Chci umřít a nedaří se mi to

Lidi, važte si života a zdraví, podívejte se, Václav Havel odešel už navždy a mohl tu třeba ještě 10 let být:-(
Zamyslete se nad životními prioritami !
Já taky neplatím u psychologa.

patriku nedivim se me uz to...Martine, hlavně tady nešiř fámy o tom, jak psycholog jen bere prachy a kecá blbosti. Patrně jsi nikdy u žádného nebyl. To je jako kdybys popisoval chirurgický zákrok jen podle své představy ne podle zkušenosti.

Chodím k psychologovi, co nebere prachy na ruku, ale od pojišťovny, a nenakecal mi nic. Naopak mi dalprostor k tomu, abych si na problém přišla sama. Poskytl mnohé podpůrné sezení, držel mě při životě.

patriku nedivim se me uz to tu nebavi tez a porad myslim co jak ale mam rodinu jedna polovicka rika ze ne a ta druha ze jo ale nejgorsi je kdyz to uz nebude rikat a uklidnis se tak uz budes vedet ale nedelej to je to blbost a psychologove a ty dalsi ti nepomuzou jenom si vezmou penize a nakecaji ti blbosti jediny kdo se stim musi smirit jsi ty sam m

prosím řekněte mi kdyz...No, Patriku,
já si myslím, že by bylo spíše divné, kdyby ses po takové události zdrceně necítil.
Je mi moc líto, co Tě potkalo, a pokud bys měl pocit, že to už nedáváš, klidně zajdi k psychologovi (je dobré se pro jistotu objednat hned, čekací lhůty mohou být dlouhé a zrušit to můžeš vždy).
Kdyby jsi to JO nezvládal a hrozil sebevraždou, určitě si dojdi pro nějaký uklidňovák pro dobu nejhorší. Jinak toto je jedna z věcí, co nás bohužel každého v životě potká, že nám někdo blízký umře. a když je to mladý člověk, o to hůře...
Nicméně je přirozené, že cítíš smutek, žal, depresi, lítost,bolest...
Jen chci říct, že nejsi nemocný,Tvá reakce je pochopitelná a přirozená, vlastně zdravá... nepotřebuješ léčbu, potřebuješ duševní podporu.
Moc držím pěsti, ať tímto nelehkým obdobím projdeš bez následků.
a dej vědět...

Patriku, vyhledej odbornou pomoc !

prosím řekněte mi kdyz míi umrely 2 kamradky jedna moje holka a druha meljsem ji rad jako sestru prosim nic me nebavi poradte mi mam schutí se zabit ale to moje telo nechce protoze by stoho byli vsichni moje blizci zdrceny prosim pomocte mi

Vysadila jsem Venláč, po 6 týdnech. Jsem zvědavá, co bude následovat za mazec. :-)
Ale jo, snad to bude zase dobrý.

Já to nedočetla do konce....Robot? to určitě ne. Robot nemá deprese a necítí smutek.
Co takhkle vyhledat pomoc lékaře? Jsem nyní na antidepresivech, a žiju docela dobře.

Zvládla jste to? Já už to...\\Jestli jsem zvládla sebevraždu? Ne, nezvládla, a nikdy asi nezvládnu. udud chodit a skuhrat do konce života. Ještě jsem nenašla kombinaci léků, která by byla spolehlivá.
Konvalinkový nálev je jedovatý, ale ne smrtelně. A hlavně by to dost hodně bolelo, taková otrava...blé. Křteče, bolesti.Nechtěla bych.

Jj, na mail jsem...Já to nedočetla do konce. Já funguju naprosto ve všem absolutně spolehlivě,jsem totiž perfektně naprogramovaná. Jenom se tomu vzepřít a to neumím,čekám na příležitost,až nebude dcera doma sama.Co asi nebude nikdy,protože já jsem robot.

Jsem dlohodobě ve středně...Zvládla jste to? Já už to asi déle nevydržím. Já už mám připravený nálev z konvalinek asi od léta,zatím odolávám,ale už se musím hodně přemlouvat.

Ano, ta žena napsala tady...Jj, na mail jsem odepsala.
Teď se pokouším o něco jako spánek....až se mi stáhne jeden díl z ulozto.cz.
Ale myslím, že neusnu.
No, nevadí, aspoň si odpočinu, musím ještě k večeru na nákup do hypermarketu a koupit tam pečivo. U nás v obchůdku se rozhodli, že všechny rohlíky a chleby vykoupí. Zůstaly tam jen koláčky, tak jsem dva snědla. Jsem už asi rok ujetá na sladké, nikdy předtím jsem to nemusela. Až teď. Mozek jako by si žádal o energii, cukry, aby měl z čeho vyrábět ten serotonin, nebo co...a zatím mi spíš rostou faldíky, než že by se zvyšovala kapacita mozku...

Lucrezia, máš mail....

Vanesso,
s těmi ránami, to...Ano, ta žena napsala tady velmi povzbuzující příspěvek. Já jsem dnes udělala doma hodně práce, teď sedím u TV. Taky si ráda stahuji filmy, právě jeden zrovna teď. Snad z řady SSRI jsem měla všechny prášky, je to na jedno brďo, o jiné skupině se tu nechci zmiňovat. Ne, co se týče psychiatričky, tak je to vše jinak, ale to sem nepatří.
Ten Wellbutrin jsem jednou chtěla, ale nechtěl mi ho nikdo předepsat.
Když tak pak více v mailu, až se tam dokopu, ještě mám resty u jedné kamarádky už dva dny:-(

Lucrezia,

to máš asi...Vanesso,
s těmi ránami, to asi má každý jinak, snad podle typu pokožky. Mně to nakonec taky zbělá, ale až tak po půl, třičtvrtě roce.
Nikdy jsem se neřízla tak, abych vykrvácela. pár ran by si zasloužilo i zašít, ale proč se řezat a pak běžet se zachraňovat na pohotovost, že. To věřím, že by mě fakt už někam zavřeli. Takhle to ví jen můj terapeut a jednou jsem to řekla i psychiatrovi, ale myslímn, že to dávno zapomněl. To zas máme téma, co? :-/

Ta "Taková jsem", co tu psala včera, měla pravdu v tom, že stýkat se slidmi podobně postiženými fakt moc nepomáhá dostat se ven. z problémů.

Je víkend, stihla jsem dát prát pračku, uvařit zelňačku, a konečně ležím zase ve své postýlce, čajík u hlavy na stolku, prima. Vlastně je mi takhle dobře.
Přesto máim ještě dost povinností, co musím za víkend zvládnout, a vůbec se mi nechce.
Chci si stáhnout něco z netu a kouknout na to. Dokument a seriál. To mě ještě těší. A taky napsat dopis kamarádce, to dělám ráda.
Je fajn, když jsou věci, co mě těší.
Je to trochu chemicky podmíněná radost (Venlafaxin), ale aspoň chvíli zase cítit že něco chci, to je fajn.

Co Ty, jak to budeš řešit? Zůstáváš u té lékařky, co Tě tak naštvala? Jaké prášky jsi už vlastně vyzkoušela krom Sertralinu?

Ani se ti nedivím, že se ti nechce do dalších. Já jsem to vloni v zimě prohlašovala taky. Pak jsme zkusili Wellbutrin, a já jsem tomu hrozně chtěla věřit, tak mi to fungovalo asi měsíc, dva. Brala jsem to asi 8 měsíců, pak jsme to vysadili.
Tři měsíce jsem nebrala nic, mezitím dva propady.
Až teď měsíc beru ten Venláč a zase-protože tomu věřit chci, tak to funguje.
Uvidím co dál. Chtěla bych to vydržet aspoň do nového roku. Vánoce jsou krizovka.

Lucrezia,

to máš asi pravdu, ty rány se hojí, ale zůstavají tam takové bílé rýhy, že snad i blbec zblízka poznal, že jsou to řezné rány. Ale červené už to skoro nemám vůbec, asi ses pořezala více, mně stačilo vidět, jak to začalo nezastavitelně krvácet, tak jsem do hloubky nešla.
Venlafaxin jsem sice neměla, ale mně už nepomáhá vůbec nic, jsem přestala brát i Sertralin. Máš to ještě dobré, že jsi schopna pracovat, ale pak, že lehneš, to se Ti vůbec nedivím.
Teď mám zase depresi z toho mrazu a ze sebe, jak jsem neschopná něco dělat, cokoliv i jít jen nakoupit, krámek mám pár metrů daleko, ale musím. Zatím jsem mailovou adresu nehledala, ale nebude to problém. Zatím ahoj.

Ahoj Lucrezia,

podívám...Vanesso,
Venlafaxin není SSRI, je to SNRI.
(serotonin a noradrenalin)
Je to dobré, sedí mi to.
Konečně něco. Jen se bojím, že to bude zas jen na chvíli.
Ale zaplaťbůh za tu chvíli.

Když ses pořezala, tak se to hojí stejně dost dlouho, takže to ještě několik měsíců neutajíš. Já mám rány z léta, a jsou stále červené, i když už srostlé. Je jasně vidět, že tam byly, a nikdy nezmizí. Obávám se, že to ututlat nejde.
Nosím stále dlouihý rukáv, a letos jsem ho ani v terapii nesvlíkla, ani v tom horku. To se nedalo. Ale i v běžném styku jsem omezena, nenosím moc krátký rukáv, a když už musím, tak musím pořád myslet na to, abych nedala ruku do polohy, kdy to je vidět. Celkem blbý.
Vánoce, jo, to je krize, zejména vloni byla. Letos to bude určitě lepší, protože s Venlafaxinem to zvládnu.
Já vůbec nevím, jas jsem vloni nakoupila dárky.
Jen málo, trochu toho základního, žádná nápaditost, nic, žádná radost, jen deprese. Na štědrý den jsem běhala po nočním městě a snažila se ze sebe dostat hnusné stavy. Brečela jsem, bylo to hrozné.

Teď hlavně ležím. příjdu z práce, vyložím nákup, udělám základní věci a jdu si lehnout, a psát, to je jediné, co ještě můžu.Ještě mi to myslí. Měla bych ale dělat práci do školy (studuji dálkově)a na to nemám energii.
Jednou se k tomu rozhoupu a bude to.
Musím to dát. už končím, jen závěrečnou práci.
Každý večer přichází muž domů a diví se, co zas spím, že jsem spící panna, a že ze mě nic nemá. Snažím se mu to vynahradit jinak, ale často se prostě míjíme. Já vstávám brzo a jdu do práce, on chodí později a vrací se v noci.
Takhle to ale docela klape, nevidí mě ve sračkách. :-)
A já jsem v práci docela v pořádku, tam se cítím O.K. Dolehne to na mě až doma.

Co to tady melete za blbosti...Hezke, povzbuzujici.

Co to tady melete za blbosti...Pro "Takovájsem":
Seš dobrá,prostě kočka, zvládla jsi to.
Přeji Ti to.

Co to tady melete za blbosti o smrti a depresích? Přestaňte se litovat, vybodněte se na prášky, co vám blbnou hlavu ještě víc, než doktoři, kterým jste putna. Když budete sedět na zadku a litovat se, tak vám to nepomůže. Přinuťte se jakýmkoli způsobem, vyškrněte NE ze slovníku. Vždycky něco nějak jde. Nezáviďte mladším, hezčím, zdravějším, on má každý něco. Založte se třeba do charity, pomáhejte v útulku, zazvoňte na sousedy, pokecejte. Nabídněte pomoc, neočekávejte ji pouze. Bavte se s pejskaři, matkami s dětmi, ti si rádi pokecají. To, že jste mlsní, neshazujte tím, že něco řešíte jídlem. Tak vám chutná, no a co. Vyměňujte si recepty nebo si založte svůj web, foťte a pochutnávejte si. Pohybujte se jak jen je to možné. Zajděte si do knihovny, kupte si nějakou maličkost, co vám udělá radost. Choďte na pozitivní chaty. Čím více zoufalci se obklopíte, tím hůř na tom sami budete. Já měla život tak na hovno, promiňte, ale musím to tak napsat, že jsem se mohla pomalu oběsit. Když můj otec onemocněl, manžel se se mnou ráno pomiloval a odpoledne mi oznámil po telefonu, že podal žádost o rozvod. Když nás rozvedli, otec umřel, za měsíc strýc a za dva měsíce bratranec. Přišla jsem o práci i o bydlení. Sáhla jsem po alkoholu. Zhubla jsem a nabrala 40 kilo. Začaly mi zdravotní potíže. Nejen psychické, ale i neurotické- SNN, karpály, játra, zmizela menstruace. Byla jsem opravdu na dně, díky za to, alespoň jsem se měla odkud odrazit. Prostě jsem se přinutila, bylo to těžké. Jako první jsem zahodila flašku. Pak jsem si začala zase věřit. Vždycky úžasná, mám na to žít jak budu chtít. Dnes mám manžela, který mě miluje, maluji a fotím, mám výstavy u nás i v zahraničí, jezdíme po dovolených, tančíme, užíváme života. Muž si také užil své...Nepijeme ani nekouříme, Všechno není vždy růžové, ale nepřipustím si to, bavíme se jak to jde a jsem moc šťastná, že jsem to tehdy nezabalila. Udělejte pro sebe víc, než co vám připadá, že je všechno.