Hraniční porucha?

ellie:Ahojky, napiš mi na mail akacia"seznam.cz

Ileen: Děkuju za radu. Bulimie určitě nemám, protože nezvracím, prostě jen jím a jím.. Pak si to sice vyčítám, protože nechci být tlustá, tak se to snažím potlačit, jenže se mi to moc nedaří.

Ellie, s tímhle se můžeš svěřit buď obvodnímu lékaři, anebo psychologovi, nebo přímo psychiatrovi. Pocit nudy a že tě nic nebaví, nejhorší máš rána, únava, problémy s pamětí, nechuť k sexu atd., je deprese. Přejídání..., myslíš že máš bulimii? Štítnou žlázu máš v pořádku? O sebepoškozování nic nevím, ale určitě budeš potřebovat psychoterapie, abys mohla žít v takové pohodě, jako dřív.

Ahoj,nikdy jsem nebyla u psychologa ani psychiatra a tak mám trochu strach, protože nevím, co mě čeká.. Přečetla jsem si depresi a HPO a myslím, že většina příznaků na mě sedí. Můj stav trvá asi 2 roky (teď je mi 20), ale poslední 2 měsíce je to vážně k nevydržení. Jsem pořád náladová, podrážděná a vzteklá, nedokážu ovládat svůj vztek, cítím vnitřní nehlid, jsem nervózní. Celkově jsem smutná a nedokážu se z ničeho radovat, ani z toho, co mě dřív bavilo, teď mě prostě nebaví nic a všechno je nuda. Jako bych nedokázala prožívat emoce. Ale nikoho jsem snad nijak neobtěžovala ani mu neublížila, nědělám ostatním naschvály. Někdy dokážu spát i 14 hodin a jindy zase trpím nespavostí. Jenže když se ráno probudím, nejradši bych zase usnula a prospala celý den, abych nic nemusela dělat, protože nemám chuť něco dělat. Ráno je pro mě nejhorší část dne, protože se někdy nedokážu přinutit vstát. Jsem stále unavená, mám problémy se zapamatováním a soustředěním. Poslední dobou ani nemám chuť na sex a přitom jsem měla s přítelem vždy velmi dobrý intimní vztah. Také často trpím bolestí hlavy a mám jako by tíhu na hrudi. Další můj problém je přejídání. Ne že bych měla pořád hlad, nevím proč, ale musím pořád jíst. A v neposlední radě sebepoškozování. Nedělám to často, ale vždycky když na mě táta začne křičet a já se mu nemůžu bránit, ten pocit je k zešílení, tak si vezmu nůžky a poškrábu se na rukách. Možná je toho ještě víc, tohle je vše na co jsem si momentálně vzpomněla. Kdybyste někdo věděl, kam konkrétně s tím jít, tak mi prosím poraďte - jsem z Pardubic. Jinak díky za jakoukoli odpověď nebo radu

Dobrý den, mám blízkou kamarádku - kolegyni v práci, která má všechny příznaky odpovídající hraniční poruše osobnosti. Kamarádka cca 1/2 roku navštěvuje psychologa, který však tuto poruchu ještě neodhalil. Sama kamarádka také netuší, že má poruchu. Prosím o radu, zda mám kamarádce říci, čím vlastně trpí. Dále prosím o radu, jak se k ní chovat v době, kdy má stav nenávisti a zlosti ke všem, včetně mně. Děkuji.

https://www.facebook.com/groups/296170073986/?notif_t=group_r2j přidejte se k nám na facebook. Aktivní skupina pro všechny hraničáře :-)

A bol teda niekto v tom kaleidoskope? Pomohlo to?

mi chyby ve psaní.A

sklony,jsou vrozené, pokud to člověk neví, má tendenci ,,utíkat" ze života, pod vlivem různých depresí, nebo těžko zvladatelných dějů denního života. Vím,to sama jsem tím prošlaa. Stále jsem opakovala stejné chyby,které mne pak vháněly do myšlení, já tady nebudu. Třikrát nedokončená sebevražda, neboť vždy se našel někdo kdo se z čistajasna objevil. A to jsem nikomu neříkala,že se chci zabít. Až jedna léčitelka mi řekla, že nade mnoiu stál vždy anděl. A já dostalůa odvahu žít i v tom,životě,který byl tak těžký,že mně skopl až na dno lidské společnostzi-kam jsem se svou naivitou v lásku od lidí napochodovbala vlastně sama.
Když se podíváte po diskuzích,tak se podivíte co je tady rozdvojených osobností,již v těch názvech nicků. Anna

nechci nijak napadat tvé psaní, ale škatulkovat takto všechny hraničáře, jako nesnesitelné tyrany, kteří jsou agresory, to není nejlepší..není tomu tak, všichni nejsou stejní a mají rozličné problémy, někdo je hraničář, ale nemusí nutně být zlý, znám to, mám takovou kamarádku a můžu ti říct, že lepšího člověka jsem ještě neviděl. Měj se fajn a držím palce, aby jsi zůstala co nejdéle kompenzovaná. Pa

Ještě,tato porucha u mě byla indikována jako asi u jedné z prvních v Čechách, ve věku, 23 let, dnes je mi 45. Přečetla jsem všechno, co šlo sehnat a navštívila celkem 11 terapeutů, dodnes jsem v terapii. Jenom díky motivaci jsem toto všechno absolvovala, dnes mám dobré zaměstnání,přátele....ale moje dcera je rovněž hraničářka, bohužel, to se mi nepodařilo a trpím pocity zmatku a trápení, stejně jako ve dvaceti. Jen to už není tak vidět.

Jsem indikovaná hraničářka, takže z vlastní zkušenosti....ti dva kluci jsou evidentně peklo a je těžko s nimi žít, jedinou možnost vidím v tom, nechat je osamostatnit se, ono jim to moc nepomůže, ale matce ano.Jim bohužel nepomůže skoro nic, hraniční porucha vzniká v době, kdy se vytváří osobnost, dá se to zařadit někam za psychózu, ale před poruchu narcistickou. Je prakticky neléčitelná, protože se osobnost nevytvořila, je pro ni typické odštěpování pocitů, obrovská agrese, atd. nevhodná je psychoanalýza, jakžtakž klasická psychoterapie, pacient si postupně uvědomuje, jaké dopady á jeho chování, po čtyřicítce, pokud se toho hraničář dožije, nastává trochu uvolnění. Psychoterapie pomůže lehce upravit chování, ale nemění vnitřní utrpení nemocného a častokrát musí být celoživotní ve smyslu podpůrném.Navíc jsou hraniční pacienti pro lékaře hrozní a velmi často vzniká protipřenos, lékař má často pocity příliš silné a angažované, jak náklonnosti, tak nenávisti. Léčitelnost není střední, je naopak mizivá- podívejte se např. na práce MUDr. Křivkové z Hradecké nemocnice, nebo knihu o hraniční poruše, z nakladatelství Portál, která poruchu ukazuje na pohádce o Januježkovi. Motivace je fajn, ale chybějící selbst nelze nahradit.Neznám nikoho tak motivovaného jako jsem já sama, ale musím se smířit s faktem, že se to už nezlepší.

Yossarian,ležela jsem 11krát a k tomu chodím na psychoterapie10let.

Jasně že ji mám...půl života jsem ji měla ....a na sebe bych nesáhla...asi to není tak jednoznačné....ale já jsem tam ležela 6 krát....nějaké docházení to je velký rozdíl, to nebývá většinou tak kvalitní.....kdes byla ty?

Yossarian,nebyla si tam spíš pro hypochondrii nebo jenom abys mohla machrovat???hehe,šestkrát na psychoterapii,to seš teda hvězda.Já chodim na psychoterapie přes 10 let a tak o tom vím asi trochu víc než ty.Mimochodem sebepoškozování se vyskytuje v drtivý většine lidí co hraniční poruchu mají.Je to totiž jeden z hlavních rysů.

Yossarian: Víš ty vůbec něco o hraniční poruše?Podle mě ti dali jen špatnou diagnózu...toť vše. To co tu píšeš by člověk s HPO vživotě nenapsal:-)))Ale zábava musí být:-)

Ach tááák, Yossarian, teď už je mi jasné, proč vopruzuješ na všech možných a nemožných diskusních fórech a urážíš lidi. Ty jsi borderline !!!!! Jsi zrovna taková chudinka jako Brita. Ta je ale aspoň nezáludná.
Psychiatři si s tebou neví rady podobně jako tvé okolí. Chudáci tvé dětičky.

Yossarian a jak se pozná, že je to nemoc a ne typ osobnosti? Ptám se, že jsem poznala několik takových lidí ...je to s nimi těžké, ale většinou jsou zajímaví a tvůrčí. Proč má
člověk potřebu se léčit - pokud se teda nepoškozuje nebo nesebevraždí?

Tak to je pěkná kravina...já jsem měla půl života hraniční poruchu a vypdalo to uplně jinak, žádný sebepožkozování a terapeuty jsem měla normálně...byla jsem i 6 krát na psychoterapii......to co píšeš je blbost, v životě bych na sebe nesáhla...

Petr: Přesně, děkuji moc:-)Měla jsem problémy sehnat psychiatra, všichni mě odmítali s tím že mají plno a když jsem o den později poprosila svoji kamarádku aby tam zavolala jako že má deprese, najednou volno bylo a bezproblému jí objednali. Důvodem, proč se HPO nedá léčit je prý to, že v době, kdy se formuje osobnost člověka se nedokončí poslední fáze vývoje osobnosti a člověk s HPO proto nedokáže vnímat střed. Buď ano nebo ne, jsem milována nebo nenáviděna...taky to mám tak. I s tím řádem-jakýkoliv řád je pro mě noční můra. Neumím žít ani sama ani s druhými-ten, koho dnes miluju, toho zítra nenávidím...je to řada extrémů a to se vlastně právě pojí s tím "ano" nebo "ne" ale v čemkoliv hledat střed je pro mě nemožný...