flirtování a vztahy přes internet

Rady, těší mě, že stejný názor jako Ty má možná hodně mužů. Já zatím stále ještě doufám, že jednou k němu dospěje i můj přítel (roky už na to má, ale někteří muži nedospějí asi nikdy).Rozhodně nejde říct, že to toleruji 4 roky. Dlouhou dobu nás dělila větší vzdálenost, i když jsme byli spolu většinu víkendů. Věděla jsem, že věnuje spoustu času (tenkrát převážně pracovní doby) internetu, ale měla jsem jen nejasnou představu o tom, co tam dělá. Že se ale stále pokouší seznamovat s dalšími ženami, to jsem pochopila brzy, jeho inzeráty v seznamkách jsou nepřehlédnutelné.Později začal podnikat a stále víc se věnoval internetu i doma. Pokud jsem ale byla s ním, nebylo to nijak intenzivně, po mém odjezdu si to bohatě vynahradil. To už jsem trochu něco věděla o tom, co dělá, ale teprve když spolu žijeme (asi 1,5 roku), chápu, jak moc je na internetu a chatování závislý. Dřív ho ještě trochu omezovala cena za připojení, dnes má neomezené připojení za paušál a já si tu často připadám přebytečná. Postupně jsem měla možnost poznat spoustu jeho internetových "aktivit", i když se je snaží přede mnou utajit. Chápu, že naše dnes už společné podnikání, se bez internetu neobejde, nevadí mi ani, když u něj tráví spoustu času např. vyhledáváním informací o svých koníčcích, i když by se ten čas dal využít užitečněji a příjemněji. S hodinami i celými dny a nocemi strávenými chatováním a seznamováním s dalšími a dalšími ženami (kdy často ani kvůli chatování nejde do práce), se ale smířit nedokážu. Největší krizi jsme zatím asi měli mezi vánočními svátky, kdy kromě několika málo hodin, strávil u počítače téměř celé dva týdny až do 5.ledna.Asi si většina řekne, že jsem blázen, že tady ještě s ním jsem. Někdy si to říkám i já. Na druhé straně, pokud dokáže vypnout počítač, je to báječnej mužskej a nebýt této jeho závislosti, neměla bych si na co stěžovat. K tomu hledání toho pravého - není nám už 20, oba už máme v životě něco za sebou. Vím, že každý vztah se v počátcích zdá úžasný, teprve po čase se objevují pravé povahy a chyby partnerů a ne každý vztah to vydrží. Nevidím ale řešení v tom, hledat pořád nějaký ideál. Většina těch dlouhodobých vztahů je nejen o lásce, ale i o toleranci. Otázkou je, co všechno se ještě dá tolerovat. Vím, že tento můj problém za mě nikdo nevyřeší, i když názory ostatních vítám. K napsání svého příběhu do této diskuze mě přivedlo to, že spousta dívek a žen při chatování a seznamování píše upřímně a pravdivě a uvěří krásným slovíčkům, která nejsou ale myšlena upřímně. Nezavrhuji tento způsob seznámení, i po svých zkušenostech ho doporučuji. Proto jsem třeba doporučovala i brzké setkání, u nezadaných by ani vzdálenost neměla být problémem. Nejde jen o to, zda mi ten druhý bude vizuálně vyhovovat. Často může jít i o situaci, kdy se ten druhý bude vyhýbat osobnímu kontaktu, protože ve skutečnosti ze sebe už neumí udělat např. mladého atraktivního o 20 let mladšího, což na internetu není problém a dokáže to každý.'

teď jsem to po sobě přečetl zda těch pár řádků mnou pokud možno rychle napsaných dává nějaký smysl a za chybky se omlovám ....viz např. ženaté ženy :-).já tomu říkám "myšlenkový trysk" kdy ruce a hlavně mé prsty na klávesnici nestíhají.'

no já si naopak myslím, že podobný názor jako já má daleko víc chlapů než si vůbec dokážeš předstravit. tedy těch reálných chlapů. nemyslím ty chronické internetové "kecky".že to tomu svému příteli (manželovi??) dokážeš tolerovat 4 roky je docelas slušný výkon. já vydržel chatovat tak 4 měsíce intenzivně a pak to rapidně klesalo. takové to první poblouznění a následné vystřízlivění jako u každého normálního člověka jenž navšívil chat. jak říkala jedna má bývalá virtuální netová kamarádka "zakázané ovoce ..".s tím rychlým setkáním po pár dnech ( je-li to technicky možné ... vzdálenost a pod.) by to i snad šlo. něco jako inzerát (když hledám partnera - ku). u ženáče jde tak akorát o flirt (důvod ženatých žen nedokážu posoudit - u mé již zmiňované kamarádky to prý bylo špatně fungujíc manželství a málo sexu, dle mě spíš šlo o obyčejnou závislost, i když setkat se chtěla pokud možno hned). jenže člověk akorát tak zjistí, jestli se mu ten protějšek líbí vizuálně a případně jej děsně neodpuzuje nějakými manýry ( které se klidně dají maskovat přetvářkou). jedině čas ti dá odpověď. a tu hledáš i ty. záleží co chceš ty a kolik máš odvahy, sebevědomí a ceníš si sebe sama.já například raději preferuji takové ty opravdové kamarády. něco jako posedíme večer s manželkama u vína, bezvadně pokecáme, pobavíme se apod. jenže zrovna (alespoň v mém) případě to funguje v tomhle tom přesně opačně :-(( než na chatu. v reálu je zkrátka "všehno hned vidět a slyšet".takže držím palec ať tvůj princ zmoudří a nebo toho pravého co nejrychleji někde ...kino,ulice, obchod a pod. :-) potkáš.'

Rady, po dlouhé době je to poprve, co jsem se setkala s takovým názorem u muže. Stále marně doufám, že jednou už konečně tohle dojde i mému partnerovi. A podle příspěvků spousty holek v podobných tématech asi nejsem jediná.Taky jsem se s partnerem seznámila přes internet, ale hned po několika dnech jsme se sešli. Dnes už jsme spolu skoro 4 roky.Tenkrát jsem ale netušila, že seznamování přes internet a chatování je jeho hobby, se kterým nikdy nepřestal. Obdivuji Tvoji manželku, že to dokázala mlčky tolerovat. Snažím se o totéž, ale když už to přesahuje únosnou míru, nedokážu mlčet.Myslím, že řada žen, které se zamilují do někoho, s kým komunikují na internetu, by si měla uvědomit, že často se zamilovaly pouze do své představy. Že ta osoba třeba ani vůbec neexistuje. Jsou samozřejmě výjimky, jak mezi muži, tak mezi ženami, které o sobě napíší pravdu, ale anonymita internetu umožňuje, aby si každý vytvořil identitu podle svých představ. Kolik ženatých mužů (i žen) se takto vydává za nezadané, starší si ubírají léta, mladí přidávají, idealizují svůj vzhled, vlastnosti. Nezavrhuji seznamování přes internet, jen doporučuji - co nejdřív se setkat. I tak se třeba nevyhnete zklamání, ale aspoň se nezamilujete do neexistujícího ideálu.'

taky jsem chatoval, ale čím dál víc mě postupem času štvala spousta věcí. Např. to, že se člověk strašně snadno seznamuje,potom se tvoří nové a nové nicky pro komunikaci s tím a oním a pod.Přijeď na kafe, kdy tě konečně uvidím, s manželem jsem už 3 týdny nic neměla, furt je unavený.... bla bla.ta spousta ztraceného času. Je to většinou (až na pár výjimek - zakomplexovaní stydlíni, handikepovaní ...) útěk od reality. Nic víc. Mně to nesedělo. Dokonce jsem měl pocit, že mi to dosti ničí mů vtah s manželkou(mlčky to v klidu přecházela), že mě to o spoustu věcí ošizuje. Ze mě to ošizuje o realitu běžného života.Zkrátka jsem s tím sekl. Zatím mi to nechybí.'

Taky jsem si nasla pritele pres net, teda lepe receno nasli jsem se oba:) Nechteli jsme se ucelne seznamovat, potkali jsme se na jednom diskuznim serveru, pak icq, tuny mailu a smsek a ted jsem spolu..nadhera:))

Ahoj lidičky :) Něco málo jsem si z vašich příspěvků přečetla a rozhodla jsem se taky přidat svůj zážitek :)Ač se vám to bude zdát možná divné, před dvěmi lety jsem zavítala na chat na Štědrý den. Jen na chvíli, pokecat s někým.Narazila jsem tam na kluka, který mě naprosto uchvátil. Žádné sladké řečičky, ale výborně jsme si popovídali. Uložila jsem si ho tam do poznámek, abych věděla až tam zase bude příště a mohli bychom dobrý pokec zopakovat.V té době jsem tam chodila dost často a půl roku jsem se při každé návštěvě chatu dívala, zda tam není. Nebyl. Nechodil tam moc často.Když už tam někdy zavítal, zjistila jsem že jsem ho minula o den nebo podobně.Opravdu to trvalo půl roku. Až jednou se mi poštěstilo a viděla jsem že je tam.Poslala jsem mu zprávu a začali jsme se kámošit od začátku.Nejprve jsme si psali a scházeli se na chatu, pak jsem mu řekla ať si nainstaluje icq.Na internetu jsme se scházeli často, intenzita se zkracovala, bylo to pak téměř denně. Telefonovali jsme si, smskovali, chatovali.Nebyla jsem s to se s ním sejít. Nemám tyhle scházečky ráda, ale spíš jsem se bála.Žrala jsem každé jeho slovo. Věděla jsem že ať bude vypadat jakkoliv, tak z mé strany je jasno. To tvrdil i on. Rozhoupala jsem se po zhruba osmi měsících aktivní komunikace. A jak se říká trpělivost růže přináší. Teď je to skoro rok, co jsme spolu a musím se přiznat, že je to první a poslední člověk, kterého opravdu miluju.Taky jsem ho dostala jako dárek na Štědrý den, no ne ?! :)A to podotýkám, že jsem vždycky byla tak nějak proti takovýmto vztahům.Teď si myslím, že je jedno JAK ale hlavně ŽE jsme se našli :)'

Ahoj, měli jsme krásný vztah, časem se to ale zhoršilo. Měli jsme větší výdaje a rekostruovali byt a přítelkyně si našla nějaké "internetové kamarády". Každý umí říkat krásný slovíčka, když má k tomu důvod. Kdyby mi moje sladká přítelkyně pomáhala s tím, do čeho jsme šli oba, byl bych k ní stejně milý jako dřív... Vztahy přes internet jsou útěkem z reality, měli bychom žít tak, abychom neměli důvod jakýmkoliv způsobem utíkat. Nehledejte úniky, ale dobrodružství společného života...'

Svoji zenu jsem taky potkal pres sit, ovsem chteli jsme se sejit face2face co nejdriv - prave proto, abychom si nevybudovali nejakou falesnou iluzi. Takze to netovani trvalo ani ne tri tydny. No a pokud jsme neumreli, mame se radi dodnes.

Já jsem se s partnerkou seznámil po netu a jsme šťastní... Už od začátku jsem věděl(a ona také), že k sobě patříme. Nezdálo se nám to nereálné naopak...'

Ahoj Deniso,skoda, ze jsi ke svemu pribehu nepripojila i svou mailovou adresu, kdybys sem jeste jednou nahodou zavitala, ozvi se mi, moc Ti fandim.verdie

Ahoj ! Hledám příjemnou, vyšší a inteligentní slečnu do trojky kolem 25, může být i pár. Jsme z Brna, rádi bychom to vyzkoušeli. Zkuste mi napsat, o nic nejde.'

Je to podle me individualni ... neni to tak jednoznacne rict ... NEZKOUSEJTE TO. Nevim jake jsi mela Marketo neblahe zkusenosti (klidne se podel) ale ja si nemyslim ze by me melo neco prekvapit ... rozhodne ne fyzicky. Tim jsem si vice nez jisty. A rozhodne si nemyslim ze je to v mem pripade vyuzivani.

Přesně, přesně Markétko! Taky mě to stálo deset kilo a jak už jsem tu psala, nevydařené státnice a odklad dokončení vysoké o půl roku. Navíc pro okolí naprosto nepochopitelně, protože jsem to tajila, samozřejmě i před svým tehdejším přítelem..ovšem ten trans, ta zamilovanost stejně stojí za to. Myslím si, že tady na těch seznamkách to člověk hledá a já už vím, že jsem od internetu dostala maximum, co mi mohl dát. Teď už se na to dívám s nadhledem, hledám tu spíš kontakty a spodní prádlo a tak:), ale prožít si tu netovou lásku prostě stojí za to. Neodrazovala bych ty ostatní, je to krásný a intenzivní a zábavný a vzrušující..a protože nerálný a vzdušný, rychle se z toho člověk dostane, žádný strach (já jsem byla špatná půl roku, to jde:)..).'

Ahoj Radko, je to pro mě překvapující,že můj osud i po dvou letech někoho zajímá, že se mnou prožíval chvíle, kdy jsem "hltala" každé slovíčko "přítele"..opravdu byl a je to mistr písma, dnes už to vím, a také vím, že zdaleka nemyslel svoje slova upřímně a opravdově. Víš, všechno to chce čas a ten je jak se říká nejlepší lékař, protože i když ti bude někdo tisíckrát radit a odrazovat, nepomůže to, a musíš si sama "narazit"..perfektne jsi to vystihla. Byla jsem opravdu člověk, kterého on potřeboval, pro svoje nádherná slovíčka. Kdybys viděla ty maily a SMS, to se nedá popsat. Něco tak nádherného jsem vživotě nečetla. Přímo to se mnou lomcovalo, byla to taková síla, že jsem úplně přestala vnímat realitu, žila jako v nádherném snu.Nejedla jsem, shodila 10 kg, nespala, brečela, nevnímala svoje okolí a čekala na zázrak...Potom nastalo "vystřízlivění"..nechci tady ventilovat, co mi provedl, protože si za to můžu sama svojí důvěřivostí a naivitou..ale dobře mi tak... takže holky přes internet NE!!! NEDELEJTE TO!!!!'

no tak růžové to zase není. Kdo ví jak dlouho to bude ještě trvat.Ale kdo si počká ten se dočká :-) a ta láska je u mě tak silná ...'

Pro Lee. Ne, nevyzrálý asi nejseš. On když se člověk zamiluje, tak si vždycky myslí, že je to napořád. I já si to tak trochu myslím, ale jsem realistka a život už mne naučil. Je krásné si psát, volat a říkat si krásná slůvka, ale člověk potřebuje i fyzickou blízkost a když vztah není dostatečně silný, nevydrží. Ale pokud takový vztah na dálku máš, přeji Ti aby Ti vydržel a abys byl šťastný. Mně asi není přáno.'

To mi povídejte ... a co takhle čekat dva roky ? 200km daleko ani jednou se nevidet a presto vedet ze jen ten druhy je ten na cely zivot. Nepochybuji o tom. Jsem nevyzrálý ?'

Markéto, právě teď prožívám něco podobného. Jsem zamilovaná až po uši, on je ode mne daleko, zbývá nám jen psaní a telefonování. Vím, že na tu dálku nemá vztah žádnou perspektivu, ale to jsem věděla od samého začátku, co jsem si s ním začala psát. Ale stejně jsem se zamiloval. Sešli jsme se, bylo to nádherné a teď už dva měsíce na mne nemá čas. Snažím se to ustát, ale je to hrozné.'

Markéto, taky jsem si vaše psaní s přítelem pročítala a nepochybovala jsem, že to takhle dopadne..párkrát jsem měla chuť si do přítele rýpnout, ale asi by to bylo zbytečné. Podle mě byl nesmírně zdatný v psaní hezkých slovíček, řekla bych až profesionál:)..a tys byla přesně typ, který na to zabere. Potřebovalo to spíš někoho do diskuze, s nadhledem, ale to by přítele asi nebavilo..to je přesně ono, takhle se na internetu zamilovává-do iluze, ne do člověka..mám stejnou zkušenost, ale teď už jsem dost ostřílená a jen tak někdo mě nedojme:)..obzvlášť pán, co píše bečer potajmu, když mu žena v kuchyni vaří večeři:)..'