flirtování a vztahy přes internet

A jaky z toho mas pocit ? Lepe receno opravdu mas pocit ze vzdalenost nakonec hraje velkou roli ?

Ahoj tady Markéta, ano ta Markéta, která tuto diskusi přede dvěma roky začala. A jak dopadlo moje psaní s "přítelem"... strašně jsem se zamilovala, po pár měsících jsme se setkali, bylo to nádherné, jenže nás dělili mnoho kilometrů a také asi jiné žebříčky hodnot, velice jsem ho milovala... on se na dlouhou dobu odmlčel, moc jsem trpěla, nyní se opět ozval a chtěl pokračovat, ale já již nechci otevírat staré rány...je to pro mě zkušenost. Paradoxně mi pomohl pochopit, že život je opravdu někdy nádherný, jindy zase krutý... ale nezoufám si... žiju, nabídla jsem mu kamarádství... uvidíme, zda ho přijme. Již jsem nohama pevně na zemi a tuhle zkušenost mi nikdo nevezme...'

Nepochybuj !!! A to myslim vazne. Hodne stesti v lasce :-)

Ahojky já jsem tedy Bára!No nevím,jak začít,ale strašně ráda bych se seznámila s nějakým fajn klukem,zpočátku bychom si mohli psát a později třeba něco víc.....Je mi 21 a studuji v Brně.Jinak jsem ze severní Moravy-z Kravař ve Slezsku,blízko Opavy.....Ozve se někdo???'

Radko a v cem bylo to prvni zklamani pro nej ? Vy jste se nepoznali nejdrive skrze fotky ?

Já jsem chatovat začala asi před dvěma lety, a mám zkušenosti tak půl napůl. První kluk-to bylo šíleně vzrušující, prosmskovali jsme majlant, neudělala jsem kvůli němu státnice, po půl roce jsme se sešli- a katastrofa. Já bych ho brala všema deseti, moc mi na tom záleželo, ale z jeho strany to bylo asi zklamání, fakt trapas. Opravdu jsem potom byla depresivní, bez kapky sebevědomí, zhubla jsem deset kilo..až po nějaké době jsem se na chat odvážila podívat znovu. A úplně bez emocí jsem si s někým začala psát, bez toho napětí jsme se sešli- a vidíte, jsme spolu přes rok a moc se milujem:)..tak nevím, ale za pokus to určitě stojí..'

Před lety jsem si inzerát dal a naše první setkání bylo asi po půl roce. Vzali jsme se za další dva roky. Současně chci ale říct, že jsem většinu odpovědí vyřadil, někoho hned , někoho později.Vytvořit trvalý vztah přes internet je prostě jenom příležitost, jako inzerát.A zdá se mi dobrá jako každá jiná.'

Muze existovat vztah po netu dlouhodobe ? Jak dlouho by jste vydrzeli cekat na prvni setkani?

Asi toto tema umrelo a neni aktualni :-)

Ahoj, pročítám si toto téma a najednou jsem zjistil, že vše ustalo. Zajímalo by mne jak dopadl příběh Markéty s Pritelem. Co teď dělá Denisa. Jak pokračují Vaše životy. Pokud sem občas ještě nahlídnete dali by jste o sobě ještě vědět ? Díky'

V tom,ze ve vztazich pres internet nikdy nemaji byt city,s tebou absolutne nemuzu souhlasit. Se svym soucasnym pritelem jsem se seznamila na chatu,jsme spolu uz rok a s nikym jsem si nerozumela lip. Dlouho jsme se poznavali a je to jeden z mala lidi, o kterem muzu rict, ze ho opravdu znam a miluji. Je ma spriznena duse a jsem s nim nesmirne stastna. V tolika ohledech jsme stejni a ja verim, ze to byl osud. Je to individualni, ale ja mam s laskou pres internet zkusenost dobrou.

Mila Lindo,myslim, ze ti nekdo nemuze pomoci, musis to udelat sama, ...pises , ze tve manzelstvi je stastne, dvacet let, pani to je doba, to se ti dva uz asi opravdu museli ledascim prokousat. ...polozim ti jen otazky na ktere nemusi odpovidat me, ale sama sobe.. Co ocekavas od toho, ze se setkate? Chcete si jen pratelsky popovidat? To muzete preci udelat i tehdy, kdyz jsou oba vasi zivotni partneri u toho. Pozvi ho z celou rodinou na vikendovou navstevu, seznamte se vsichni, mozna, ze pak budete dobra parta....a nebo to uz by nebylo tak zajimave pro nej ci pro tebe...??? Pokud jsou tve myslenky ciste, nemuseji byt jeho, pokud nejsou ani tve myslenky ciste, predstav si, ze neco takovaho by udelal s jinou zenou za tvymi zady tvuj muz....jak by to bylo prijemne?Mozna jsi si toho muze nejak vysnila a budes sklamana,...chces byt sklamana? Treba je pro tebe lepsi napinavejsi, ozivujici a radostnejsi mit nekoho s kym si jen pises..ci volas. Zni to tak, ze tomu cloveku veris kazde slovo,...ale na druhou stranu ho ani neznas.....uz jen to je jiste riziko, se kterym podstupujes , ze se neco ve vasem haronickem manzelskem vztahu pokazi.....Stoji ti to za to?Hmm ja vim , ta zvedavost, to vnitrni napeti, ta touha po dobrodruzstvi, po tom ho alespon jednou videt...mozna i vic........Je to vsechno silnejsi nez ty? Couvas, odstupujes od schuzky,...proc ? Sama se u toho necitis dobre, sama vis, ze to neni fair,...tak bus fair k tvemu manzelovi, rekni mu, ze jdes na schuzku s muzem se kterym si pises, rekni mu ze muze jit s tebou, kdyz bude chtit...on je preci jak ty rikas tvuj zivotni partner,...nebo to uz tak necitis?A kdyz se na prvni pohled zamilujes, kdyz vase oci vzajemne zajiskri, ...myslis tak daleko kolik bolesti by to mohlo prinest...kdyz oba vase vztahy funguji. A kdyz to neprinese bolest ostatnim, to by znamenalo...ze se budes sama trapit...chces to?Vis, nekdy je hezci takovy vztah ponecht tak, jak je, a nebo z nej udelat otevrene pratelstvi , do ktereho mohou videt oba zivotni partneri,...proc ne, kdyz je to jen pratelstvi. Kdyby jsi poznala jeho zenu, treba by jsi si rekla, je je to je ale sympaticka zenska...proc bych ji mela delat bolest,...treba kdyby on poznal tveho muze, nasel by v nem kamarada. Neco na tom bude, jesltize si tak vzajemne super rozumite , rozumeli by jste si treba i vsichni dohromady...rika se vrana k vrane seda. Kdyby to byla ma situace, asi bych jednala fai ke svemu zivotnimu partnerovy, pokud bych si byla jista, ze on je fair ke me...pak si to totiz zaslouzi.Asi touzis po necem, jak se citit byt milovana, znovu zazit ten hrejivy pocit nove lasky,....sama ale vis je to pomijive....vetsinou.Poloz si spoustu otazek, napis si na papir plus, ktera ti schuzka prinese a minusy, ktere take k tomu patri...a jestli bude tech minusu vic,...tak jiste vis jak se zachovat.....Drzim palce, aby tve rozhodnuti bylo spravne.

Rozhodla som sa podeliť s Vami o svoje tajomstvo.Som vydatá, žijem v pomerne harmonickom manželstve s celkom príjemným, ale dosť precitlivelým a občas aj panovačným mužom, ktorý je mojou životnou láskou a ktorý je aj otcom naších detí. Svojho muža milujem viac, ako tomu bolo v prvých rokoch nášho manželstva, možno aj preto, že dôverne poznám každé jeho gesto, mimiku, každú jeho reakciu. Sme manželmi už vyše dvadsať rokov a prežili sme spolu už naozaj ve?a pekných, aj tých menej pekných chví?, ktoré sa vyskytnú v každom fungujúcom vzťahu.Zhruba pred štyrmi rokmi sa mi prihodilo niečo, čo dosť ovplyvnilo a dodnes vplýva na môj život. Spoznala som iného muža - nie však naživo. Pracujem s PC a jedného dňa ma oslovil cez internet. Celé tie roky sme v pravidelnom písomnom, aj telefonickom kontakte. Aj tento muž má manželku a svoju rodinu. Spoznali sme sa v čase, keď jeho manželstvo prechádzalo krízou a obaja uvažovali nad rozchodom. Keď kríza pominula, tento muž sa vyjadril, že je mi povďačný, vraj som mu v čase krízy ve?mi pomohla. Naše písomné kontakty sa ani potom neprerušili, práve naopak, postupne sme sa prostredníctvom nich ešte viac zblížili a postupne aj viac spoznávali. Dnes sú z nás, myslím si, ve?mi dobrí dôverní priatelia, aj napriek tomu, že sme sa nikdy osobne nestretli.O osobné stretnutie však môj priate? nikdy nestratil záujem. Celé roky o stretnutie stojí, ja som však o osobné stretnutie nikdy neprejavovala vážny záujem. Až niekedy koncom minulého roku som zrazu pocítila túžbu osobne sa s ním stretnúť a povedala som mu to. Keďže nežije v našom štáte, musel sa na cestu pripraviť. Pred nieko?kými týždňami pricestoval, je nablízku, ale ja som zrazu stratila odvahu. Bojím sa stretnutia a zatia? ho stále odkladám. Neviem čo mám robiť. Poradíte mi? Ďakujem, Linda. '

Paradoxně měl dotyčný pravdu: nemohla jsi mu fakt dát lepší dárek, protože tím nejlepším je otevřenost, důvěra, nebála ses přiznat chybu... on to nepochopil, nedošlo mu, že důležitější než Tvůj zatajený vozík je to, že jsi našla odvahu být svá. Udělala jsi první krok, nezastavuj se.PS: Praha? Proč ne? Budeš-li mít někdy v budoucnu možnost, zkus to. Vrátit se domů můžeš kdykoliv.'

Dekuju za napsani, Priteli.Taky vim, ze sanci vyhrat ma jenom ten, kdo predem vsechno nevzda. Moudre vety...Ten mail jsem nakonec prece jen napsala a poslala. Tyden pred Vanoci. Odpoved: "Lepsi darek k Vanocum jsem od tebe fakt nemoh dostat!". Na dalsi mail uz neodpovedel. Zase jedna kapitola uzavrena.O Vanocich jsem nahodou nasla na Internetu forum milovniku fantasy a her s tim souvisejicich, sermiru,... Mezi prispevky se objevilo nekolik od kluka-vozickare, ktery take sermuje (pry je to tezsi v tom, ze jednou rokou musi zvladat vozik a druhou mec, ale pry uz "dost lidi posekal" - pochopitelne jsou ty souboje jen hra). Ostatni ucastnici diskuze z nej byli dost mimo, ale on byl v pohode a zadne kousave poznamky ho nevytocily. Takze jo, silni se nevzdavaji. Jeho elan fakt obdivuju. Jenze - klasika, je z Prahy a tam je hodne veci jinak nez na malomeste, kde si vsichni vidi do talire, vladnou predsudky a moznosti je minimum. Treba jednou take chytim nejakou sanci...

"Tak bych si to prala, ale... vim, ze ja uz na normalni skutecny stastny zivot narok ztratila"Nebudu Tě litovat, Deniso, to Ty nepotřebuješ, jen Tvou větu poopravím: "vim, ze ja si normalni skutecny stastny zivot musim vybojovat mnohem vic nez ostatni."A jsem přesvědčen, že tomu rozumíš. Je úplně normální být na dně, když je člověk v takové situaci jako Ty. Ale je taky úplně normální zvednout hlavu a začít žít. Vždycky je důvod, proč. Ty to víš, jen se bojíš, že to nezvládneš. Bude to těžké, moc těžké, ale až to zvládneš, a ohlédneš se zpět, budeš mít úplně jiné pocity než teď. A určitě za Tebou bude stát muž, který si Tě vybere právě pro to, co dokážeš. Držím Ti palce.'

Ahoj Marketo!Dekuju Ti za odpoved. Vlastne jsem cekala, ze mi nekdo neco takoveho napise, vim, ze nemam pravo nekomu lhat a "vodit ho za nos". Jestli mi odpusti? Ja vim, ze on je nesmirne citlivy kluk a ze me duvody dokaze pochopit, ale... tak jako tak to znamena konec. Od precteni Tveho prispevku mu pisu mail. Snad uz tisickrat a vzdycky ho smazu. Jsem zbabelec a nedokazu to. Asi mi nakonec nezbyde nez ten zbabely unik "prestat virtualne existovat", uz se mu neozvat a nebyt. Nebo spis: byt tim, cim jsem doopravdy, ale nepriznat, ze jsem si driv hrala na nekoho jineho. Ja vim, ze to take neni fer. A ze jsem mlada a mam zivot pred sebou? Jaky zivot? Take uz jsem videla dost poradu o handicapovanych, cetla prirucky o nasich "svetlych zitrcich", ale... vzdycky je to spis prezivani nez zivot a jen ti nejsilnejsi a nejmilovanejsi svym okolim jsou schopni prijmout svou situaci tak, jak je. Ja jsem v tomhle hodne slaba, bohuzel. Ale aspon zacnu zkouset nelhat a nehrat si na to, co nejsem. Jeste jednou dik!

Milá Denisko,docela mě Tvůj příběh rozesmutnil, chápu Tě, jsi mladá, chtěla jsi prožívat to co ostatní Tvého věku, ale tady se asi dá udělat jen jedno. Řekni mu pravdu.. nelži mu. Asi ho to šokuje, ale uvažuj.. můžeš si donekonečna vymýšlet lži, že jsi odjela? Pokud ho miluješ, nevystavuj ho nejistotě a řekni mu vše popravdě. Pokud Tě opravdu miluje, třeba Ti odpustí... vím máš strach, že bude konec, ale donekonečna ho přece nemůžeš "vodit za nos".. musí Tě to "ubíjet"... vždy je lepší vědět i třeba krutou pravdu, než sladké lži. Moc Ti držím palce a přeju štěstíčko. Jsi mladá všechno máš ještě před sebou, i když máš hendicap..takových lidí je víc..jen mu řekni pravdu... uvidíš že i Tobě se uleví.. držím palce.. Markéta'

Ahoj vsem! Dnes jsem se dostala k vasemu foru a cele jej precetla. I ja mam zkusenost s laskou pres internet a moc to boli, protoze nevim, jak dal. Muj pribeh je v necem podobny tomu Marketinu, ale v necem jiny. Nic na svete neni stejne. Bylo mi 16 a vsechny me kamaradky uz mely kluky, jenom ja nic - prestoze me vsichni rikali, jaka jsem skvela kamoska. Pak zacali typicke priznaky cukrovky a z nemocnice jsem se vratila s inzulinem. V tu ranu bylo vsem, co to vedeli, zatezko me i pozdravit, natoz se se mnou bavit, nekam jit,... A ja tolik chtela zit jako ostatni. Zmenila jsem skolu a v novem prostredi tajila svou nemoc, jak se dalo a snazila se ostatnim aspon stacit, rezim a ostatni nezbytnosti sly do haje. Pak prazdniny, muj "tvrdacky" pristup a... skoncila jsem na voziku. Po roce jsem si zacala gympl dodelavat dalkove, za rok snad odmaturuju. Jsem vezen sveho pokoje a jedine spojeni se svetem je Internet, ktery mame doma asi rok. Zadne "realne" pratele nemam. Na Internetu si ale clovek muze vyvyslet novy zivot, udelat si lepsi "ja", a tak jsem tam sla jako zdrava optimisticka holka plna energie. Hned prvni vecer jsem se seznamila s klukem meho veku - byl v dost velke depresi, protoze se mu zboril uz druhy vztah jeste drive, nez zacal, a ja mu zacala "pomahat" slovicky pres monitor. Pak mu vypravela o sobe smysleny pribeh a cetla povidani o jeho zajmech, snech a planech, pro dnesni dobu tolik netypickych. "Setkani" se stala pravidelnymi a najednou to prerostlo v oboustranou lasku, zacali jsme byt zavisli jeden na druhem, jenze - on mi patrne psal pravdu, zatimco ja jen lhala. Zacal me zadat o setkani, ale ja vedela, ze by to byl konec, kdyby zjistil, ze si pise s vozickarkou. Tak jsem si vymyslela, ze jedu jako au-pair a omezila frekvenci nasich virtualnich setkani. Porad na me naleha, kdy se setkame, ze me miluje a chce byt se mnou, ze on take nevypada na playboye, tak at nemam strach, ale... copak muzu? Nevim, co dal. Takhle mam konecne krasny sen, nekoho, kdo mi jako jediny pise tolik krasneho, s kym si tak bajecne rozumim, kdo toho tolik vi... Nechci, abych o tohle jedine, co me drzi nad vodou prisla, a zaroven si pripadam odporna, ze nekomu, koho mam tak rada (prestoze ani nevim, jak vypada) a kdo je tak hodny na me, jen lzu a zasypavam ho falesnou nadeji, ze si spolu jednou zalozime nase nadherne stastne pohadkove kralovstvi. Tak bych si to prala, ale... vim, ze ja uz na normalni skutecny stastny zivot narok ztratila. Prosim, napiste mi svuj nazor. Vim, ze muj "prispevek" prichazi hodne pozde po vsech predchozich, ale snad sem jeste nekdo zavita...

Simčo, bravo toto má úroveň.R.'