muze neco vest muze k tomu, aby nepodvadeli?

Vzdyt jo!Ja jen aby si kokrouc uvedomil,ze kdyz je ted v poradku tak to neznamena ze skutecne je v poradku. To je totiz ten TREST za tu neveru.Nikdy az do konce zivota si nebude jisty ze je zdravy.Jo jak kdo s cim zachazi tak take ... znate to.Smajli diky za pouceni.

Samozřejmě, jak říkám, ta nemoc se nijak neprojevuje. Až pak najednou řekne gynekolog, že je nález na čípku a že to musí jít pryč, že je to předrakovinné stádium... no, a to se tam nějakou dobu tvoří, žejo. Ale proboha!!! Nechci kokrouče ani nikoho jiného strašit!!! Jen to píšu, protože o tom vím, a přijde mi správné říct to ostatním, aby měli stejné informace jako mám já.

Smajlinko a je mozne ze kokroucova zena ma HPV aniz to ted jeden z nich tusi a ze se to muze projevit treba az za 3-4 roky a pak ta mela teprve nastane ?

Abych řekla pravdu, nepřímo jsi mi kokrouči, vlastně potvrdil domněnku, že nevěru provádí většinou lidé, které nepotkalo v životě nic zásadního, ať v jakékoliv oblasti. Ta lehkomyslnost, se kterou se do nevěry a promiskuity vrhají, myslím odpovídá celému jejich životu. I já tehdy byla lehkomyslná a naivní holčička

Človíčku, tedy musím uznat, že jsi mě dostala. O něčem podobném jsem skutečně nikdy ani neslyšel a to se považuju za velice zvídavého tvora.Takhle - před třemi lety se mi poměrně dramaticky změnil zaběhlý způsob života, kdy jsem si sáhl na dno možností vlastních i rodinných. Tím nemyslím nějakou krizi, ta situace se točila kolem financí a byla hodně napjatá. Trvalo to nějaké tři měsíce, kdy jsme museli rozprodat veškeré rodinné stříbro, abysme mohli vůbec bydlet. S odstupem můžu snad říct, že jsme to nesli statečně i když já, v tom modelu živitele, přece jen hůře. Potom se to i díky náhodě všechno zvedlo a uklidnilo. Dneska jsem vděčný své manželce třeba jen za to, že děti o tom srabu nemají ani tušení. Na jednu stranu bych to nechtěl už nikdy prožít znovu a na druhou jsem rád, že se to stalo. Z různých důvodů, které jsou na tak dlouhou debatu, že tady není ani tolik místa.Tak směle k pointě - od té doby jsem to, co je tady tématem, už neudělal. Ne z nějakého přesvědčení nebo zlomu, prostě už na to nemám myšlenku. Je to ve mně pořád, to vím, a asi to tam bude stále, jen ten vnitřní impuls není. Nicméně, právo na to mám, to mi nemůže nikdo vzít. Jistě bysme se dostali do debaty vzájemné souvislosti práva, činu a odměny - trestu, což nemusí být úplně na škodu. Měj se !

Víš, kokrouči, kdyby šlo jen o tvé zdraví, dobře, je to čistě tvá věc. Ale tady jde skutečně o zdraví ostatních. Chápu, že když to nevíš, dá se to omluvit. Ovšem já sama si už nedokážu představit situaci, že bych šla do postele s někým, o kom bych věděla, že

Smajlinko, skutečně nerozuměl a mrzí mě to, současně musím přiznat, že si vůbec nevybavuju, že bysme o nějakých nemocech debatovali. Souhlasím s tím, že pokud budu postaven před něco, co nedokážu ovlivnit, např. nemoc, potom se budu muset k tomu nějak postavit já, možná přehodnotit svůj dosavadní život, fyzický život. Své názory a přesvědčení o právu dělat to či ono, ale jistě nezměním, pokud se nějak, v souvislosti s nemocí, nezmění moje psychika.Jinými slovy - nemusím nutně dělat vše, co si myslím, že mám právo udělat.

Přesně na výše uvedené jsem kdysi upozorňovala nejen Kokrouče, ale myslím, že mi vůbec nerozuměl. Já sama uvedenou nemoc mám, je mi 25 let, už mi museli kus čípku vzít, jinak prý do deseti let... je konec. Měla jsem pouze tři sexuální partnery, třetí je mým současným. Partner jich měl daleko víc, má taky - řekla bych - rád holky. Po té, co se dozvěděl o té nemoci - mimochodem se jí říká HPV - zklidnil se a šel do sebe. Nemůžu samozřejmě tvrdit, kdo od koho to dostal, každopádně, máme to oba a kladu mu na srdce, že jakmile bude souložit s jinou ženou, dostane to ona s největší pravděpodobností taky... A i přesto, že bych nechovala zrovna přátelské pocity k jeho hypotetické milence, dovedu si jako žena představit, co tahle nemoc pro ženu znamená.

Kláro, možná, že máš kus pravdy. Jediné, co nemohu posoudit je vznik rakoviny, sice se mi nezdá, že by byla virového původu, ale zde jsem totální laik, takže opravdu nevím. O potlačovaných emocích vím své a to je na hodně dlouhou debatu. Takže jen shrnu - o všech mých nevěrách ví jediný člověk a tím jsem já sám, což znamená, že potlačované emoce, stran mé manželky, jsou bezpředmětné. Nic si nevyčítám a svědomí mě netrápí. Konečně, můj částečný nihilismus mi říká, že vše má nějaký konec a člověk je příliš slabý na to, s tím cokoliv udělat. Během posledních dvou let zemřeli v mém okolí lidi i mladší než jsem já, a to mi zase není až tak moc, a je jim houby platné, že byli věrní a měli nějaké zásady. Za půl hodiny mě porazí auto a je vymalováno, není snažší prostě nemít mindráky, eliminovat starosti na minimum hlavně sám v sobě a prostě vzít, co mi život nabízí ?

Pro Kokrouce:Moje kamarádka žila s přítelem, který měl rád holky (jednoduše řečeno). K ní byl milý, pozorný, udělal jí, co jí na očích viděl, ale prostě občas podlehl svodům kolegyně, náhodné známě z baru...Moje kamarádka samozřejmě o tom věděla (i když určitě ne o všech záletech) a "nevadilo" jí to. Podle jejích slov by lepšího partnera nesehnala a toto byla prý jeho jediná chyba. Dalo by se říct, že vše bylo v pořádku a že přítel mé kamarádky žil supr život a uměl si to dobře zařídit.Jenže bohužel něco jiného je to, co dáváme najevo navenek a co cítíme někde uvnitř, co si třeba nechceme ani přiznat. Nakonec se stalo, že má kamarádka dostala rakovinu děložního čípku a po dvou letech zemřela. Bylo to hrozné pro ni, pro jejího přítele a i pro její kamarády. Dost jsme se tenkrát o tuto nemoc zajímali a z různé literatury jsme se dočetli, že na vzniku se tohoto druhu rakoviny se podílí viry, které se častěji vyskytují u lidí, kteří mají více sexuálních partnerů (nákaza může přejít i z promiskuitního partnera), dále velkou roli může hrát i psychika a to právě potlačované pocity a je fakt, že kamarádka jednou přiznala, že jí nevěry partnera vadí, ale že si to nechce připouštět a myslet na to.Chtěla jsem tím říct, že nikdy si nemůžeš být 100% jistý, jestli někomu neubližuješ a třeba i dost hodně.

Je bláhové se domnívat, že žena je ta, co by se měla snažit udržet si muže. Musí se snažit oba. Ano, je třeba na vztahu pracovat, ale proč by jste se měla snažit jen vy? To není Vaše povinnost. A jestli muž tu potřebu bude mít , ať jde k čertu! Trochu sebevědomí !!!!! Když mu budete stát za to, tak zůstane. Když ne, tak je úplně jedno, jestli budetě sexy, doma bude navařeno...... Chápete !

Tak to se omlouvám, já žil v domnění, že ta otázka byla čistě hypotetická, čili pro zajímavost. To, že to bereš až takhle osobně by mě nikdy nenapadlo.Takže pár reakcí na otázky - poprvé jsem své ženě zahnul, když ještě nebyla moje žena a já si vůbec nebyl jistý, že se to někam dotáhne. Potom už to šlo samo dál, bez jakékoli překážky.V okamžik nevěry na ní vůbec nemyslím ve smyslu, že teď dělám něco špatného. Ten akt samotný se jí vůbec netýká, uvnitř mě se jí netýká. Tvrďte si všichni co chcete, možná máte pravdu a já uznávám, že vně ano, ale v mé hlavě ne, já to snad ani nikdy nebral tak, že bych jí ubližoval, netýká se jí to, neumím to říct jinak. A už vůbec si nedovolil ani pomyslet, že z ní dělám idiota. Myslím na ní, sice jinak, ale myslím. Naučil jsem se na ní myslet každou vteřinu, jestli něco nepotřebuje, jestli jí něco nebolí, a tak.To, jestli ma cenu být milá a tak, jsme tuším řešili před nějakými dvěma měsíci, že ? Můj názor je stále stejný.Vadí mi, a to je to, co jsem napadal od začátku, ufňukaní lidé. Za to, že ženy na tomto webu fňukají víc, nemůžu a chtěl jsem se pustit do odlehčené polemiky, netuše, že je to pro někoho tak vážná věc.Myslím si, že život, i když není vždy jednoduchý, je v podstatě velmi příjemný a pohodový, pravda, stálo mě hodně sil, než jsem si to takto zařídil, ale tvrdím a vždycky budu tvrdit, že dvě třetiny problémů si lidi dělají sami a to ve svých vlastních hlavách.

vlastne uplne blbe a banalne a nepresne receno se ptam, jestli vubec ma cenu se snazit byt mila a "skvela" zena, kdyz prece ten chlap,kdyz bude chtit, stejne neverny bude,...ja vim,ze me ted zacnete nadavat, ze snazit se jen kvuli partnerovi je blbost, a hlavne zustat sama sebou atd,atd....ale vite, jak to myslim,zejo?

Ahoj,jak uz podotkl charlie, nevim,jestli jsou muzi "vic" nebo casteji neverni nez zeny, muzu si neco myslet,ale nemam statisticke udaje a hlavne je mi to jedno, co mi pomuze statistika, ze ktere se prave ja nebo muj partner budem vyjimat? Tu otazku jsem mozna polozila schvalne jako protipol diskuse,ktera uz davno bezi,ale hlavne proto,ze jsem zena a na zenskou veru ci neveru se ptat nemusim, protoze ji rozumim,samozrejme ne obecne, ale me nezajima sousedka ani japonka ani jina zena, me zajimam pouze ja, sama se sebou ziju. Plus k tomu ziju s nejakym muzem a mozna nespravne se domnivam, ze mu lepe porozumim,kdyz se na stejnou vec zeptam jinych muzu. Je pak sice mozne, ze me to neprivede uplne k cili,ale snad se takhle muzu nasmerovat.Samozrejme chapu,ze pokud teoreticky budeme chtit,tak neverny nšbude jen muj muz,ale i ja, fyzicky to snad neni tak velky problem. Nevim proc, ale nevera mi velice vadi, ikdyz se o me jinak traduje,jak jsem tolerantni,v tomhle ohledu ztracim veskerou toleranci,proto jsem taky jinde napsala, at si kazdy dela,co chce,ale ja neverna byt nechci a nebudu a to neni popis stavu,to je vedomi volby a samozrejme (mozna pro tebe krokouci ne tak samozrejme) si preji nebyt coby partnerka ohrozena muzovou neverou. Ma otazka byla myslim banalnejsi,nez se zdalo. Proste me zajima, jestli muz,kdyz leze do postele s jinou zenou nez s tou svoji, jestli na tu svou treba pomysli, jestli je mozne, aby si vzpomnel,ze ma skvelou partnerku,ze ktere ted hodla udelat idiota a jestli si v tu chvili muze jeste tu neveru rozmyslet,nebo jestli v te chvili neni vubec schopny premyslet o necem jinem nez o sexu s tou konkretni osobou jak se vsude pise, to je podle me naprosta hloupost a dost do muze urazi. Jak vidite, zajima me dynamika prvniho neverneho styku. Samozrejme, ze potom, uz je to jedno, jestli to bylo jednou ,dvakrat ci dvestekrat. Proste uz to bylo a pak zalezi na partnerovi,jak s tim faktem nalozi.zase jsem popsala tunu mista, omlouvam se,ale schopnost kondenzace mi opravdu chybi.

Charlie, nějak hořkneš a přes tvá zadní vrátka musím říct, že samozřejmě máš svou subjektivní pravdu, která je a musí být ovlivněna tvým obecným názorem na věc.Dobrá, nejsem žádný matematik a to číslo jsem jen plácnul pro nějakou názornost. Ale, uvažuj se mnou - já jsem ženatý a více než občas zahnu, jsem jeden, protože moje milenky byly téměř vždy vdané paní, uvažujme pro tuto chvíli jednu, víc jich nemám. Bude-li mi podobných deset, budou mít deset milenek, za předpokladu, že i tyto ženy budou mít stejný pohled na věc. Tedy nebude mít žádná druhého milence. Jak už jsem napsal, odchylky určitě jsou, ovšem podle mě, v nějakém počtu podvádějících, zanedbatelné. To znamená, a nepotřebuju žádný průzkum, že to rovnítko tam s klidem může být. Ještě něco, já vím, že se mnou nesouhlasíš, ne v těch počtech, ale v tom, o čem tu je řeč. Já to po tobě nechci, já to nechci po nikom, nikdy jsem neřekl jediné slovo na svou obhajobu, nikdy to neudělám, protože to nemám za potřebí a vyhovuje mi to tak, jak to je. Nikoho nenavádím, aby to dělal a nikoho, aby to nedělal. Jediné, co dělám je, že prezentuju svůj pohled na něco, co já mám dávno vyřešené. A tvrdím, že dřív nebo později k něčemu podobnému dospěje každý. Jsem si jistý, že stejné názory bych měl i kdybych nikdy nezahnul, je to jen schopnost pokusit se problém zobecnit a nemít klapky na očích.P.S. Pro toho, co naše "jména" zneužil do lomítka - přihlaš se pod nějakým svým, buď tak hodný, ano ?

Oba mate zajiste pravdu a mluvite rozumne,nicmene je to jen jine (zdlouhave - nicmene zajimave pojate)pojmenovani toho,ze "kdyz bude chtit, tak bude neverny" Presto se domnivam,ze existuji pripady kdy je nevera jen vyustenim toho,ze jeden partner nenajde v "necem" odezvu u toho druheho. Je jen otazka jestli to ten druhy vnima. Pokud ano,pak je tu odpoved na kapcinu otazku.Ano, muzes udelat to,ze vyhovis (pokud jsi toho schopna) a tim vlastne partnerovi vemes duvod premyslet o nevere. Ovsem globalne vzato je pravdive tvrzeni,ze kdyz bude chtit tak bude neverny.

Nemám pocit, že v Kapčině otázce je implicitní předpoklad, že nevěra mužů je převládající. Budu-li se jako muž zamýšlet nad tím, co (pakliže vůbec něco) mohu udělat pro to, aby mě má partnerka nepodvedla, položím si s největší pravděpodobností otázku podobnou - samozřejmě formulovanou z druhé strany. Naopak postrádám jakýkoli důkaz pro tvrzení, že obě pohlaví se na nevěře podílejí stejnou měrou (byť si to mohu i sám myslet). Jakékoli čistě matematické konstrukce o tom, kolik mužů/žen z 50 podvádí a s kolika ženami/muži se to děje, jsou jen ničím nepodložené spekulace. Čestně prohlašuji, že NEVÍM, jestli jsou nevěrní více muži, ženy, nebo obě pohlaví zhruba stejnou měrou. A docela pochybuji, že jakýkoli jednotlivec opírající se pouze o svou osobní zkušenost (či dokonce jen "pocit") je schopen se k této otázce kvalifikovaně vyjadřovat. Na to by mohl dát odpověď pouze seriózní statistický průzkum, ale o žádném takovém, natož pak o jeho výsledcích, nevím.Co se týče samotné Kapčiny otázky, obecně jsem toho názoru (byť je to velmi banální a určitě i dost zjednodušené tvrzení), že - pomineme-li patologické stavy - pouze člověk sám je původcem svých činů (a jako takový je za své jednání plně odpovědný), které koná na základě svých (VNITŘNÍCH!) motivů. Tyto motivy lze nepochybně zvnějšku ovlivnit a dosáhnout tak jistého ZPROSTŘEDKOVANÉHO vlivu na jednání člověka, nicméně ovlivňovat jednání někoho jiného přímo patrně nelze. Tudíž bude-li někdo (v inkriminované situaci, která může být na hony vzdálená akademickému tlachání o nevěře!) CHTÍT (v tom nejširším možném smyslu, ať již jde o volní projev nebo pudové síly) "podvést", udělá to. A jaký z toho tedy plyne závěr? Pokud chci mít jistotu, že nebudu nikdy v životě podveden/-a, musím 1) najít si partnera/partnerku, který/která (za žádných okolností!) NECHCE být nevěrný/nevěrná, nebo 2) eliminovat z jeho/jejího života jakoukoli příležitost (která "dělá zloděje") k nevěře, popř. - pro sichr - 3) zkombinovat obojí. Je zřejmé, že řešení uvedené pod bodem 2) je v praxi takřka nerealizovatelné, navíc by pak takový život měl (pro "hlídaného" partnera) mnohem blíž k živoření v žaláři než ke šťastnému partnerskému soužití. (Přitom je zajímavé, kolik lidí se - přinejmenším v náznaku - touto cestou vydává!) Podle mého názoru mnohem "zdravější" a "životaschopnější" je řešení z bodu 1), i když i zde je samozřejmě zásadní zádrhel - právě v onom "chtít". Vždyť kdo z nás může dát ruku do ohně za "chtění" svého partnera/své partnerky, zvláště když v takové choulostivé záležitosti si zřejmě nikdo (?) nemůže být 100% jistý ani sám sebou? Nakonec tedy asi nezbývá nic jiného, než se s určitou nejistotou v otázce nevěry partnera/partnerky smířit, resp. naučit se s ní žít. Zajímavé přitom je, že pokud nevěru jako takovou odsuzujeme, zdaleka nejsme bezmocní. Můžeme udělat hodně - sami nebýt nevěrní!

Kapko, tvá otázka je zavádějící a účelová. Zejména proto, že záměrně zdůrazňuje a zvýrazňuje nevěru mužů, jako převládající. Z tvých příspěvků v různých tématech mám dojem, že jsi velmi inteligentní žena, která umí problém najít, pojmenovat ho, vyhodnotit, utvořit si nějaký závěr, třeba sama pro sebe a sdělit ho ostatním. Z těchto důvodů mě to zarazilo.Já tvrdím, že procento nevěrných mužů je srovnatelné s procentem nevěrných žen. Tvrdím, že nevěra partnera umí ublížit stejně ženě jako muži. A nikdy bych si netroufl srovnávat kdo víc a komu víc.Vezmu-li, jako model, 50 mužů a budu-li předpokládat, že 40 z nich je nevěrných, potom tato nevěra, pomíjím-li zařízení jako jsou nevěstice, která jsou konečně i pro ženy, prostě budu uvažovat takový ten běžný život. Potom tato nevěra musí probíhat se 40-ti ženami. Jistě, je tu varianta, že dva muži zahýbají s jednou s touž ženou, protiargument je rovněž žena může zahýbat se dvěma muži. Ty odchylky v té pravděpodobnosti jsou opět srovnatelné. Další možné odchylky ve výpočtu nastávají při úvaze zahnutí se svobodným, tedy nezahýbajícím jedincem, ale i tady jsou možnosti, pro obě pohlaví, rovnocenné.Tvůj muž má pravdu a já si myslím, že podobně by zněla tvá odpověď, kdyby byla postavena obráceně.

Napadla mne jedna novodobá tanrická myšlenka. Na čem stojí mužova touha po nesmrtelnosti? Na velikosti prsou a kráse věrné milenky. Na čem stojí ženina touha po nesmrtelnosti? Na dvou bodech. Být krásná a bohatá. Proto asi dnes lidé nechtějí být nesmrtelní... no a s věrností je to podobné.

Mozna,ze je to zbytecna otazka, muj muz pravi, ze jedine on sam,ze zena na to zadny vliv nema,ze pokud bude chtit, zahne i sebelepsi zene. Presto me zajima, jestli vazne memuzu udelat jako zena vubec nic? Nechce se mi byt podvadenou zenou, mam proto jit do klastera? (asi uz by me stejne nevzali)