NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

Psychiatra :-)

Mišule Bobkař má pravdu..Určitě by to Psychologa chtělo..Já jsem byla u psychyatra a ten mi řekl, že strach ze tmy je nějaký blok z dětství a léčit se to nedá..tož fakt super!!Ale Ty se bojíš i více věcí a dřív ses nebála, tak u Tebe by to mohlo být jiné!!Určitě nakontaktuj odborníka!!Teď jsi doma, tak máš čas ho navštěvovat a bylo by přece super, kdyby Ti s tím pomohl ne? Držím palce a ozvi se!!

U tebe by se mohlo jednat o panickou poruchu nebo obsedantně kompulzivní poruchu, případně ještě něco jiného. Zvláště pokud je to tak najednou, když předtím nic.

Ahoj Zuzko, moc děkuju. Víš, že máš asi pravdu s tím psem, že člověk na něj možná může přenést své pocity a proto on se pak taky bojí. No ale řikám si že je to ještě štěně že to třeba bude časem lepší až se i on bude cítit "silnější" :-) a s tím cvičákem je to dobrá věc takhle si ho naučit...a vy jste nezkoušeli někdo třeba nějakou metodu jako prášky, čaje nebo nějaký sezení atd? ja bych se z toho fakt chtěla nějak dostat:-) protože se celkově začínám bát dost věcí najednou a to bych za chvíli nemohla nic:-) třeba od malička jsem aspoň 30krát letela letadlem...nikdy jsem neměla žádný problém a minulý rok jsem si skoro celý let seděla na rukou abych neotevřela unikový východ jak moc jsme chtěla ven a jak mi bylo zle...no ted uz proste o dovolene letadlem fakt neuvazuju a fakt me to stve ze z niceho nic....kde muze byt pricina? ty jo asi si spíš fakt dojdu nekam na psycharnu co :-) ja chci doufat, že se tohohle všeho dá zbavit, představa, že budu mít někdy malého prcka a budu se bát víc jak on je docela desná ne:-))))))

Ach jo Mišule...To e těžká rada..Jestli jsi četla naše příspěvky, hlavné mé a Bobkaře, tak jsi musela zjistit, že sami nevíme co s tím..Je to hnus fialový se zelenou obrubou..Já bydlím také skoro na samotě u lesa, ale výhodu mám v tom, že mé dvě psí holky se nebojí..To že máš psa co je strachy po..je katastrofa hlavně pro Tebe..Budeš se s ním bát totiž oto víc..Je možné, že jsi ho sama svým strachem nakazila a pokud je citlivější povahy, tak se podřídil tvým náladám a zvykl si taky na všechno zvláštní reagovat..Víš co, mě teď pomáhá to, že jsem po x letech začala chodit se psi na cvičák, kde se krom poslušnosti a stop učí též obrana psovoda...Mám naučené psy, že když řeknu "pozóóór" a dodám důraz na to, říct to tajemně a tlumeně, tak zostražití, začnou štěkat a hledat potenciálního lumpa...Je to super, protože starch mám o to menší..A když musím být sama doma, tak s vezmu tu starší fenu do baráku a nebojím se vůbec..Je to ale těžko a nebýt psů, tak se strachy po..Můj to taky nechápe...dokáže čučet na horory a diví se, jak já, která se na ně ani nedívám mám tak šílený strach..
Jinak to, že jsi teď doma v klidu a na nemocence je opravdu horší v tom, že nejsi tak unavená jak bys měla a jak píše Bobkař, tak fantazie pracuje víc než by měla..
No asi jsem ti moc neporadila co? Ale ze zkušeností vím, že i pokec pomůže, tak piš sem, kdykoliv se budeš i třeba sama doma bát. Já chodím sem pravidelně, tak jak budu moct tak písnu..A neboj, teď už to s tím strachem bude lepší..Bude dlouho světlo a budeš mít tak půl roku klid..Nožka se za chvíli uzdraví a jak budeš chodit do práce, tak to bude lepší..

Ahoj všichni..momentálně už jsem třetí týden doma se zlomeným kotníkem takže z toho věčného ležení se nemůžu zbavit energie kterou mám a tím pádem se mi i o dost zhoršila má noční panika, tak jsem se rozhodla to řešit a narazila na tuhle hezkou diskuzi , tak jestli muzu tak se k Vám přidám :-) protože me přijde že už nemám jen tak nějaký strach ze tmy ale fakt paniku, prostě se začne stmívat a já začínám šílet, když chodim do práce tak jsme brzo sathaná takže jdu spát třeba v 9 a strachu rychle uteču ale co jsem ted doma tak usinam kolem pulnoci a to je fakt peklo. Kort když manžel usne jen co zalehne a nechá me ve strachu samotnou:-) zásadně zamykáme bydlíme v hájovně na samotě v lese tedy:-) opravdu ideální podmínky, já jsem původně z města - panelákové dítě, ale i tam jsem měla hrozný strach , no a ted jsem na samotě:-) máme 9měsíční štěnátko, každej mi řiká čeho se bojis vzdyt tu nejsi sama a je ti 23..no smejou se mi všichni, včetně nechapajiciho manžela, je myslivec takže treba i sedi do pulnoci v lese SÁM takze on se vazne neboji..no a pak argumentuje každý tím psem. když jsme bydleli u tchýně na baráku tak oni maji nalezenkyni asi křizenec staforda s necim ale s tou jsme se opravdu nebála byla stále ve střehu a cítila jsme že me ochrání.Po tom co jsme se odstehovali jsem si po dlouhem case co se nam styskalo pořidili alpského brakýře lovecký pejsek, kazdy kdo ho ma rika ze je pekne ostrej, ale ten náš? jen co se zacne stmívat tak tak uz nejde ani k vrátkum a samozrejme spi s nama a poradne se zachumla a ikdyz uslysi neco zleho tak se zachumla jeste vic takze opravdu zadna obrana.
No chtela jsem se Vas zeptat jestli jste s tim uz nekdo nebyl u lekare, protoze ja uz takhle dal zit nechci,ted pri te zlomenine, kterou mi operovali, se mi do toho jeste pridala panika z jak treba umru nebo nebudu poradne chodit atd..fakt parada :-)pred rokem jsem prodelala operaci stitne zlazy takze ted dokonce zivota budu zít na hormonech ty semou taky pekne mavaji, no a tyden pred urazem jsem byla na operaci dioptrii a pri vsem mam proste neovladatelny strach, ze se neco stane, nepovede atd.. no doktorka mi predepsala neurol ale kdyz jsem se dozvedela co je to za svinstvo tak jsem to prestala po dvou dnech brat, stejne to semnou fakt nic nedelalo a neleci to jen oblbuje pry. no manžel mi koupil čaj Spánek a nervy ten muzu doporučit, je docela učinný ale tak na mírné sklidnění :-)nemáte nekdo opravdu radu JAK NA TO ?:-) nejvetší problem mám opravdu z té tmy porad "neco slyším" hlavne treba ze se k nam chce nekdo vloupat atd. kde se to v nas bere ten strach? me napadaji 2 veci z detství.1. je ze se mi stale zdalo o tom jak nekdo vchazi do meho pokoje jde k me posteli v cernych rukavicih a zacina me skrtit.2 .druhe uz nebyl sen ale skutecnost kdy jsem byla sama s brachou doma a cekali jsme na rodice, ktere byly na plese a z niceho nic se otevreli dvere vchodve ja zajasala ze to jsou oni a najednou u dveri nikdo a po schodech nekdo bezel ven z baraku.....co u vas???

Už jsem myslela, že jste se všichni přestali bát, že nikdo nepíšete...Je jaro, je dýl světlo..No to je pohodička co??? Konečně nebudu mít ty strachy tak často..
Bobkaři tak dlouho jsi se neozval, že jsem si myslela, že ses zalekl mého návrhu, dát to dohromady :-)...To by náhodou mohla být dobrá sranda být zalezlí pod duchnou všichni :-)!! Ale né..Pejsci by hlídali chalupu, mí pejsci se naštěstí nebojí..

To by z nás i ti pséci uscávali strachem. Už to vidím, jak jsme zalezlí pod duchnou všichni čtyři :-))))))))) Jo, vím co obnáší bydlení v domku a zvlášť, když je to v dolíku a na ulici nesvítí světlo. To bych se musel vlčákama obložit ze všech stran.

ja taky,přesně...

Chci s tím umět pracovat!! Ale jak?? Nepomohla by nějaká hypnozanebo neco takového?
Buď rád, že v domku nebydlíš :-)..Tam je ten strach ještě větší..Rok jsem bydlela v bytě a nebála jsem se - jen minimálně a někdy..Je ale pravda, že jsem tam měla i svoji vlčici..
Píšeš v neomezeném množství?? A odkud jsi? Můj má totiž psy rád,ale obešel by se bez nich...A já jsem si ještě domů přitáhla druhého NO fenku..Teď má půl roku..Hi hi, že by jsme to dali dohromady :-). Ale to by jsme se pak strachy asi oba po...:-D!!

To co se děje ve tmě, se děje i přes den, ale mozek má tolik podnětů, že to až tak nevnímá. A pokud má člověk tyto schopnosti jak píšu, se ve skutečnosti nebojí, že je tma, ale že neví co s tím, co vnímá a toho se nevědomky bojí, pokud s tím neumí pracovat. Takže i když v mém případě vím o co jde a nemám důvod se bát, tak i u mě tma = strach a přes to vlak nejede a nic s tím neudělám. Mimochodem NO můžu v neomezeném množství a bydlet v domku, tak bych taky ho měl a báli bysme se spolu. Na vlastní oči jsem viděl dogu co se bála potmě :-)

No Bobkaři..Běhá mi mráz po zádech..To je jak ze Stop hrůz, co jsem četla, když mi bylo asi 13let..Za blba tě mít asi těžko můžem, když tím trpíme taky..Já jsem si jenom vždycky myslela, že člověk, který má tyto schopnosti jak popisuješ se nebojí proto že je TMA..Vždyť to co se děje ve tmě(jestli se něco děje), se děje i přes den ne? Spíš si myslím, že to je opravdu jen v našich hlavách, ta hrůza ze tmy...Doufám...Nebo nadpřirozeno se snad během bílého dne nevyskytuje?...Jestli ano, tak to nevysvětluje, proč se bojíme potmě..
Co píšeš s tím psem, tak o tom jsem taky slyšela, ale já nevím..nestalo se mi to a snad ani nestane (to bych se zbláznila) a cítím se se psem prostě líp..Mám sice Něm. Ovčáky, ale cítila bych se asi dobře i s pudlem..Prostě s něčím živým a poměrně inteligentním..
Jinak jak píšeš, na svůj strach se dívám z jiného úhlu a snažím se ho nějak pochopit..Přemýšlím nad tím skoro denně, ale kdyby se mi něco nadpřirozeného někdy stalo (doufám že nestane), ale víš, já vůbec nemám důvod se bát a přesto se bojím..

No tento obranář jest trpasličí jezevčík, takže o obraně si můžu nechat zdát.
Ani kdyby to byl pitbul bych si nebyl jistý, že by mě bránil. Teda proti hmotnému světu ano, o tom nemůže být řeč, ale možná mě budete mít za blba-jsem zvyklý, ale ono existuje něco i mimo tento svět. S tímto mám bohaté zkušenosti, protože poměrně často se dostávám do situací, které jsou reálné, ale příčiny se nedají vysvětlit ničím, co znám z fungování tohoto světa. Mám to po naší matce a babičkách, které i u zcela zdravého člověka dovedla určit, že během pár dnů umře, poznala na člověku i dosud nepropuknutou nemoc, také měla něco co se obvykle označuje pojmem předvídavost, ale spíš bych řekl, že to mělo formu nahlížení do budoucnosti, což mám částečně po nich. Ale potmě se bály tak jak my všichni ostatní.
Možná, že my všichni co tu popisujeme své strachy, máme tyto vlastnosti v menší či větší míře, protože vnímáme nehmotný svět, akorát nerozumíme tomu co vnímáme a jak s tím máme zacházet. Je dané přírodním vývojem z důvodu ochrany člověka pro přežití, že čemu nerozumí a co nezná, tak to u něho vyvolává strach, což má ochrannou funkci.
Právě když jsme o samotě, tak je snížené množství podnětů z našeho okolí ke zpracování a jelikož máme nejspíše vyšší mimosmyslové vnímání (podvědomí), tak vnímáme víceméně i to, na co si nemůžeme sáhnout. To je možná i tím, že většina z nás nemá strach v cizím prostředí, kde se nejspíše neuvolní tak, jak doma, což brání mimosmyslovému vnímání.
Třeba jak píše Martin, že při plavání si představuje utopence, tak to nemusí být jen představa, ale možná vnímá zcela reálně to

Teda Bobkaři,tak to se mi s mími psy naštěstí nikdy nestalo..Hned to klepu na dřevo..Já mám pocit, že ten pes by mě ubránil, nevím..Ale cítím to tak..Jak kdyby ten pes všechno zlé ode mě odpuzoval..Vždycky když spím sama doma,tak spí se mnou, ale v předsíni a když jdu na záchod a vidím ji jak v klidu leží a spí,tak jsem taky v klidu..Ale dělat mi takové alotria jak popisuješ, tak to by mě kleplo..

Teda Bobkaři,tak to se mi s mími psy naštěstí nikdy nestalo..Hned to klepu na dřevo..Já mám pocit, že ten pes by mě ubránil, nevím..Ale cítím to tak..Jak kdyby ten pes všechno zlé ode mě odpuzoval..Vždycky když spím sama doma,tak spí se mnou, ale v předsíni a když jdu na záchod a vidím ji jak v klidu leží a spí,tak jsem taky v klidu..Ale dělat mi takové alotria jak popisuješ, tak to by mě kleplo..

Po setmění sám nevycházím, ale zas se doma po tmě sám bojím. Ale třeba u cizích mě to až tak moc nevadí. Onehdy jsem u známé hlídal čokla, tak jsem se večer usalašil na gaučíku a pohoda. Ale jen do té doby, než ten poblblý blechoň ztuhnul a dlouze čučel do tmy a na nic nereagoval. A v tom okamžiku to bylo (dámy prominou) v prdeli. V tom okamžiku veškeré racionální myšlení pryč a kdybyste viděli co můj mozek ve zlomku vteřiny vyprodukoval za nesmyslné představy....co na tom, že jsem byl zamčený, přece nadpřirozené síly nějaká fabka nezastaví, že? Ani jsem si nevšiml, že si čokl vyskočil vedle mě na gauč a ještě mi blb oblízl ruku. To bylo jak když mě nějaká slizká příšera chytne za ruku...sem se málem svalil....

Michale já bych plavat sama potmě nemohla..Představovala bych si mrtvoly, žraloky, piraňě..a bůhví co ještě..
Vadí ti být ale třeba sám potmě doma, tak jak my všichni tady? To je teprve potupa..A nic s tím nenaděláš..

Já se taky bojím tmy, třeba i doma ve sklepě.Nebo jednou jsme se byli koupat o půlnoci na písáku, nikde nikdo, přítelkyně odplavala někam dál a neozvývala se, kdyby na mě bafla, asi by bylo po mně.Když plavu sám a už je třeba tma, představuju si že najednou přede mnou vyplave mrtvola, nebo když jedu lesem an kole, všude jakoby vidím nějaký zločince..A pak vyběhne zajíc a já dupnu do pedálů a mizíím:-)

No když vypnou elektriku, tak to začnu panikařit ikdyž je můj doma..Má nejhorší představa je o tom, jak jsem doma sama, sedím ve vaně, umývám si hlavu a vypne elektrika..To bych asi zešílela! Šampon štípé do očí, já celá mokrá a teď ta hrozná tma..A tisíc představ o tom, proč vlastně ta elektrika nejde..Vzpomenu si na plno amerických filmů, kde vrahové vypli proud a přestřihli dráty od telefonu..No fakt humus..Jsem paranoidní až to bolí!!

no já se také bojím tmy...a to je mi 25 let -jak je chlap na noční - tak mám rožnutou lampičku....mám ji za skříni at mi nesvítí do ksichtíku...bojím se jak pako...představuji si různé příšery. Také se zamykám, kolikrát se ani chlap nemůže dostat do ložnice...o))nejhorší je jak vypnou elektriku to se třepu jak ratlík..