hodně blbě tak ty víš aspoň důvod proč ale mě nikdy nic nevysvětlil jen řekl běž.A já si pořád namlouvám že jednou přijde a řekne třeba že jen potřeboval čas... Takhle tragicky jsem dopadla:)

I já bych ho chtěla zpět, jenže on o to nestojí.A má cenu se doprošovat? A ponižovat?Bojím se přesně toho co píšeš, že už nikdy nezažiju tenhle pocit - milovat. Nedokážu to vysvětlit, lidé kolem mě to nechápou, nechápou, když říkám, že byl pravým, nějak vnitřně to vím.I když mi strašně moc ublížil a ponížil.Jenže v tom vztahu jsem ustupovala jen já, jen já se snažila a on o to nestál, i tak byses snažila.My se měli v létě brát, plánovali jsme rodinu a najednou mi suše oznámí, že on se vůbec ženit nechce ani nechce mít děti.Já vím,že byl mladší než já, jenže já mám pocit, že mi utíká život pod rukama,já chci v budoucnu lásku, rodinu, zázemí, děti, ale on mi to dát nechce. I tak jsem měla být trpělivá? A dívat se jak mě podvádí?Jak leží vedle mě a klidně si chatuje a SMSkuje s ní?A já jsem jen do počtu?Neumím to,i když mi strašně moc chybí a dala bych cokoli za to, aby se vrátil. Na druhou stranu máte pravdu, slepovaný vztahy nefungují.Jak z toho ven?

Asi bych byla trpělivější a nehrotila věci ve smyslu teď nebo nikdy. Vím že se to lehce řekne ale něco pravdy bude na tom, že trpělivost růže přináší. A taky bych se už nechtěla snížit k neustálým sms a volání a brečení jak jsem to udělala-tímhle jsem ho od sebe spíš odpudila... Chtěla bych ho mooooooc zpátky ale nevím kde hledat tu cestičku, jak znovu začít. Nemáme už nic společného tak vlastně ani není důvod psát mu a já bych tak moc chtěla ho aspoň vidět, někam zajít, promluvit si. Nevíte někdo jak to udělat? Chjo....:(

a jak to myslis Eiko, ze bys spoustu veci udelala jinak? myslis ve vztahu k byvalemu, pokusila by ses o neco?

Těžko říct, jestli je horší pocit to, že láska odešla a člověk ani neví proč a nebo to, že už se nevrátí. I po postavení se na vlastní nohy, vybudování nového bydlení a žití s novým partnerem nejsem šťastná. Můj současný přítel je pro mě spíš jako velký nerozlučný kamarád, kterého mám moc ráda, ale není tam ta JISKRA.... Na druhou stranu jsem moc ráda, že ten pocit milovat a být milována znám-i když trval jen chvíli.... Jsou i tací, kteří ho nikdy nepoznají. Asi nemá cenu se před někým ponižovat a doprošovat se-mám přeci nějakou důstojnost:) Jen nevím kam se vždycky ztratí když si vzpomenu na svého bývalého...:(
A možná to teď vyzní hloupě, ale klidně bych si s tebou vyměnila tu nelehkou situaci, kdy jste od sebe teprve 6 týdnů za ty 4 roky. Spoustu věcí bych udělala jinak....