Dispoziční prognostika

DIP nakonec manipuluje jen s podvědomím lidí, což nemusí být špatné, pokud to ovšem neubližuje. Oni ale svým jednáním někdy doslova fackují lidi, tak jako tu paní, které chtěl DIPÁK vnutit rozchod s partnerem. Nakonec nemusíte ani tušit co vám provedou s podvědomím, mna pan Matušek na klientele nikdy nesdělil, co vlastně upravuje a proč. Vždy jsem přišel a on něco měřil, potom řekl něco v tom smyslu, že mám motor trabantu kostře od ferari a to bylo vše. Potom jsem se otočil a on manipuloval, Za půl hodinu si vzal 500 Kč. A hned nastoupil další klient. Jak dlouho tam byl nevím. To vše probíhalo mezi lety 1996 až 2000. To žil ještě pán Sohr. Když jsem spočítal kolik vydělával asi měsíčně, tak to muselo být asi 100 000 Kč. To počítám přiležitostní klientely po zavolání na dálku, které se také platily. Pro s rovnání, v té době jsem pracoval v kopřivnické tatrovce a měl jsem měsiční plat asi 9 500 Kč a to i s přesčasy, kdy jsem měl každý měsíc přesčas asi kolem 20 hodin.

Byl jsem obviněn, že mám vše vyčtené. Toto jsem ale pochopil navzdory pana Sohra a z jeho díla o SORu to není.

Měl bych objasnit jak vnímám to, že SOR pro mne není relevantní v učení pana Sohra. Tedy! Vše co existuje je z energie, kdy jen určitá energie je schopna reagovat na určitou energii. Energie tedy jen silou reaguje na příbuznou energii. Tato energie má určitou frekvenci. To znamená, že kmitá určitým kmitočtem, který může mít určitý rozsah. Tedy, máme určitou rezonanční frekvenci, kterou lze přirovnat ke struně na kytaře, kterou lze naladit na určité frekvence. Jedna struna může hrát nakonec všechny tony nám známe stupnice pokud ji na ni naladíme. Tóny mimo stupnici znějí v rámci hudebního díla falešně, protože vzájemně neladí. Nakonec je také důležité pořadí ve kterém jsou tóny stupnice seřazeny a délka zvuku, aby hudební dílo bylo sluchu libé. Proto si myslím, že existuje určitá frekvence energie těla, mysli a duše. Pokud frekvence vzájemně ladí, budeme pravděpodobně zdraví a neonemocníme. Je to jako by naše tělo, mysl a duše vydávaly frekvenční zvuk, který by měl vzájemně ladit, abychom byli zdraví. Zároveň by měl tento frekvenční zvuk ladit s duchem života, který žije pro život, aby ho nepoškozoval. Nesnižoval jeho frekvenční vibraci. Co ale určuje, že máme určitou vibrační zvukovou frekvenci těla, mysli a duše? Myslím, že to není řízení, protože svět řídí zákony, které jsou pevně dány. Tyto zákony jsou dány duchem života a nelze je svévolně měnit. Tedy lze chápat, že vše co existuje je řízeno neměnnými zákony. My jako lidé nakonec tyto zákony můžeme poznávat a buď se jimi řídíme, nebo je popíráme. Na základě toho, jak tyto zákony naplňujeme, tak takovou máme frekvenci těla, mysli a duše. Jelikož jsme ale každý různě dobří a různě zlí, můžeme mít každý rozdílné zabarvení ve frekvenci energie. A to proto, že my se v rámci existujících zákonu nějak sami vedeme. Existuje tedy zákonné řízení a to co se nějak vede v rámci existujících zákonů. Kdy nakonec zákony umožňují, aby existovaly různé frekvence energie, podle toho, jak blízko je bytost poznání v lásce. Bytost se tedy neřídí ale vede se v rámci řízení. Proto jsme řízení zákonem, ale můžeme v rámci vedení naplnit smysl svého existováním tím, že budeme ze svobodné vůle páchat dobro nebo zlo. Tím si nakonec určujeme pravděpodobně svou frekvenci energie. V rámci vedení tedy rozhoduje o frekvenci jen stupeň uspořádaní SU. To znamená jaké máme poznání a jak jej naplňujeme, abychom byli blízko zákonu dobra. O naši frekvenci musí rozhodovat potom stupeň uspořádání našeho prožívání, myšlení a jednání. Kdy my sami si toto prožívání myšlení hodnotíme. A to tím, že někteří lidé jsou sami sobě protivní a jiní se ze sebe povyšují nad sebe a druhé tím, že se vyvyšují a přitom k tomu nemají důvod. Obojí je nakonec špatné. Důležité je znát sebe a pracovat na sobě, protože jen pokud známe své chyby, potom je můžeme napravit a zkvalitnit tak svoji vibrační frekvenci tím, že se v rámci svého života lépe vedeme a tím máme lepší frekvenci energie. Zákony tedy řídí a vše, co existuje, se v rámci těchto zákonu vede a jak zdárně se vedení naplňuje v dobru, tak tak vysokou frekvenci může existující mít. Proto nelze upravovat strukturu řízení SOR, protože zákon je neměnný a pochází z ducha života. Co lze měnit je způsob vedení v rámci stupně uspořádání SU těla, mysli a duše. Zákony života nakonec umožňuji měnit určité souvislosti, bez toho by život nakonec nebyl životem, co ale měníte je stupeň uspořádání SU a ne zákonitosti, stupeň organizace řízení SOR. Protože už víme, že život řídí zákonitosti, kdy zákonitosti umožňují mnohé, kdežto pravidla určují jen to co existuje v současnosti. Kdy nakonec zákonitosti řízení jsou v pravidlech. Nakonec zákonitosti umožňují aby existovali dinosauři, ti ale vyhynuli. V zákonitostech je tedy možná jejich existence a také z pravidel existovali, dnes však staré pravidla nahradili nové, kdy skutečnost tyto pravidla odráží. Proto pan Sohr nemohl zvyšovat stupeň organizace řízení, byl to z jeho strany podvod, který mu přinesl mnohé zisky. Prostě podváděl lidi. Je nutné chápat, že to co můžete zvýšit je své povědomí o dobru a lásce, svůj stupeň uspořádání těla, mysli a prožívání, abychom zvýšili svou frekvenci energie. Tedy jen ti pokorní mohou stát po boku Boha, zákona, protože jen ti mohou být dobří. Pokorní nakonec vědí, že nemohou páchat zlo a být zlými, protože je to nakonec před zákonem určuje. Protože tím čím se co určujete tím to také je. Takovou frekvenci energie nakonec budete mít. Měnit a usilovat o změnu zákona řízení SORu se nakonec protiví duchu života, znamená to nakonec je to, že ze svého egoismu víme snad víc než sám duch života. TO je strašný egoismus s toho důvodu, že člověk je sice dílo ducha života, ale naprosto nedokonalé a často se svým prožíváním, myšlením a jednáním protiví duchu života. Nejsme prostě dokonalí a musíme o sebe pečovat tak, abychom se mu co nejvíce přiblížili. Pokud si myslíte, že jste dokonalí a víte vše nejlépe, jste ze sebe egoisti a potom snad můžete měnit podle svých představ zákony života, stupeň organizace řízení SOR. To co ale ve skutečnosti měníte je jen vaši představu o věci a ne sebe a jiné natož život.

Zkopíroval jsem zde snad své dva nejlepší listy pro lidi, kteří se stali oběti dipu, aby se vyznali v nastávající situaci, ve které jsou. Doufám, že tyto listy nikdo neukrade a nepřivlastní si je jak měl ve zvyku pan Sohr. Sám jsem ze strany dipu zažil ponižování, osočování a doslova teror. Stále zažívám pronásledování, které mne dohnaly na hranici mých sil. Bestialita lidi kolem dipu je strašná, stejně jako krádeže a osočování. Doufám tedy, že tyto listy nebudou ukradeny a použity za účelem propagandy dipu. Mají pomoci právě těm, co se stali jejich obětí. Nakonec promiňte souvislost textu, ale text zde nejde oddělit, uložení enter prostě ignoruje. Merten

List - Empatie pro povahu ducha
Empatie je schopnost povahy ducha, která umožňuje vcítění do sebe a do druhého. Pokud se cokoli vcítí jen do sebe, ztrácí přehled o tom, co se může odehrávat v druhém. Pokud se cokoli vcítí pouze do druhého, ztrácí přehled o tom, co se může odehrávat v sobě. Vcítění proto musí vznikat prostřednictvím autonomního integrování vnitřního a vnějšího. Nelze opomíjet cokoli, co by moklo umožňovat existovat prostřednictvím souvislosti pravd. Pravda je nakonec objevovaná prostřednictvím fantazie, která používá představivost v rámci pochybnosti. Jelikož mohou být existence omezeny ve schopnosti pravdu poznávat, může docházet k tomu, že se stanou obětí lží. Důvodem je to, že je pravda prezentovaná jako lež a lež je prezentovaná jako pravda. Tyto omyly nakonec vedou k tomu, že jsou souvislosti rozumu okupovány viry, které omezují schopnost pochybnosti existovat pro fantazii. Souvislosti rozumu jsou potom deformovány vlastní snahou obsáhnout talentem obklopující skutečnost. Nelze se tedy nikdy úplně vyhnout tomu, aby se existence staly obětí nějakých viru, které nakonec jako lži mohu pomoci objevit pravdu. Pravdu tedy může nakonec určovat zkušenost, která ovšem nemůže zaručit, že bylo vše ze zkušenosti správně pochopeno.
Zkušenost je cestou rozumu jakékoli existence. Zkušenost ovšem nemůže zaručit, že bude vše objevované zkušenosti pravdou. Pravdu může zaručit jedině opakovatelnost. Pravda z opakovatelnosti vytváří důkazy o skutečnosti, která se tak může stát z důkazu nevyvratitelnou. Opakovatelnost ale může být špatně pochopena a tudíž mohou vznikat neúplné pravdy, které neodrážejí veškeré souvislosti pro poznávání. Snaha pojat souvislosti je umožněna empatii, která se sama nabízí pro možnosti rozumu, který hledá zkušenost z opakovatelnosti. Opakovatelnost je jedinou cestou, která může umožnit to, že bude vše vnímáno správně. Pokud nelze získat důkaz z opakovatelnosti o určité podobě skutečnosti, musí být v patrnosti rozumu vnímána jako nedoložena. Pokud se tak nestane a je zařazena mezi pravdy nebo lži, může se stát tato skutečnost virem, který může určovat další poznávání tím, že dojde k jeho upřednostnění na úkor něčeho jiného. Proto musí ve skutečnosti rozumu existovat soubory kategorii pravd, lži a neurčitelného. Tyto přijímané kategorie souboru jsou doplňovány tím, že je bráno také v potaz vše, co je ještě nezačleněné. Přes veškerou snahu ale neexistuje možnost skutečnost správně integrovat, protože chybí přístup ke všemu, co by to mohlo umožňovat.
Za vším co se jakkoli děje, je snaha nějak existovat. Bez toho by neexistovalo cokoli. Právě proto je třeba z rozmyslem volit jak existovat. Vlastním existováním lze zvnitřněním vytvořit lásku a pravdu v sobě. Pokud jsou souvislosti přijímány z hlediska pochybnosti, nedochází k jejich unáhlenému začleňování do souboru kategorii pravd, lží a neurčitelného. Souvislosti mohou zůstat součásti kategorie nezačleněného, dokud není možné je důkazem opakovatelnosti začlenit. Pravda odráží výhradně souvislosti dokazatelné opakovatelnosti v důkazech. Lež odráží výhradně souvislosti nedokazatelné opakovatelnosti pro důkazy. Neurčitelné odráží výhradně neschopnost souvislosti doložit, protože pro ně neexistuje způsob vytvoření opakovatelnosti pro důkazy. Nezačleněné odráží výhradně možnost se souvislostmi pracovat, protože nebyl ještě proveden pokus, který by opakovatelnosti zaručoval určitý status. Sama opakovatelnost dokazuje to, že existuje pravda, lež a neurčitelné. Přičemž nezačleněné teprve čeká na začlenění. Vše by mělo být vedeno v patrnosti těchto kategorii, aby nedošlo ke zneužití fantazie pro pochybné. Je to nutné hlavně proto, aby se existence nestaly obětí špatného začlenění. Objevování a klamání se uskutečňuje určitou posloupností.

Proces koncepce obhajování a potírání při přizpůsobování se společnosti

Prezentace-vše co existuje v životě, se nějak prezentuje už jen tím, že to vůbec samo o sobě žije. Veškerá prezentace sama může určité druhy života obhajovat nebo potírat. Obhajování probíhá na základě toho, že je cokoli prezentováno jako pravda. Potírání probíhá na základě toho, že je cokoli prezentováno jako lež. Ve znamení osobitosti.

Sympatie-vyvolávat sympatii může určité obhajování a potírání skutečnosti. Samotná sympatie umožňuje jen vlastní vnitřní naladění na určitou skutečnost. Může sloužit v podstatě jen k tomu, aby se existence naučila rozlišovat mezi tím, co může být k něčemu zdárně použito a tím, co může samo o sobě vést ke zhoubě. Ve znamení lehkosti.

Náklonnost-sama o sobě vede k tomu, že si existence vytváří seberozšíření. Sama ze svého úsilí projevuje snahu pochopit cizí motivace, které mohou vést k obhajování nebo potírání skutečnosti. Motivace určují zda je snahou existence skutečnost obohatit, nebo získat něco bezvýhradně pro sebe z vlastní sebeprezentace. Ve znamení vřelosti.

Zaujetí-vytváří snahu obohatit se určitou skutečností, která je prezentací objevena. Snahou existence je zkoumat souvislosti, které vedou k tomu, že je něco obhajováno nebo potíráno. Prezentované je předmětem studia ze samotné snahy něco pochopit. Studium může rozšířit veškeré znalosti svou vlastní angažovanosti. Ve znamení rozšiřováni.

Přizpůsobení-pokud dojde k rozšíření znalosti studiem prezentovaného, vzniká určitá snaha přizpůsobit se obhajovaným a potíraným skutečnostem, aby se existence nějak prezentovala sama o sobě. Motivací může být snaha získat výhody, které můžou stát za ziskem. Zisk je podmíněn vlastním přizpůsobením z integrování. Ve znamení pokory.

Přijetí-samo přijetí umožňuje svou prezentaci rozšiřovat pochopené obhajování nebo potírání. Snahou je šířit ty skutečnosti, které samy o sobě mohou zaručovat, že bude prezentované šířeno za určitým cílem. Přijetí umožňuje, že se stane prostředníkem sdělování, které bude prezentovat obhajované nebo potírané. Ve znamení nasměrování.

Lpění-vytváří zaujetí pro cíle, které vznikají z přijetí. Samotné prezentované umožňuje zisk, na kterém může být z prospěchu lpěno. Ziskem může být pouhé sdílení prezentovaného, protože může přinášet přehled o něčem. Přehled ale nemusí odrážet reálnou skutečnost, proto je nutné aktivně pochybovat o prezentovaném. Ve znamení vhlížení.

Závislost-zisk z prezentovaného obhajovaní a potíraní může vytvářet závislost. Existence se stává závislou na přijímaných konceptech, které umožňují zachovat zisk. Vše co tento zisk potírá je bezvýhradně odmítáno. Aby si prezentované zachovalo svou hodnotu, může do něj být přidáváno vše, co je může nějak obhájit. Ve znamení obhajování.

Fanatismus-krajní mezi pro zachování zisku se stává fanatismus. Vše, co by snad mohlo způsobit ztrátu zisku je fanaticky popíráno. Pokud se objeví argument proti prezentovanému, je povšechně odmítán z důvodu trvání na zisku. Sám zisk může být zastírán proto, že by se mohl stát argumentem proti prezentovanému. Ve znamení krajnosti.

Rozpor-v souvislostech vzniká rozpor jen tehdy, pokud je jako argument přijat. Argument vytváří rozkol mezi obhajováním a potíráním pro prezentované. Snahou je vytvořit nový pohled na prezentované, aby se zachoval zisk. Pokud nelze argument integrovat do prezentovaného, rozpor prezentované bezvýhradně vyvrací. Ve znamení konfliktu.

Odmítání-vše co bylo předmětem realizace v prezentaci, se stává z rozporu pochybným, přičemž může dojít k odmítnutí veškerého zisku. Veškeré podílení se na prezentovaném je vnímáno jako omyl, pokud není objeveno vysvětlení, které by napomohlo obhájit prezentované. Pokud se tak nestane vzniká prožívání ztráty. Ve znamení vhledu.

Ztráta-cokoli obětované pro angažovanost na prezentovaném ztrácí smysl. Všechny vyjevující se argumenty, mohou posilovat samotnou ztrátu. Vzniká hluboká rána z důvodu ztráty iluzí o prezentovaném. Angažovanost na prezentovaném, vytváří prožívání osobního provinění z toho, že nebyla pravda odhalena hned. Ve znamení procitnutí.

Frustrace-vlastní omezenost ve hledání pravdy vytváří frustraci. Je popírána samotná snaha hledat pravdu, protože nelze souvislostmi obsáhnout vše, aby mohlo být zaručeno, že by nemohlo dojít opět ke ztrátě. Vše co nějak umožňuje poznávání, je podrobováno zkoumání, aby nedošlo k angažovanosti na nepatřičném. Ve znamení důsledku.

Zatvrzení-jelikož se nikdy nelze vyhnout nepochopení, které by mohlo uvrhnou existenci do nepatřičnosti, je veskrze vše s podobnou povahu prezentovaného odmítáno. Vzniká snaha nepodléhat čemukoli, co by vyžadovalo samotnou angažovanost na podobném. Vzniká ze zatvrzení neochota se do něčeho integrovat. Ve znamení nastavení.

Radikalizace-povaha způsobu odmítání prezentovaného, může vytvořit potřebu radikalizovat se. Radikalizace vytváří vlastní angažovanost proti všemu, co byl předtím předmětem přizpůsobení se integrací. Je radikálně vystupováno proti tomu, co způsobilo vlastní zklamání. Snahou je mstít se za planost všech slibů. Ve znamení odporu.

Odpuštění-jedinou cestou vedoucí k novému hledání smyslu je odpuštění. Smyslem existování po odpuštění je být integritou lásky a pravdy. Odpuštění vede k tomu, že ztráta z přizpůsobení byla přijata. Vzniká pochopení pro angažovanost v sebeprezentaci. Odpuštění vytváří nový pohled z odhodlání pro existování. Ve znamení pochopení.

Hledání-po odpuštění může opět nastat, že je hledána nová prezentace, do které se lze přizpůsobením integrovat. Může dojít k novému nalezení smyslu pro něco existovat, který může vyprodukovat opětovné zklamání. Protože je omítaná snaha existovat pro důkaz z opakovatelnosti. Celý proces odevzdání se potom cykli. Ve znamení cíle.

Protože je skutečnost přijímaná vírou, která vytyčuje hranice pro pravdu a lež, dochází k tomu, že se existence stávají obětí svého způsobu pojímaní. Proto může být určitá skutečnost předávaná bez doložené opakovatelnosti, která by mohla být nekompromisním důkazem. Víra která definuje vše z neochoty poznávat pravdu a lež, se může stát předmětem zájmu zisku. Protože jsou upřednostňované jen ty souvislosti, které domněle potvrzují to, co nelze nijak opakovatelnosti dokázat. Nedokázané se tak může stát pro existenci pravdivým. Souvislosti vytvářející u existence předmět zájmu, jsou korigovány k tomu, aby bylo dosaženo výsledku, který by umožňoval její manipulaci. Zisk může vytvářet vše, co může být předmětem touhy. Nakonec nemusí být zastáncem vše vedeno pro dosažení zisku, cílem může být snaha obohatit druhé. Přesto sdílení způsobu přijímání souvislosti se může stát samo o sobě ziskem. Ziskem zastánce je potom přízeň, která může přinášet úctu, respekt a obdiv. Proto pro zisk může zastánce klamat nejen sebe, ale především druhé. Veškerá snaha musí být vedena k tomu, aby kategorie pro opakovatelnost vytvářely podstatu poznávání.

List - Pouta v rámci integrity

Vše co existuje má nějakou vlastní integritu. Tato integrita existuje bez ohledu na jakékoli okolnosti. Integrita vychází vždy jen z uvědomění a uvědomělí. Integrita vycházející ze schopnosti uvědomění, je základní podstatou toho, co samo o sobě nějak existuje. Integrita vycházející ze schopnosti uvědomělí, je určována hranicemi schopnosti struktury v rámci svébytnosti existence. Uvědomění a uvědomělí vzniká na základě vlastního začleňování a vyčleňování. Určité prvky jsou ze samotného procesu chtít nějak existovat do sebe začleňovány nebo ze sebe vyčleňovány. Roli v tom hraje veškeré vnitřní a vnější prostředí, které může rozhodovat o tom, co se bude odehrávat v rámci integrity. Integrita tím není pevně daná. Může se z vlastní snahy určovat podle toho, jak vnímá svou vlastní souhrnnost. Na základě své vlastní charakteristiky se sama o sobě vyhraňuje. Určité prvky integrity mohou být ale pevně dány. Nelze je přizpůsobovat okolnostem. Prostě se projeví bez ohledu na snahu o korekci. Prvky integrity dají samy o sobě vědět, co vlastně mohou být.
Integrita je vlastní celistvosti. Je svébytnou tuhosti vytvářející sebeurčení. Měla by být přijímaná tak, aby nedošlo v jejím rámci k potírání dobrého. Celost integrity může být ale snahou nabourávaná. Integrita se potom sama o sobě štěpí. Celost integrity jako pevného základu se vytrácí a je nahrazován postupy potírající její určenost. V rámci integrity je vše, co bylo evidentní, posunuto mimo její obsah. Není to ovšem na závadu tehdy, kdy žije existence ve snách o své integritě. Snaha přetrhat citlivě iluze o integritě může obohatit onu integritu. To je ale možné jen tehdy, pokud žije ve lži. Integrita je potom obětí svého nalhávání. Může ale nastat situace, kdy integrita je pevnou a nedílnou součásti pravdy o sobě. Ze svého přijetí objevuje základy sebe sama, aby mohla koexistovat se svou vnitřní a vnější skutečnosti. Nemusí v sobě nic potírat, neboť v není cokoli, aby to v rámci existování bylo nutné. To je nakonec oním základem, který umožňuje naprostou svobodomyslnost. Dochází potom k tomu, že se existence sama o sobě ničemu nikterak nepodřizuje.
Ve skutečnosti nakonec není cokoli, čemu by se mělo něco podřizovat. Cokoli se nesmí podřizovat ničemu, neboť pokud se něčemu podřídí, znamená to vždy jen to, že přestane projevovat snahu o věci přemýšlet. Neboť pravda nemusí být pravdou a pokud se ji něco podřídí, může žít jen v možné lži. Proto musí být pravda neustále stvrzována důkazy, stejně jako lež musí být neustále důkazy vyvrácená. Podřizování nakonec může vést ke ztrátě integrity. K tomu jsou používané prvky osočování, redukování a opakování. Osočování má snahu vytvořit představu, že není cokoli samo o sobě dost dobré, nakonec není dost dobré pro sebe tehdy, kdy není dost dobré pro své okolí. Redukování popírá určité skutečnosti tím, že nejsou nikdy nutné k tomu, aby bylo dosaženo správného přijímání věcí. Opakování má charakter neustálého předkládaní faktů, které se musejí stát předmětem integrity, přestože mohou být lživé a mít za cíl prosázení nereálných potřeb. Osočování, redukování a opakování se stává základem pro propagandu. Propagandu nereálných potřeb.
Propaganda je vedena k tomu, aby bylo dosaženo nějakého cíle, který má ovšem povahu osobního a skupinového zájmu. Propaganda má snahu vytvořit prostředí, které povede k naprostému podřízení. Tím je v podstatě získáno vše, o co propaganda samoúčelně usiluje. Je resignováno na snahu samostatně o něčem uvažovat, neboť stoupenci propagandy přece vše vědí lépe, neboť získali životní přehled, který není běžně přístupny, neboť prošli procesem intenzívní seberealizace. Integrita je potom drcena soukolím propagandy. Integrita nemůže být však potlačována touhou přizpůsobit se neustále. Její vlastní charakteristiky vyplouvají na povrch bez ohledu na jakékoli snahy o podřízení. Pokud je daná příležitost integritě se projevit, převálcuje veškeré bludné představy, bez ohledu na veškerá osobní přání. Integrita je tedy něco víc, než pouhou představou. Integrita je základem pro identitu, která z integrity vychází. Proto je identita podmíněná integritou, která se stává předmětem zisku ze snahy něco získat, kdy zisk je vytvářen posloupnosti v podřizování.

Proces koncepce vlivu na existence prostřednictvím establishmentu společnosti

Stabilita-lze ji vytvořit jen tehdy, pokud jsou respektována veškerá práva, která lze vnímat jako patřičné. Pokud jsou práva potlačována, nelze nikdy přijmout fakt, že by společnost mohla být stabilní. Všechny existence které jsou v právech kráceny, budou vždy bořit strukturu společnosti, která jejich práva nějak neuznává. Ve znamení oprávněnosti.

Demoralizace-pokud chtějí nějaké existence získat něco bez ohledu na práva druhých a přitom nebýt perzekuován zákony společnosti, musí postupně demoralizovat ty existence, které dohlížejí na dodržovaní všech práv. Snahou je, aby rezignovaly na vymáhání všech práv. Vše je vedeno k tomu, aby došlo k podřízení. Ve znamení ziskuchtivosti.

Destabilizace-vzniká jen tehdy, kdy jsou nezadatelná práva porušovaná. Což má za následek prožívání ztráty veškeré víry ve vztahy ve společnosti. Existence jsou destabilizované ztrátou jistoty, tím je destabilizovaná sama společnost. Není možné se svobodně podílet na vztazích ve společnosti z důvodu ztráty důvěry. Ve znamení odmítnutí.

Disharmonie-vždy když jsou popíraná nezadatelná práva existencí, je popíráno právo na jejich vlastní hrdost. Hrdost vzniká na základě přijetí jejich individualismu, který může plnohodnotně doplňovat vše ve společnosti. Disharmonie je nepohodou, která je způsobená tím, že nejsou z přesvědčení respektovaná určitá práva. Ve znamení nepohody.

Manipulace-stává se ovlivňováním za účelem získáni určitého zisku, který není umožněn bez porušování práv, na která mají existence nárok. Proto je třeba ovlivňovat jejich mínění tak, aby rezignovaly na dodržování svých práv. Manipulace je nutná, aby bylo dosaženo toho, co samo o sobě vzbuzuje bytostní odmítání. Ve znamení prospěchu.

Normalizace-je aplikování nových norem existování prostřednictvím jejich uskutečňování. Normy mohou svým statutem práva existenci doplňovat nebo potírat. Vždy ale musí pro ně vzniknout odůvodnění, které může být završením procesu osvěty nebo propagandy. Cílem je nově formovat procesy ve společnosti. Ve znamení optimalizace.

Nátlak-se stává součásti kultury vnucování tehdy, pokud dochází k odmítání norem, které se musejí stát součásti společnosti, bez ohledu na nezadatelná práva vlastních členů. Nátlak sám o sobě porušuje svobody tehdy, pokud má za cíl prosadit porušování práv. Nátlak je z násilnosti nepřijatelný za každých okolnosti. Ve znamení ponižování.

Rebelie-vlivem porušovaní nezadatelných práv existencí, dochází k odmítání těch norem společnosti, které mohou jejich nerespektování umožňovat. Veškerá práva začínají a končí tam, kde začínají a končí práva druhých. Jen dodržovaní a prosazování práv může určovat rebela. Zločinec respektuje jen své potřeby. Ve znamení odpovědnosti.

Represe-pokud rebel neustoupí z požadavku na dodržování veškerých práv, může se stát předmětem zájmu represivních složek elit společnosti. Represivní složky jsou vytvářeny diktátorskými režimy proto, aby se tyto režimy mohly udržet u moci. Proto je rebel represí vyčleňován, aby se nemohl společensky prosadit. Ve znamení pronásledování.

Persekuce-pokud represivní složky ve snaze usměrnit rebela neuspějí, používají diktátorské režimy elit perzekuci jako nástroj převýchovy. Je určováno jakým způsobem se rebel může společensky angažovat, aby nebyly šířeny myšlenky, které by mohly rozvrátit stávající režim elit. Rebel může být v rámci perzekuce vězněn. Ve znamení omezování.

Teror-pokud převýchova rebela naprosto selhala, je používaná propaganda jako nástroj teroru. Rebel je propagandou veřejně osočován pro diskreditaci. Proto aby byl členy společnosti odmítán a nemohl tak s nimi diskutovat o právech, které diktátorsky režim elit potírá. Rebel se může stát předmětem napadání členy společnosti. Ve znamení očerňování.

Solidarita-rebel nemusí být ve společnosti přesvědčením osamocen, proto může vždy existovat v rámci společnosti solidarita. Součásti solidarity společnosti může existovat mlčící menšina, která se může postavit za rebela a žádat dodržování nezadatelných práv. Ze solidarity můžou členové společnosti za práva demonstrovat. Ve znamení pochopení.

Revoluce-pokud stávající diktátorský režim elit překročí určitou hranici, která popudí mlčící menšinu společnosti, může se stát menšina revoltující většinou. Aby se mohly existence zasazovat za dodržování svých práv, je potřeby prožít osobní probuzení pro vyvolání revoluce, která přinese změnu systému společnosti. Ve znamení spolupráce.

Reforma-pokud to stávající systém diktátoru společnosti umožňuje, mohou přistoupit rebelové na ratifikaci práv. Rebelům je diktátory nabídnuto vyjednávání o právech systému společnosti. V rámci vyjednávání muže být dosaženo dohody, kdy diktátoři přistoupí na podmínky rebelu, nebo jsou nuceni se vzdát svých postů. Ve znamení podmínění.

Integrita existujícího má v sobě určité nastavení, které se projevuje snahou o respektovaní práv, které vycházejí z její vlastní přirozenosti. Veškerá přirozenost existujícího může být ale výchovou potlačována, tudíž ji není umožněno se ve společnosti přirozeně vyvíjet a respektovat, že existují nějaká nezadatelná práva, na které má z vlastní přirozenosti nárok. Přirozená výchova existujícího umožňuje postupně objevovat určité skutečnosti, které mu umožňují plnohodnotně se zapojit do dění společnosti s tím, že může mít nějaké vlastní přesvědčení s požadavky, které je nutno společensky respektovat tehdy, pokud neporušují zákony společnosti, která ovšem respektuje jeho nezadatelná práva. Sám zákon jasně říká, jaká práva existující má a jak s nimi má z uvážení nakládat. Zákon respektující nezadatelné práva, je potom buď dodržován nebo porušován. Tím je zákon řídicí složkou společnosti a pokud společnosti nevyhovuje s ohledem na nezadatelné práva, musí být umožněno ze zákona ho změnit. V zákoně jsou ale také klauzule, které upravují správu společnosti. Tyto zákony potom nabízejí určité výhody, které ale vyplývají z určitých povinnosti. O tom jaká je společnost, potom vypovídají její zákony a ne to jak se mohou její části chovat. Ve společnosti zákony jsou a jsou buď dodržovány, nebo dodržovány nejsou. Určité zákony ve společnost ale nemusí být dané, potom nemusí být vyžadováno, aby byly dodržovány. Existují ale nepsané zákony společnosti, které by měly být dodržovány, bez ohledu na to, že je zákon sám nestanovuje. Na tomhle principu existují veškeré společnosti, bez ohledu na jakékoli popírání této skutečnosti. Protože existují nějaké elity společnosti, které vytvářejí veškeré její zákony, mohou vznikat diktátorské režimy, které nemusí uznávat nezadatelná práva vycházející z integrity.

Srdečne Vám ďakujem za povzbudivé slová. S priateľom sme sa o tom hneď otvorene porozprávali a "vyložili karty na stôl ". Bolo to úžasné.. No všetko zlé je na niečo dobré a teda aj toto. Vrátila som sa k sebe. Do svojho vnútra. Prevzala zodpovednosť za svoj život a pomaly si v sebe upratujem. Pochopila som,že za vsetko,čo sa nám deje,sme zodpovední len my sami. Svojim myslením,konaním,postojmi...Takže aj táto facka bola pre niečo dobrá ??

Přikláníte se stále jen k tomu, že prognostik má nějakou neviditelnou sílu, kterou vás ovlivnil a že tato síla bude mít vliv na váš život. Což je špatně. Vy jste silná už dost a máte už svůj život pod kontrolou, protože jste odmítla nátlak prognostika na rozchod. Chcete žít život podle svého, ale vy už tak, na rozdíl od mnohých, žijete. Někteří lidé se vlivem prognostika i rozvedli. Bylo tu zmíněné, že dokonce sám prognostik se rozešel se svou přítelkyni po mnoha letech proto, že měl lepší afinitu s jinou ženou, která nakonec studovala Dip. Měl přitom Sor tygra a bez lítosti vše ukončil. Zahodil na základě nějakého testu celý vztah. Tak ale jednají především psychopati, kteří, když se jim to hodí, jdou o dům dál. Jste velmi silná žena, odmítla jste se podvolit, což málokdo dokáže. Nemějte z ničeho strach a žijte si život podle sebe. Doporučuji si popovídat o svých problémech se strachem s partnerem, možná že vaše důvěra vůči němu váš vztah posune, pokud ji dokáže ocenit, což by měl. Jinak nedávejte sílou strachu sílu prognóze prognostika, žijte si život podle sebe třeba že s přešlapy. Oni sami mají spoustu problému a nemyslete si, že jsou prognostici, že se upravili a jsou bez chyb, právě proto jich mají spoustu. Mají život také plný přešlapů a omylů. Mnoho jim v životě nevychází, tak jako jejich prognózy. Žijte život podle sebe a sílu vložte ne do svých obav, ale do nějakého koníčku, který bude vyhovovat vám a vašemu partnerovi. Třeba se ponořte do dobré detektivky a přestaňte myslet na debilního prognostika a jeho pitomou prognózu. Žijte si život po svém, třeba že i spatně. To je jediná rada, co vám muže někdo dát. Nakonec všichni dělají chyby a to také prognostici. Rozdíl je akorát v tom, že prognostici vám lžou a vše překrucují pokud se přijde na to, že se mýlili.

prognostik chcel na silu...sa za to..väčšinou si nedám "kecať "do života, ale toto ma veľmi rozhodilo...

Přestat tam chodit, obrnit...prognostik chcel na silu ukončiť náš vzťah. Že to fungovať nebude a bla bla. Fungujeme na diaľku a máme uz aj nejaký vek...Samozrejme,že sme to odmietli. Priateľovi navrhol pauzu a mne rovno rozchod..od vtedy sa cítim veľmi zle..povedala som si,že ak to má skončiť, nech to teda skončí na zaklade našich rozhodnutí a nie silou nejakého prognostika..a teraz sa bojím,či má nejako bobo nenaprogramoval,lebo už mám strach aj byť v tom vzťahu,či to niekomu neuškodí...viem,že je to blbe..ale takto to cítim. Preto sem píšem, či tu nie je niekto,kto pozná prognostiku bližšie a vedel by mi z toho hladiska ozrejmiť,či to,čo videl prognostik sa dá istým spôsobom "zmeniť "...osobne si myslím,že keď človek na sebe pracuje, odstraňuje staré vzorce správania,myslenia,zmenia sa aj vzťahy a celkovo život človeka..možno som sa nechala príliš ovplyvniť aj pod vplyvom strachov...a teraz sa bojím ešte viac..

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Přestat tam chodit, obrnit...Teda z tej sily... možno to preháňam...

Veď to už robím. Písala...Přestat tam chodit, obrnit se a používat svou vůli. To co chcete Vy ne DIP. Hrabou se v podvědomí a některé slabší jedince tak ovládají.

dobrého psychologa...že to je najlepšie riešenie. Nehovorím, že mi to nepomohlo. Ale zrejme prišiel čas, kedy už mám ísť sama. Už nepotrebujem aby mi niekto hovoril,čo mám robiť..No vtedy som bola v takom rozpoložení,že som prijala akúkoľvek pomoc. Strachy sa ešte nestratili, ale už viem hľadať príčinu a pracovať s nimi..no aj ten psychológ je len taká barlička a človek si v konečnom dôsledku musí pomôcť iba sám....ale ďakujem vám za reakciu ??