Cholerik

Dejte mu ultimátum a když na sobě nebude pracovat, protože to chce sebekazeň, není to povaha, tak odejděte. Udělala jsem to taky. V 64 jsem odešla od věcně otraveneho chlapa. Jen mi fajn.

Před lety jsem vyměnila...Jsem před stejným rozhodnutím, zda na stará kolena dožít raději sama bez cholerického chlapa, než snášet neustále jeho výbuchy vzteku, neustálé nadávání na všechny a na všechno. Snáším to třicet let, děti jsou už z domova, těšila jsem se na klidný důchod a doufala jsem, že můj muž ve svých 65letech zmoudří, strašně jsem se spletla, on už jiný nebude a já si čím dál častěji říkám, že tohle přeci nemám zapotřebí ?!

Nejde někoho předělat,už...Před lety jsem vyměnila chlapa,byt,práci,nevím jestli vyměním vše,chlapa vypustím,budu raději sama.

Tak ho musíš nechat...Nejde někoho předělat,už vůbec né dospělého chlapa,mám nemocnou nohu,chlap je flegmouš,neuklidí nic,leží,čeká na jídlo,nebudu to rozvádět,když jsem mu jednou řekla,že je potřeba něco doma udělat,chlapskou práci,já maluji atd.,tak řekl,že se nenarodil pro práci,a co u něj dělám,když jsem mu řekla,že nejsem jeho máma,to může říci jen blb,bohužel,to člověk na začátku nevidí,protože se přetvařuje.

jooo, kdyby to nějak šlo :/To je fakt. Legálně to nejde.

Tak ho musíš nechat...jooo, kdyby to nějak šlo :/

Ahoj, můj otec je cholerik....Tak ho musíš nechat převychovat.

Ahoj, můj otec je cholerik. Naštve s kvůli každé maličkosti. Hrozně nahlas křičí, občas hází věcmi... Nevím co dělat, už jsem dospělá a trápí mě to už asi 10 let a nikdy jsem se o tom nijak zvlášť nebavila, až s přítelem. Nejhorší je, že ani nijak nepomáhá v domácnosti a tak, prostě přijede z práce, poručí si jídlo a lehne si k televizi. Vyřešila bych to snadno, odstěhovala bych se, ale nechci s ním nechat mamku samotnou.

To mas, Honziku, jeste dobrou...Mám druhého manžela, již skoro 25 let. Jsem skoro 70ti letá. Manželovi na mě záleží, to vím. Bohužel, je však cholerik a s přibývajícím věkem se jeho výbuchy stále více stupňují. Vídáme se o víkendech na chalupě, během týdne bydlíme každý ve svém bytečku. Dnes vím, že to bylo jediné řešení, jak "manželství" udržet. Společně trávené víkendy se však pro mne stávají velkou zátěží. Nikdy nevím, co mu zase bude vadit. Vždy proti mě "zaútočí",zejména ráno, vstává později než já. Ať dělám, co dělám, vždy něco najde, aby mohl proti mě zaútočit. Místo, abych si jako pracující důchodce odpočinula, těšila se na manžela, tak žiji ve strachu, co se zase bude dít. Trávíme spolu dovolené. Před každou dovolenou se radím s psychoterapeutkou, jak postupovat, když začne vybuchovat. Zabralo syčejí jako had. Ale myslím si, že ať se budu snažit, jak se budu snažit, pokud sám nezačne na sobě pracovat, tak se výsledek nedostaví. Vždy jsem si říkala, že nechci zůstat sama, ale takto to také nejde. Je mi to moc líto, jsem bezradná. Tento víkend byl, jako obvykle, stejný - zase výbuchy bez příčiny. Ubezpečila jsem ho, že mi na něm záleží, je velmi inteligentní, nabídla mu jakoukoliv pomoc, účast, doprovod...ale reakce nepřichází. Jak byste postupovali vy??????????

To mas, Honziku, jeste dobrou variantu cholerika. Muj otec vystartoval kvuli kazde prkotine, behal za nama s nozem, kdyz jsme se zamkli v pokoji, prokopaval dvere, museli jsme vyskakovat z okna, trebas bosky v zime a bezet pro pomoc k sousedum, volat policajty. Mobily tehdy nebyly, nemeli jsme ani pevnou linku. Mam dost spatne vzpominky na detstvi a dospivani, otec byl cholerik a kdyz se napil, byl agresivni cholerik. Zbil matku tak, ze musela byt operovana, triskal ji hlavou o ustredni topeni, nebo ji kopnul do bricha. Vyhrozoval nam vsem a nervydrasajici sceny byly dost caste. Proto se v dospelem veku podobnym lidem obloukem vyhybam. I kdyz jsem sam temperamentni a nekdy startuju, snazil jsem se v sobe maximalne utlumit tuto dedicnou genovou zatez. Rozumem to lze regulovat. Nekdy taky vyletim, ale vetsinu casu jsem krotky a nemam problem se sebeovladanim.

ako  samaš

To ja prave neumim...Slzy se...ako  samaš

Jsem cholerik po otci. S cholerismem jsem však nikdy neměl až takový problém jako on. Když se naštvu často s něčím třísknu a tak, ale alespoň si svůj cholerismus nevybíjím na okolních lidech. Dneska jsem měl výborný den, skvělou náladu, až do té chvíle, než jsem se sešel s tímto cholerickým kreténem. Jen co jsem otevřel dveře od auta slyším jak na mne řve. Často si říkám, že se neudržím a prostě mu jednu napálím, i když je to táta (on mi dal také ránu xkrát.. až mi tekla malinovka) Před třemi lety jsem pro něj začal pracovat, je to opravdu hodně náročné. Přemýšlím, že mu k narozeninám koupím pár hodin nějaké terapie. Ode mne jako od syna by to ale mohl vzít špatně.. asi tím pověřím někoho z rodiny. (se svými výlevy totiž nevytáčí jen mne ale všechny) A nebo si říkám, že mu koupím sto gramů marihuany.. ať si každé ráno umotá brko a bude alespoň o trochu víc v pohodě :o)ale to asi neprojde. Štve mne to, mám ho jako otce rád, je chytrý, když neřve je hrozně fajn, přátelský.. ale občas mám chuť o něj něco zlomit aby se probral!

Co takle nepolemizovat a zajít na pár konzultací k psychologovy. Hledat na internetu "kuchařku" je čistě česká povaha než aby zašla za odborníkem. Bavit se o tom na diskusích a číst si nějaké doporučení z internetu je spíš dobré přídavné řešení.Ale podle mě je lepší začít u zdroje skutečných odborných informacích a doporučení. Jinak člověk skutečně musí chtít s tím něco udělat jinak jsou všechny rady a informace k ničemu. Nění to lehké, ale má to smysl.Přeji hodně štěstí a vytrvalosti!

Dobry den,udel cholerika je velmi tizivy. Jsem clovek, ktery ma dve ,,ja,,. Jedno zajimajici se o duchovno, clovek, ktery tizi k harmonii sveho zivota, ktery nema problem se sebezdokonalovanim. Na druhe strane clovek velmi narocny na ostatni lidi, jesitny, vyzadujici neustale chvalu a se sklony zvykat si na velke pohodli. Musim rict, ze se casto chovam a citim ,,jako kralovna,,. Pred znamymi a mene blizsimi kamarady se jakztakz ovladam, ale zrovna vcera, jsem vyjela na nejlepsiho kamarada sveho kluka , rekla jsem mu veci, ktere ho silene urazily, navic byl ve spolecnosti, takze jsem se navic i ztrapnila (coz me tolik netrapi, zaslouzila jsem si to).Obecne jsem cely zivot tihla k tomu byl lepsi a lepsi clovek, nehledim moc na karieru, zajmu mam dost a dalo by se rici, ze jsem i docela ambiciozni, ale vsechno co delam, delam protoze me to bavi, nemam rada rutinnu, nejsem workoholik. Takze to podrazdeni nevyplyva z toho. Nicmene odmalicka jsem tihla k tomu byt lepsi a lepsi clovek, chci byt lidem lek na dusi, a ne trapit je. Je mi ze sebe zle uz, nejde o to, ze se clovek ztrapni, ale nejen ze zrani sve blizke, ale zranuje take sebe, Proto jsem si dneska definitivne dala za usi, ze se zamerim predevsim na to ovladani. Je to tezke, je to boj, ale verim, ze vyhraju. Moc si preju, aby moje duchovni ja prevladalo nad tim otravnym egem, ktere mi dela tolik problemu. A vsem Vam, kteri s tim mate take problemy, preju hodne stesti a chápu Vás.

Od choleriků dál a pokud ho už doma máte,najděte si jiný domov...Chyba byla už v tom, že jste si ho domů vzali-ly;-)

A) je správně ;-)

Třeba je nedoslýchavej.

A nebo se mu to třeba líbí, když ji vyprovokuje.

Myslí, že chyba je i u něho. Měl by tě totiž zliskat a polít studenou vodou když děláš scénky.