Agorafobie

Ahoj všem,chodí ještě někdo na tyto stránky?Jirka

Agorafobií trpím už asi půl roku.V mnoha příspěvcích poznávám přesně to,co prožívám i já.I když musím říct,že nejlépe se cítím doma.Tak nějak se vyhábám všem situacím,které by mohly vést ke strachu.Třeba takový autobus.Denně dojíždím asi 10 km do školy.Na začátku jsem si myslela,že to nezvládnu.Musel mě vždycky někdo doprovázet,to ale nejde pořád.Denně se doma dožadovat odvozu autem také nemohu.Postupně se u mě začaly projevovat i další příznaky této fobie.Při vstupu do kina jsem najednou nedokázala potlačit svůj strach.Tehdy jsem si uvědomila,co se to vlastně se mnou děje.Nikdo z mých přátel netuší,co se to se mnou vlastně dějě,jenom prostě tuší,že na dovolenou mě autobusem nikdo nedostane.:))) V 18-ti je to pro mě dost složitá situace.Bez problému se chodím bavit.Na místech,kde to znám,jsem naprosto bez potíží,dokonce se i dokážu bavit.Co mě ovšem překvapuje je fakt,že když například vím,že jsem nic nejedla-tzn.,že není důvod,proč by mi mohlo být zle,a jedu autobusem,žádný strach se nedostavuje.A tak denně hladovím a těším se z toho,že jsem to zase jednou zvládla.Když je se mnou navíc někdo,s kým si můžu povídat...Hodlám vyhledat i pomoc odborníka,tímhle způsobem dál žít nechci a nebudu.Přeju vám všem hodně štěstí.

V 31 letech jsem začala trpět potížemi typu, strach , že omdlím, že se neudržím na nohách, nemohla jsem chvíli v klidu stát na zastávce, než přijede spoj-hrabala jsem zoufale a nervozně v kabelce, abych nějak rozptýlila soustředěnost. Byla jsem na vyšetření na neurologii, interně, na štítnou žlázu i u psychologa, všechno bylo v pořádku. nakonec jsem navštívila psychiatrii, kde mně paní doktorka předepsala Zoloft. Nechtěla jsem uvěřit, že na moje potíže pomohou tablety, a už vůbec bych nevěřila, že problémy jsou nervového původu. Opravdu po měsíci užívání jsem byla v pohodě. Brala jsem léky 2 roky, až problémy úplně vymizely. Pokud by se vrátily-což mohou, lze začít znovu Zoloft užívat.

Ahoj Milado citim přitom uplne to stejne co ty, je to otresne, trpim tim asi 6 mesicu, nemuzu ani chodit do skoly, mam tam pocit ze kdyz se mi udela spatne nemam od tama uniku, cestu Trolejbusem uz jsem zvladla ale pouze tu co je nevyhnutelna. Kdyz to na me prijde mam pocit ze omdlim potim se zacne se mi chtit na velkou a mam panicky strach ze nemuzu uniknout.Mela jsem strach ze jsem blazen, ale ted uz vim ze ne a ze v tom nejsem sama. Ahoj Regina

Ahoj Michaelo, mam uplne stejny problem jako ty!Trpim tim uz asi pul roku, mam sileny strach z cestovani MHD, ze sezeni ve skole z otevrenych prostor. Mam panicky strach ze se mi udela spatne a cim vic na to myslim tim vic se mi dela spatne, kdyz to na me prijde zacnu se silene potit mam pocit ze omdlim nesnesitelne me boli bricho, mam nuceni na velkou(dostanu prujem) a najednou mam strach ze sem nekde odkud nemuzu odejit ze nejsem v bezpeci,, doma", je to sileny! Nevim co mam delat sbiram informace a jsem rada ze jsem zjistila ze nejsem sama a ze nejsem BLAZEN!!!

Ahoj všichni. Jsem ráda že se mi podařilo najít nějaké to místečko, kde se vyskytují lidé, kteřé na vlastní kůži prožili co je to agorafobie.Ani já nejsem výjimkou. I když teď (musím to zaklepat :-)) už jsem relativně v pohodě.Občas se sice ještě stane, že nějaký ten menší záchvat přijde, ale už to rozhodně není to co to bylo.Ale i tak se o toto téma stále ještě zajímám. Možná právě kvůli těm pár záchvatům, které se občas dostaví.Takže by mě zajímalo jaký mechanizmus používáte, když se záchvat dostaví. Nebo co vám prostě pomáhá.Ráda také poradím z vlastních zkušeností.

Nazdar Hani.Já agorafobii prožil jak se patři se vším všudy a myslím si,že po 4 letech jsem ji zdolal i když se občas (málokdy) ty špatné pocity a myšlenky vrací.Chodil jsem k odborníkovi,užíval medikamenty,ale to nejdůležitější musíš ty sama.Znám moc dobře ty pocity v marketech,obrovských prostranstvých,jízdy v MHD.Místy jsem měl závratě,pocení na celém těle a hlavně nejnepříjemnější byli stavy kdy jsem měl před sebou otevřené prostransví viz.fotbalový stadion nebo hory.Agora=z řeckého tržiště,prostranství.No a jak jsem to řešil a má se řešit?V dané chvíly,místě,situaci nebo době kdy začnou dané pocity a zmatek v hlavě musíš zůstat stát a snažit se to prožívat jako ostatní "normální" lidi (zůstat tzn.v expozici).Musí se to překonat,protože jsou to ůplně normální situace pro ostatní a ty si musíš říct,že se nic nestane.Vím,že buší srdce,vysoký krevní tlak.Klidně tam stůj nebo seď a uvidíš ,že po chvilce se trochu uklidníš a začneš uvažovat racionálněji.Zkoušej to na těch místech pořád a pořád až poznáš,že se to lepší a reaguješ úplně jinak než napoprve.Vím o čem píši,protože jsem to dělal takhle 4 roky a můžu Ti říct,že je to nejdůležitější věc proto aby ses toho zbavila.Léky a doktor je jenom podpůrný faktor aby se to povedlo.Držím palce.

ME NA SOCIALNI FOBII POMAHA,VZPOMENU LI SI NA PRODELANY KURZ KBT.Z LEKU BERU SEROXAT 20MG.DULEZITE JE NA TO STALE NEMYSLET A TESIT SE ZE SEBEMENSI RADOSTI.PRACE JE TAKE SUPER LEKEM.JAK SE TO U TEBE PROJEVUJE PU=SF?JIRKA

Mně na tyto potíže (třes, bušení srdce, zrychlený tep) pomáhá Trimepranol nebo Atenolol. Jsou to sice léky na zvýšený tlak, který mám normální, ale zabírají i na toto. Působí spíš na zevní uklidnění, tj. že na vás není žádné rozčilení vidět, ale já se díky tomu pocitu, že to na mně není vidět, uklidním i vnitřně.

aHOJ JANI TAKY V TOM LITAM NEJAKY TEN ROK.RAD BYCH SI S TEBOU O TOM POPOVIDAL.JIRKA

POKUD CHCES TAK NAPIS JAK SE LECIS A JA TI NAPISU CO MI POMOHLO.JIRKA

Zdravím vsechny lidicky s agorafobií a panickými ataky ale i ty, kteri tyto problémy nemaji.Pokud bych si mohla s někym o tomto popovídat budu moc ráda. Moje emailova adresa je len.so"email.cz

Pavlo, řekla bych, že cíleným a nejlépe pod vedením odborníka prováděným TRÉNINKEM. A taky bych řekla, že není horší. Agorafobie Tě uzavírá v bytě, nejen před lidmi, ale před prostorem, před vším cizím. Sociální fobie je nepříjemná, ale máš-li vhodné zaměstnání, už tolik nevadí, když např.nejsi učitelka, herečka, přepážková pracovnice, recepční apod. Dnes můžeš pracovat přes počítač, komunikovat přes internet, ale zatím si tak nenakoupíš věci denní potřeby, musíš vyjít do ulice anebo být odkázána na něčí pomoc. Taky si na počítači nebo TV nevychutnáš vůni jara kdekoliv v přírodě nebo ve městě. Všichni máme nepříjemné pocity, ale jsem přesvědčená, že agorafobie omezuje normální život člověka daleko víc...

Já nemám agorafobii, ale sociální fobii a to je, myslím, ještě horší! Nejsem schopná vystoupit před lidma a něco jim říct, nebo přečíst. Někdy nejsem schopná ani nikam zavolat a něco vyřídit. Ale je to lepší, než dříve. Když mám dobrý den, tak vyřídím vše docela dobře. Vždy mi začně bušit srdce, začnu se potit a nejsem schopná vydat hlásku. Víte někdo, jak se tohoto pocitu zbavit? Netrpím ztrátou sebevědomí, nevadí mi stát ve frontě, nebo kolem někoho projít. Ale jak mám mluvit, je to průšvih. Co s tím?

Ahoj Libore, tva odezva byla mila, pohladila me po dusi. S temi leky - vim, ze dokazi pomoci, jen se mi nelibi, ze jsou nektere z nich navykove. Ted, kdyz pocituju nervozitu, vezmu si vitaminovy pripravek Stresvit. Mozna neni tak zazracny jako leky od doktora, ale urcite mi pomaha uz jen to pomysleni,ze jsou to vitaminy majici lidem pomoci i proti depresi a ja si vzdy reknu, ze kdyz to ma zabrat na depresi,ktera je dle meho horsi nez nervozita, proc by tedy nezabraly ucinne i nejakou tu fobii či stres. Mela bych se pochlubit,ze se posledni dobou citim na 95% stejne jako pred objevenim agorafobie, cimz chci naznacit vsem pochybujicim,ze se z ni dostat da.Samozrejme mam i "spatne" dny,ale snazim se vsechny neprijemne priznaky fobie prekonat (zatim pomerne uspesne) a to mi dodava silu citit se zase "normalne".Jeste jednu vec mam na srdci.Z diskuze jsem nabyla dojmu, ze nas neni zrovna malo,co zazilo nebo zaziva agorafobii.Obcas se divam po lidech,kteri vypadaji stejne "normalne" jako ja a premyslim,jestli bych poznala nekoho,koho trapi nebo trapila tato fobie.Tato diskuze je zajimava,konkretni,ale dost anonymni v tom smylu,ze ani nevime,zda se nemijime na ulici,zda prave clovek jdouci kolem nas nezaziva uspechy z "prvnich samostatnych" kroku ucinenych mimo bezpeci domova.Asi me v davu nepoznate,ale věřte, že se často pohybuju v Olomouci a ve Zline...(kazda druha divka pak muze byt pro vas povzbuzenim,ze jsem to zrovna ja a zvladam to vse stejne dobre jako vy).Hodne uspechu vam preje Eva

Ahoj,Evo musím na tvůj příspěvek reagovat.Z tvého příspěvku je vidět jak motivace a podpora přítele ti opět vrátila sebevědomí a věříš si. Mám radost,jakým způsobem to zvládáš. Mám úplně to samé a k tomu ještě Panickou poruchu.Léky neberu ani nechci peru se s tím sám,nechodím k žádnému doktorovi (tedy kromě zubaře :-) ).Ale na druhou stranu nesouhlasím s názorem tvého přítele na léčbu léky (např. Antidepresivy). Někomu hodně právě pomohla léčba spojená farmaky a terapií. Upozornuji nejsem žádným zastáncem léků,ale zkus se podívat sem na doktorku do diskuse Panická porucha a uvidíš kolika lidem pomohly. PP je právě z 95% spojená s agorafobií.Ale stejně si pašák¨!! Držím ti palce.měj se hezkyLibor

Všech fobií je možné se zbavit pomoci regresní terapie. Já jsem se zbavil herpetofobie(strach z hadů) a mnoha klientům jsem již pomohl zbavit se strachu z výšek, různých zvířat, dokonce jsem měl klienta, který měl strach se podepsat. Bližší na mailu nebo na http://web.telecom.cz/ivo.janecek/page13.html

Ivano, zajimalo by me, jake leky ti doktor predepsal. Diky za odpoved.

Je vubec možné zbavit se toho uplně?? Myslím tím na 100%, zapomenout, že jsem někdy měla tyhle pocity, zapomenout na to jak se při tom cítím??

Četla jsem všechny problémy, které jste tu popsali a úplně se v nich nacházím. Největší problém mi činilo být v obchodním domě, měla jsem pocit na omdlení,musela jsem se držet manžela,na poradách v práci, to bylo úplně nejhorší. Dále se nemohu najíst ve společnosti lidí, nedám si vůbec lžíci do úst.Najím se pouze v känceláři.Ani psycholožka mi nepomohla.V člověku se to hromadí nějaké ty roky a nejde to najednou odstranit. Manžel i rodina se mnou trpí.Předtím, než jsem navštívila psycholožku, tak jsem už asi 5 let nechodila do společnosti, kde bych musela jíst, měla jsem pocit, že se na mě každý dívá a že spadnu ze židle.Dále jsem už nemohla takto dále žít, tak jsem navštívila i psychiatra a ten mi nasadil dobré léky,které nejsou návykové a cítím se během několika měsíců o 75 % lépe. Napište mi na můj e-mail.Děkuji.