flirtování a vztahy přes internet

Bolí Tě to, protože Tě využili. Chlapi rádi takto flirtují a doma ženu buzerují.Vztah přes internet není žáden pevný vztah, ale pouze zábava'

Je to příjemné spetření, pokud neví o tom jeho manželka, přítelkyně. A nebo dokonce jeho děti, sledují u jeho přezdívky na mejlu střídání partnerek.Když tam dá svoji fotku a lidé ho znají, ..........co říci dále'

můj přítel je z města Lemgo :-))) je cizinec ... proto jsem ho nenásledovala .... odvezla bych tehdy 9-letou dcerku od celé rodiny ... jejího táty, tehdy již ex-manžela ..........'

Pro ženu,která by to chtěla zkusit,napíšu kontakt.'

Karmická přitažlivost - To mi připomíná mýho přítele. Odkud je prosím ten tvůj. Jenom doufám že to není jeden a ten samý.
Stačí naznačit kraj. Díky'

měla jsem minulý týden hodinovou návštěvu - ON - náklonnost tam stále je, i jiskření...
jsme spolu ale velice uvolnění, po rozchodu jsme se dali opět dohromady, ale jako přátelé ... myslím, že chci alespoň to ... je tam opravdu velká vazba - mluvili jsme spolu o karmické přitažlivosti --- oba se na tom shodneme, jinak to není možné ...je nádherné vědět, že existuje někdo, kdo na tebe myslí a komu dělá upřímnou radost, že tě jednou za čas vidí (častěji to nejde) ...'

My to máme k sobě blíž a možná přesto dál.
Jeho žena má rakovinu a on sám je po těžkým úrazu. Setkání je v nedohlednu. Ale myslím že i já jsem mu pomohla ve chvíli kdy byl psychicky na dně. On takhle mě pomohl mockrát. Je to moje sluníčko vzdálený. Jsem moc ráda že můžu prožívat to co prožívám s ním.
Pomohl mi i jinak, ale to by bylo do jiný diskuse.'

Ahoj Zdenko,
pro povzbuzení ... já v takovém vztahu intenzivně "žila" od roku 1998 do roku 2005, tedy 5 let. On zadaný, já též. Jenže jsem věděla, že je mezi námi obrovské pouto a důvěra. Pak jsme chtěli víc, sblížili jsme se i fyzicky, prožili jeho rakovinu, moje problémy, společnou bouračku. Vše bez jediného slova námitky prošli a vyřešili. Říkali jsme si takové věci do očí jako "vím, že zde pro mne někdo je". Že někdo existuje. Touha tím byla ještě intenzivnější, ale nechtěli jsme bortit svoje závazky. Navíc je mezi námi 800 km. Každý máme svoji práci, rodinu. Stáli jsme před rozhodnutím, jestli vše zbortit nebo ne. Neustála jsem to. Chtěla jsme spálit mosty, on ne. V červenci 2006 jsem se "rozešla", krátce na to jsem se zhroutila - najednou mi v té šedi kolem chyběla a chybí jeho energie ... chtěla jsem si najít někoho jiného jako náplast, ale mám pocit, že to co jsme prožili bylo tak jedinečné, že si nikoho nedokážu v současné době "pustit k tělu/do duše".'

Budou to pomalu 3 roky co si mě našel na internetu muž který ač ženatý hledal přátelství ženy. Ze začátku jsem to nebrala vážně a jen jsem odpovídala na to co psal. Po půl roce se rozvinulo nádherný přátelství a začala i láska nás dvou. Dala jsem mu číslo na mobil. To považoval za obrovský pocit důvěry z mojí strany. Ano, nikdy by jinak číslo nedostal.
Začalo to být moc krásný.
Nemyslel na sebe ani dost málo. Jenom chtěl aby bylo dobře mě. Já na to ve svým pořád trvajícím manželství, nejsem zvyklá. Psal mi o své ženě a já jemu o svém muži.
Pak najednou dostal strach. Měl strach o svoje manželství a taky měl strach abych se mu neztratila já. Měl najednou ventil kde mohl říct to co doma nešlo.
Jenže já respektuju jeho i svoje manželství. On miluje svoji ženu. To se pozná. Vážím si ho proto. Mluví o ní tak hezky. Opravdu. Nesnáším muže typu "moje žena mi nerozumí".
Prožili jsme spolu hodně. Nemoc v jeho i mojí rodině. Tam to trvá dosud. Byly chvíle kdy bych já bez něho některý situace v životě hůř ustála a je to i naopak. Budeme spolu slavit už třetí vánoce.
Hodně se prozváníme, někdy si povídáme a píšeme.
Neviděli jsme se a asi ani neuvidíme. Přesto se milujeme a prožili jsme spolu všechno co milenci prožít můžou. Bez jedinýho skutečnýho dotyku.
Doufám, že nám to vydrží ještě hodně, hodně dlouho.'

Kdo se zamiluje do písmenek, je vlastně zamilován do vlastní představy. Jinými slovy je to blázen'

Chtěl bych vidět velkou píču.'

jses veLKA PICA.

Nazdar.Jste vsichni padli na hlavu.Co si myslite ze se asi stane,kdyz vam nejaka myslenka vleze na mozek? To si jako myslite,ze kdyz je to pres chat,tak jako je to jine nez doopravdy? no to je jedna iluze jako druha.Poradny chlap jsem uz jenom ja a je mi lito ze zbydu sotva pro jednu dve z vas,ostatni teda maji smulu,cha cha.Jenomze to by jste musely damy prekonat ty svoje iluze a napsat mi, a to prave bude tak sotva jedna dve,co?

Přeji Ti hezký den, četl jsem tvé řádky a myslím že ti rozumím...dneska jsem se díval na DVD na jeden film, který o tom také pojednává...co bys chtěla v životě prožívat?..augustín'

Ahojky Taky bych ráda přispěla ktomuto tématu taky si občas začetuju a také se mi nedávno stalo že jsem si popovídala s člověkem kterej měl podobnej problém i když o něco dříve než já ve vztahu ze kterého odešel a já si tím že si otom mohu popovídat dost ulevila je pravda ža si nedělám žádnéidee o něm ani olásce ale je pravda že stát se to zamilovat se pres net asi dá a jesdtli se clověk nezamiluje aspon si příjemně popovídá což vrealu kolikrát vůbec nejde a ani není ským:-)'

Ahoj, tady jedna vyléčená závislačka na internetu:) Neseznámili jsme se přímo v síti, ale v reálu, ale email nám zůstal jako jediná forma komunikace, protože jsme bydleli dost daleko od sebe. Asi dobře znáte to napětí, jestli bude ve schránce dopis:) V té době se ještě dalo přeposílat z mailu na mobil, že člověku došla zpráva, takže to byla zároveň i závislost na mobilu. Několikrát jsme se setkali, jenže problém byl v tom, že já jsem se víc zamilovala do něj, než on do mně (i když se se mnou seznámil on, ne já s ním). Po roce jsem to ukončila, protože už jsem to nemohla vydržet. žila jsem jen z jeho mailů, ale stál jen o přátelství, i když jsme ani jeden neměli žádného partnera. No dostávala jsem se z toho ještě dlouho, ty maily (tj. jeho osobnost, kterou jsem znala i z reálu) mi tak hrozně chyběly, ale v jednom se mi hrozně ulevilo - už nejsem závislá na mobilu a na mailu. Netřesu se každý den, jestli už mi přišla zpráva, a víkendy si užívám, protože dřív pro mne neměly cenu, jelikož mi žádné zprávy nechodily. možná přestanou i sny, které se mi ještě teď zdají. Nemám ale už chuť jakkoliv se realizovat co se týká partnerských vztahů na internetu, i když nikoho nemám a chtěla bych najít přítele, mám strašný odpor k seznamkovým stránkám a raději bych se seznámila někde normálně a vůbec bych nejraději internet ze svého budoucího vztahu úplně vyloučila.'

proboha děvče zlatý ihned to s tím internetem skoncuj..vím o čem mluvím....važ si manžela a hledej na něm jen to dobré :o)'

svatá pravda... on-line:+'

Jediná rada jako při kterékoliv závislosti je " už více to nebudu otevírat a už si nebudu s nikým psát".Potom mám zbytečné myšlenky,které mne odvádí od skutečného reálného života. A nebo to dotáhnu do konce,kdy si několikráte třeba i "zašukám",abych vystřízlivěl a poznal,že není všechno zlatem co se třpytí.Ale to nejdříve se musíš několikráte spálit,aby jsi tomu věřila,že ta kamna jsou horká.Proto rada zkušeného je stejně většinou zbytečná.Zkušenosti se nepředávájí,ale získávají.'

Ahoj, mám problém. Když si na něco zvyknu, pak těžko odvykám, ale to asi nejsem sama. Nedávno jsem zabrousila na chat a poznala v jednom z chatujících svého starého kamaráda. Neviděli jsme se už několik let. Nic mezi námi nikdy nebylo, jen jsme se potkávali v partě kamarádů. Chatovali jsme, psali maily, volali... Stala se s toho moje droga. Ale jsem vdaná, mám super chlapa, rozumíme si, nic mně nechybí. Večer sedím natěšená u PC a čekám, až tam ON bude. Manžel hodně pracuje, ale na mě si čas udělá vždycky, zatímco já takhle blbnu... Zajímá mě názor, díky.'