flirtování a vztahy přes internet

Stando, proč teď už do toho nepleteš lásku?'

Ahoj Merkéto,Tvůj příběh je mi velice blízký,já jsem něco podobného prožil také.Jsem ženatý,mam 2 děti(16 a 18),ale v manželství mi stále něco chybí.Našli jsme se s dotyčnou osobou také na chatu,později si majlovali a nakonec se setkali.Vše bylo moc krásné a já se vrátil psichycky aspoň o 20 let naspět,když mi bylo 17 let.Najednou jsem se měl naco těšit a to je moc důležité.Trvalo to celkem asi 3 měsíce a rád na vše vzpomínám.Nyní už stojím opět nohama pevně nazemi.Současně si už asi rok píšu se slečnou ze Slovenska,ale už dotoho nepletu lásku a píšem si jen tak o životě.Je to také moc zajímavé.Povídáme si o různých situacích a tak podobně.Radím Ti totéž.Myslím si že když milostný vztah,tak se vším co k tomu patří,jinak to nemá cenu a je to k zbláznění.Měj se hezky a držím Ti palce. Pápá S.'

Myslím si, že zamilovat se do někoho, koho znám jenom z chatu nebo emailů ve skutečnosti nelze. Může přeskočit jiskra, to určitě, ale pravá láska může vzniknout až poté, co se ti lidé skutečně poznají, něco spolu prožijí, stráví spolu čas skutečně a ne jenom virtuálně, kdy každý sedí u svého počítače a nemusí nic řešit, v podstatě jenom zabíjí volný čas. Ale když je člověk bez závazků a chce se seznámit, je Internet skvělou příležitostí, jak poznat někoho, koho bychom jinak nepotkali ani náhodou.'

Jinak zdravej???? Tak se mi zda, ze mas misto mozku velky .....

flirtovani pres internet uz nekolikrat skoncilo vzajemnym setkanim a naslednym sexem - bylo to fajn, ale zatim jsem pres chat nenasel takovou, co bych chtel mit s ni sex i nadale - hezke a rajcovni holky jsou se daji najit hlavne v realnem zivote. nemeni to ale nic na tom, ze sex z internetu je bezva a budu dal chatovat a setkavat se za ucelem sexu.

Ahoj Marketko, zaujal mne Tvuj dotaz tykajicic se tzv. "LASKY PRES iNET". Ale musim zde uvest na pravou miru, to co je ci neni z jakehokoliv ohledu, pravda. Je pravdou, ze slova typu "MILUJI TE"...ci jine na city pusobici v takoveto mire, bych vynechal. Jsem castym ucastnikem iNET(u).Jiz nekolik let a pravidlene navstevuji xchat-Pardubice, odkud take pochazim. Nyni vsak zpet k onem "milostnym" setkanim. Pokud nekdo, at uz je to zena ci muz, pusobi na Tve city...pusobi dojmem lidskosti a miru-milovnosti je prijemne se dotycne(mu) odevzdat. Ale jsou i taci (tedy muzi), kteri -!!a to mluvim i za sebe !!- maji takovyto zpusob chovani jiz vrozeny. I po schuzce, kterou neodmitnou se chovaji stejne. Maji mily pritup a neni to dano tim, ze neznaji dotycnou osobu a tudiz chteji udelat dojem. Zkus se soustredit take na to, jake maji jednani s lidmi, se kterymi se setkavaji. Ano, je tomu tak. Je vsak tezke dotycneho poznat. Zalezi vzdy spise na stesti. Nemej tedy obavy z iNET lasky, pokud se s dotycnym nehodlas setkat. A jeslitze jiz o tom uvazujes, pozorne sleduj, jak se chova k jinym lidem napriklad na chatu, ci podobne.Vsimej si pozorne jeho reakci a jendotlive podnety. s pozdravem REND

Ahoj Markéto !Já jsem měla přesně stejný problém jako Ty. Na chatu jsem se seznámila s mužem. Začali jsme si dopisovat a ačkoliv jsem ho hned zpočátku upozornila, že nemám zájem o setkání a on to uznal naše dopisování v pohodě pokračovalo. Byl to zdá se zkušený muž, který na mě zaútočil něžnými slovíčky a romatikou. Protože jsem již skoro 20 let vdaná tak naše manželství sklouzlo do stereotypu a mě vše připadalo velice romatické. Musím přiznat, že mě naše dopisování velice tělesně vzrušovalo a pomalu jsem začala přemýšlet o našem setkání. Co by to se mnou udělalo, když mě vzrušují pouze jeho dopisy. Těšila jsem se jako zamilovaná 15ka na otevření mé schránky až dostanu od něj dopis. Snažila jsem se mu na rovinu napsat, že se opravdu s ním nemohu setkat, ale přesto z mých dopisů asi cítil, že jeho naléhání nezústává bez odezvy. A najednou přestal psát. Asi si našel lepší protějšek. Přiznám se, že jsem byla zklamaná, ale pak jsem se musela vrátit zpět do reality. Jak jinak když máš doma normálního manžela a děti.A nakonec jsem teď ráda, že to skončil sám, protože nevím jak dlouho bych odolávala. Takže Ti přeji hodně štěstí a rozumnou hlavu, když tělo neposlouchá !'

Ahoj Markétko, nevím, jestli jsem ten pravý co by ti mohl pomoci (když vidím ten zástup rádců), jestli však chceš, ozvi se saxmai"atlas.cz'

Sešla se tu spousta příspěvků k mému příběhu... K tomu mohu říct, že přítel opravdu nebyl v manželství šťastný. Týkalo se to hlavně blízkosti, která mu v manželství chyběla, a to jak blízkost psychická, tak blízkost fyzická... Se mnou tohle poznal, dodnes mi tvrdí, že jsem pro něj ta nejlepší žena, kterou potkal. Nechávali jsme si dělat rozbor horoskopů, vyšlo nám, že v době, kdy jsme se na chatu seznámili, byly nám hvězdy příznivě nakloněny - oba jsme měli v horoskopu velkou změnu, přičemž přítel tam měl zejména to, že musí vyřešit problém v manželství...což se přesně stalo. V tu chvíli, když jsem se to dozvěděla, naprosto mě to fascinovalo... Naše setkání tedy v žádném případě nebylo náhodné. A navíc, podle horoskopu jsem pro něj ta nejlepší žena, kterou mohl potkat... A k tomu, jestli na chatu hledá zase nové dobrodružství? No, vzhledem k tomu, že si říkáme opravdu všechno, vím, že nehledá. Nesvědčí proto ani tajné zprávy sms, které by mohl dostávat, nesvědčí pro to ani pozdní příchody z práce, že by visel na chatu... Nikdy před tím, než mě potkal, flirty nevyhledával. Myslím, že nezáleží prostřednictvím jakého média hledáte nové vztahy, spíš záleží na tom, jak moc hluboko je v člověku zakódované dobrodružství a touha po novém... Navic jsme už kolikrát mluvili o tom, že člověk by neměl hledat stále toho pravého, ale pravým se snažit být pro ty ostatní. On a díky tomu i já, jsme pochopili, že ve změně partnera to nespočívá. Změníte partnera, ale způsob života zůstane stejný. Rozumíte, co tím chci říct? Ale kdybychom neprožili všechno to, co máme za sebou, nikdy bychom tohle nevěděli. A to nás právě myslím drží při sobě... Ale i kdyby začal znovu hledat a třeba i našel, nezbývá, než se s tím smířit. Copak bych mu to mohla zakázat? Hlídat ho? Smířit se s tím a přát mu to... tak zní můj zákon pro mě samotnou. Každý prostě hledáme své štěstí... A ještě něco. Přítel se samozřejmě pro opuštění rodiny nerozhodl po dvou měsících. Od první chvíle, co jsme se poznali na chatu, oba jsme cítili, že si vyjímečně rozumíme. Přítel měl obrovské dilema, co udělat. Manželka mu dala ultimatum - buď ona a rodina nebo já. Nedokázal mě opustit úplně, a tak se rozhodl, že bude se mnou, ale zároveň bude všemožně pomáhat své ženě... A to dodržuje poctivě dodnes, i když jeho žena v zápětí navázala vztah s mužem, který je zřejmě vážný. I přesto jí, vlastně jim, pomáhá...Pište své názory, moc se na ně těším. :-)'

Vztahům přes Internet i přes Simonin příběh moc nevěřím. Člověk rád "anonymě" vyjádří své pocity a slova které by sám do očí neřekl a která mu i chybí. Mám podobnou zkušenost přes SMS, pak jsme se setkali a kde byly všechna ta hezká slovíčka? Je to virtuální svět a věřím, že člověk aby byl opravdu šťastný to potřebuje naživo. Pokud mu to chybí je to minimálně důvod k zamyšlení nebo ke změně. Markéto jestli můžu poradit, v tvé situaci (zvlášť pokud se nechce ani sejít) bych se snažil najít partnera jiným způsobem. Vůbec ho vlastně neznáš, ve skutečnosti bude jiný než vypadají jeho řádky, vyvaruješ se zklamání. Věř, že svého pravého určitě ještě najdeš.'

Simoně: Pak asi Tvůj přítel neměl dobré manželství, nechce se mi věřit, že po dvou měsích rozhovorů s Tebou opustil rodinu a děti. Nechci v žádném případě moralizovat, ale zdá se mi to trochu podivné. Jsi si jistá, že nepokračuje v dobrodružstvích na internetu? Ale možná jsi pro něj ta pravá, to je jistě možné. Obětoval děti pro nový vztah, neptáš se někdy, jestli se to nezopakuje? Ale přeji Ti hodně štěstí a lásky. Ahoj.'

Podle mě je to přesně o tom, že někomu něco chybí... někomu slova, jinému pozornost..atd. I já občas skončím na chatu, ale ještě jsem si nevšiml, že by mi to přineslo nějaké dobré prožitky, možná jsem nenarazil na ty správné lidi, čert ví...:-)) Myslím si ale, že normální je letět z práce domu, a prožívat s partnerem reálný život! Chatováním se člověk jenom něčemu vyhýbá, vytváří si ve své fantazii svět, ve kterém stejně nikdy šťastný být nemůže. A ke kamarádství mezi mužem a ženou : je to nesmysl! Muž a žena nikdy nemohou být jen "kamarádi" vždycky se tam dostanou city a sex buď z jedné nebo z druhé strany.'

S přítelem, se kterým teď žiji, jsem se seznámila zrovna takhle... náhodné(?) setkání na chatu, pak maily, chatování v každé volné chvíli. Po dvou měsících setkání... tajné schůzky. On měl rodinu, já přítele... Oba jsme opustili všechno a všechny, abychom mohli být spolu. Teď spolu jsme, jsem šťastná, že s ním můžu být, doufám, že i on, i když při tom všem přišel i o děti... Dneska se flirtování na chatu vyhýbám. Čím se člověk zaobírá, nač myslí a čemu dává pozornost, to jej tvoří a tím se stává. Vážím si vztahu se svým nynějším přítelem a vím, že další flirty by byly hloupostí. Myslím na náš vztah, myslím na něj, jak je dobrý a hodný člověk, jak mě má rád a i já jeho... Chápu, že pro mnoho lidí tohle může být povzbuzení, vzpruha, nechtějí opustit svou rodinu a tak mají vztah na netu - virtuální, vysněný... Já se tenhle vysněný vztah snažím uskutečňovat s přítelem ve skutečnosti. Nemáme před sebou tajemství a tak vím, že kdybych si s někým něco začala, musela bych mu o tom říct... A co bych odpověděla, kdyby se zeptal PROČ? Proč duševní nevěra? Proč nehledám povzbuzení u něj... Hledám a naštěstí se mi ho stále dostává v obrovských dávkách, ale zároveň mě to vychovává k tomu, abych to povzbuzení hledala i u sebe... Mějte se krásně. :-)'

Ahoj Kamilo,třeba má strach z toho setkání.Možná si myslí,že by se ti nelíbil a byl by to konec. I já jsme se zamilovala do hlasu a pak, když jsem ho viděl, tak i přesto, že se mi vůbec nelíbil,tak jsem neodešla.Nešlo to,neumím si to do dneška vysvětlit proč. Teď jsem z toho vztahu občas neš´tastná a občas brečím radostí, že ho mám.Někdy mu píšu naschvál věci o kterých vím,že mu ubližují a někdy bych se nežností rozplynula.Oba dva máme rodiny, které ani jeden nechceme opustit,ale už bysme asi bez tohohle vztahu byli oba nešťastní.A za všechno může náhodný setkání na internetu.ironie,že?'

Milá Kamilo, jenže mě připadá, že on se setkat nechce, měla jsem jedinečnou příležitost, nabídla jsem setkání, ale on se taktně vymluvil.. moc mě to mrzelo, chtěla jsem se jen setkat, nic jsem co se týče sexu po něm nechtěla.. připadá mě, že má strach ze setkání aby k něčemu nedošlo. Nechce si rozbít rodinu, já taky ne, přesto ho moc mám ráda a neustále na něj myslím. Když se dlouho neozve jsem nervozní, něco mě chybí.. chci aby byl jen třeba kamarád, jen aby mě neopouštěl. Myslíš si, že jsem na něm závislá, nebo co mě vlastně chybí. Nemůžu se v sobě vyznat... jinak je moc milý, příjemný... umí mluvit, to je jeho silná stránka. Já se bohužel zamilovávám "ušima"...'

Jsem v podobné situaci jako ty. Trvá to již přes rok a už jsme se spolu párkrát setkali.nevím jak z toho ven a ani vlastně nevím jestli to skončit chci. Myslím,že tím nikomu neubližujem .Naopak jsme jeden druhýho podpořili v nejedné těžké situaci.ni nevím kdo siá s kým hraje, jestli on se mnou nebo já sním.je to, ale příjemné spetření života'

Není nic špatného na tom zkusit flirtovat přes internet, většinou tam člověk čte nebo i napíše slova, která by nikdy neřekl. Ale co Ti radím je naprosto vyloučit jakékoliv city a slovo "zamilovat se" v souvislosti s rozhovory přes internet úplně vyloučit. Musí Ti být jasné, a to asi je, že to co se tam odehrává nemá s city absolutně nic společného, lidé se tam realizují tak, jak ve skutečnosti nemůžou, nechtějí, stydí se apod. Já jsem před dvěma lety prožívala takovou smutnou událost / zemřel nám kamarád/, a pár hodin jsem visela na chatu a našla dva lidi, kteří si o tom se mnou chtěli povídat a dost mi to pomohlo. Ale to zase nemá s flirtem nic společného. Chtěla jsem jen říct, že v určitých chvílích to může pomoci, ale láska je někde jinde. Ahoj.'

Mám takový problém. Seznámila jsem se s několika muži na internetu, podlehla jejich "sladkým" slovíčkům, zamilovala se do jakéhosi "přeludu" /i když vím z fota jak vypadají/ a teď se moc trápím, nevím jak z toho ven. Dobře vím, že si se mnou jen tak pohrávají, obzvlášť ten jeden. Já jej ale mám moc ráda, on je ženatý má děti já také ale přesto mě tento kontakt s ním jaksi "rajcuje", mám z něj příjemné "mrazení v zádech", jestli mě někdo rozumí... nedovedu ale udržet svoje city na "uzdě" a moc se trápím. Myslíte si že mě v manželství něco chybí. Podotýkám že můj muž je velice hodný, pracovitý... ale neumí mě říkat ty krásné slovíčka, co ten druhý... připadám si jako blázen...když vím, že pro něj je to jen druh zábavy, pobavení a mě to moc "bolí"...'