Agorafobie

Ahoj,nezkoušeli jste někdo na to Bachovu květovou terapii? Je to vymyšleno hodně na strachy a tak podobně a může se to prý kombinovat i s jakoukoliv jinou léčbou, tak třeba by to mohlo pomoci, slyšela jsem, že to u někoho v takovýchto potížích zabralo. Chápu-li to správně, mělo by to fungovat nějak podobně jako konstituční homeopatie.

Ahoj,to jsem zas já.Tak jsem ted pracovala v jedný restauraci,ze záčátku to šlo,ale pak jsem si zvykla na ten denní chod a v době,kdy nebylo co dělat (po obědech),tak mezi druhou a čtvrtou hodinou odpledne se mi ty stavy dostávaly zas..........pomohla mi půlka neurolu,ale stejně,jsem fakt na tom hroznš,už tam nedělám a jsem přes 14 dní doma a nedávno jsem musela jet s mámou do města a ona chtěla nakupovat a já chytla ty stavy a už jsem přemýšlela,že si dám panáka,protože neurol mi zabere tak za 20 min a to se zbláznim.Řekla bych,že mám agorafobii spojenou s maniodepresama,mám vždy pocit,když nejsem doma a nemá mě kdo ihned odvýzt autem domu,že se tam rozkočim..je to fakt čím dál tim horší,ted mám nastoupit zas do kanclu a nejezděj mi tam busy tak často,jak by měly,tím pádem na to furt myslim,že se odtamtud nedostanu a nikdo mi nepmůže,prostě je mi nejlíp doma v posteli..k léčení nemám odhodlanost,a taky bych musela dojíždět do prahy a to nepřipadá v úvahu,prahu nenávidim ze všeho nejvíc,jak je velká a přecpaná,jen když vidim třeba v telce záběty z prahy,tak je mi blbě........

ahoj Jitko. mam nejen agorafobii,ale i PP,deprese,uzkostnou poruchu... mam letite zkusenosti,dost jsem to studoval... zavolej nebo napis sem nebo 608 305325

libanek:ja vždycky když nějakou takovou knížku čtu,tak je mi ještě hůř.Obvykle tam totiž najdu nějakej novej příznak a pak se pozoruju jak jsem na tom já.Ale přeji ti ať ti to pomůže.A ještě k tomu dítěti.Švica má půlroční holčičku a je fakt,že když jsem s ní,tak se snažím být v poho /většinou i jsem/,ale nakonec si stejně vždycky oddychnu,že ji mám kam vrátit.Uvidím jak to jednou dopadne.Měj se a držím pěsti.

Monice: ono to i na tom porodním sále funguje jako např. v obchoďáku nebo v kině- máš zmapovaný cestičky kudy ven, kdyby se ti udělalo zle, seš v péči lékařů, které předem na své potíže upozorníš, chovají se shovívavě a nakonec ten porod sám o sobě je natolik náročný a vyčerpávající, že na nějaký záchvat paniky vůbec není prostor ani mysl. Držím palce, určitě se k miminku odvaž. Má to i svoje výhody, např. když jdeš s dítětem po ulici, v hypermarketu, jedeš autobusem,... soustředíš se plně na dítě, na jeho potřeby, na to, co říká a tak a tyto záchvaty nemají prostor.Koupila jsem si knihy od psychiatra MUDr. Praška, který se zabývá agorafobií Jak se zbavit napěti, stresu a úzkosti a Jak zvládat paniku a strach cestovat. Jsem teprve na začátku, ale myslím, že s pomocí těchto dvou knížek může nad agorafobií zvítězit. Já se např. minulý týden na dovolené odvážila plout lodí. Byl to pro mě nadlidský výkon, ale přežila jsem to. Snad se mi v brzké budoucnosti podaří i letět.

Ahoj taky trpím agorafobií,je tu někdo z Prahy?Nemám moc přátel hledám někoho zasvěceného na popovídání,nesedět stálen doma.

libanek:připadám si jak kdyby jsi mi koukla do hlavy a pak to tady vše sepsala.Jen s tím rozdílem,že já nemám odvahu k tomu dítěti a to už je mi 33.Připadám si,že když nezvládám sebe,tak natož dítě.Bojím se toho,že když se mi někde udělá zle a budu mít sebou mimino,který se samo o sebe nepostará,že se může něco stát i jemu.Taky nesnáším bolest to omdlívám taky,takže situace,že jsem zavřená na porodním sále a ještě v bolestech je pro mě vlastně neřešitená.Snad je kdybych se napila a zdrogovala :-) .

ahoj lenko,mně je taky 22 a mám to samý a taky si myslim,že je to např.z hulení a nějakých drog,kámoška se z toho prej dostala nakym Semopranem nebo jak se to jmenuje,zkus si pročíst celý tohle forum a přijdeš na naký prášky,já to taky tak dělám a nejvíc užívám neurol,diazepama a stilnox na spaní.No a řešim to chlastem,jak se můžeš zde dočíst.Sama nevím,co mám dělat:(

ahoj,je mi 22 a trpím agorafobií,zjistila jsem to před nedávnem,stále jsem hledala problémi zdravotní a prošla jsem gastroskopíí a ruznými vyšetřeními bez většího uspěchu.Jsem velmi společensky založená a dělá se mi špatně na koncertech odkud nemohu odejít,v kině a divadle pokud sedím uprostřed,občas v mhd a na místech kde je na mě upoutána pozornost,nebo není uníku.Prožívám pocity stresu,bušení srdce,nával horkosti,je mi špatně od žalůdku.....Chtěla bych navštívit psychologa.trpím takhle 3 roky,vše jsem si spůsobila asi bujarou pubertou a experimentováním.máte zkušenosti s terapiíí?můžu se z toho někdy nadobro vyhrabat?díky

Petro, zjednodušeně by se dalo říci, že agorafobie může být jedním z příznaků panické poruchy. Panická porucha dr projevuje jako ataky masivní úzkosti, během nichž je člověk přesvědčen, že umírá anebo zešílí a má různé projevy. Někdo se dusí, někdo má příznaky podobné infarktu, jiný pocity neskutečna, závratě, někdo všechno dohromady.Agorafobie se popisuje jako strach z prostranství, ale může to být jakýkoliv strach spojený s vycházením ven, supermarkety, obecně místa, kde je spousta lidí, hromadná doprava... V extrémní podobě se člověk dostane tak daleko, že se bojí vyjít z domu nebo svého pokoje.Zkus si přehrát obě poruchy na www.diagnozy.cz nebo se o nich dočteš na www.lundbeck.cz a jinde na netu.

Ahoj lidičky, trápí mě tyhle stavy už asi 3 roky. Přelidněná místa, cizí prostředí, fronty v obchodech atd. jsou překážkou, kterou zatím nějak překonávám (s tím, že první vždycky hledám WC a hnedka potom možné "únikové východy"). Ale co už fakt nesnesu je dojíždění autobusem. Každý den v něm musím strávit hodinu a půl. Ráno je mi blbě už jenom z toho, že to zase musím absolvovat - knedlík v krku, průjem, bušení srdce. Načež samozřejmě chodím pozdě, takže průšvihy. Přes den stres v práci a odpoledne zase autobus - no hrůza. Jediný co mi trochu pomůže přetrpět tu cestu je, že začnu hrát hry na mobilu. Zní to blbě, ale je to tak. Odvedu myšlenky od lidí a od toho, že nemusím sledovat záchytné body jízdy ani to, že jsem tam zavřená bez možnosti libovolně odejít. Dříve se mi čas od času stávalo, že jsem někde omdlela, ale většinou to bylo tak nějak, že jsem to hnedka rozchodila. Ale jednou jsem takhle zkolabovala právě v autobuse plném lidí, což bylo hrozně nepříjemné a navíc mě pak v nemocnici dávali dohromady půl dne, než jsem se probrala. Tak si myslím, jestli není možné, že zrovna tahle příhoda + tehdy mé první zaměstnání, kde si na mě šéfová vylévala své mindráky nebyly spouštěčem mých současných problémů. Nevím, co s tím mám dělat. Je možný, aby se z toho člověk vysekal sám?

Ahojte, nevíte jaký je rozdíl mezi Panickou poruchou a Agorafobií? Léčím se cca 4 roky na PP, ale mám pocit, že příznaky se podobají spíš na Ag.Možná se léčím na něco jiného..:-/

Přátelé (dovoluji si Vás tak oslovit, protože jsme všichni na jedné lodi),musím přispět také svou troškou do mlýna. U mě se zčala agorafobie projevovat před 9 lety. Seděla jsem v kině a nemohla jsem polknout, přestalo se mi dostávat vzduchu, polívaly mne pocity horka, potila jsem se a myslela jsem si, že se udusím. Nikdo mi nepomůže. tyhle záchvaty se mi začaly opakovat i v autobuse, ve vlaku, v metru, v restauraci, kterou číšník uzamkl kvůli blížíci se diskotéce. Cítila jsem, že jsem v pasti, nemůžu libovolně odejít, odvezla mě v záchvatu záchranku. Myslela jsem, že umřu. Stejně jako vy všichni začala jsem se těmto situacím vyhýbat. Vyhledala jsemodbornou pomoc, kde do mě rvali antidepresiva a ze mě se stával jiný člověk, bylo to hrozné, vysadila jsem je a postupně si na svůj handicap zvykala, učila se s ním žít. nevyjdu z domu bez pití v kabelce, je to taková moje berlička, když to na mě příjde, upoutám svou pozornost k pití, napiju se, přejde to, v kabelce mám rovněž lexaurin. Když jdu do kina nebo divadla, zmapuju si prostor a únikovou cestu pro případ záchvatu. Obvykle si kupuju lístek ke dveřím a vždy nakraj. cestovat můžu jenom autem - můžu kdykoliv zastavit a vystoupit. Chtěla bych na dovolenou do španělska, děsím se letadla, budu muset s pomocí prášků a piva (což mě oblbne, mám to vyzkoušeno)cestu překonat autobusem, jenže nejsou v něm okna!!! Bojím se neznámého rpostředí. Manžel moje problémy nechápe, ví, že je to psychický blok, ale nechápe vážnost této poruchy. Bála jsem se i porodu. Musela jsem porodníky se svým stavem obeznámit, pro případ, že by mně stihl záchvat, aby mi pomohly. Naštěstí byly porodní bolesti tak silné, že přebily i ty pocity strachu.Co ale nesmím, je cestování v kocovině, záchvat se doatví vždy, sevře se mi hrdlo a nemůžu dýchat. proto se před delší cestou vyvarovávám pití alkoholu, na druhou stranu jedno, dvě piva, nebo panák tvrdého při cestě mi pomáhají. V hypermarketech už nakupuji v klidu. Znám totiž cesty, kterými můžu v případě záchvatu uniknout. Ráda bych vyzkoušela hypnózu, ale nevím, kdo a kde ji provádí. také jsem četla, že jsou homeopatika, která odbourávají pocity strachu. Psychoterapie je pro mě neužitečná, přesně si umím pojmenovat o jaké pocity jde, co je způsobuje, jak se jim vyhnout, jak je překonat, ale nevím, jak se toho zbavit definitivně, navždy.

ahoj monika.skus sa pozrieť na :http://www.czech-tv.cz/program/detail.php?idec=201%20327%2027273/0024 alebo http://www.czech-tv.cz/program/detail.php?idec=202%20327%2027421/0002. Skús na sebe popracovať a nenechaj sa trápiť,život je taký krásny,tak si ho dopraj.Viem že to máš určite ťažke,ale skús niečo spraviť aby si sa mala dobre.Nikdy sa nezblázniš,uvidíš.Len tá predstava ťa tak vydesí,že si to potom skutočne myslíš a preto sa cítiš tak ako sa cítiš.Držím palce.Ozvi sa ako sa darí.

Moniko, co ti brání v tom, aby ses začala léčit? Samo tě to nepřejde a teď, když nemáš práci, máš ideální možnost věnovat čas tomu, aby život byl žití a ne živoření. Bez odborné pomoci to nezvládneš. Snaž se dostat na kliniku MUDr.Praška, je tam vysoké procento úspěšnosti terapie!

ještě jsem si vzpomněla na situace-např.třeba když jen sedím na zahradě a opaluju se,tak se najednou kouknu kolem sebe na krajinu a okolí a musim rychle jít domů do svého pokoje,protože mám ty pocity v hlavě,že vše na mě jakoby spadne,ale to ani ne,spíš mám prostě strach,žej e všechno tak velký a já tak malá,občas se mi stane i při usínání tenhle pocit:normálně se dívám na telku a ani o ničem nepřemýšlím a najednou zabírám ke spánku a škubnu sebou a má pocit,že se zbláznim

jo a ještě k těm stavům.......já se ani tak nepotim a srdce mi buší jen trošku,já mám spíš pocit jako že se fakt zbláznim a mám to v hlavě-pocit,že se totálně zbláznim.jedu třeba autem jako spolujezdec a vadí mi se dívat před sebe nebo na krajinu,to si radši lehnu na zadní sedadlo a zkroutim se do klubíčka a čekám,kdy to přejde.........ted jak jsem bez práce,tak je to ještě horší.nemám co dělat a jsem jen zavřená doma a když mám někam jít,tak bud nejdu nebo jen s hladinkou alkoholu v krvi.......cestu MHD nezvládnu bez panáka apd.to pak jsem výřečná,oblíbená,hodně dost mých známých mě zná jen takhle a pak se diví,proč s nimi nejdu třeba na procházku.už ted,a to jsem uplně střízlivá,ale zase 4 dny doma,když na to myslim a píšu o tom tak to zas na mě přichází.asi fakt půjdu k tý psychiatričce nebo nevim...alkáč mi pomůže na chvíli,ale pak je to ještě horší,prostě začarovanej hnusnej kruh:(

ahojky všem......to jsem zas já s tim pitím....opět jsem to nak nezvládla.zjistila jsem ale,že má trošku jiný pocity než ostatní.Já pořád nepracuji....na pracák nejsem schopná dojet,je to vlakem půl hodiny a pak metrem na nám.republiky,to je pro mě tabu.Mý známý to většinou nechápou....máma ta jo,ta měla potíže s metrem taky,ještě když jsme bydleli v Praze,já prostě vůbec ale vůbecnevycházim z baráku,akorát tak pověsit prádlo a když mě někam někdo vytáhne,tak si bud beru neurol(jiný léky nemám,k doktorce nechodim) nebo si dám panáka a tak za půl hodiny dalšího a je mi dobře,protože to tak neprožívám...nejhorší je to po tom alkoholu..to ležim tak 3 dny u počítače(opravdu ležim,klávesnici mám u postel) a nemůžu jít ani do kuchyně si namazat chleba,protože se mi rozklepou nohy.Fakt už nevim,co dál,nemůžu se už bavit jako dřív s kámošema.trvá mi to už tak 4 roky,jsem ráda,že tehle chat existuje.....

Neviem či práškama vyriešiš svoj problém.Myslím že sa chceš stále za niečo schovať/lieky,alkohol atd.A tým si to zjednodušiť a zlahčiť.Vôbec ťa nepoznám ale ja to tak vydím,aspoň s toho čo si tu písala.Skús nájsť v sebe silu a začať bojovať aj keď to je tá najťašia cesta.Určite máš v sebe vela nádeje tak ju využi a začni.Držím palce.

ahoj všichni,tak jsem si po dlouhé době přečetla vaše rady a názory...jsem ta 22-tiletá jak to řešim chlastem....ted jsem opět po 3 denní kalbě a je mi hrozně....furt nepracuji,je tu také málo příležitostí....a vlakem do prahy ani náhodou,to asi chápete....poradte mi prosím nějaké prášky,užívám jen neurol a už mi moc nezabírá...také s kombinací s alkoholem,už nevím,jak dál,díky moc monika