obsedantne kompulzivni porucha

Ahoj Petře, doktorka.cz a ani psycholožka sice nejsem, ale zahřálo mě to u srdíčka ;-).
Já si to sice po sobě čtu, jenže se často nemůžu soustředit tak, jak bych chtěla, protože se starám o svoje 2 dětičky :-)). Když mě vyruší a přetrhnou mi myšlenku, tak se mi špatně navazuje, takže to čtu znovu, ale většinou je to pořád ve spěchu... Vždycky si to sjedu znovu ještě hlavně po tom, co to odešlu, abych mohla případně něco "zmatenýho" opravit a dovysvětlit, takže pokud to není extrapřeklep (píšu rychle všemi deseti), tak to prostě zkousnu ;-).Předpokládám, že to tady každej pochopí, když jde hlavně o ten obsah, že :-). Jinak k tomu času.., já sem lezu podle možností...Když mám chvilku volnou, tak sednu k PC, kuknu i na maily a na diskuzi, co je nového ;-). Takže někdy jsem tu párkrát za den, někdy skoro vůbec. Ale snažím se chviličky pro sebe udělat každý den, abych se netočila jen kolem dětí a povinností.., to bych z toho brzy měla akorát tak depky :-(.
Já mám (nebo spíš jsem měla, teď už je to jen tak 1%) OCD vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem(i sobě). Je to podle mě ten nejhorší druh OCD. Přispívám nejvíc právě na diskuzi "Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem". Cítím, že když jsem si tím peklem prošla, tak to mělo svůj důvod a měla bych na tom najít to pozitivní. Takže to beru jako silnou životní zkušenost a chci kvůli tomu pomáhat druhým, aby se z toho taky dostali ;-). A navíc, pomáhá to i mě samotné... Mě pomohly tyhle diskuze k uzdravení nejvíc, takže dobře vím, jak to dokáže pomoct...To, že člověk zjistí, s čím má tu čest, identifikuje to a může se tak připravit na boj...i to, že se člověk najednou necítí "osamocený a divný", ale naopak vnímá to "pochopení od druhých"...a může se poučit z jejich zkušeností..,a i to, jak se může bez ostychu svěřit a svůj problém rozebírat a rozpitvávat "černý na bílém"...a poznat tak co nejdokonaleji tu úzkostlivou poruchu i svoje vnitřní pocity, tak už v tomhle všem je obrovská síla a povzbuzení... Já jsem si spoustu věcí uvědomila nejen tím, že jsem četla příspěvky druhých.., ale i tím, že jsem se snažila popsat, co cítím a co jsem pochopila.. Doufám, že je to srozumitelný, zase spěchám :-)).

Díky za reakci, Lenčo. Tak rychlou reakci jsem teda nečekal, asi za hodinu jsi to napsala. Ta terapie spočívající v tom, že si přečtu příspěvky o OCP u ostatních, opravdu na chvíli pomáhá. Co ty máš vlastně za OCP ? Já jsem se díval na příspěvky a připadá mí, že ty jsi ta doktorka.cz. :-) Většinou dáváš rady. Třeba jsi tady opravdu jako psycholožka a mně to došlo až teď. :-) Dále: Jestli sis to po sobě četla, tak sis asi nevšimla, že jsi napsala tohle: "......
..... pousmát, jak jsi napsal, že si to přečeteš znovu...Vím, že.............."
"přečeteš" navíc "e" ;-) Ahoj, Petr.

Petře, promiň,neber to nějak negativně, ale musela jsem se nad tvým příspěvkem pousmát, jak jsi napsal, že si to přečeteš znovu...Vím, že ve skutečnosti nic z toho vtipnýho není, ale tak nějak mi to přišlo úsměvný, tak,jak si to napsal...
Já si taky všechno znovu čtu po sobě, to není až tak hrozný. U mě je to možná deformace z práce, kdy jsem si odeslané maily zákazníkům.. po sobě raději četla, abych něudělala nějakou chybu a zůstalo mi to. No možná bych to dělala i tak, těžko říct.Patří to k mé úzkostlivé povaze. A musím souhlasit, hodně pomůže, když člověk zjistí, kolik lidí trpí takovou poruchou a co všechno dělají... Člověk si pak nepřipadá sám a jako totální blbec.., ale najednou to všechno snáší mnohem líp ;-).

Je zvláštní, že po přečtení některých přispěvků od podobně postižených lidí mě nachvíli to nutkání přešlo. Zřejmě čtení o tom, co nesmyslného kdo dělá, vede k tomu, že si člověk někde ve svém nitru uvědomí, že to opravdu nemá smysl dělat. Přeji všem pokud možno trvalé uzdravení. Petr Š.

Dobrý den, já trpím také OCP. Dokonce mám i kleptofobii. Mám strach, že mi někdo ukradne kolo, vloupe se k nám do domu, nebo mi něco sebere. Proto několikrát kontroluji, zda jsem zamkl kolo, dům, nebo jestli leží moje zavazadlo na místě, když třeba na několik vteřin se jdu podívat na odjezdy na nádraží.
Také kontroluji kohoutek, zda neteče voda. Když mám strach, že se něco stane, tak musím napočítat do 5 nebo do 3, nebo udělat pohyb rukou, nebo prstem, nebo rtama, i jinak.
Dále např. někdy se několikrát podívám,zda je mail mezi odeslanými, někdy mail několikrát přečtu a přemýšlím, jestli jsem chtěl napsat zrovna to, co jsem napsal. Když vypnu PC, tak se dívám jestli opravdu už nesvítí žádná světýlka i na přídavných zařízeních. Teď nevím, zda je to všechno, asi si tohle co jsem napsal přečtu znovu.
Petr Š.

A ještě jsem nenapsala, že tu Asentru jsem vysadila - bylo milíp, tak jsem do sebe nechtěla cpát tu chemii, ale do třech měsíců se mi zase vše vrátilo...

Ahoj všem, přečetla jsem si téměř všechny příspěvky, co tu jsou. Už 4 roky trpím obsedantně kompulsivní poruchou a sama moc dobře vím, že je velice těžké svěřit se s tím člověku, který si tím v životě neprošel. Vystřídala jsem už tři psychiatry a dva psychoterapeuty. Užívala jsem dva roky Asentru. Z počátku se mi ulevilo - myšlenky sice přervávaly, ale nebyly tak intenzivní a také vymizely úzkostné stavy. Mám strach, že někomu ublížím - přímo panickou hrůzu. Ale já ten strach mám u úplně cizích lidí. Vysvětlim: Když jdu třeba po ulici a míjím chodce, musím se za ním otáčet, abych se ujistila, že jsem ho třeba nesrazila a že opravdu stojí a nebo pokračuje v cestě. U mých blízkých ty obsese kupodivu nemám, protože vím, že je uvidím, a oni budou v pořádku - když třeba nechtíc praštim bráchu, tak mi to příjde v pohodě - omluvím semu, zeptám se, jestli je v pořádku a dál to neřeším. Kdyby se mi to stalo u cizího, měla bych nutkání ho snad i sledovat abych se ujistila, že jsem ho třeba nezabila, i když jsem se ho třeba jen nechtíc dotkla. Je to fakt ničivý... :( Často mám i problém reálně si vysvětlit věci, který se prostě můžou normálně stát, ale já mám vsugerováno, že to se setává určitě jenom mě a proč se mi to stává a pak si začnu vyčítat, proč jsem byla např. v určitou dobu na určitém místě apod. Teď jsem byla s mamkou nakupovat a potřebovala jsem na toaletu - ale hrozně a věděla jsem, že domu se dostanu nejdřív tak za hodinu. Uvnitř byly toalety, tak jsme tam s mamkou šly - ona mi podržela bundu a já šla do kabinky. Hrozně mi vadí, jdyž po někom v záchodové míse zůstane nedopláchlý toaletní papír. Já vím, že někdy ten tlak splachovadla není tak silnej, aby to všechno spláchnul, ale já prostě nemůžu. Mamka tam teda šla, papír spláchla a řekla - no tak pojď už tam žádnej není, jenže já řekla, že to vydržim - prostě jsem tam nemohla jít, byla jsem jak zkamenělá. Když jsme byly nakupovat, měla jsem pocit, že to asi nevydržim, čímž se stupňovala moje úzkost. Tak jsem si řekla, že to teda překonám a na tu toaletu půjdu. Ještě uvádím, že tam byly světla na čidla a když jsme tam byly s mamkou prvně, tak to všechno svítilo. Když jsem se odhodlala podruhé, tak jsem tam šla sama, protože mamka šla do auta. A pak přišla ještě větší úzkost, když jsem zjistila, že v kabinkách čidla nesvítěj a byla tam tma - prostě mi nešlo do hlavy, jak je možný, že se to během tak krátký chvilky mohlo rozbít a proč se to stalo zrovna teď a zrovna mě, a co když jsem to způsobila já, proč jsem si nedošla hned napoprvé, když světla fungovaly, proč jsem tam na ty záchody vůbec lezla, proč jsem před cestou tolik pila... No a takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Beru si tyhle věci moc osobně a ta úzkost byla šílená - nevěděla jsem, co mám dělat a nakonec jsem si na záchod stejně nedošla - takže jsem měla plnej močák a navíc trauma... :(. Taky mám hrůzu chodit mezi lidi - když se někde po obchodu motaj lidi, jsem jak v tranzu - jsem ztuhlá, napjatá, nemůžu komunikovat, přemýšlet - mám strach, že tam někomu něco provedu, že se někomu někam připletu a on pak o mě zakopne a ublížísi... Je to hrozný. Nemůžu ani jezdit sama autem a když s někým jedu, pořebuju, aby mě pořád ujišťoval o tom, že je všechno v pořádku, že ten chodec opravdu přešel bezpečně... Já mám obsese snad ze všeho - na každym kroku, když něco udělám nebo neudělám, bojím se, že to bylo špatně. Nejlíp je mi doma. Dělá mi problém se třeba jen někam dopravit autobusem atd...

ASI NEVÍŠ O ČEM JE TU ŘEČ,KDYBY JSI TO ZAŽILA TAK TOHLE NIKDY NENAPÍŠEŠ

tak to udelej. asi k tomu mas duvod. zvireti ne ale blizke bych povrazdila. souhlas.

Ahoj Karlíku, zkus si najet na diskuzi Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem, tam je o tvém problému mnohem víc....

JIŽ NĚKOLIK LET TRPÍM PŘEDSTAVAMA ŽE UBLÍŽÍM SVÉMU BLÍZKÉMU NEBO ZVÍŘETI.HODNĚ MĚ TO TÍŽÍ.
LÉČÍM SE A POMÁHÁ TO.MÁ NĚKDO TAKY TAKOVÝ PROBLÉM?

Nájde sa niekto, kto popíše o OCD cez mail?

Trpim OCD asi 2 roky, už nevím co s tím, psycholog i psychiatr, je tu někdo, s kým bych si o tom mohla přes e-mail popovídat? pištre mi prosím rovnou na [email protected]

Dobrý den, je mi 17 let a...Nemoci a paraziti

Z dopisu pí. Bláhové

Podezření na parazity můžete mít při těchto symptomech:

1. TŘASY, TIKY, ZÁŠKUBY SVALŮ, VIBRACE, VNITŘNÍ CHVĚNÍ, NOČNÍ
ZÁŠKUBY TĚLA. Srdeční synkopy a arytmie nejsou ničím jiným než záškuby srdečního svalu.
19/27

2. ZÁVRATĚ, TOČENÍ HLAVY, ZATMĚNÍ PŘED OČIMA S POCITEM NA OMDLENÍ.
Parazita najdeme vtělei tehdy, kdyžse tyto potíže objevujíjen zřídka, nebo se objevovaly v minulosti.

3. DEPRESE, ÚZKOSTI, POCITY TÍSNĚ, NEVYSVĚTLITELNÁ PANIKA, STRACH ZE SMRTI, MYŠLENKY NA SMRT.
Jedna klientka to popsala slovy: „Nic se neděje, všechno je v pořádku, ale já přesto trpím úzkostí a panikařím. Asi budu hysterická.“ Dvacetiletý klient: „Nevím, co se to se mnou děje, jestli snad neumírám“.
Další klientka: „Mám perfektní rodinu a všechno je v pohodě, jen já tu pohodu kazím! Neumím si ji užít a nevím proč! Pořád si dělám starosti, že se stane něco strašného.“ To se týká i velmi mladých lidí.

4. PORUCHY VIDĚNÍ: DVOJITÉ A ROZMAZANÉ VIDĚNÍ, ZAMLŽENÉ VIDĚNÍ ? JEDEN Z PRVNÍCH PŘÍZNAKŮ ROZTROUŠENÉ SKLERÓZY. POCIT CIZÍHO TĚLÍSKA V OKU. TEČKY A ŠMOUHY, KTERÉ PŘIBÝVAJÍ.
Proti bílému pozadí můžete možná vidět okrouhlé pravidelné skvrnky, tmavé se světlým středem, jakoby pospojované řetízkem. To mi popisovalo alespoň šest lidí. Je známa oční forma larvální toxokarózy, ale v oku najdete všechno možné. Mohou tu žít larvy všech druhů parazitů, všechny bakterie a viry, které je možno nalézt jinde v těle. Co si máme myslet o pravidelných útvarech, připomínajících žabí vajíčka? Znamená to, že do oka doputují dospělci a kladou tu vajíčka? Očař nic nenajde. Očařce jedné mé klientky jsem poslala článek o larvální toxokaróze od MUDr. Mikuleckého. Řekla, že o tom v životě neslyšela.
Kauza: Asi šedesátileté ženě, která ztrácela zrak, jsem vytestovala voku Hymenolepis nana, echinoccoccus a toxoplasmózu. Začaly jsme oko čistit našimi dreny, prozatím bez antihelmintik z obavy před rozsevem parazit. nákazy. Po měsíci kapání echinokok zmizel a tasemnička se odstěhovala do mozku. Nicméně paní na kontrole u očaře přečetla o dva řádky víc, než obvykle, přestože předtím se zrak stále jen horšil. Zeptala se očaře, zda je možné, aby měla v oku parazity. Řekl, že to je možné jen v Africe. Neučili se o toxokaře ?
Kauza: přivedli mi pětiletou holčičku, která začala šilhat, nikdo neví proč. Narodila se zdravá. V době, kdy mi ji přivedli, ji zrovna dětská lékařka zbavovala nákazy roupy. Děti se na pískovišti často nakazí škrkavkami. Děvčátko mělo škrkavkudětskou na okulomotorickém nervu. Babička, která dítě přivedla, nechápala, co jí vysvětluji a dítě jsem už neviděla.
Jedné z klientek, co vidí vajíčka ve svém oku, jsem našla 7 druhů parazitů. 17 let se snaží marně přesvědčit lékaře, že parazity má, aby jí pomohli. Ona o nich ví. Někdy se jí pod rukou břicho vlní a samovolně pohybuje. Se seznamem parazitů, které jsme našly, šla znovu k lékaři. Nenašel se ani jediný.
20/27
Jiná klientka mi děkovala, že konečně pochopila, co se s ní dělo v dětství: viděla pohybující se útvary ve svém oku a bála se to někomu říci, aby si o ní nemysleli, že je blázen.
Kolegyně D. našla toxokaru voku dospělé ženy, která začala nedávno bezdůvodně šilhat. Alespoň očaři by měli být proškoleni.

5. ARYTMIE, TACHYKARDIE, SYNKOPA ? VYNECHÁNÍ TEPU, BUŠENÍ SRDCE, VYSOKÝ TLAK.
Škrkavky, háďátka a motolice jsou nejčastějšími pachateli. Srdcaři mívají úzkosti.

6. AUTOIMUNITA.
Paraziti navozují autoimunitní procesy ve tkáni, ve které se vyskytují. U jakéhokoliv autoimunitního onemocnění se teď už přednostně dívám po parazitech. Nikdy nejsem zklamaná.

7. ASTMA.
Larvy při migraci málokdy vynechají plíce. Pokud čtete pozorně, neexistuje parazit, který by je minul. Plíce jsou vděčným námětem k detoxikaci, protože se daří odstraňovat letité „neléčitelné“ potíže. Plíce sice také často čistíme nadvakrát, ale úleva bývá už po prvním kole. Složitá vysvětlení, která občas čtu, že astma souvisí s karmou, nervy, nebo psychikou, mi dnes připadají legrační. U těžkých astmatiků je standardní zátěží Echinococcus multilocularis ? měchožil větvený. Viděla jsem na internetu rentgenový snímek plic ukrajinského chlapce, trpícího silným kašlem. Na snímku byly vidět bělavé okrouhlé flíčky. Lékař to bravurně vyhodnotil jako nákazu echinokokem. Cysty odebíral chirurgicky. V plicích astmatiků, abych byla přesná, ale také kromě parazitů nacházím vrozené Mycobacterium tuberculosis, Bordetellu pertussis , borrelii a další bakterie a viry.

8. RAKOVINA.
Dá se vyměřit souvislost mezi parazity a nádorovým onemocněním. MUDr. H. Clarková i američtí lékaři kladou rovnítko mezi rakovinu a metabolity parazitů. Je to logické, parazit svými toxiny i mechanickým působením natolik poškodí tkáň, že ta se pak už neubrání onkologickým změnám. Možná změním názor, zatím vidím souvislost jen nepřímou. Snad je možné, že cysty tasemnic, především echinokoka, mohou být omylem považovány za nádor. V ojedinělých případech může echinokok dosáhnout i větších rozměrů. Klient?veterinář mi vyprávěl historku zUkrajiny: „těhotná“ žena neporodila ani devátý, ani desátý měsíc. Jedenáctý měsíc jí vytáhli z břišní dutiny několikakilogramovou cystu Echinokoka granulosus. Lékaři našich východních sousedů s echinokokem běžně počítají. Veterinář mi řekl, že se má za to, že echinokok potřebuje ke svému vývoji vyšší průměrné teploty a je to nákaza jižních krajů (Mluvil o psech). Já to ale nechápu: je to parazit a přechází z hostitele do hostitele, kde má vždy zajištěnu jeho tělesnou teplotu.
21/27

9. ŠTÍTNÁ ŽLÁZA.
Pokud sledujeme, kudy se larvy všech parazitů ubírají, je to hrtan a hltan. Snadno se zachytí na této překážce a už se tam zabydlí. Rozběhne se tu autoimunitní proces. Typické pro roztroušenou sklerózu.

10. KUŽE ? BOULIČKY POD KUŽÍ.
Mohou být způsobeny:háďátky střevními, tasemnicemi velkými i malými, svalovcem stočeným, měchožilem zhoubným, psí nebo kočičí škrkavkou a roupy. Cysty parazitů jsou chráněny vícevrstevnými obaly a jsou velmi odolné. Citrónovitá pouzdra svalovců zvápenatí a jsou pak prakticky nezničitelná. Živá larva tu přežije až 30 let. I když se považuje nákaza svalovcem pomalu za smrtelné onemocnění, někteří autoři se domnívají, že pokud je počet larev v těle nízký, pacient může být i bezpříznakový (RNDr. Klimeš). Bouličky pod kůžíi jinde vtěle mohou tvořit i filárie.

11. ATOPICKÝ EKZÉM
Jsem šťastná, že už jsem přišla na kloub hlavní příčině atopického ekzému. Odstraňování virů, bakterií, plísní a neživých zátěží nevedlo k cíli. Zlepšení byla tak mírná, že nestála za řeč, nebo byla přechodná.
Kauza: mladá asi třicetiletá žena, od dětství ekzém. V mládí šilhala, pak se to samo upravilo. Dříve bývaly závratě, dnes vzácně. Ekzém zvládán přísným stravovacím režimem. Bušení srdce. Úzkosti. Nepřiměřená chuť k jídlu. Návaly a pocení. Paraziti ve všech orgánech, Ascaria, měchovci, háďátka, toxokara, roupi a tenkohlavec. Při testování jsem hledala souvislost mezi pojmem „atopický ekzém“ a parazity. Souvislost vyšla ke všem parazitům kromě roupa. Lék VERMOX používám při testování pro kontrolu. Reakce na něj byla silná a pozitivní. Od té doby se u všech ekzémů už rovnou soustředím na parazity. Z celé škály virů, bakterií a parazitů, které naměřím v celém těle, paraziti vyjdou k pojmu „ekzém“ VŽDY a mají také pokaždé početní převahu nad viry a bakteriemi. Hledám především škrkavky a háďátka.

12. KLOUBYaPÁTEŘ.
Jen zopakuji: parazité mohou být v kloubech, ale i kolem nich v kloubních váčcích, ale také i v kostní dřeni a v páteřním kanále. Toxiny parazitů zvyšují revmatoidní faktor. Ten, kdo má souběžně s revmatickou artritidou i potíže psychické (deprese), ten sleduje „přelévání“ problémů z hlavy do kloubů a opačně zhruba ve tři? až čtyřtýdenních intervalech. Může to mít souvislost s několikatýdenním parazitárním cyklem.
22/27

13. ÚNAVOVÝ SYNDROM.
Tady si nedělám ambice, že by parazitární toxin byl jediným spouštěčem tohoto složitého syndromu. Ale parazitárnítoxin určitěneblahým dílem přispívákdané diagnóze.

14. MIGRÉNA.
Totéž, parazit je jen dalším kamínkem do mozaiky možných příčin. Migréna se spouští vždy, když se dá larva do pohybu. Tehdy máme také zvýšené bílé krvinky a zvýšenou teplotu. Proto mohu navázat další záhadnou diagnózou:

15. SUBFEBRILIE.
Kolísavá nebo stálá zvýšená teplota bez zjevné příčiny. Neúměrné pocení. Tito lidé mají více druhů parazitů, a ve větším množství. Teploty se zvedají vždy, když larvy migrují (MUDr. RNDr. F. Stejskal)

16. NESPAVOST.
Pomineme?li sociální a psychické faktory, paraziti přispívají k nočnímu neklidu, protože jsou aktivnější v noci. V případě roupů o jejich podílu na nespavosti nikdo nepochybuje. O parazitech se dále se dočtete, že jsou aktivnější za úplňku, kdy je většina lidí citlivější k vnějším vlivům. Také kolem úplňku býváme nafouklí po jídle více než za novu. Nedivila bych se, kdyby byli v průběhu roku aktivnější na podzim a přispívali k depresím.

17. ALERGIE.
Nekonečné rýmy, vodnaté nebo hlenové, mohou být způsobeny neustálým bojem našeho imunitního systému s larvami i dospělci parazitů ve vedlejších nosních i čelních dutinách. Paraziti vyhledávají duté orgány a místa, která nejsou příliš promývána neustálým tokem krve nebo lymfy. V dutinách mají ideální podmínky. Z dutin už je jen skok do oka, slzný kanálek je autostráda. Nejčastěji tu nacházím drobounká háďátka, ale i larvy škrkavek, měchovců a motolic. Toxin háďátek svědí nejen na kůži, ale i v oku a v nosní sliznici. Vdechování pylových zrn mnoha bylin, které jsou jinak třeba léčivé, vyrušuje parazity z klidu, nutí je se p

Raději bych to napsala na mail :-) a myslím, že je důležité brát prášky. Nevím, jak jsi na tom ty, ale pro mě byl každý den jako přežívání. Když beru prášky, cítím se opravdu o sto procent lépe a takové myšlenky mě už vůbec nenapadají. Myslím, že hlavní je být k sobě autentická a přiznat si, proč ty myšlenky máš. Já se jich nejdřív taky bála, ale pak jsem si uvědomila, že je něco způsobuje, a že je přirozené být na něco nebo na někoho naštvaná, zjistila jsem, že to u mě je potlačovaná agrese. Říkej si, že to jsou nutkavé myšlenky, že právě to nutkání je jejich podstata, a najednou uvidíš, jak se ta myšlenka vzdaluje:-) a taky,kolik se točí odporných filmů a někdo to musel vymyslet. Hitchcock taky napsal spoustu knížek, kde popisuje vraždy, ale neměl v úmyslu to udělat a nebyl vrah ani nic podobného. Já měla někdy pocit, že kvůli těm svým myšlenkám bych měla jít do blázince nebo rovnou do vazby, že jsem vrah atd. Možná ti pomůže se z toho vypsat. Napsat si, čeho se nejvíc bojíš, proč se toho bojíš. Já nemohla spát a skoro pořád jsem myslela na nějaké blbiny, takže prášky byly jasná volba. Ale samozřejmě jenom prášky ti nepomůžou, možná na to bude dobrý sport. Lidi, kteří trpí sebepoškozováním například pokaždé, když mají chuť se říznout, tak jdou sportovat. Možná ti to taky pomůže, říká se tomu copingová strategie. Když jsem na tom byla nejhůř, pomohl mi přítel, vždycky mě vytáhl ven, třeba na golf. Tam jsem měla děsivé myšlenky, že ho přetáhnu tou holí po hlavě, ale nakonec to bylo fajn :D Takže se toho neboj, nejsi vrah,úchyl, nic... to přejde :-)

Ahojky, neboj, nejsi blázen!...Děkuji za odpověď, Janule. Cítím se trochu líp, když vím, že někdo má něco podobného. Já vím,že jsou to naprosté hlouposti, že se nic takového nestane a že mě to napadá jen v souvislosti s tím, že mám z toho strach. Mě napadají tak hrozné věci, že to sem ani nemůžu napsat...je to hrozné. Připadám si jako rouhač, vždy se mi rozbuší srdce, potím se... V poslední době se to trošku zlepšilo, přečetla jsem si, že je důležité svým myšlenkám nepodléhat, pozorovat je jakoby z dálky, představit si, že je to "pes, který na vás doráží" a je důležité ho odbíjet, protože jedině tak přestane štěkat! Nejprve mě napadalo jen něco v souvislosti s nějakýma hororama no a čím víc jsem nad tím přemýšlela, tak ne, že bych tomu věřila... Vím,že je to hloupost. Ale bála jsem se,že uvěřím tomu, že se to stalo, či děje! Hrůza! Nevím,jak mě něco takového mohlo napadnout,to bych o tom přece musela vědět, kdyby mě například někdo znásilňoval, jak tomu bylo v jiném hororu... ale začalo mě dokonce bolet břicho a já se lekla,že je to v souvislosti s tou nechutnou,strašidelnou a hroznou představou (samozřejmě,že není,to bych cítila trošku jiné pocity a jsem si toho vědoma). Z toho plyne,že mám strach sama ze svých představ, že tomu uvěřím a skončím někde na lůžku v blázinci. :-( Prosím,Janule,mohla byste mi popsat svůj příběh a jak jste se s tím vyrovnala? Je důležité brát prášky? Nechci to nikomu říkat,stydím se za to a myslím,že sama sebe znám a řekla bych,že se všechny mé strachy spojily v jeden (jde mi o to,s kým se vyspím,věřím na čistou lásku a znáte to) a tím pádem si vytvořily ty hrozné fantazie... Děkuji za odpověď...

Ahojky, neboj, nejsi blázen!...Dobrý den "Janule", doufám že se nebudete zlobit, že vám píši, ale mě moc zajímal váš příběh, píši totiš ročníkovou práci na téma psychické poruchy a jedním z témat je i tohle a stašně ráda bych tam chtěla mít příběhy několika lidí vubec bych nezmínila o koho se jedná jen prostě popsat váš příběh. Doufám že se se nezlobíte nebo vás neotravuji když nebudete chtít úplně to chápu předem děkuji Daniela Sučová kdyžtak můj email je [email protected]

Ahojky, neboj, nejsi blázen! Trpíš nutkavou neurózou, ocd. Já jsem měla naprosto to samé. Měla jsem snad všechny druhy představ. Od těch sexuálních, až po morbidní. Je to hnus, vím, jak se cítíš. Někdy jsem měla i pocit, že to všechno chci udělat a že to udělám, přitom celý život žiju v normálním prostředí, mám kamarády, rodinu. Nejhorší jsou ty pocity viny a výčitky a nutkání to udělat, myslet na to.Zajdi si k psychiatrovi a dá ti na to antidepresiva. Ze začátku to možná bude trochu horší, ale pak ti tabletky pomůžou a ty myšlenky už tě tak nebudou děsit.Jestli máš nějakou hodně dobrou kamarádku nebo přítele, řekni jim to :-) Určitě tě to přejde, zkus se taky zamyslet nad příčinou těchto myšlenek. Jsi asi ve fázi, kdy hledáš sama sebe a zjišťuješ, kdo vlastně jsi. Tak dej vědět, jak se cítíš.

Dobrý den, je mi 17 let a opravdu jsem se dlouho rozhodovala, zda sem napíšu. Chodím na gymnázium a myslím, že jsem docela rozumně uvažující člověk, ale bohužel se mi v poslední době stává, že mám odporné, vtíravé myšlenky. Dřív, když jsem na něco takového pomyslela před spaním, chvilku jsem se děsila, co mě to mohlo napadnout, pak jsem si řekla, že je to hloupost a ráno bylo vše normální. Nyní se mi to ale neustále vrací, bojím se jít spát, bojím se probouzet, protože čím víc se na ošklivé myšlenky snažím zapomenout, tím mě napadají čím dál tím víc horší. :-( Připadám si jako zrůda, nenávidim se za to! Jsem považována za hypochondra, všichni se tomu smějí, ale mě to doopravdy trápí. Je to asi ošklivé vůči těm, co se těmito věcmi trápí, ale já bych se doopravdy raději trápila myšlenkamy na peníze nebo na takovéto věci... hrozně mě to trápí. Věřím v Boha, i když nechodím do kostela, bojím se nemocí a nemám ráda pedofily a podobné úchyly. Přesto mě občas napadají strašné věci, jak v souvislosti s Bohem, tak i s tím, že vidím jakoby sebe sama, jak někomu ubližuju...v nejhorší možné míře mě v poslední době trápí i sexuální představy, což mi ubližuje nejvíc. :-( Chtěla bych to někomu říct, ale bojím se, že mě odsoudí. Hrozně ráda bych žila normální život, radovala se z maličkostí a usmívala se... Ráda bych na takovéto věci přestala myslet, ale mě trápí už jen to, že se mi to vůbec v hlavě vyrojilo, že mě něco tak strašného napadlo. :-( Trpí tím taky někdo nebo jsem blázen? Nechci tím trpět, chci normálně žít. :-( Jsem mladá a chci něco dokázat, něco hezkého, dobrého...nikdy bych nikomu neublížila. Nejhorší představa pro mě je, že jsem v jádru zlá... :-(

Taky jsem si tím prošel a nebylo to lehké . Každopádně chci vzkázat všem kteří jsou tím postiženi,že se nemusí ničeho bát .Jedná se pouze stále o tu samou věc .Příčinu problému známe, tak z čeho mít strach :) Chce to jen získat sebevědomí, vždy si uvědomit tu PRAVDU . Ne vždy se to povede,ale když se to nepovede poprvé tak na podruhé už jo :) Jedná se o poruchu chronickou takže narozdíl od schizofrénie dokážeme zjistit realitu . Tady máte motivaci http://www.youtube.com/watch?v=akT_Sn2ZmEA&feature=fvst P.S.: Prášky nejsou podle mě nejsou tím správným řešením, musíme znát sebe sama a místo potlačení, to chce naopak problém vyřešit . Bude to OKEJ věřte mi :) Vím moc dobře o čem mluvím . Také jsem zjistil že tím trpí spousta slavných osobností kteří v životě něco dosáhli . Jeden z mnoha je i Albert Enstein .