poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Díky moc - o doktoru Krchovi už jsem taky slyšela, četla jsem od něj dokonce svépomocnou příručku (podle který jsem zvládla přežít jeden den a pak se vrátila do svých zaběhlých kolejích :(...), ale právě proto, že je tak známej je o něj dost velkej zájem a těžký se k němu dostat. Myslela jsem spíš někoho ne tak populárního, ale s kým máte vlastní dobrý zkušenosti. Budu vděčná za každou radu. Díky.

AHOJ MARUšKO,LUCKO,ERIN A OSTATNí! Maruško,já se straním společnosti právě ted,protože,nemám náladu chut,je mi strašně,připadám si ošklivá,ale úplně největší strach mám z toho,že mi bude moc zle,uvnitř sebe budu dusit úzkost,smutek,pláč a všichni kolem mě se budou krásně vesele bavit a já si to budu následně neuvěřitelně vyčítat,jak strašně moc jsem selhala,že jsem z toho všeho nedokázala radovat.V takovém duchu probíhaly mé narozeniny,něco takového už zažít nechci.Pocit,kdy mám hlavu úplně dutou,je mi všechno totálně u prdele atd.-hrůza.Nechci zůstavat sama,samozdřejmě,že s tím souhlasím,samota jen toto zhoršuje,ale,jak už jsem psala víše,potom po nějaké společnosti do nekonečna pláču a vyčítám si,že jsem se nedokázala bavit a nenávidím se za to!Lidi mi nevadí,mám je moc ráda,mám neuvěřitelně skvělé kamarádky,které si mě dokonce váží a obdivují mě?????Myslím si,že zábavná snad i jsem,to zase vím od svých kamar. A nevím,jestli dokážu jen tak vyrazit někam do společnosti,to jsem nedokázala nikdy,diskotéky,plesy atd.jsem tak zažila max.dvakrát,nemám to ráda,nebaví mě to a asi je to chyba,já se nedokážu jen tak odvázat,i když bych to tolik potřebovala,na rodinu jsem dost hodně fixovaná,takže.....A jestli si najdu kluka přitom,jak se chovám,tak to bude fakt zázrak!Děkuji za zareagování!!!Mějte se krásně!!!

Renne, ještě jednou jsem si přečetla Tvůj příspěvek. Víkendy taky nesnáším, ale z jiných důvodů - nesnesu se s matkou, už je toho na mě prostě moc. Jestli chceš, můžeš mi napsat na e-mail. martina_catarina"centrum.cz (to samozřejmě platí pro každého - ráda vyslechnu, poradím, pomůžu...když to bude jen trošku možné)

Adresu jsem našla, číslo ne: Ke Karlovu 11, Praha 2

V Praze je největším odborníkem PhDr. Krch v nemocnici Ke Karlovu. Číslo tu teď nemám, ale možná by se dalo vyčíst z netu. Já spíš sháním nějakou diskuzní skupinu pro přátele a příbuzné nemocných s PPP.

Ahoj všem,tak jsem si slíbila, že každý týden napíšu novinky o svém boji s bulimií... týden se s týdnem sešel a já musím konstatovat, že jsem opět na začátku. Nedaří se a nedaří - stále mě každá maličkost dokáže vykolejit na tolik, že mi nezbyde nic jinýho než se jít přecpat a pak zvracet... Navíc se čim dál častěji dostavují deprese, pocity marnosti, otázky typu proč tady vůbec jsem a jakej má tohle všechno smysl... prostě to sama nezvládám. Takže mám tu samou otázku jako Marta a Markéta v přízpěvku o kousek výš nade mnou: můžete mi někdo doporučit odborníka z Prahy? A co mu mám vlastně říct? A jak takovýhle setkání probíhá? ... moje bulimie je fakt čim dál horší a horší - nenávidim třeba víkendy, protože to pro mě znamená cpát se celej den a mezitím zvracet. A když si vzpomenu jak nevinně to začalo....

BTW: nevíte někdo o "skupině" v Praze?

Pavle, Hanko už v tom opravdu lítá! Teď jsem četla vaše příspevky a je mi z toho dost úzko. Kamarádka to měla "pod kontrolou" taky pořádně dlouho. O tomhle chatu jsem jí neříkala, nechci ji jmenovat, aby se nenaštvala. Chce to psychologa a pokud možno hned. Heleno, tak to chápu, že máš teď takové problémy. Svůj "velký zadek" neřeším, navíc mi na squashi jeden kluk řekl, že jsem vyzáblá koza a že bych měla přibrat. Docela jsem se smála :-) Musíš si začít zase víc věřit. Jsi taková, jaká jsi. A když se to někomu nelíbí, tak je to jeho problém a ne Tvůj. Hlavní je vědět, kdo jsi a jaký je Tvůj životní cíl. PPP? Ani omylem, určitě jsi chytrá a inteligentní holka, cílevědomá a ve skrytu duše i silná osobnost. Odhal svou silnější stránku a postav se na nohy.

Ahoj Markéto,zdánlivě lehké věci jsou někdy strašně obtížné. Neboj se, uklidni se a zkus si říct, co se stane, až tam zavoláš: vynadá ti tam někdo? Vyhodí Tě za to někdo z okna nebo Tě bude chtít ukamenovat? No bóže, co se asi tak může stát? NIC. Zavři oči, potichu si to řekni a pak tam zavolej. Držím palce a myslím na Tebe. M.

ahojka lidi, vsechny moc zdravim a preju odhodlani, vydrz, pevne nervy.. a hlavne hodne sily a odvahy se do toho naplno pustit .. a vydrzet !pokud byste nekdo meli chut prijet pristi vikend (posledni unorovy) za nama do brna, dejte vedet ! chysta se zase neco malo spolecneho vytvarneni, kytara, buben (mozna i u ohne, kdyz to dobre dopadne) ... a tak vubec, napadu je spoustaHELENO,doufam, ze jsi vikend zase uspesne zvladla ! jak ses ptala - ja jsem s "chronickou" bulimii prestala pred necelymi dvema roky, naposledy jsem zvracela loni v cervnu ... a malem jsem se zase prejedla vcera, bylo mi jaksi fakt blbe ... ale dopadlo to dobre, dala jsem si jen kousek chleba a jabko a sla radeji spat ...jinak - myslim, ze mas uplne pravdu v tom, ze lecit by se mela hlavne tvoje matka ... je to hrozny, co jsi psala, obe trpite jeji posedlosti ... k tomu asi neni co dodat, snad jen - kdyz uz na terapii ona chodit nebude, tobe by to pomoct mohlo ... musis mit v sobe spoustu bolavych mist, a prave dobry psycholog by ti mohl pomoct je zahojit ...LUCKO,my si teda pisem i po mejlu :-), ale neda mi to: prasky ti - samy o sobe - z ppp ani jinych trablu nepomuzou! na chvili pomuzou prekonat to nejhorsi, ale nevyleci te! je potreba se sebou skutecne neco delat ... pomoct si muzes jen ty sama, a jde to ! :-)HANKO, PAVLEpodle toho, co jste psali, nejde u hanky o "zacinajici" bulimii - ona uz v tom lita naplno !!! pokud mozno se obratte na nejakeho odbornika - pokud nebudete mit stesti hned u prvniho, hledejte dal ... cim pozdeji covek zacne s ppp opravdu bojovat, tim je to tezsi !BARO,jak jsi psala o tech depresich - neco podobneho snad znam, ale ani zdaleka to neni tak silne, jak jsi to popisovala ty. ale je pravda, ze ja jsem v tom nikdy nelitala tak naplno ... nikdy jsem neuvazovala o sebevrazde, neposkozovala jsem se zamerne ... "jen" jsem chtela zhubnout, ne se pri tom znicit ... nikdy jsem nebyla ve stavu ze ych svoje telo nenavidela, jen jsem s nim nebyla spokojena.myslim, ze ppp je jakousi spickou ledovce vycnivajici z hlubin nasi rozbolavele duse ... a pokud se ppp zbavime, zacnou se nase bolistky a stare rany projevovat jinak, dokud je nevylecime ...pises, ze se stranis spolecnosti - ale prave tu bys treba potrebovala! vim, ze neni jednoduche chodit mezi lidi, kdyz jsi na dne ... kdyz mas naladu pod psa ... ale kdyz s touhle nenaladou zustanes sama, bude to jen horsi, nebo ne ? proc vlastne odmitas kontakt s lidma ? bojis se, ze nejsi zabavny spolecnik, nebo ti lidi primo vadi a chces byt sama ? (to se mi nezda !) jak jinak najdes partnera nez tak, ze ho proste budes hledat ? nechces aspon zkusit vyrazit nekam mezi lidi, nechat jednou rodinu rodinou ... a byt sama sebou ? najit si vlastni svet, vlastni zabavu ?moc ti preju, aby se ti to podarilo ... akydbys nekdy chtela prijit mezi nas, dej vedet !:-)maruska

Ahoj Marky,ja jsem taky z okoli Olomouce,muzu se zeptat na koho mas kontakt?A co takhle s tou priserou bojovat spolu,nabizim pomocnou ruku.Marta

Ahoj holky, ja si uz pekne dlouho dobu rikam, od ted zacnu znova...Uz jsem prisla na to, ze to smam tak nejak nezvladma, poptrebovala bych podporu nekoho,kdo tomu rozumi..Nemuzu se rozhoupat nekomu zavolat, najit nejakeho odbornika.Mozna je pro me zvednout telefon a vytocit cislo stejne (zdanlive) nepekonatelne prekazka jako se neprejidat. Chtela jsem se zeptat na uplnou hloupost.Co mam to mu psychologovi, lekari...do telefnu rict?Jako dobry den ja jsem... a prejidam se a zvracim a potrebuju vai pomoc??? ja vim,ze je to hloupe, normalne jsem ukecana zenska, ktera ma na vsechno milion odpovedi, ale v tomto si pripadam jako ten nejvetsi blbec:( Jsem z Olomouce a nikoho neznam...bylo mi doporucene jedno tel.cislo a ja nad nim sedim a koukam na neho:) Dekuju moc za jakykoliv napad, jak prekonat sebe sama...a hlavne jakto realizovat

Ahoj Karolíno,taky jsem sama. Bolí to, ale na druhou stranu mám teď víc času na sebe a hlavně na svou nejlepší kamarádku-bulimičku. Ji její přítel opustil v listopadu, i když s ním čekala miminko. Musela jít na potrat, protože by ji její rodiče jinak vyhodili z domu. No, je to strašné. Jsem jediný člověk, kterému důvěřuje, a tak ji musím být nablízku. Potřebuje mě. A chlapy neřeším. Neříkám, že jsem úplně v pohodě. Čas od času je mi strašně mizerně, sedím, klepu se a brečím - zjevně bez příčiny. Znám tu bolest, když je člověk sám. Proto by člověk neměl být sám. Hlavně musíš chodit ven - třeba se jen tak procházet. Zůstat sama doma je to nejhorší, co můžeš udělat.

Ahoj holky,tak uz jsem dlouho nepsala.Myslela jsem,ze jsem z toho venku ale omyl.Ja jsem se behem zkouskoveho prezirala skoro denne.Samozrejme,ze ne bez nasledku.Ted jsem v poradne depresi,a nevim,co se sebou pocit.Nejhorsi je ta silena bolest zaludku ale na tu jsem ostatne zvykla,ale mnohem vic me ubiji ten pocit menecenosti.Holky pomooooc.Prosim o radu,jak jste se dostaly k psychologovi?Na neci doporuceni nebo jste proste vzaly telefonni seznam a zavolaly?Ale na to ja asi nemam,nedokazu si predstavit,co bych rekla.Citim se jak naprosta troska.A nejhorsi je,ze se to projevuje nejen na dusevnim zdravi,to uz davno zadne nemam,ale i telesne.Pritele uz rok nemam,ani se nedivim,ze me nikdo nechce.Propadam se hluboko a hluboko do propasti a neni lano,co by muj pad zachytilo.Kdybych aspon pri tom padu ztratila ten svuj chory mozek.Holky omlouvam se,ze je to jen porad o me,ale nejak mi nezbyva sila na nic jineho.Prosim jestli nekdo mate kontakt na odbornika v Ostrave nebo v Olomouci,ozvete se.Nebo jestli budete chtit jen tak poklabosit.

Laro, to je slovo do pranice!Na druhou stranu si ale uvědom, že jedním z průvodních znaků PPP je narušené vnímání sebe sama - nemocná holka se dívá na sebe do zrcadla a ona ty "špeky" skutečně vidí!!! Nevymýšlí si je, to v žádném případě. Je to v její hlavě a ona to vnímá jako realitu. Má bulimická kamarádka má konfekční velikost 34 a já mám 36. Zeptala jsem se jí, kdo z nás je hubenější. Ona bez zaváhání odpověděla, že jsem v každém případě hubenější já. Tak jsem jí navrhla, že když jsem tak hubená, jak říká, tak si obléknu její kalhoty a ona si vezme ty moje. Byly jí pochopitelně velké a já ty její nemohla skoro dopnout. To byl tak trochu důkaz, i když trvalo samozřejmě déle, než si uvědomila, že má porušené vnímání sebe sama. Normální BMI je od 19 do 25. To znamená, že 19 není "normálnějších" než 21 nebo 22. Normální je celá tato škála. Pokud sem spadáte, není co řešit.

Ahoj vsichni,ctu si vase prispevky a dodava mi to silu bojovat. O vikendu jsem mela na male, jak uz jsem vam psala pred 3 lety mi umrel pritel, od te doby jsem byla sama. Uzavrela jsem se do sebe a myslenka pustit si nejakeho chalpa k telu byla absolutne nemyslitelna. Nedavo jsem nasla kluka ktery me zaujal a ja konecne zase pookrala. Rozdhola jsem se ze nad PPP zvitezim a budu konecne stasna. Opak je pravdou bohuzel, ten kluk mi o vikendu opustil. Jsem zase sama, zase opustena a v hlave mi zni akorat - vidis nemela jsi si ho poustet k telu. Bude trvat nez zase zacnu nekomu duverovat, takze jsemna ten hrozny souboj s PPP zase sama. Ale drzim se, bylo mi smutno kdyz rek ze odchazi ale nastesti jsme sli prat k narozeninam memu synovci tak jsemnemohla byt sama a prejíst se. Sice jsem mela i dort a poradne se najedla ale nezvracela. A jsem moc rada ze jsem nezvracela. Pokracuju dal a nedam se. Mejte se krasne Karolina

A kašlete na nějakou váhu a míry nebo BMA. Moje sestra při stejné váze jako já je o 3 velikosti hubenější. Každý má přeci jinak těžké kosti, jinou masu svalstva. To šílenství s mírami a váhami je úplně k ničemu. Naopak, přilévá to benzín do ohně PPP!!! Spíš byste vidět v zrcadle, jestli jste tlustější nebo hubenější, zkuste si představit, že se koukáte na nějakou cizí osobu, zapomeňte, že jste to vy, protože o sobě máte jiné představy a tudíž zdeformované oko. Není náhodou ten docela ucházející ksichtík můj? No, potřebuju tak 8 kilo dolu, ale tak zlý to není... Když se porozhlídnu po tramvaji, vidím horší týpky - a jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem.V době, kdy jsem se vážila skoro denně, jsem se přežírala nesčíselněkrát častěji, než když ji nepoužívám. Nutkání koupit do ní baterku a alespoň jednou po 15 měsících se zvážit ale asi neodolám.Mějte se, jak samy(i) chcete, a nenechte si to od nikoho (ani od sebe) zkazit! Zkuste se na to podívat takhle

Ještě jsem zapomněla dodat jízdu na kole, ta mi taky dost pomohla, abych se cítila psychicky líp. Na cyklisty jsem se dřív koukala jako na šílence, teď jsem v létě jedním z nich, no, už jen občas, jelikož do práce to mám jen 30 schodů pěšky a do školy na kole jezdit nemůžu.

Následující text je určen pouze lehkým, opravdu hlavně kvůli tělu začínajícím bulimičkám:-) ZABROUSÍM DO TEMATU HUBNUTÍ, tedy spíše péče o tělo. Nemyslím, že by to bylo úplně od věci. V době, kdy se alespoň trochu systematicky (tj. min. 2x, ale spíše 3x týdně) věnuji sportu, mám menší depky a občas se i víc kontroluju. Teď kecám, protože vím, že když večer ve 22 h přijdu z plavání k tátovi, otevřu lednici a ... Dokonce už jsem si z toho udělala pravidlo, že jít k tátovi na návštěvu se rovná vyžrat mu lednici, se kterou jsem se milovala/nenáviděla, když jsem u táty ještě bydlela.Ale občas se udržím - když mám dobrou náladu - a právě o to jde, že sport nažene člověku do krve endorfiny. Je mu líp. Zase ovšem je to droga, ale pořád lepší než přežrávání se a objímání mísy. Problém je, že je současně obojí... i sport i přežírání. Někdy ty endorfíny proti tomu pomůžou, jindy je to stejný nebo ještě horší (ve smyslu víc dřu = musím víc jíst - ačkoliv vím, že se stejně tolik nepředřu, abych měla nárok na týdenní porci kalorií během jednoho dne).PEŤULE z 15. ledna:Zběsile ráda tancuju (nikoliv závodně a nikoliv klasiku, ale na dance-rytmy), už to nejde kvůli zdraví jako dřív. Jako náhražku vřele doporučuji plavání, konkrétně KRAUL, alespoň 3x týdně. Nevěřila bys, jak je to namáhavý styl (pokud jedeš na plný plyn). Nejdřív musíš mít nějakou fyzičku, což z tancování určitě máš. Já si ji vypěstovala při důrazném plavání stylu prsa (s brejličkama a dýchat pod vodu) - asi rok - než jsem začala pomalu zkoušet kraula. Nejprve jsem se při něm topila a byla schopná udělat pár temp, cvikem to nějak během několika týdnů přišlo samo. Dělala jsem dřív trochu posilování, nevědomky jsem si v 18 letech ničila postavu - svaly si pamatují - takže jakmile nějaký začnu procvičovat, zbobtná, tj. jsem kulatější, než bych normálně byla, kdybych předtím neposilovala (nejvíc je to vidět na předních stehnech ze strany - sval se nafoukne a s ním i ten tuk). Taky aerobik (špatné na klouby!). S kraulem mám zatím jediné a ty nejlepší výsledky. Zpevnilo se mi břicho, stehna začala dole trochu ubývat a z jednolitých nohou-válců se mi vyrýsovaly "čáry" na lýtkách i stehnech.Člověk se přeci jen cítí líp, než když proti tomu (té hrůze v zrcadle) vůbec nic nedělá a jen se utápí v sebelítosti. Aspoň s tím tělem trošku hnout, když mozek holt pořád jede ve vyjetých kolejích ala lednice, záchod, spánek, čumění do zrcadla a do stropu.JANĚ F. (jestli se tu ještě vůbec ukáže):Zdravím kolegyni účetní, máme velmi podobný problém, nejsme v tom po pás, zatím jen po kotníky. Nebo si to alespoň namlouvám, připadá mi, že ve srovnání s některými holkami jsem na tom ještě relativně dobře.Nevím, proč se holky do Tebe tak nechutně narážely, zdá se mi, že četly něco jiného, než jsi skutečně psala.Liposukci bych doporučila VÝHRADNĚ holkám, které v tom ještě moc nelítají (jako já) a opravdu jsou názoru, že když jim odsajou vnitřní stranu stehen, budou víc v pohodě, protože NEBUDOU mít v létě rozedřená stehna (pokud je někdo při těle, víte, o čem mluvím).Samozřejmě to vůbec nemůže být bráno jako léčba PPP, ale jen jako možný výškrt JEDNOHO dílu z mozaiky. Duši, která není spokojena sama se sebou, to nevyléčí. Spoustě holek, které třeba dosud PPP netrpí (mluvím o těch, které se zatím jen hodiny prohlížejí v zrcadle), to může před PPP, které by v budoucnu mohly právě z vlastního narcizmu (jako já) propadnout (protože se nemohou smířit s vlastním tělem), zachránit. Samozřejmě, že PPP není vůbec jenom o tělu a mindráků z něho, ale i o sexu, vztazích, pohledu na svět, o tom, jestli máte komu se vykecat, koho milovat a kým být milován, o koho pečovat a kým být opečováván, o srovnání Vašich snů a skutečnosti

AHOJ LUCKO, Já taky sama nevím proč ty zatracené úzkosti přicházejí,chodím k psychiatričce a už dlouho se divím,že mě ještě nevykopla,chodím k ní už 3 roky.Tento týden měla dovolenou,dala mi své číslo na mob.zkoušela jsem ji volat,nakonec se mi to povedlo jen na její záznamník,tak ani nevím,jestli se mi to podařilo,Volala jsem jí,protože jsem už byla totálně v prdeli.Den co den,kdy se mi alespon trochu uleví si myslím,aha už se blýská na lepší časy,ale netrvá to ani 15 min. a je to tady znovu.Dneska jsem už opravdu nemohla,spokla jsem 10 benzodiazepaminů,smím maximálně jeden denně,a pořezala jsem si zápěstí,když jsem ležela ve vaně,už jsem opravdu nevěděla,jak dál.Ale bylo to opravdu spíše volání o pomoc než nějaká dokonalá sebevražda.Jinak má stavy,kdy mlátím hlavou o něco tak dlouho dokud mi neteče krev-v úzkostných stavech,popálila jsem se už i žehličkou,před třemi dny jsem si svato svatě přislíbila,že už nic takového neudělám,selhala jsem,ale neuměla jsem,jinak,v takovém stavu je člověku,všechno úplně jedno!Bolí mě to,nechci už takhle dál žít.Chodila jsem na dvě skupinovky,ale k vůli ppp,ted mám přímo doporučenou od své psychiatričky psychoterapii v Brně,kde právě studuji.Jsem moc ráda,že jsem našla člověka,který zná a ví,jak ty příšerné úzkosti probíhají.A máš taky ty pocity,nechut žít,neradovat se z ničeho,nenávist sama k sobě..... Dneska to byla taková ta poslední kapka,i když život jsem si chtěla vzít už moctkrát,ale jsem srab.....tak proto tady ještě jsem a potom rodiče...... A odkud jsi v Brně? Kolik je Ti let?Já mám kolej v Komárově a je mi 20.A opravdu pocituješ to stejné co já?Hrůze děs co? Měj se hezky a všichni ostatni taky,pa,pa Bára.