muze neco vest muze k tomu, aby nepodvadeli?

Ale jo, třeba impotence...

Když čubka podrží ........

Jo, může, když mu bude žena vyhovovat.

ano, ja jsem velmi chapava, to prece vis, houbickova smes byla uzasna, v supliku mas za to nove pradylko, abys nedelal ostudu,ju?ps, ty zabky me taky vadi,....nekde jsem videla mostiky pres silnici, udelali zabam tunely

Kokrouci, u vas snad ta laska mezi vama prochazi jen tim zaludkem... .

Veroniko, přísloví "všechno zlé, je pro něco dobré" mám už nějakých pár let napsané v koupelně nad zrcadlem hodně tlustým černým fixem. A dlužno dodat, že hned pod tím mám napsáno "co tě nezabije, to tě posílí".V podstatě nejde ani tak o vlastní pocit bolesti a bezpráví, jistě, že se mi čas od času, v tomto smyslu, něco přihodí, ovšem moje uměle vytvořená bariéra to nepustí dál za nějaký vjem, já jen cítím, že se něco takového stalo a tím to končí, neubližuje mi to.Bohužel, a to velice drtivé bohužel, protože to si sám v sobě neumím nepřipustit je bolest, křivda, bezpráví, něco, způsobené někomu někým. Zjistil jsem už hodně dávno, že umím slyšet nevyřčené a vidět neviditelné (prosím, bez jakéhokoli nadpřirozena). Nevím, proč to mám a nevím, proč zrovna já, vím jen, že není v mém blízkém, ani dalekém okolí nikdo podobný. Trochu zvláštní příklad - na silnici, po které jezdím domů, jsou pravidelně, v určitém období, rozjety stovky žab. Protože po té silnici jezdím i 5x denně, vím, že se dá těm žábám vyhnout, alespoň se mi ještě nestalo, že bych nějakou přejel. Několikrát jsem jel za autem, které naprosto evidentně kličkovalo po silnici tak, aby těch žab přejelo co možná nejvíc. Můj problém je, že já nevidím ty přejeté žáby a jen ty žáby. Já jsem v ten okamžik za tím volantem a hledám v sobě důvody někoho proč to dělá a dokonale souběžně jsem ta jedna žába a jsem tisícinu vteřinu před momentem prasknutí vlastního tělíčka. Ne v představě, ale fyzicky, za volantem i pod kolem. Logicky se musím ptát, co toto zlo komu dá a co si z něj kdo vezme. A musím říct, že jsem z toho a z podobných případů, kterých můžu uvést desítky, velmi smutný. Jinak si myslím, že tady můžeme klidně zůstat, nedělám si žádné nároky na téma jako takové, ale stejně se to v průběhu nějaké doby zvrhlo na "moje" téma, ne mou zásluhou, a Kapka pochopí a Kapka promine, v lednici má zapečená rajčata, plněná houbovou směsí, posypaná strouhaným sýrem, takže pochopí určitě :-))) Můžeme i na mail, když nepochopí.P.S. Pro FFranku - kokrouč nejen že tuší, kokrouč ví, jen si to schovává pro sebe.

Kokrouci: uuuuzasny namet k diskuzi ----"není Bůh, nemůže být, protože by nemohlo být tolik bolesti a bezpráví a každý kdo mi bude říkat, že to či ono je nějaká Boží zkouška mi lže..."------ale je to off topic..ale strasne rada bych na tohle tema diskutovala-mozna v jinym auditku....jen jednu vec: co je bolest a bezpravi? kazdy to vidi uplne, ale uplne jinak...zjistil jsi nekdy platnost prislovi "vsechno zle je k necemu dobre" ?? od jiste doby si totiz netroufam tvrdit, zda "zlo", ktere se mi deje, je opravdu zlem...pozoruju totiz, ze vsechno se vsim az nebezpecne podezrele souvisi...a ze jsem cim dal stastnejsi..ale je to o tom, jak se clovek na veci diva a jak si vypestuje urcity druh citlivosti na veci...no, je to na dlouho..na nahodu neverim - totiz, je mozne, aby se mi "nahoda" stala vickrat za sebou, kdyz ji umyslne vyvolavam?....taky je otazka, co si predstavujes pod pojmem Buh...co takhle rict treba vesmirna inteligence....dokonalost...nejvyssi forma byti atd...to bys uz pripustil? :-))))

kroookouci, jak mile, mozna kdybys tak casto neotviral jine supliky, tak by sis za ty roky vsimnul, ze jsem vegetarianka,ale ten spenat byl bajecny, ses jednicka, pes dekuje za kralika.

Jo, láska ...Kokrouč ani netuší, kolik citu v sobě má... nebo už ano?:)

No, Kapko, vidíš, a já bláhový doufal, že to někdo může chápat i bez takového vyznání.Píšeš, že přeháníš, jistě, vůbec necítím jen nějakou potřebu dožít, jen jsem našel trochu jiné hodnoty. Zjistil jsem, co všechno nevím, co všechno neumím a kolik toho nikdy nebudu vědět a ani umět. Objevil jsem kouzlo obrovských drobností, před kterými stojím němý úžasem nad jejich prostotou a jednoduchostí a přece bych na ně já nikdy nepřišel. Tenkrát mě úplně zarazila prachobyčejná procházka lesem, pamatuju si přesně ten okamžik, a teprve po nějaké době jsem si uvědomil, že třeba toto je jedna z věcí, které jsem, díky úplně pitomým a šíleným starostem, prostě neviděl.Posledně jsem psal, že mi nemůže nic ublížit. Dnes jsem si uvědomil, že to není až taková pravda. Děti, moje děti můžou, jednou, později, nějak. A ne tak, že se nebudou třeba učit. Měl jsem rozhovor s kolegou, jehož syn je závislý na drogách a momentálně v šetření ohledně nějakého vloupání. Kolega se zhroutil a je z něj troska a přitom dal svým dětem snad vše, co dát mohl. Toho se bojím, toho ano. Že se někde něco zvrtne a třeba už to nepůjde napravit, ono se o tom i špatně píše.Teď, když o tom tak přemýšlím, tak cítím, že je potřeba nasbírat síly na nový šuplík.Na mrazáku máš od neděle kousek králíka se špenátem.

myslim,ze td teprve spousta lidi dostala tu pravou informaci, dobrala se odpovedi na tve nazory, ad absurdum bych to mohla brat jako ze ses tehdy sice rozhodl pro smrt,ale ne fyzickou opravdovou, rezignace(mozna silne slovo) na zivot je fajn vec,nezabit sve telo, nechat ho dozit a pro sebe to brat jako dojezd,vekterem muzu vsecko a nemusim nic a co hlavne, nikdo nemuze na tebe, chapu, pokud se citove nezaangazuju, nemuze mi nikdo ublizit,nemuze se mi nic stat a telo? TO uz jsem prece taky odepsal, takze at umru kdykoli, bude to pozdeji nez tehdy a tim padem vzdy pozitivni. Nevim,jestli to takhle presne vidis,vim,ze ted schvalne prehanim,ale mam pocit, ze jsem ti konecne porozumela. V prvni chvili mi velmi zacalo byt lito tve zeny, uz ne proto, ze jsi mel jine partnerky, ale proto,ze nepotrebujes jeji lasku a nedavas ji take celou lasku svou, ale pokud ona miluje, tak ji to stejne obohacuje vic, nez kdyby sama nemilovala a ty ji ano.Nerikam,ze se v tvem postoji nejak vidim,a se vsim souhlasim,ale konecne ti proboha aspon zacinam rozumet.ps, ja jsem na veceri nechystala nic, protoze jsem vedela, ze navaris ty s detma, radsi jsem opruzovala na doktorce

Veroniko, není Bůh, nemůže být, protože by nemohlo být tolik bolesti a bezpráví a každý kdo mi bude říkat, že to či ono je nějaká Boží zkouška mi lže. Přesto nějak cítím, že NĚCO je, něco, třeba to, co po válce způsobí, že se v daném místě rodí více chlapců, něco. Nevím jak se TO jmenuje a nevím jak TO vypadá. Je uvnitř mě a zřejmě asi uvnitř každého, jen ne každý o tom ví. A to něco mi, mimo jiné, říká, že jsem to jedině já, kdo je odpovědný sám za sebe, ale i to, ať příliš neodbočím od tématu, že si můžu vzít vše, co je je mi nabízeno. Jistě mi to sune náhled morálky jinam, než je zřejmě běžné, ale současně mi velí ptát se, co to vlastně morálka je a kdo jí stanovil. Zároveň mi budiž malou omluvou (pokud je to špatně), že toto je mým jediným "prohřeškem". A to vlastně ještě minulým. Vůbec nejsem napravený a to, že to nedělám teď, vůbec neznamená, že to neudělám zítra, pozítří nebo příští týden. V této chvíli vím, že to udělat nechci a není to otázka příležitosti, tu vyhledat a navést umím naprosto bezpečně.Z různých (často i hrůzných) důvodů jsem se přestal hnát za čímkoli. Je v mém životě hodně důležitých věcí, ale naučil jsem se je brát tak příjdou samy, už jen proto, že jejich vyhledávání a snaha je mít mě zákonitě staví do pozice toho, kdo chce a tím pádem je závislý. Když jsem si budoval kariéru, byl jsem závislý na rozhodnutích svého vedení, chtěl-li jsem uskutečnit velký obchod, byl jsem závislý na postojích partnerů, čím více budu mít peněz, tím více jsem jejich otrokem. A ve vztahu si pustím partnera, ale i kamaráda, jen tak blízko, abych byl ještě schopen tu blízkost kontrolovat. Vždycky jsem se snažil žít na plné pecky a rozdával se naprosto ze všeho, ale pro všechno, co jsem napsal jsem kdysi měl pistoli v ústech, bez nadsázky a teprve až když jsem byl rozhodnutý, že zmáčknu se to ve mně otočilo. Vím kdy, vím proč, ale nevím jak. A nezajímá mě to, protože vím, že takto je to velice pohodlné. Nikdo mi nemůže ublížit, nikdo mě nemůže zklamat, nemůžu nic ztratit, nemůžu nic prohrát. Předběhnu argument, že mám rodinu a tak, ale kdo z vás ví, že jí máte věčně ? Když se jednoho dne moje rodina rozhodne, že ode mě odejde, tak s tím nic neudělám. Budu plakat a bude to bolet, ale nezaškemrám a nebudu prosit. Bude to trvat nepatrný čas a já se s tím srovnám a nepoznamená mě to.

ok, uz je mi to jasny, Tvoji nepotrebou lasky se hodne veci vysvetluje...to je asi ten rozdil mezi nama, proc se nechapeme.. ja treba odmitam byt spokojena, ja chci od zivota maximum a chci byt STASTNA. Taky moc dobre vim, ze trvale stesti mi nic pomijiveho neda, takze jsem casto hodne stastna s prateli, s rodinou , s partnerem, ale vim, ze je to pomijive, a ze se na tom neda byt zavislym...proto jsem nejstastnejsi sama se sebou a s Bohem, ktereho citim vsude a ve vsem. A to je NADHERA!!! Myslim, ze je skoda lasku v sobe utlumit, lepsi je smerovat svoji lasku k necemu, co je vecne a nepomijive..:-))

Kapko, vždycky odpovídáš otázkou ? Dneska jsem k večeři pekl krůtí křídla a děti mě umluvily do hranolků. Soňo, tomu nerozumíš :-)Veroniko, prosím, já se nerozčiluju, na to mám denně jiné experty.Musím říct, že rozumím tomu, co píšeš ty i tomu, co píší ostatní. Neumím odpovědět proč a to ani tobě, ani sobě. Jestliže jsem schopný se dívat jinak, cítit to jinak, tak to tak je. Můj náhled obecně na život mi vyhovuje, tak proč to měnit ? Už jsem dříve souhlasil s tím, že jsem sobec, já to skutečně přiznávám bez jakékoli ironie, i když i tady to sobectví vidím a cítím jinak, než je obecně vžito. Dám žebrákovi poslední korunu, půjdu pomoct kamarádovi o půlnoci, bude-li potřebovat, není nic, co bych nedal rodině, jen mě nikdo nesmí omezovat, nikdo mě nesmí urážet, ponižovat a, řeknu, rušit, ve smyslu "zásahu" do duševní rovnováhy. Současně s tímto necítím tu nejmenší potřebu se někomu zpovídat. Když to zjednoduším, tak do mého života nepatří nic, co by mi překáželo, co by mě omezovalo nebo co by mi vadilo. Dal jsem si hodně práce, abych to uměl odsunout stranou a jedna z věcí, kterou jsem odsunul je láska. Bolí, vyčerpává, bere velmi mnoho času a nutí dělat něco, co nechci. Naučil jsem se nepotřebovat a tím jsem se stal nezávislým. Nepotřebuju lásku, nepotřebuju přátele, alkohol, cigarety, auto, počítač, teplou vodu. Jistě, že to všechno mám a nějak používám, ale umím být i bez toho, budu-li nucen někdy být. Jednou se mě tady někdo ptal, jak můžu být šťastný a já odpověděl, že nechci být šťastný. Není nutné být, jsem spokojený, mám, co potřebuju a když to mít nebudu, tak se budu muset s danou situací srovnat. Jednou jsem udělal chybu a stal se závislým, na sexu, dneska, s odstupem pěti let, jsem rád, že jsem to přežil a nechybělo moc. Tenkrát jsem si myslel, že je to láska, dneska vím, že toho nejsem schopen a nejspíš jsem nikdy nebyl, lásku k dětem sem nepočítám. Mám rád, mám velmi rád, ale ani vztah, v tom pravém smyslu slova, mi v mé hlavě nesmí překážet.Možná ještě jedno a prosím bez narážek na rouhání nebo něco podobného, pokud moje paní umře (někdy, samozřejmě), bez nejmenší pochyby to nebude moje vina, pokud nebude sedět vedle mě v autě. Nemůžu za její genetické vybavení, které s sebou, obrovské BOHUŽEL, vleče.P.S. Kdybych já byl podváděn, určitě bych se nepo... Nebylo to mým směrem, vím, jen to píšu pro "kdyby".

To jste nějak odbočili, ne?Na diskuzi o jídle bych doporučovala založit jinou rubriku.

kokokrouci taky me zajima, co uvaris.

Kokrouci, rozcilujes se, ze opakujeme porad to same, ale nenapadlo Te proc? pokud je namitka zodpovezena, dale se nenamita, pokud neni, pokracuje. Nezlob se, nechci Te poucovat, sdilim s Tebou nazor, at si kazdy mysli co chce, ale nesdilim nazor, at si kazdy dela co chce. To plati pouze v pripade, ze je clovek svobodny, nikoho k sobe nepouta ( a laska je pouto..)a nema tak zodpovednost (ano, zodpovednost, v dnesni dobe nepopularni slovo)vuci druhemu, nebo v pripade, ze jsou dva, ale svobodomyslni. Uz jsem tu psala o tom, ze pokud maji oba dva na neveru stejny nazor, at si uzivaji s kymkoliv, ale pokud je jeden z nich pro a druhy proti, pak je to poskozovani druheho cloveka, nemuzu si pomoct. kdyby jsme chteli byt vsichni ferovi, tak prijdeme k partnerovi, rekneme mu: "hele, miluju Te, jses pro me nejdulezitejsi clovek, ale dneska vecer mam chut na nekoho jinyho, skoc si teda taky za nekym jinym, bude to fajn, pozname novy lidi a zrusime stereotyp..ok?"Kolik lidi tohle asi udela? znam lidi, ktery druhy podvadeji ci podvadeli,ale kdyby to nekdo udelal jim, tak by se posrali (doslova!). Mluvim z vlastni zkusenosti!!! ja bych se z toho zblaznila! vim, co to je, kdyz nefunguje sexualni souziti a vim, jak je lehke, jit to "resit" jinam, kde se to stejne nevyresi. je to casto zbabelost, utikani od reseni problemu.Avsak ja jsem v te situaci nebyla vdana.Naslibila jsem nikomu vernost a nemela s nim deti...a taky vim, jak horke jsou vycitky svedomi a nechapu, jak to nekdo muze delat naprosto bez vycitek. Jak uz jsem rikala, dokazu pochopit neveru, kdyz vztah nefunguje...ale kdyz vztah funguje?Kokrouci,ad

O kom se nemluví je mrtvý. Řeším dilema - když nebudu reagovat, bude to vypadat, že jsem zbaběle vycouval, což není můj styl a konečně, já nemám z čeho couvat. Na druhou stranu se velmi nerad opakuju a mám dojem, že už tady zaznělo vše, tedy z mé strany, co zaznít mohlo. Můžu znova popsat popsatelné, ale nejsem schopen vysvětlit nevysvětlitelné. Jediné, co mě mrzí je, že se neobjevil někdo, kdo by řekl : já to mám také, nebo : ano, rozumím tomu. Ne že by mi na tom nějak záleželo, ale přece jen bych rád slyšel názor někoho, kdo to zná.Veronice můžu říct jediné - já chápu, že tomu nerozumíš, ale není v mých silách ti to vysvětlit. Nedá se to vysvětlit, buď to přijmeš jako fakt nebo nepřijmeš, víc se udělat nedá. Na tvou zmínku o nemocech a mokroflórách jsem reagoval už dříve, můj názor je stejný a nechci spustit další debatu o tom, že něco zjednodušuju a něčeho si nevážím a pod. To skutečně nemá význam, můj názor je, že dříve nebo později se na něco umřít musí a já se s tímto vyrovnal někdy v deseti. Je pravda, že mám do určité míry potlačený pud sebezáchovy, ale i to má svůj původ v něčem, co sem nepatří. Opět to zjednoduším - zemřít nechci, alespoň ne teď, ale to, že se to stane, je skutečnost, se kterou nic neudělám, což znamená, že se mě to nedotýká. Současně vím, že sdílím tolik nedobrého i s lidmi, které vůbec neznám, že kdybych měl hlídat ještě to, jestli někde něco, tak se můžu jít rovnou zastřelit. A v mém případě to není jen slovní obrat.Dále - ani to, jak to mám vyřešené, neumím vysvětlit, prostě to tak je. Proč vždycky někdo hledá něco jiného ve slovech, co slyší nebo v textu, co čte ? Prostě to tak je. Možná, že bych mohl napsat, že nevím, že dělám něco špatného. Ale já nevím jestli vím nebo nevím. Jádro pudla může být v tom, že v tom rozhodujícím okamžiku před postelí jsem se nikdy neptal proč ano, ale vždycky proč ne. Jenže - já nevím ani toto. Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel, vždycky jsem to prostě udělal. Protože jsem to udělat chtěl a znovu se dostávám k tomu, že nevím jestli to je nebo není dobře. Chtěl jsem to udělat, tak jsem udělal, proč ne ? A nikdy jsem si kvůli tomu své ženy nevážil méně, nikdy jsem jí neměl kvůli tomu méně rád, nikdy jsem, směrem k ní necítil jedinou výčitku. Jsem schopný uznat, že to není zřejmě obvyklé, ale je to prostě tak. Jak má nebo nemá moje paní tuto otázku srovnanou sice tuším, ale to jen na základě vlastních dohadů, které vyplývají z takových těch běžných narážek a nemůžu to jakkoli hodnotit. Konečně, má-li to nějak srovnané a má-li nějaký názor, je to její názor. S tím můžu nebo nemůžu souhlasit, můžu nebo nemůžu s ní (stejně jako s vámi) nějak polemizovat, ale necítím nutnost se s tím nějak ztotožňovat a už vůbec necítím nutnost s tím souhlasit. A to platí, alespoň u mě, zcela obecně. Nikomu jeho názor neberu a nikoho za něj neodsuzuju a na tvrdo je mi lhostejné, co si kdo o mě myslí nebo nemyslí. Můžu vést donekonečna rozličné debaty, a vedu je rád, ale nikdo po mě nemůže chtít, abych nedělal nebo si nemyslel, co chci já sám. Kapko, co bude zítra k večeři ?

KOKROUC nebo KROKOUC?

Tak ted nevim, kdo je vic prekvapen. My nebo kokrouc ...?!? Ale jinak DOST dobry.