Hraniční porucha?

Slyšeli jste o terapeutickém směru PBSP? Mě se zdá na HP velice účinný, alespoň s ním mám takové zkušenosti. www.pbsp.cz

dobry den,mam hranicnu poruchu a uz neviem co sama so sebou,som stale nervozna, ked nieco zacnem robit tak to nedokoncim, nemozem spat,mam uzkosti,depresiej,mam pocit ze sa zblaznim.chodim na stacionar 5 mesiacov ale citim stale osamelost a nudu, beznadej,zbytocnost.chodim aj k psychologovi.no nic nepomaha.prosim poradte mi co mam robit

ahoj.ja mam tiez hranicnu poruchu a chcela som studovat psychologiu ale si myslim ze je to narocne studium a nezvladla by som to.budem rada ak mi napises na herma"zoznam.sk.pa

ahoj.ja mam tiez hranicnu poruchu.budem rada ak pokecame.napis mi na herma"zoznam.sk

Hraniční porucha je výzva. Dva roky jsem se v tom plácal, než jsem to pochopil a uznal že to není náhoda, a že to není nemoc i když se to tak tváří. Teď cítím že to mám pomalu za sebou a už bych neměnil za život před "tím". Přeju hodně sil a trpělivosti při zdolávání hory :)

Dá sa to. trvá to však dlhšie, pod rukou terapeuta. Liečite?ná DG.

V německu v poslední době léčí takové chcípáky odesláním na sibiř, kde tvrdě pracují, mají přísný režim a nedá se z toho utéct. Zatím neměli jediný případ sebevraždy a chlapečci se mění k nepoznání. Začnou si vážit života a vlídnosti od svých bližních. Hlavně odnaučí se držkovat, ulejvat a nudit se.

Je hraniční porucha na celý život nebo se jí dá kvalitní psychoterapií či čímkoli odsranit?Děkuju Bára.

Ahoj, jmenuji se Robert.Predem se omlouvam za pismo bez hacku a carek, ale sedim v Irsku a nevim jak psat jinak.O Hranicni poruse jsem se dovedel dnes. A muzu rict ,ze se mi trochu ulevilo, kdyz sem si uvedomil, ze jsem asi nemocny touto nemoci. Jiz devet let se hrabu v problemech a nema to konce. Mel jsem problemy se zakonem, byl jsem nekolikrat brutalne zmlacen a bylo mi vyhrozovano smrti.Take mi unesli pritelkyni. Bohuzel mi nikdo nikdy nepomohl a vsichni tvrdili, ze je to ma vina. Na verejnosti budim dojem velice slusneho a inteligentniho kluka.{je mi 27]Ale presto jsem se vzdycky nechal od nekoho asi chytrejsiho premluvit k necemu co bych normalne sam nikdy neudelal. Myslim tim ruzne trestne ciny.Ja jsem samozrejme na to doplatil, druzi nikoliv. Ale k veci.Jiz dva roky se snazim poctive splacet dluhy ktere jsem si za tu dobu nadelal a snazim se dat vse do poradku. Nyni jsem si nasel praci v Sev. Irsku, ale zase zacinam mit stavy, ktere me pripravili jiz nekolikrat o zamestnani a diky kterym jsem se nechal premluvit k ruznym nezakonnym aktivitam. Z niceho nic zacnu byt hrozne nejisty, citim obrovske horko, nemuzu se normalne hybat a psychicky je mi strasne zle. Tak zle ,ze jedine co si v tech situacich preji je, aby to bylo pryc a ja byl zase v normalu. Nikdo o techto mych stavech nevi. Myslim si, ze to dobre maskuji, ale presto asi urcite zmeny v mem chovani musi okoli zazanamenat.Nyni mam skvelou praci a mam obrovskou sanci dat vsechny me problemy do poradkuAle tohle se uz opakuje ponekolikate a vzdycky diky mym stavum se to pokazi.Jsem zvykly delat vse na maximum, hodne jim, malo spim a necitim unavu.Nikdy.A tohleto maximum vypeti se neustale strida s temi stavy.Jsem bud maximalne snazivy, nebo mam ty strasne stavy. Mnohokrat jsem se snazil o normalni stred, ale co se tyce mysleni i mych pohybu jsou proste trhane. Neplynule a nesouvisle. Jsem zvykly si se vsim poradit sam a jinym lidem neverim. Ale s timto proste nehnu a ono se to zacina zhorsovat. Mam stredni skolu, umim plynule rusky, nyni se zdokonaluji v anglictine a nechci to pokazit.Zkuste mi poradit.

Ahoj Sáro, mam podobnej problém akorát ještě psychologii nestuduju vůbec nevim jaká je šance až Ti odpoví nějakej odborník byla bych moc ráda kdybys mi napsala co Ti řek.Měj se hezky Maruška

Ahoj Sáro, mam podobnej problém akorát ještě psychologii nestuduju vůbec nevim jaká je šance až Ti odpoví nějakej odborník byla bych moc ráda kdybys mi napsala co Ti řek.Měj se hezky Maruška

Jano, precetla jsem tvoje clanky a je mi smutno. Uz je to doba co ty jsi psala a tak doufam, ze vse dopadlo dobre. Jenom chci rice, ze si myslim, ze tvy syni se narodili s dobrym srdcem a inteligenci. Jenom nanestesti prosli tragedijich a v tom krehkem veku. Ted se citi ztracene a maji plno citu s kterymi si nevi rady aj doufam, ze meli moznost se videt s dobrym psychologem, ktery by je umel uklidnit a dat jim moznost verit, ze zivot muze byt dobry. Bohuzel svou zlost si vylevali doma, tak jak to vetsina lidi dela, kdyz maji potize. Bylo to urcite hrozne pro tebe, ale vzdy jim nech vedet, ze je milujes, casem si take uvedomi, ze i ty jsi byla obet.

Jsem též hraniční.Naštěstí chodím na individuální psychoterapii.Problém je v tom, že studuju psychologii a chtěla bych se tím i živit(konkrétně klinickou psychologií).Myslíte , že mám šanci,když mám sama problém?Sara

Od malička jsem "divná", ale teď jsem s hrůzou zjistila, že mé problémy mají přesný název. Vše vyvrcholilo v dospívání. Přečetla jsem si na internetu (odborný článek) pět bodů, které člověk musí splňovat k diagnóza borderline a sedí všechny, do puntíku..Žiju sice 3 roky v poměrně harmonickém vztahu s přítelem, ale obávám se do budoucna, jak se svojí povahu budu moci zvládat rodinu...2 roku jsem brala antidepresiva (Zolofat, Citalec), ale to nezabralo. Po Zoloftu jsem byla ospalá a ani při Citalecu mi nebylo líp. Pro všechny, koho to zajímá:na adrese www.http://forum.help24.cz/read.php?f=1&i=4612&t=4612 je diskuze na toto téma..Jsou to velmi zajímavé příspěvky...Budu si ráda povídat s kýmkoliv s podobnými problémy..

Děkuji JItko.

Děkuji Marku.

ahoj Jani,tvuj osud co ti zivot nadelil mi silne pripomina muj.S tim rozdilem,ze nemam 4 deti,nybrz jednoho syna,a s tim mam temer stejne problemy.Jeho otec byl take nasilnik a tyran,ktereho jsem se nemohla zbavit.Dnes uz vim ze jsem byla obeti domaciho nasili.Synovi bylo 8 mesicu,kdyz ho zavreli,po prichodu z vezeni jeste chvili otravoval,ale pak si nasel dalsi obet,hned ji privedl do jineho stavu a ziji snad navenek "sporadane"do dnes.S mym synem se temer nestyka,ne ze bych mu v tom vylozene branila,ale byl vzdy velmi problemovy clovek,takze jsem uvazila ze bude lepe kdyz jejich kontakt podporovat nebudu,jelikoz jsem mela strach z jeho patologickeho vlivu na syna.Syna jsem vychovavala za dost mizernych podminek temer sama.Mela jsem nekolik partneru,ale nikdy z toho nebyl kvalitni vztah.Myslim ze to syna take dost poznamenalo,jelikoz vim ze absenci otce nebo muzskeho vzoru v nasi rodine hodne trpi.Jiz od zakladni skoly s nim byly nemale problermy hlavne vychovne,trpel poruchou soutredeni,mel stale spatne znamky,pridaly se i neuroticke problemy,drobne kradeze,u niceho nevydrzel,nic nedotahl do konce.V puberte tyto problemy vyvrcholily,do toho prislo stehovani,zmena bydliste,prostredi,skoly atd.Platila jsem mu soukromou skolu,protoze se jinam nedostal,tehdy zacaly problrmy s tvrdyma drogama,studium nedokoncil a musela jsem ho dat na leceni,kde byl asi pul roku,po propusteni mi primarka sdelila ze on se s nejvetsi pravdepodobnosti vrati k drogam znovu,a ze si bude muset prozit opravdove dno,jinak se nepouci.S hruzou jsem ho prihlasila znovu do uciliste,ale na statni skolu,kde zacaly problemy zase jiz v prvnim rocniku,navzdory tomu ze s drogama opravdu skoncil,zacal totiz chodit breakdeance,a sklada texty k hiphopu,ale skolu absolutne nezvladal hlavne psychicky.Byl stale podrazdeny,absolutne se nemohl na nic soustredit,ve skole si stezovali ze je porad uplne "mimo"vsechno poplete,je absolutne desorientovany,pri stehovani z jedne tridy do druhe se napriklad zamotal mezi cizi zaky a skoncil uplne v cizi tride,kde sedel ve vyucovani.Praxi naprosto nezvladal,ale u ucitelu vzbuzoval spis soucit,nez vztek.Tvrdili ze je hodny,slusny,zdvorily,nadany a neni hloupy,jenom zije jaksi v jinem svete.Zato doma se situace stale vyostrovala,zacal byt nesnesitelne naladovy,kricel na me za kazdym slovem jak silenec,nic jsem po nem nesmela chtit,zato on mel pozadavku a naroku nejvic,choval se naprosto bezohledne,neustale roztahoval veci,delal hrozny neporadek,udelal si ze me prakticky sluzku,a porad jenom neco po me chtel,naucil zebrat penize a porad zebra a zebra,v kine treba uprostred filmu zacne po me zebrat penize na kusovku nebo na piti,a tak dlouho otravuje a rusi vsechny lidi,ze mu to musim dat aby byl klid.Souziti s nim se zacinalo stavat nesnesitelnym hororem,studium opet nedokoncil,i kdyz byl zjevne nestastny nad svym osudem a neustale budil dojem ze skolu dodela i kdyby mel pres mrtvoly jit.Vyhledala jsem psycholozku,protoze uz jsem mela sama psychicke problemy a skoncila jsem z toho na praskach.Psychplozka mi rekla to same,jakmile dovrsi plnoletosti,mam ho natvrdo vahodit z domu,jinak me znici cely zivot.Nazvala to druhem parazitizmu,ze tito lide v podsate cely zivot na nekom parazituji dokud ho uplne neznici,nejdriv jsou to vlastni rodice,nebo jenom matka a kdyz se od ni odtrhnou(coz se psychicky malokdy podari)tak preskoci na nekoho jineho jak blecha a zase parazituji.Nebyla jsem schopna se s tim vyrovnat,kdyz jsem ho chtela vyhodit tak zase zacal vzbuzovat soucit,az jsem mu nasla podnajem,ktery mu samozrejme platim.Odjizdim vzdy na pul mesice do zahranici za praci,a kdyz prijedu,tak je zase u me.V psledni dobe ale zacal mit velmi vazne psychicke problemy,sveril se mi ze ho ovladaji nejake svetelne paprsky,ktere mu vlastne znemoznuji jakekoliv fungovani,zacal byt velmi nestastny,a vycerpany.Mluvil casto o sebevrazde,skoncili jsme na krizaku,kde mu okamzite nasadili leky "Risperdal"1mg denne,a chodi k psychiatricce,ta mu rekla ze kdyz ty leky bude opravdu uzivat zodpovedne,tak ty potize zmizi.Syn leky opravdu zodpovedne uziva,uz pomerne dlouho na to aby zacaly ucinkovat,ale problemy ma porad,porad si rapuje nahlas texty hiphopovych pisnicek,a to uz uplne vsude,na ulici,mezi lidma,vsude chrli proudy slov bez prestavky,nevydrzi ani chvili v klidu aby se nepohupoval nebo nepreslapoval,kdyz mu jeho chovani vytknu,tak se vzdycky strasne rozcili,vzteka,ze nedela nic nenormalniho jenom si proste zpiva,protoze ma dobrou naladu a vsichni mu ji chteji jenom kazit.Uz s nim opravdu neni k vydrzeni,bojim se ze se u nej rozviji schizofrenie.Ptala jsem se na to lekarky a ta mi rekla,ze to jeste nemusi byt,ze je to tzv.hranicni porucha osobnosti s bludy.Nejhorsi je,ze on chce znovu zacit studovat a dokoncit skolu,byt uspesny v tancovani atd.ale ja mam porad obavy ze skonci na invalidnim duchodu.

Ahoj Kaštánku, jsem taky borderline. Musím souhlasit s Markem. Je zapotřebí velmi schopného psychiatra. Určitě by také byla vhodná psychoterapie, ale té se já například bráním. Beru pouze antidepresiva a anxiolitika. S lékařem se snažíme rozebírat různé cesty a aktuální stavy. Ale léky odstraňují částečně následky, ale ne příčiny poruchy.

Kaštánku: Léčit se to dá, je to ale Oříšek. Pokud píšu do této diskuse něco o terapeutických postupech při různých poruchách, většinou s tím není problém. Pacient se dozví něco o genezi problému, nebo o jeho dynamice a třeba mu to pomůže. Hraniční porucha je v tomto ohledu specifická. Bez přímého kontaktu s pacientem nelze předem rozhodnout, zda a jaká informace, případně jaká rychlost rozkrývání je vhodná. Léčení všech psychických onemocnění vyžaduje schopného terapeuta, hraniční porucha vyžaduje VELMI schopného terapeuta.

Milá Jano, dnes jsem si přečetl Tvůj příběh a musím říci, že je to smutný přípěh. Jako velmi pozitivní vidím, že máš aspoň přítele, který Ti určitě pomáhá situaci zvládat. Je to síla. Trochu se divím, že jsi s takovým člověkem měla 4 děti. To se jeho chování změnilo náhle? Měl bych pár postřehů, které jsem si různě přečetl a které samozřejmě nemusí být všelékem. je všeobecně doloženo, že v okamžiku, kdy tyran zjistí, že již nebude mít šanci dále tyranizovat, provede v podstatě zbabělý akt - buď demonstrativně, ale opravdu demonstrativně (viz Tvůj případ)zabije sebe nebo manželku a klidně i s dítětem nebo dětmi. Proto věřím, že tuto stránku problému máš vyřešenou a necítíš potřebu si něco vyčítat. Co se týká staršího syna, pokud je mu již 19 let a je pravda co popisuješ, jediná rada odbornílů je - odstřihnout. Odstřihnout od rodiny, od zdrojů ap. Jestli nechce respektovat pravidla v rodině, musí jít. Zní to tvrdě, ale je to stejné jako u feťáků a alkoholiků. Začít mu shánět bydlení někde jinde (třeba i za cenu zaplacení nájmu na rok dopředu) a ať jde. Je možné, že když uvidí jasnou a nekompromisní přípravu, tak se vzpamatuje. Uvědom si, že Ti může provést něco strašného se zbytkem rodiny. Ukázkou jeho životních návyků je příklad s babičkou a dřívím. Pokud vydírá Tebe, můžeš hledat jakési důvody, ale v případě babičky se jedná o sobce největšího kalibru. Já bych se mohl "přetrhnout" pro mé babičky, dokud žily. V případě mladšího bych se opravdu pokusil o komplexní vyšetření odborníkem. Nějaká psycholožka, která je viděla z rychlíku nemůže mít jasný závěr. Ony existují i poradny pro rodinu, kde se to právě řeší za účasti všech zúčastněných a není to otázka jedné seance!, je to dlouhodobá záležitost. chápu Tvou starost, že skončí na ulici, ale v mé rodině vidím podobný problém, kdy strýc alkoholik totálně vydírá celou svou rodinu, na svou matku bere v opilosti sekeru ap. A je to pořád, celý život. On sám necítí potřebu se změnit, hrůza hrůzoucí.Já sice nemám tyto problémy s mojí dcerou, nicméně nejsem úplně spokojený s jejími životními návyky, (taky je unavená když má pomáhat td.) a oznámil jsem jí, že pokud se po maturitě nedostane na vysokou školu, půjde do práce a pokud si práci nesežene, ať zapomene, že bude hnít doma a jenom se válet.