chci zemřít

Nechci žít.Absolutně nikomu nechybím.Jsem ůplná nula.Nemám práci a to mi vadí nejvíc.

Jak to ukončit ,rychle a bezbolestně

Ty chces a ja musím a to uz...Taky mě to nebavý chci mít už pokoj

mám rakovinu nechci už...To znám to je prevence a pak je to v hajzlu

mám rakovinu nechci už žítdoktoři všechno podělali jejich prevence stojí zahovno jen vás kuchají dokud jste zdraví a pak jeto na hovno jsou to hajzli

No holky já to řeším tím že si jdu něco vytvářet,nebo dělat na zahrádce člověk při nějaké více namáhavé nebo jiné činosti příjde na jiné myšlenky :-)

Teda holky, co to máte doma za tyrany ? To jste masochistky od přírody nebo jste si ty partnery takhle naučily ??? Za co se máš proboha zpovídat, jakej rozhovor ? Jsi jednou svobodně smýšlející bytost a nikdo nemá právo Ti přikazovat co máš a nemáš říkat !! Zpeskovala bych jeho, co si to dovoluje, říkat před dětmi, že jsem lhářka ? Jak ty děti chce vychovávat ? Pokud je teda vůbec vychovává..!!!

Ty chces a ja musím a to uz zítra

bože holky já jsem tak...jako by jsi popisovala můj život. Právě před chvílí jsem byla před dětmi označena za lhářku a ještě mě prý čeká rozhovor. Za takovou blbost, že ji sem ani nemůžu napsat.

Generacemi se nese věta...tohle se mi moc líbí, moc hezky a srozumitelně napsáno, ty o tomhle zjevně něco víš. I pro mě je to přínosný svěží pohled, přestože nyní umřít nechci.

ba ne, já těm signálům...Generacemi se nese věta "Každá žena si nese těžký úděl" .. Kdyby na Zemi byly jenom ženy, žádnou by nenapadlo toto říct, protože by přijaly automaticky fakt, že v tom údělu jsou podobně. Jenže jsou zde i muži a porovnáváme se s nimi. Muž ale není převlečená žena, je potřeba se naučit s ním zacházet. Stává se nám, že ustupujeme a pak jsme naštvané, že muž našich ústupků využil nebo že se nezachoval, jak jsme si představovaly, že by se měl zachovat. Shromažďujeme v sobě odpor, až nám ta bublina přeroste přes hlavu a my nevidíme řešení. Tehdy nestojíme pevně nohama na zemi, protože jsme si vytvořili negativní obraz, který se s realitou slučuje jen do určité míry, ale my býváme přesvědčeny o konečné verzi.
Nepřesvědčuji Tě o ničem, jen tu píšu o věcech, které se nám dějí. Nemyslím, že starší dítě nenávidí Tebe. Nenávidí tu situaci, která není řešena

ba ne, já těm signálům...Zkus si sama promyslet, proč to tak je, třebaje to něco, co lze napravit

ba ne, já těm signálům...Starší dítě tě nenávidí...to zná hrozně.
Tvoje sebeúcta už musí být hodně nízko. Ani si nedokážu představit, co se u vás musí odehrávat, abys tohle mohla napsat...co napsat, ale cítit! :-(
S tímhle pocitem se fakt nedá dlouho žít.

ba ne, já těm signálům rozumím dobře. Já mám vypadnout. Jsem realista a stojím nohama na zemi. Já jsem na obtíž i děti poštval proti mě. Starší dítě mě nenávidí.

Velmi dobře napsáno, i já...Jde hodně o zvyk - každý si dělal to svoje, jeden věděl o druhém, kde asi je a to mu stačilo .. a najednou přišla jak se říká taková malá smrt ve formě změny a všechno je jinak. Je paradoxní to, že jak se člověk cítil pružný a pohotový ve svém podnikání (zaměstnání), tak je nyní strnulý a "negramotný" v tom "jiném stavu" žití. Najednou není nic na svém místě jako bylo dřív, místnosti se zdají menší, protože jsme tam pořád, pochybujeme o sobě, o tom, že to, co ostatní říkají, taky tak myslí.
Ten nový stav je vlastně výzva a je štěstí, když to rozpoznáme. Možná jste se vzájemně přehlíželi, nevěnovali si pozornost a tahle osudová stopka vás k tomu nabádá (znovu-objevovat to společné - zájmy, záliby, radosti, doplňování se a v čem, nové chutě, nové cesty). Nalezení vlastního klidu je však základ, ze kterého vycházejí úžasné nápady

-k- určitě nejsi hloupá,...Velmi dobře napsáno, i já si myslím, že to tak u k. je. Sama jsem zažila něco podobného, vydělávala jsem dost velké peníze, byla věčně na služebních cestách v zahraničí. Pak se situace změnila a o tuto práci jsem přišla. Nebylo to jednoduché dostat se do situace, kdy partner vydělává víc, najednou jsem pořád doma..a jsem tam jaksi navíc. Bereme to někdy žertem: roky jsem vydělávala já, te´ živíš ty mě...ale najednou toho času, který máme spolu a neumíme ho využít...skřípe to...

bože holky já jsem tak...-k- určitě nejsi hloupá, jen nevidíš východisko (zatím) z toho, v čem se nacházíš.
Neznám Tvůj příběh, jen pár vět, které jsi napsala. Je taky možné, že ses nevyrovnala s krizí v podnikání, že Ti nyní chybí jakási soutěživost, kterou jste s partnerem provozovali, možná jsi penězům přikládala větší váhu než si zaslouží a nyní se Ti to jen potvrdilo - cítíš se na obtíž, protože nepřinášíš ten finanční vliv(?)... možná.
Jediné, co bych doporučila - uvolni se, neobviňuj sebe ani druhé, naopak věnuj si více pozornosti a tomu, abys byla v pohodě a lidi kolem sebe nechej projevovat, jak oni chtějí (nikoho jiného kromě sebe stejně změnit nemůžeš). Na zklidnění, soustředění a pozornost dobře funguje jóga, takže než uděláš nějaké zásadní kroky, zkus se zajímat o jogistické cvičení. Je možné, že za nějaký čas toto období budeš vidět jako nějaký vztahový a existenční zkrat, který ti šťastnější mají za sebou a ostatní ještě neví, kde na ně číhá.

bože holky já jsem tak hloupá. Posledních pár let mi jen nadával, že mě živí a že nic neumím. Děti to opakují po něm. Tchýně mi domlouvala, že já jsem jen kdo má být pokorný a dělat doma co je potřeba. Poslední dobou mám pocit, že se mě snaží dostat do blázince nebo mě chce vyhodit a dělá všechno proto, abych si něco udělala. Doma je to standartní , přijde domů, nají se a lehne si , doma nic nedělá a já se neodvažuji něco říct. Jediné co dělá hraje si na vzorného otce . Před všemi ostatními si hraje na vzorného manžela. Neřekne mi jediné hezké slovo. Já když to vyprávím své nejlepší kamarádce, ona mě pokládá za lháře. Já tady nevidím moc řešení. Buď odejdu s holým zadkem nebo budu měsíčně vydělávat mnoho peněz a budu mlčet a dávat je do společné kasičky. On si bude hrát na lorda a bude utrácet jak byl zvyklí. Já jsem podnikala a vydělávala jsem velké peníze, ale nic jsem si nenechávala a dávala jsem to do domácnosti a najednou přišla krize a já přišla o zakázky a peníze. Od té doby je ta situace tak špatná, přímo kritická. Že jsem si to zavinila já, to mi nemusíte říkat. To vím. Já vím co musím, vydělat peníze na bydlení a odejít. Nemá mě rád a chce mě vyměnit za někoho jiného. Jsem na obtíž.

Je to těžké, protože...Souhlasím, ale ještě bych doplnila - také, pokud na to má člověk sílu a vůli, by měl na sobě "pracovat", na své osobnosti. Jde to, strašně pomalu, ale jde, a je, alespoň z mého pohledu, nesmírně těžké dát na to nějaký návod. Žádný univerzální asi neexistuje...Ten příspěvěk, který se mi líbil a na který jsem reagovala, jsi psal(a) Ty?

Velmi rozumná slova... To,...Je to těžké, protože neúcta k sobě mnohdy pochází ze "zapomenutých" nebo potlačených let života, a tak ani netušíme, že se chováme k sobě nevhodně. Výhodou je, když chceme být šťastnější a hledat, nežli vše raději vzdát