Miluji 2 zeny - manzelku i milenku

Jsem ženatý a zamilovaný...A ona myslíš že by byla pro ? Někomu dělá dobře jen flirtovat ale dál by nezašel, tak možná kdyby tě nakonec odmítla připadal by sis jako větší idiot, na to pozor.

Jsem ženatý a zamilovaný...Jej, Radku jak ti moc rozumím. Také miluji jiného muže už je to rok co se tajně trápím a potaji brečím. Ale ja jsem do té akce skočila po hlavě a nedá se to už zastavit, bohužel;-(
Žijeme přce jen jednou,ne?

Jsem ženatý a zamilovaný do kolegyně z práce. Je taky vdaná. Flirtujeme a komunikujeme. Navíc ve stejným podniku dělá i moje žena, takže se držím při zdi a nevím, jak se mám zbavit toho pocitu a chtíče, jinak bych už dávno šel do akce. Mám si ji nějak zprotivit? Jak si to mám zakázat? Pěkně se v tom plácám a připadám si jako idiot!!!!! Poraďte. Dík.

Já jsem na tom taky tak. Ten...Přesně prožívám, to co vy. Jen mi slibuje. Už 2 roky. A tak se v tom plácám a přemýšlím jak dál...

Fuj.. kurvy ste! tak si nestěžujte.. Jde vidět, že jste opravdu JEN NA TO JEDNO.. ;-) smiřte se s tím, na víc nemáte =)

To zní logicky.

Jednu musíš milovat více. Pokud nevíš kterou, rozpoznáš to, jakmile by ses musel rozhodnout natvrdo. Prostě tu co miluješ si nenecháš "vzít" nebo prostě "nechat samotnou"..

Tak to je divné,proč se nesnaží ti dokázat,jak tě má ráda a zhubnout.Už kvůli sobě,aby se líbila,no ne?

Já jsem na tom stejně jako ty.Na rozdíl od toho,že moje žena je děsně tlustá a mě se to protiví. Zdá se mi,že když vidí,že se mi to nelíbí,tak jí čím dál víc a by mě naštvala. A to je to co mi vadí.

Taky rtakový případ znám,pryč od něj a to rychle.

Tak tady babo raď.

Děkuji ti za pomoc. Ani nevíš,jak jsi mi pomohla už jenom tím,že se mě snažíš pochopit. Já jsem taky psycholog pomaturitní studium,tak se snažím vším co mě učili pomoci,ale nějak je to slabé.
Víš já věřící tak trochu jsem,ale jen v něco.Takže si říkám,že to má asi nějaký význam.Víš já kdybych se s ním rozešla,tak si taky nikoho hledat nebudu a zůstanu sama,tak jako ty.Ono,já se snažím ne se s ním rozejít,ale čekám,že se mi vrátí to,že jsem si ho kdysi vážila. Taková ta úcta k druhému,ale ta je bohužel v trapu.On mě nikdy neurážel,nebo nezesměšňoval,jen je moc lakomý a majetnický.Vadí mi,že třeba nesmím řídit naše auto,protože bych ho mohla nabourat. nešlo by mu o mě,ale o ten plech,nebo když už někam jedeme všechno platím a ještě si řekne,že chce na benzin. No a nad toto já se nemůžu přenést. To nemůže být z jehostrany láska,ale co to je? No a jak si mám potom takového člověka vážit,když za všechno něco žádá a nic a nikomu neudělá nic zadarmo? Já jsem dárná a ještě nikdy mi nechybělo. Prostě v tomto nemůžu než si myslet,že je to lakomec,sobec a umachrovaný chlap.
Vůbec jsem neměla v plánu se zde takhle rozepisovat,ale tak nějak jsem své pocity a trápení hodila sem na diskusi. Třeba tím někomu pomůžu....díky ahoj

Přesně jako bys popisoval naše manželské soužití. Jen mě mrzí,že ti neporadím,sama se v tom plácám...měj se

Karle, rychlé řešeni v případě, že jsou malé děti nejde. To jsem psala..Hlavně si jednou /on čas letí hrozně rychle /až děti nebudou doma, tohle pamatuj. Nejhorší je,když člověk potom navždycky všechno vzdá. Taky jsem se kdysi vdala neuváženě a musela počkat.Ted jsem konečně svobodná, život si užívám a nelituji. Nikdy mi nebylo smutno, necítím se osamělá, nechci už nikdy s nikým bydlet.Jsem ted nejveselejší člověk ve svém okolí-říkaji lidé. Nesmírně si života považuji a proto píši té ženě, aby to ukončila.

Tak ted vím víc, nemáš to jednoduché.Nemáš kam jit, zkus se zamyslet.Možná bys mohla zustat, podat rozvod a nevšímat si ho.Stejně by tebe musel vyplatit a byt ti sehnat.Jistě jste společně udělali upravy atd v dome a to se dělí.Věř mi v tom, že toho za řadu let budeš litovat-jako já.Jenže jsem zase až tak dlouho neváhala.Hlavně prosím, nevzpomínej na to dobré ! To je minulost a ta je jen vzpomínka-často pouhá naše iluze. Není to život Ted a ten, co bys mohla mít.Nestane se sám od sebe žádný zázrak. Možná by se stal,kdybys opravdu udělala rázné kroky.Třeba by se rychle změnil.Proč by to dělal,když nyní nic nehrozí a nic ho nenutí.Chybu udělá každy, tím se rozhodně netrap. Víš co jsem udělala já?! Studovala jsem rok psychologii-jen protože jsem chtěla sebe naučit rozhodování a být samostatná.Takže nemáš se ráda, jinak bys o sebe měla starost a nedovolila nechat si ubližovat.Stále myslíš dozadu na minulost a to se nesmí.Pokud se do někoho zamiluješ /to ted nedoporučuji důrazně/, zopakuješ časem všechny předešlé chyby. Musíš být chvili sama sebou a vážit si sebe.Ne pro někoho,ale pro sebe..Je to obrovská uleva,až se to naučíš. Pak zvládneš situace i hodně zlé docela dobře a rychle.Kdybych byla bohatá,tak pro takové ženy otevřu domov pro začátek a budu je učit si sebe lépe považovat.Jestli jsi věřící / ja ne/,tak si to postav tak, ze nikdo ti nedal právo zahodit svůj život pro nějakého člověka..Ono se sem nedá všechno psát,ale opravdu to jde změnit. Budu ti moc držet palce a doufat, že jsem aspon trošku pomohla..Proč nezačít hned? Neber 4000 ce a nedělej pro něj nic.Máš své a starej se jen o sebe.Řekni jen tolik "tohle je začátek". Vím,myslíš si, že se mi to píše ale že to nejde..Jde, fakticky jde

Tak to jsi šťastný muž a...Hodně Tě chápu, mám to podobné jako Ty, akorát já jsem chlap. Taky jsem si vzal první holku, se kterou jsem spal. Vzal jsem si ji hlavně proto, že mě hodně chtěla a bál jsem se, aby si něco neudělala, přitom jsem už dopředu tušil, že nám to moc klapat nebude. A měl jsem pravdu, jakmile nás přešla zamilovanost (po 2-3 letech), tak se nic nového (žádné přátelství) nevytvořilo a jsme vlastně dva úplně cizí lidé, kteří žijí v jednom bytě. Všem, kteří to nechápou, tak chci napsat, že ten vztah se nezničí ze dne na den, ale jde to postupně, dlouho si říkáte, že se to třeba zlepší a během toho si na to postupně zvykáte. Napřed to byly stavy, že jsme byli pohádaní třeba jeden den za čtvrt roku, potom jeden den v měsíci, jeden den v týdnu (to jsem si ještě říkal ona je hodná, jen třeba v tomhle si nerozumíme) a pak se otočilo, že jsme třeba "nepohádaní" dva dny v týdnu a jinak spolu ani noc nemluvíme, protože to ani nejde. A rozejít se teď, tak to si vůbec neumím představit. Ono to vlastně nikdy nešlo, protože moje žena se ke mě přistěhovala z jiného kraje, takže musela změnit i zaměstnání. A mě bylo tak nějak blbé ji poslat zpátky těch 100 kilometrů k rodičům a udělat z ní navíc nezaměstnanou. A teď už to nejde vůbec, protože máme malé děti. Takže vůbec nevím, jak tuto situaci řešit, snažím se na to zvyknout a kupodivu to docela jde.
Tenhle příspěvek neberte jako stěžování si, ale spíš jako vysvětlení, že není vždycky tak jednoduché od někoho odejít nebo někoho naopak vyhodit. Včem zastáncům "jednoduchých řešení" přeju, aby se do takové situace nikdy nedostali.

Neuvědomovala jsem si,kam až to dojde a závislá na něm nejsem. Spíš naopak. Pokud se někdy stane a nevyjdu a musím k němu aby mi půjčil,tak mu to musím do koruny vrátit. Nic mi neodpustí,tak mi věř,že si radši půjčím u cizího. Ahoj

Máš pravdu,že si druhý dovolí jen to,co je mu dovoleno. Není to tak jednoduché,jak píšeš,odejít a basta. Já jse do nedávna zde žila i s jeho rodiči v jednom domě a tak nějak jsem si zvykla,že oni všichni dokola měli vždy pravdu a já pro klid držela hubu.Jenže děti už jsou samostatné a já vlastně najednou zůstala sama doma s ním a tak nějak jsem dříve pro běhání kolem dětí nepostřehla,kam až se to dostalo.Nikdy v životě mi ani neukázal výplatní pásku(a to dělá vedoucí funkci) a na živobytí mi dával 4 tisíce měsíčně.Teď mi zase 1000vzal,že se prý musí šetřit. Takže celou domácnost i s poplatky vlastně tahnu sama. Víš,Helenko,já si pořád říkám,že boží mlýny melou,ale u mě fakt hodně pomalu.Já bych se i odhodlala udělat nějaký rázný krok,ale kam jít? Jak ho mám donutit aby se odstěhoval,když bydlí v bytě kde se narodil? Pořád si říkám,že se třeba jednou do někoho zamiluji a pak to půjde samo,ale já asi dělám vše pro to,aby se to nestalo. Jsem mu věrná a tak to asi zůstane.Jen v sobě cítím velký chlad vůči němu a je mi to hodně líto. Takhle jsem to nechtěla.
Jen jsem nechtěla aby si někdo myslel,že si zde vylévám srdíčko,nebo že se lituji. To ne. Jen jsem chtěla poukázat na to,kam až to může dojít.Taky si uvědomuji,že velkou chybu na tom všem si nesu sama.
Druhá holka by šla a našla si nějakého milence. Jenže já taková nejsem.Prostě budu stále čekat,že se snad stane zázrak a on se ke mě bude chovat jako můj muž a né jako cizí chladný chlap.
Helenko,moc pěkně jsi to napsala a máš ve všem pravdu,ale věř mi,není to tak lehké za sebou jen zavřít dveře. za nimi dříve bylo spoustu pěkného,na co se nedá zapomenout. Jen už bych dnes byla chytřejší. Přála bych mu takovou ženskou jako jsi ty. To by asi koukal... Měj se

opuštěná...sem se šla vydejchat,když jsem tě přečetla.Proč, proboha proč s nim jsi? Polovina všeho je tvoje a on s tím udělá velké nic..I to auto.Je ti 48 a co já bych za takový věk dala. Čekej,až ti bude šedesát a víc..Dala bych na tvém místě bez diskuzí žádost o rozvod a ani bych se s ním nebavila.Tam bych popsala-to je totiz psychický teror-co dělá atd..můžu tě ujistit, pokud by našel milenku,tebe si nechá.Takovou ženu, co jen drží pusu a nechá se omezovat nepotká.Zato ty máš šanci ještě hodně prožít.Nesnáším ženy,které zahazuji pro zdánlivý klid svůj život do koše a to přesně děláš.Jen to, co dopustíme, jen to si náš partner dovolí. Nejraději bych tebou zatřásla a zařvala"prober se". Každy máme svůj život v rukách a jedině koho chápu,jsou ženy s malými dětmi.Ty by často zustaly bez prostředků, protože právní stát toto neumí ošetřit.Pohledná, o deset let mladší/taky proto si odjakživa uzurpuje právo ti poroučet/ a čeká na zázrak?! Nebud lína, seber se a udělej pro sebe konečně pořádný čin.Lituji tě,ale zároven mám na tebe vztek.Přesně takové ženy způsobují,že se muži často chovají nadřazeně. Ne oni,ale ty ženy jim dávají důvod a možnost. Nemluv s ním, to už nemá cenu a udělej co radím. Jsem sama 4 roky a není nic krásnějšího-když si člověk ovšem věří.

Tak to jsi šťastný muž a...a proč jste to nechala dojít tak daleko? Jste na něm snad finančně závislá ? Určítě není dokonalý: kouří, chrápe, potí se ... Já bych mu dal zakázaný svařák. Teplé jídlo by neochutnal jak je rok dlouhý a chodil by jak vandrák...