poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Měřím 174 a vážím 64 kg, ne netrpím PPP, ale někdy mám spíš pořád pocit, že bych chtěla něco zhubnout. No a asi jsem už stará na PPP (35let), jím tak normálně, někdy žeru, někdy se hlídám, ale musím se přiznat beru projímadla. Takže asi taky svým způsobem drama :-(( (no mohlo by mě omluvit to, že trpím chronickou zácpou:-)))

Já vím, já vím...urovnávám si tak myšlenky, když to tu píšu. Vlastně sem píšu něco, o čem jsem ještě nikdy nemluvila a když to najednou jde, tak už budu vědět, jak to mám říct té doktorce..Tak to Ti moc gratuluju! Navíc pro mě je důležitější než jakákoliv rada to, že se z toho někdo dokázal dostat aspoň do určité míry..Myšlenky by se měly prý změnit postupně, přesně jak říkáš...Prý je to to nejobtížnější a nejzdlouhavější, ale když už jednou jíš normálně, tak to nakonec příjde. Budu Ti moc držet palečky, aby to vyšlo.
Dík moc za podporu :)

Káťa:
Už jsem to tu někde psala - min. 69. Když přestanu zvracet, tak nejspíš přiberu minimálně 3 kila. (173cm) Pokud to budou ty tři kila, tak to nějak přežiju, hlavně, aby se to brzo zastavilo. Proč se ptáš? Trpíš PPP?

Rachel a Nur můžete napsat kolik vlastně vážíte a měříte?

nur
Hrozne se v tom motes...jedna myslenka a drzha pres ni...
Moc dobre vim,jak prisrne se citis ve svem tele!Jak ho vidis tluste a neforemne!
Ale pres net ti vic poradir,pomoci nemuzu!
To uz musi nejaky odbornik!Muzu to rikat sve zkusenosti,muzu ti tve myslenky vyvracet...ale stejne neuveris!
Nevadi,ze se rozepisujes,od toho je chat!
Ale aby jsi nezustala jen u toho rozepisovani se...Vis,s PPP se da zit cely zivot,ne ze ne,ale co do kvality je to ubohe!Nekdo na nasledky PPP umre,nekdo se vyleci a nekdo s ni zije cely zivot!
To chces?Co by jsi chtela?Hmm?Krom ale toho,byt hubena!
PPP a ja?Myslim si,ze jsem na tom uz hodne dobre!Jo,jeste mi zustava takove to nekdy "ujete" mysleni...ale to chce cas!
Je to ale snad to nejtezsi co je treba u PPP napravit!Jist uz umim,ale myslet zdrave jeste ne:(
Ja mela spise anorexii...ale pokusy zvracet a pak nekdy takove "male"bul.zachvaty byly.Ale to jen snad 2krat!
Ja chodim jak k psychologovi,tak k psychiatrovi!Chodila jsem i na svepomocne skupiny Anabell!Taky beru leky,ale ony mi jen pomahaji zvladat ty tezke stavy!Vsechno ostatni musim stejne udelat ja!Leky cloveka z PPP nevyleci...
Preji ti hodne sily do boje!

H
Děkuju. No, zahleděná do sebe a svých problémů jsem hodně, takže s ostatníma moc nekomunikoju..už jsem na to tak zvyklá, že si moc neumím představit, že bych to mohla dělat i jinak....teď fakt ne, snad někdy. Jsem ráda, že to venku vůbec nějak přežiju, pak potřebuju aspoň na několik hodin klid.
Snad o tom budu mluvit s tou novou doktorkou..

Rachel
Pořád si myslím, že jsem nějaká "vadná"..po jídle si připadám jako v devátém měsíci těhotenství a nemám v čem jít ven. Fakt nevím, co dělám blbě. Lidi okolo mě toho sní často víc než já, vypadají normálně..Nechápu, když sním oběd, mám pak žízeň, ale kdyby se do mě mělo vejít ještě pití, tak se už ani nepohnu a žaludek se mi bude dávat do původní velikosti týden (když nebudu skoro nic jíst, což už teď jaksi nedokážu, tzn. zvracení) A fakt není to staženým žaludkem...Promiň, že tu rozebírám takové kraviny, ale tohle zrovna řeším, a to už několik let...Snad si to jenom představuju, je to jenom nějaký zautomatizovaný pocit, ale mám zrcadlo, a to nezkresluje........prostě to nechápu, celou dobu jsem si myslela, že jsem v tomhle nějaká jiná než ostatní, protože ti vypadají víceméně pořád stejně, pozděj mi došlo, že to je asi blbost, jenže na to, jak se chovám, to žádný vliv nemá..Teď s tím budu muset něco dělat, protože je mi furt blbě. To mi dřív nebylo. Bolí mě celá ta trubka + žaludek a chce se mi zvracet. Problém je v tom, že pokud ze strachu přestanu zvracet, tak jen do té doby, kdy se dokážu ovládat a jíst míň. Pak stejně budu mít pořád větší hlad a zase se přejím. Vím, že bych měla jíst normálně, ale to jsem zase u toho původního. Navíc přibírám i tak po 5000kj - já vím, že to není skutečné přibírání, ale když během dvou dnů vážíš o dvě a půl kila víc a vypadáš naprosto příšerně, že pak zvracíš i vodu, aby se ti zase "zmenšil" žaludek, tak je ti pak úplně jedno, jestli je to nějakých blbých 38000KJ navíc, nebo naopak. Když vážíš víc a nemůžeš jít ven, tak je ti to jedno, prostě uděláš cokoliv, abys zase vypadala aspoň trochu jako normální člověk a mohla jít ven, navíc když ven jít musíš.
No, omlouvám se, že se tu tak rozepisuju o svých pro většinu lidí asi nepochopitelných a nenormálních úvahách........PPP už netrpíš? Vážně? Klidně můžeš napsat, že jo, chápala bych to. Taky se někdy snažím poradit někomu a "dát mu naději", že se to dá zvládnout...nemyslím si, že je to v rozporu s tím, jak mi je nebo co dělám. Teoreticky si to dokážu všechno představit - jak by se to mělo dělat atd. Jestli pořád trpíš PPP tak to podle mě "nezmenšuje" význam nebo platnost toho, co říkáš ostatním...A nebo B? Chodíš k nějakému psychologovi nebo psychiatrovi?

nur
Myslis,ze telo stihne po jablku vytvorit pul kila tuku?No,tak telo je sice dokonale,ale az tak moc ne:))Aby clovek pribral 1kg tuku,telo na to
potrebuje 38 000KJ!Vis kolik to je???Takze stejne to je i zhubnutim!Nemuze telo pribrat z niceho!Jinak to,ze 2kila litaji raz nahoru a raz zase dolu,tak to je normalni!- zadrzena voda-plne streva-pred menstruaci-plny mocovy mechyr!Hmm?To ti nic nerika?Neni dulezita vaha,ale miry!Ty jsou objektivnejsi!!Vis kolik vazi sportovci?Hooodne....maji 80,90kg...a jsou tlusti?Nejsou!Svaly vazi vice!!!Ale maji mensi objem,takze spise je lepsi orientace podle mir!Rika se,ze kdyz zhubnes treba pres pas o 1cm,zhubla jsi 1kg!
No,hlavne at jsi v zivote spokojena!!!

Kolik mi je?Dvacet:)
PPP uz netrpim...uz je to dobry!Uz jen narovnama ten zkriveny pohled na sebe!
Clovek musi vzdy odpoved na otazku na kterou je tazan?:))

nur, ale vždyť máš ideální váhu jsi krásně vysoká, co by jsi ještě chtěla? Vždyť už i modelky nechcou vychrtlé! A myslím, že záleží jaký máš tvar postavičky a né jestli máš kilčo navíc. Radši buď usměvavá a příjemná mladá žena, než věčně zahleděná do své váhy, ty ani nevíš o co přicházíš-kamárády, lásku, teď začínáš školu tak to vezmi pěkně všechno od začátku a za tím co bylo uděléj tlustou černou čáru. Věř jde to!! :-))

Ahojky, nechci se tady radši moc rozepisovat o tom, odkud jsem atd...Jo, maturovala jsem tenhle rok v květnu a teď, vlastně v pondělí :), se chystám poprvé do školy do Brna..Takže to vidím tak, že první návštěva u doktorky bude celá o tom, jak se mi "líbí" v Brně, protože to budu asi aktuálně potřebovat řešit. Nechodím moc ven, vlastně skoro vůbec, dělá mi problémy jít třeba i do obchodu, takže tohle je taky jeden z důvodů, proč prostě už není čas na to mluvit o jídle...
Kdyby mi dietolog řekl ideální váhu a řekl, že mám zhubnout, tak bych se tam asi rozbrečela :) Ne, že bych si to sama nemyslela, ale když to řekne druhý člověk tak je to o něčem jiném..Je to asi absurdní, ale protože vážím stejně jako o prázdninách mezi 3. a 4. třídou, tak si říkám, že snad ani nemůžu vážit míň. Určitě to jde, kdybych držela dietu, tak zhubnu, ale já dietu ani žádnou pseudodietu držet nebudu. Myslím, že kdybych vážila 68 - 69 kilo, tak bych já sama už zhubnout asi nechtěla. Teď jsem si ale téměř jistá tím, že kdybych začala nějak jíst (nevím jak, normálně), tak bych přibrala. Nejhorší je, že sním třeba jabko a napiju se a najednou vážím třeba o 0,5 kg víc a už mám prostě pocit, že je to navždy, že jsem se nějakým šíleným nevratným způsobem změnila. Zdevastovala sama sebe.
Děkuju moc za podporu, je to hned o něčem jiném, když člověk může třeba jenom takhle "imaginárně přes net" říct, na co zrovna myslí..Kolik je vlastně tobě? Trpíš PPP? Asi jo, když jsi mi na tu otázku neodpověděla, že?

nur
Tak ted uz mam cas o tom dietologovi popremyslet!Opravdu to zkus!On vi co a jak,udelaji ti ruzne testy,zjisti ti kolik je tva idelani vaha,sestavi ti jidelnicek a vubec ti poradi jak zdrave zhubnout!
Ale jak sama pises,ta vaha 70kg muze byt prave ta tvoje!Jenomze ty jsi tuto vahu docilila zvracenim a dietou,coz?Takze ty ted budes muset ale zacit jist!Ale jist jinak...a to ti uz poradit ten specialista na vyzivu!Ale rekni mu,ze jsi zvracela!
Respektive mas bulimii...
Takze jidlo nech na dietologovi a psychiku res s psychologem a psychiatrem!
Uvidis,to pujde!
Jen je musis poslouchat a spolupracovat!
Hodne stesti...
Odkud jsi jinak?
Ty jsi tedmaturovala,vid?Co mas v planu?

Jo a rodina, to je docela vtipné - můj otec, si pamatuju, držel dietu tak 5x 6x..nejedl skoro nic kromě zeleniny a ovoce + ořechy - hrozně rychle zhubl třeba 20 30 kilo, a pak je samozřejmě přibral :)...ségra zhubla asi dvacet, ale už je nepřibrala :-)
Je mi 19.

Já se nepotřebuju bavit o zvracení, ale o tom co a jak jíst (aspoň přibližně, mně prostě někdo musí říct, že vyloženě tohle a tohle můžu - když mě ten člověk uvidí..) Zhubla jsem už víckrát, jednou i na těch 70 - v 16. Pak zas přibrala a pak začala zvracet (dva roky). Já příčinu znám - jenom jsem nechtěla pořád hubnout a přibírat, nejíst a přejídat se, žádná jiná příčina fakt není. Měřím 172, a mám pocit, že těch 69-70 je maximum, čeho jsem schopná, navíc se fakt děsím toho, že bych zase přibrala. Cvičit můžu, když zvracím, protože jinak mě to strašně přibližuje zase tomu způsobu myšlení, kolik zhubnu každým jednotlivým pohybem, nádechem, počítám každou pitomou mrkev a pořádně nepiju - když zvracím, můžu tohle všechno hodit za hlavu. To je snad ze všeho nejdůležitější, protože ten způsob myšlení.. - už nikdy v životě. Já už dietu určitě nikdy držet nebudu.
K nějakému dietologovi mě posílal..to jsem nechtěla. Nestihla jsem o tom tak rychle přemýšlet.
Já se tu jen tak vykecávám, vím přesně, jak to je a co chci..ale jsi moc hodná.

Takze ty myslis,ze kdyz se budes bavit o tom jak zvracis,tak ze prestanes zvracet?
Houbelec...tomu never!
Musis prijit na to,proc zvracis!Teprve kdyz vyresis pricinu tvych problemu,muzes se pustit do reseni toho,co je ted!
Na co ti bude prestat z vracet,kdyz v hlave to budes mit stale stejny???
Hele,vidim ze ja si muzu udatlovat prsty...
Takze zeptej se radeji psychiatra na to vsechno!Zkus se s nim domluvit na postupu!
Ale musis si ujasnit,co chces!
Zhubnout se da i jinak,efektivneji a na stalo!Kdyby jsi radeji zasla za dietologem,spec.na vyzivu udelala by jsi lip!Sestavili by ti jidelnicek a denni program na miru!V pondeli jsem byla v takove poradne a tem lidem to jde!
Takhle jsi s tim nic nevyresila a nevyresis!Protoze jednou i kdyz budes zvracet,zacnes zase pribirat...vis proc jsi zhubla?Protoze ze zacatku to jde rychle a hubne se i pri malem omezeni se!
Jak dlouho zvracis?Cvicis?Jaci jsou tvi rodice?
A psychiatr ti ani neporadil kam se obratit s tim jidlem?Kde ti poradi co jist?Kde by ti mohli pomoci?Kolik ti je?Co rodice,nemuzou ti taky pomoct?
Ospravedlnovat se tady nemusis!Myslim,ze to je vsem jedno...zalezi hl.na tobe!
Jakou mas vysku?

Dík za vyčerpávající odpověď....minimum to asi není, co člověk vyzvrací, jinak bych nezhubla 12 kilo. Kolik vážím? 70, dnes 69,5 :)...pamatuju si i 87. To mi bylo....11. Takže u mě to opravdu není ničím jiným než touhou zhubnout :o)
Psychiatr se s tebou bavit o tom, co jíst, nebude. Ani co jíst ani jak jíst (a ano, ptala jsem se několikrát). Nepotřebuju donekonečna rozebírat a meditovat nad tím, čím to je, že jsem začala zvracet. Potřebuju konkrétní postup, který by mi někdo aspoň naznačil. Nemůžu dva roky pořád mluvit o nějakých skrytých příčinách, když v průměru zvracím tak 2,5 x denně..chápeš?
No, potřebovala jsem se trochu ospravedlnit :)...počkám a uvidím.

nur
Myslis ze u PPP je dulezite resit jidlo?Probirat ho s lekari,s psychology stale dokola?Ale kdeze...musi se hledat pricina!
Problem s jidlem to je jen dusledek neceho-a to se musi najit!Bylo by docela ztrata casu u psychologa resit jen strach z rohliku a zda budu po kulate housce take kulata kdyz ji snim!
Hele,proc uz zavrhujes lekarku u ktere jsi jeste v zivote nebyla?
Lekarka ti muze rict co a jak jist!Mozna by vice poradila nutr.terapeutka!Staci se jen na to lekarky zeptat!Pamatuj si,ze pokud neco chces,mluv!Pokud mas otazku,zeptej se!
Pokud budes mlcet,lhat...tvoje minus!Ona ti jinak nepomuze!A hl.musis ty sama chtit si nechat pomoci!Jen chozeni k lekari a brani leku te nespasi a nenauci te jist!
Hele,pokud mas s jicnem problemy,tak bez za lekarem!Pokud ti to tak vyhovuje,tak nikam nechod!Ja jsem ti poradila,ted musis sama!
Vodit za rucicku te nikdo nebude...
A kdyz ma strach chodit k psych.tak jim to rekni!Zkuste prijit na to proc!Pokud se budes stale bat a neresit to,tak terapie bude asi taky k nicemu,kdyz tam budes jen sedet se sklonenou hlavou a strachy ani nepromluvis!Mluv o tom,co ti dela problemy,ceho se bojis,co by jsi chtela vyresit!Pracuj na sobe!Hlavne jen "neplkej"na prazdno!Ale makej!
A to ze clovek zacne chodit na terapii,tak to neznamena,ze se bude citit lip!Muze to byt jeste horsi,vetsi uzkosti,deprese,
castejsi zvraceni...ale to je normalni!To k tomu zacatku patri!Chce to jen vytrvat!Ono se to podda...=vyzkouseno!
Nechces prestat zvracet?No tak to si budes muset asi stanovit sve zivotni priority!
Pokud nechces,tak to ani nemusis chodit k lekarum!To je pak zbytecne a skoda jejich i tve casu!Nekdy clovek aby pochopil a rozhodl se musi dojit az na dno!Pak se mu podari se odrazit...muze to tak byt u tebe i nemusi!
Jo,vetsinou to je u bulimicek tak,ze kdyz prestanou zvracet,tak priberou!Ale kdyz zacnou pravidelne normalni jist,vaha zase klesne!Tohle je vyzkouseny!Ja jsem si to nevycucala z prstu!Taky jsem to tak mela!Jde o to jen vytrvat a prekonat ty pocity!
Pokud nevytrvas...spadnes zase na zpet!No ale nemas samozrejme jen jednu moznost!
Kolik jsi pred tim vazila?Kolik ted vazis?
Jak vypadaji vahove tvi rodice?Jakou maju kostru?Ptam se proto,pac pokud tvi rodice jsou oplacani nebo maji silnejsi kosti,je velke % ze ty budes po nich!A je zbytecne bojovat proti genum!!!
Nechapes system casteho jedeni?To je jednoduche!Cim casteji jis,tim casteji nutis telo pracovat=spaluje se energie!A diky tomu se i hubne:)Energie je behem dne rovnomerne prijata a telo je schopno ji vyuzit!Nema ani duvod nic ukladat!Proc by to delalo kdyz vi,ze zase za nejake 3hod dostane najist:)Takze jist jedenkrat a poradne,to je to nejhorsi co telu muzes udelat!Vsechno si ulozi...a nemysli si,pri zachvatu to neni jinak!To co vyzvracis,to je minimum energie!Vetsina ti zustane v tvem tele!

Luca: Byla jsi někdy u psychologa? Myslím, že by ti to mohlo pomoct a zvlášť proto, že jsi už velký kus práce na sobě udělala sama. Máš matku a přitele, o které se můžeš opřít, a předpokládám, že i v tomto by tě dokázali správně podpořit a dodat odvahu..Pravděpodobně byste už asi moc nemluvili o jídle, ale o tom, jak vyřešit vzájemný vztah s otcem. Kdyby se tohle podařilo určitým způsobem zvládnout, pak by se pravděpodobně i to jídlo vrátilo zase do normálu..Chtělo by to ale chodit k nějakému psychologovi, který se specializuje na PPP - na internetu jich najdeš určitě hodně, zvlášť pokud studuješ nebo bydlíš ve velkém městě - buď placení pojišťovnou (většina) nebo tebou, pokud by ti to vyhovovalo líp..

Tak je to zase všechno v háji..od včerejška je mi fyzicky vyloženě blbě..tluče mi srdce při sebemenší námaze, mám pocit, že snad přestane fungovat..přesto jsem dnes zase zvracela a navíc přibrala, takže nepůjdu ani ven a bude to ještě horší.
K doktorce jdu za dva týdny a nevím, co mám do té doby dělat. Stejně se o tom bavit budeme možná tak okrajově, a pak zase nebudu mít co udělat atd. Nejhorší je, že já ani nechci přestat zvracet. Když přestanu, přiberu. Budu se cítit hrozně trapně a nebudu chodit ven. Kdybych měla vážit tolik, kolik jsem vážila, nepřežila bych to. Asi bych pak zvracela sama ze sebe. Nesnesla bych to. Nechápu ten systém, kdy si člověk od rána pořád něco dává do žaludku. Pořád toho v tom žaludku jenom přibývá. Jak potom může jít člověk ven mezi lidi?

Děkuju moc za odpověď. Ten psycholog mě napadl právě dnes! :)...napadlo mě, že bych s ní/m mluvila jenom o tom jídle a s doktorkou o všem ostatním, protože za tu hodinu se toho moc nestihne, všechno jenom povrchně nebo často vůbec...Jestli jsem s doktorkou spokojená? To je trochu komplikované - teď v říjnu půjdu poprvé k úplně nové :( Chodila jsem k dětskému psychiatrovi a to už teď nemůžu, bylo mi 19. Často mi to připadalo takové povrchní, vždycky jenom "ano, to chápu, to si umím představit, to musí být složité" - žádný konkrétní postup moc, právě proto mě napadl ten psycholog - že bych s ním mluvila jenom o tom, co konkrétně dělat...Myslíš, že by mi i řekl co a jak mám jíst? (aspoň přibližně, obecně..) Léky beru a zvracím "jenom" dva roky ani ne, ale předtím byl můj jídelníček naprosto příšerný několik hodně let. Nakonec jsem se vážila i třeba potom, co jsem se poškrábala, nebo měla pocit, že špatně dýchám, tak přiberu, i když jsem vůbec nic nejedla ani nepila. V dětství jsem toho snědla tak 5 x víc než ostatní, pak se snažila držet diety, pak je držela, pak nejedla nebo se přejídala, pak zvracela, takže mám strach, že jsem se ani nikdy nenaučila něco, co by mělo být samozřejmostí, a teď už to nejde.
Mně z toho fyzicky není až tak špatně, ta bolest jícnu nebo čeho je jenom občas a poměrně rychle přejde, ale mám pocit, jako by byl z papíru a já měla stokilovou hlavu..Nevím, co bych měla doktorce říct: Víte, mně teď vlastně nic není, nic mě nebolí.." no to je blbost, kdyby to trvalo delší dobu, tak tam půjdu.
Ale s tím psychologem nevím, jsem vždycky aspoň dva týdny "mimo" před každou návštěvou, strašně se bojím. Je mi z toho tak blbě, že si vždycky říkám, že to zabalím, ale pak tam nějak sedím a už je mi všechno jedno. Kdybych aspoň s tímhle mohla něco udělat a ty návštěvy mi k něčemu byly, mám pocit, že mě ten strach vždycky úplně paralizuje, "zmrazí veškeré uvažování", a pak se z toho tak čtyři dny jenom "uklidňuju" a pak zase znovu a pořád dokola..
Ty jsi měla PPP? Dostala ses z toho?

nur
Ahojky..je fajn,ze jsi se napsala!
Mam napad,co takhle si najit jeste psychologa?S nim si kazdy tyden muzes povidat 50minut!Tohle ti MUDr.nikdy nenavrhla?Nejlepsi je vzdy kombinace psychiatr+psycholog!Vzajemne se doplnuji!
Popremyslej o tom-vetsinou ho hradi zase pojistovna!
Dalsi vec-ten tvuj krk...pokud nechces jit jednou na plastiku jicnu,tak s tim neco delej!Rikam sice tu nejhorsi variantu,ale i ta existuje!Obvodni lekarka ani jina se ti nebude smat!Vsechno udrzi v tajnosti,poradi ti,pomuze...vim,ze ji asi neposlechnes kdyz ti zakaze zvracet,ale da ti treba echo jak to udelat,aby jsi ten krk co nejmene tryzdnila(no,nevim zda to pujde kdyz budes nadale zvracet,ale jiste ti nejak pomuze)!Aby te co nejmene bolelo...respektive,budete
resit dusledek-bolesti ktere mas!Hmm?
Chce to resit pricinu-psychiatr a nasledky nemoci ktere mas-normalni lekar-treba ORL!
Hmm???Vyhovuje ti tva psychiatricka?Beres leky?Jsi s ni spokojena?Jak dlouho jsi nemocna?
A dalsi vec-znam dve pani,ktere se z PPP dostaly-jedna po 15ti letech a druha po 12ti letech!Nic neni ztraceno!Jen tam musi byt tve odhodlani zacit stim neco delat!
Podivej na www.anabell.cz

Preji hodne stesti!

Ahoj, Já zvracím ani ne dva roky, ale předtím byl můj stravovací režim snad ještě horší než teď...
Zvracím denně, nedokážu nezvracet ani jediný den a v poslední době ani jediné jídlo, bolí mě z toho hrtan, když se třeba prudce nadechnu, mám pocit, že praskl, nemůžu pak nějakou dobu zaklonit hlavu a polykat, bolí mě třeba když otáčím hlavu nebo nesu něco těžkého - stalo se mi to ale jenom párkrát. Nevím, co mám dělat, k psychiatrovi chodím, ale není vůbec čas se o tom bavit. Nemůžu pokaždé čekat dva měsíce, abych o tom nakonec stejně skoro nemluvila..Teď jdu k doktorovi za měsíc, no a to znamená asi 60 - 90x zvracet, už to prostě nevydržím, navíc mě bolí ten krk a nevím, co mám dělat. K doktorce nepůjdu - bolelo mě to tak jenom párkrát a neumím si představit, že bych se s ní o tom bavila - "dobrý den, mě občas bolí krk, zvracím.." - No, to asi ne..:( Nejhorší je to, že fakt nejsem schopná přestat zvracet ani na jediný den, už nekolik měsíců jsem to nedokázala a dva roky chození k psychiatrovi mi prostě - nemůžu napsat nic jiného než že v tomto ohledu - k ničemu nebyly..Dostali jste se někdo z bulímie po mnoha letech této nemoci? Třeba 10 15?...Já už nevěřím ani trochu, že někdy za normálních okolností přestanu zvracet a strašně mě to vytáčí, rozčiluje, už mám všeho "plné zuby"

Ahojánek, dlouho jsem se odhodlávala semky napsat. U mě to všechno začalo v patnácti a to anorexii, kdy jsem skoro nic nesnědla a šlo mi o to vypadat dobře,poté jsem dost shodila a ublížila si tím. Trvalo mi rok, než jsem se z toho dostala. Od táty jsem věčně slýchávala jak se to oblíkám, jak se chovám, že se za mě stydí. Uvědomila jsem si, že tohle nejsem já, že nemůžu být hubená abych se líbila ostatním a tak byla sama sebou, protože to já nejsem a dala jsem se dohromad. Když mi bylo sedmnáct naši se rozvedli a táta to vyčítal všechno mě, že já jsem donutila mámu aby to udělala, že já za všechno můžu, že jsem mu zkazila celý jeho život a tím to u mě začalo být horší a horší. Samý výčitky z jeho strany a po pravdě můj táta mě dostal na dno, tak na dno, že sem se z něho už ani dostal nechtěla a nechtěla jsem ani žít. Jednou jsem projížděla internetový stránky a omylem mi tam naběhla stránka o bulimii a zrovna tam psala holka o tom, jak ji to moc bolí a já najednou viděla východisko. Myslela jsem si, že tím, že si budu ubližovat, že se mi uleví, pač zaplatím za to špatný co jsem komu udělala a hlavně, že zaplatím za to, že mě táta nenávidí. A tak jsem začala, ze začátku to bylo moc fajn, ta bolest se mi líbila a zároveň mi ulevovala a já konečně mohla usnout. Spala jsem s pocitem, že jsem za všechno zaplatila a já usla v klidu. Pak to začalo být horší a horší a už mě to nepomáhalo. Hubla jsem a hubla. Poté přišla maturita a já se rozhodla, že půjdu na vysokou někam daleko, že uteču a taky se mi to podařilo. Věděla jsem, že ta dálka mě zachrání a já budu zase zdravá. Že se nebudu denně muset probouzet s pocitem, že vím co mě čeká, to přejídání, ta bolest, to zvracení. Odešla jsem na kolej a bylo mi moc dobře, měla jsem v té době přítele, který mě miloval, ale ani vztah jsem nedokázala udržet, proč? Protože jsem všechno srovnávala s tím, jak dopadla moje máma a já jít dál nemohla. Rozešli jsme se a já chtěla být sama. Pak jsem poznala svýho nýnějšího broučka a ten mě ze všeho dostal a já přibrala to co jsem shodila, ale jsem v pořádku jen, když nejsem doma, když se však doma ocitnu, tak se musím přejídat a zvracet a pořád dokola a nevím co s tím mám dělat. Nechci se bát jezdit domů, protože mě to nutí to, co mi málem vzalo život, ale chci se za svou mamou vracet spokojená a ráda. Naši jsou rozvedeni, ale máme rodinný barák a máme ho rozdělenej, ale táta tam je pořád a ten mě vrací do minulosti. Mám skvělou mámu a ta mě vždycky tahala ze všeho, mnohokrát u mě stála po jídle a říkala mi, budeme si spolu jenom povídat, ty na záchod nepůjdeš, já tě dceruško nedám. Udělala toho pro mě moc a já ji to nikdy nesplatím, to nikdy. Byla u mě, když každý ztrácel naději a každý se na mě vybodl. Moje máma nikdy. Poraďte mi, jak mám žít normální život a jak se mám probouzet bez strachu a beznaděje.