poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj, tak já jsem sem zavítala poprvé z popudu kamarádky. Až do včerejška jsem si myslela, že je všechno relativně v pořádku. Jenže při brouzdání jsem našla tolik příznaků mentální bulimie, které přesně sedí na moji situaci, že mě zamrazilo.
Má se to asi takhle. Přes týden jsem na škole a moc nejím. Ve čtvrtek večer dorazím domů a začíná to - nejdřív večeře a pak chodím a sním, na co přijdu, nejdřív vyjím všechny dobroty, co doma jsou, a jakmile dojdou, pustím se do nejnemožnějších kombinací. Od toho mě zachrání jedině spánek. Takhle to jede celý víkend, do školy odjížídm s břichem jak balon, takže v pondělí nejím, abych si odpočala, pak mírně, až do čtvrtka.
Od toho jezení mě nezachrání ani to, že už mě bolí břicho, pálí žáha a mám sucho v krku, protože během orgií skoro nic nevypiju.
Další věci, které na mě sedí, se týkají neustálé péče o vzhled, myšlení na jídlo (a hlavně na to, že bych neměla, protože ztloustnu),...
No, jenže nevim, jestli je to dost na to, abych si s tim měla dělat starosti, nebo dokonce zajít za doktorem. Nejradši bych to udělala, abych měla klid, ale nevim, jestli to není zbytečný - problémy, co se řeší tu, jsou z podstatně vážnější dimenze týhle nemoci... Můžete mi poradit prosím?
Moc děkuju a zdravím:)

psycho: nechtěla by sis psát přes mail?Kdyžtak napiš: cervenavoda"seznam.cz

omlouvam se v predchozim prispevku je chyba - diuretika mela byt projimadla... pardon.

RE: Depresivni
Ahoj, jsem rada ze pises, ikdyz koukam, ze od data, kdy jsi tohle psala uz nejaka doba ubehla. Snad si mou odpoved jeste prectes...
Uplne chapu, o cem mluvis a ne, neboj se, nejsi nenormalni, jen trpis poruchou prijimani potravy. Mam podobny problem jako ty. Me priznaky jsou podobne Tvym, pouze ja nepouzivam projimadla, ale obcas zvracim, ale hlavne velmi cvicim (chodim v podstate denne na velmi intenzivni cviceni do posilovny plus beham), coz mi trochu pomaha udzovat se nad vodou, nicmene muj duvod JE, ze chci zhubnout, coz me nekonecne pronasleduje, protoze mam obdobi prejidani, pak par dni zdraveho rytmu, kdy spravne jim, cvicim a je mi lepe a pak bum, znova. Nesejde na tom, jak moc dobre mi zrovna je, tenhle bludny kruh se stale opakuje, obcas intenzivneji, obcas mene. Obcas se to dostane do extremu, kdy to stastnejsi obdobi uplne vymizi, a ja sklouznu do depresi... citim se strasne, nenavidim se. Kdyz jsem jedno takovehle obdobi mela ted vicemene cely unor, rozhodla jsem se veci resit a vyhledat odbornou pomoc - sama studuji psychologii, takze o tom uz dost vim, nicmene racionalni mysleni v tuhle chvili nepomaha. Podobne jako ty jsem casto resila, ze nemuzu mit problem, protoze nejsem rachyticky hubena (byvala jsem anorekticka po nekolik let) a protoze pravidelne nezvracim nebo neberu projimadla, ale bylo mi receno, ze bulimie se muze projevovat i extremnim cvicenim jako reakce na prejidani a pokouseni se rychle zbavit nabyle energie a zhubnout. Navic existuje takzvane Zachvatove Prejidani (Compulsive Overeating / Binge Eating Disorder), coz ma velmi podobne symptomy jako bulimie ale bez zvraceni, ci pouzivani diuretik nebo cviceni. Nicmene nesejde uplne na tom, jak se chces nebo jak te druzi klasifikuji, ale na tom, jaky efekt to na Tebe ma, pokud to ovlivnuje Tvuj kazdodenni zivot, Tve vztahy, spokojenost. Pokud ano, a trva to dele nez pul roku, je to psychosomaticka porucha, ktera je zavazna (zvlast proto, ze muze vyustit v depresi, spatny body image a sebenenavist) a mela by se lecit. Je pomerne hodne lidi, co se z toho dokaze dostat samo, ale podle meho nazoru neni vubec nic spatneho na vyhledani odborne pomoci, ktera nejen pomuze pochopit, kde je problem a jak ho resit, ale vzhledem ke svym zkusenostem se muze stat mistem, kde se clovek citi bezpecne a kde se muze konecne otevrit, coz, ver mi, je velmi uvolnujici pocit... Pokud bys chtela vice informaci, ozvi se... hodne stesti... a nezapomen, nejsi nenormalni a nejsi v tom ani sama...

Nevím už co mám dělat.jsem úplně na dně.Mám velké deprese,myšlenky na sebevraždu(hlavně v období přejídání),úplně jsem se izolovala od okolí.Nevím sice jestli trpím poruchou příjmu potravy.Nejsem hubená,abych byla anorektička a ani nezvracím,takže nejsem bulimička.Teda zvracela jsem asi 2x,moc to nejde.Za to užívám nadměrné dávky projímadel.Začala jsem s normálními dávkami,ale za těch pár let jsem to musela mnohonásobně zvýšit.Je mi zle,když se vždycky přežeru a pak v křečích sedím na záchodě,ale nemůžu si pomoct.|Neberu ptojímadla kvůli hubnutí,pomáhá mi to ale psychicky,že se očistím a můžu začít zase s hladovkou.Většinou to vypadá tak,že ve všední dny jím málo nebo nejlíp vůbec a v pátek se přežeru jelikož vím,že další den nejdu do školy a následuje čištění.To přejídání pak trvá většinou celej víkend a někdy se to protáhne i na dýl.Nenávidím se za to.To co dělám není život.Moje tělo to nejspíš nevydrží věčně,ale nevím co mám dělat.Stydím se někomu svěřit.A hlavně,chci to řešit vždycky jen když se přejídám,to mi připadá,že nejsem normální.Ale když nejím,tak se cítím tak krásně.Myslíte,že mohu trpět bulimií,když nezvracím?

Ahoj všem, kdo jste z Prahy a okolí, v Anabell bude ve čtvrtek 29.11.07 Den otevřených dveří, dá se tam inkognito přijít a okouknout terén, třeba by se Vám některá služba mohla hodit, dají se taky půjčit knížky, získat informace a letáky, koukněte na povidani.unas.cz, je tam pozvánka i podrobnosti.

Taky otvíráme psychoterapeutickou skupinu, koukněte na web a dozvíte se podstatné.

Lenko,
máš pravdu, chce se opravdu nad vším zamyslet, přemýšlet o věcech a hlavně o nich mluvit.

Tebe trápí - lo, také něco obdobného?

Zenato ,bud rada ze si na to prisla sama a vcas :-) Ono staci malo ke stesti,jen chtit a zamyslet se nad vsim ;-)

Ahoj holky,

tak jsem koukala na příspěvky a rozhodla jsem se, že se podělím o moje trápení s jídlem...

Jako 18 tiletá holka jsem bydlela u rodičů, takže o jídlo nebyla nouze, maminka ráda vyvařovala a já s chutí jedla a jedla, stala ze ze mě pěkná baculka a čas od času mi i moji známí začali říkat, že mám čím dál víc větší zadek a že mi to dříve slušelo více atd. a to byl ten zlom, kdy jsem si řekla že je to pravda, že se musím zhubnout a nejíst tolik.
Po maturitě jsem se s přítelem odstěhovala do pronajatého bytu, tím pádem jsem neměla tolik jídla k dispozici, začla jsem hubnout a hubnout, až se u mě časem objevilo nechutenství, odpor k jídlu - samozřejmě jsem byla ráda
, že vypadám jako kost a kůže - váha byla 50 kg, v.167-
Tento stav se po nějaké době změnil v záchvatovité přejídání, následné zvracení, samozřejmě menstruace v nedohlednu, vlasy padaly, zuby zkažené, atd., takto se to vleklo asi 3roky,postavu jsem mělkrásnou, opravdu mi to slušelo-alespon soudím podle mužů, dělali jako psi.mě se líbilo, že se líbím a takle to šlo pár let - diety, hladovky, zvracení. Asi před rokem jsem rapidně přibrala, měla jsem strašné záchvaty a chutě na sladké a dortíky atd., takže jsem se večer neudržela a snědla vše, co mi je aspon připomínalo, několikrát jsem vlítla do pekárny a vykoupila vše z regálu s úmyslem, že se přejím a vyzvracím.Tohle se mi dělo asi rok, byla jsem strašně unavená, zdeptaná tím vším, jít do společnosti a mezi známé pro mě bylo nepředstavitelné a já si řekla TAK A DOOOOST!!!!!!
Na netu jsem si zjistila jak se má zdravě a správně jíst, vše jsem si stále zjistovala, cvičila jsem, získala jsem ideální postavu, v obličeji mi to teď sluší,jsem normální 26 letá žena, mám teď 59 kg a jsem spokojená. Jetli Vám můžu radit, tak jezte 5,6 x denně (vím, že pro lidi s ment.anor., bul. je to šílené), ráno si snězte třeba müsli s jogurtem, kávu , dopol. ovoce třeba, kolem 12 hod. se naobědvejte, tak ve 14hod. sváča - ovoce, tvar.dezerty atd., a v 16_16.30 večeře - tmavé pečivko, kuř. šunka, sýry, zeleninka - pak když budete mít hlad - klidně si vemte třeba jogurt, zakousněte do jablíčka, něco lehkého, ale hlavně jezte, protože jinak hrozí, že se přejíte a začne kolotoč znnova a znova!

Holky já musím letět s pejsánkem ven, ale když budete chtít radu, pište.

Vím toho o tomto problému bohužel hodně, prožila jsem si peklo.

Ahoj, Žaneta.

Delala jsem si test na PPP a vyslo mi, ze mam k tomu sklony, konkretne k bulimii. Uz odmalicka mam tak trochu problemy s jidlem. Zacalo mi to uz v predskolnim veku, tahlo se to se mnou celou zakladku, tedy az na 4., 5. a 6.tridu, to jsem jedla normalne. Od 7. tridy jsem ale nemohla moc jist, nechodila jsem ve skole na obedy a doma samozrejme delala, ze chodim, v 8.tride se to ale proflaklo a v 9.tride jsem nechtela jist uz ani doma, snedla jsem tak max. pul tabulky cokolady a bylo. Doma mi nadavali, hlidali jako nejakyho anorektika.. Pak jsem vylezla ze zakladky a bylo po problemech. Jedla jsem zase uplne normalne. Chtela bych jeste dodat, ze jsem nikdy zamerne nechtela drzet dietu a ze jsem ji nikdy ani nedrzela, byla jsem vzdycky akorat, stihla, ted mam pri 167 cm 57 kg, samozrejme si taky nekdy reknu, ze bych na urcitych partiich mohla zhubnout, ale zadna zenska neni se sebou na 100% spokojena, ze. Problem nastal, kdyz jsem pred 4 lety delala zkousky. Uz od dubna jsem se zacala hubnout, do cervna, kdy jsme delali zkousky jsem zhubla o 4 kg , na 55, a to i presto, ze jsem jedla normalne a dokonce jsem se cpala denne ob tyden zakuskama. Po zkouskach v cervnu to se mnou ale luplo a ja den ode dne toho jedla min a min..., zase mi doma nadavali, mysleli si, ze me tim nejak zlamou. Tyden od tydne jsem se hubla, doslo to tak daleko, ze jsem snedla max. jabko denne, pri jidle jsem delala histericky sceny, brecela jsem, ze to jidlo nechci, tajne jsem ho vyhazovala a pokazdy, kdyz jsem se toho "odpadu" zbavila, mi spadl kamen ze srdce, prisla obrovska uleva a byla jsem opet psychicky v pohode. Zato pred kazdym jidlem jsem se klepala jak ratlik a mela strach, co zase bude, mama mi vyhrozovala, ze me odtahne k doktoru a kdyz ne, tak ze se do konce prazdnin stejne slozim a odvezou me na psychiatrii k anorektickam, rvala na me, ze uz tak vypadam a ze mam vyraz fetaka. Tim me vzdycky strasne psychicky rozhodila, kdyz jsem si predstavila, ze budu na nejakych hadickach v nemocnici, bylo mi z toho na nic. Koncem srpna jsem se opravdu zhroutila, trvalo rok a pul, nez jsem se srovnala a vratila do normalu. Pak jsem zacala chodit do prace a problemy byly pryc. Az loni jsem mela nejake pracovni problemy, takze jsem stres resila tim, ze jsem prisla domu a precpavala jsem se, kolikrat jsem mela vycitky svedomi.. Kdyz mam nejakou vetsi zatez, nejim skoro vubec, ale nemam to tak strasny, jako pred tema 4 lety, to byl horor. Mejte se, drzim vsem palecky, aby nasly silu.

ahoj holky, přesně takovouhle stranku jsem hledala- místo kde bych se z toho mohla vypovídat.Klasicky to totiž tajím co se dá. Několikrát se to sice provalilo, ale ted se mi asi podařilo všechny přesvědčit, že je to za mnou. Přitom ale zvracím skoro každý den a pokud mám volno,tak třeba i pětkrát. Trvá to už skoro 9 let a tak se skoro divím, že ještě žiju. Bojím se že mám poškozený srdce a všechno ostatní je taky evidentní- strhanej obličej, žlutý zuby a nejhorší je že začínám tloustnout, takže to má úplně opačnej efekt, než s jakým jsem kdysi začínala. Je mi 25 let a bulimie mi řídí celý život. Nechodím mezi lidi, protože se nevejdu do své garderoby, nebo jsem napuchlá a rozklepaná z celodenního Z!
Bulimie je můj největší nepřítel a zároven se stala mojí nejlepší přítelkyní. Chci se jí zbavit ale nejde mi to. A nejvíc se chci zase vejít do svejch malejch džínů...

ahoj,nevím jak začít. no mám asi stejný problém jako všichni tady.Jsem zdravotník uvedomuji si následky,ale vždy vydržím a pak jedna hloupá poznámka a já do toho padám znovu,hodně to zvracení u me vyvolává stres a pocit že nejsem dokonalá.Pro sebe jsem dokázala maximum před pěti lety jsem shodila normálním způsobem ze 125kg na 65Kg,bylo to strašně rychlé takže mi zůstala vyset kuže která i mojim dostatečným cvičením se nescvrkla.Veškeré mé problémy nastaly když mě opustil partner a já přišla o dítě,vinu jsem hledala v tom,že to je tim jak vypadam.zacala jsem zvracetnikdy to nebylo přejezení a prst do krku,snedla jsem rohlík a samovolně se mi zvedl žaludek,a pak se zacala tato situace opakovat pokažde když sem byla trochu ve stresu.Vím že nesmím ale přesto to udelám.Ted jsem potkala fajn kamaradku a nove lidi a snažím se to takto neřešit ale bojím se každe naražky stresu,protože vím že do toho spadnu.Nemám žádné sebevědomí a myslím si že jsem pro všechny nepřitažlivá,problém je že se stále vidím jako ta 125kg koule.tak asi tak

8 let trpím ppp. Střídá se bulimie a anorexie..Moje rodina se mi léta snažila pomoct, chodila sem po různých psychiatrech, zkoušela jsem alternativní metody a vždy do toho spadla znova. Je to každodenní boj, vždyť to znáte. Nyní jsem našla cvičitelku jógy, ke které chodím 3x týdně a je to neuvěřitelný ale je mi líp, dělám pokroky. Když jsem ve fázi A. tak to funguje protože díky joze se přirozeně hubne a krásně se tvaruje postava, je to hodně o dýchání, meditaci.Ona je ale super protože ví o čem to je, pracuje s lidmi jako sem já. Její webovky jsou www.cvicimjogu.cz

8 let trpím ppp. Střídá se bulimie a anorexie..Moje rodina se mi léta snažila pomoct, chodila sem po různých psychiatrech, zkoušela jsem alternativní metody a vždy do toho spadla znova. Je to každodenní boj, vždyť to znáte. Nyní jsem našla cvičitelku jógy, ke které chodím 3x týdně a je to neuvěřitelný ale je mi líp, dělám pokroky. Když jsem ve fázi A. tak to funguje protože díky joze se přirozeně hubne a krásně se tvaruje postava, je to hodně o dýchání, meditaci.Ona je ale super protože ví o čem to je, pracuje s lidmi jako sem já. Její webovky jsou www.cvicimjogu.cz

já měla bulimii 7 let a dostala se z toho velmi pomalu a sama, a to asi jen díky budoucímu muži. K lékaři jsem nikdy nešla a ani bych nechtěla, nikdy by mi nepomohl. Jen sama jsem musela přijít na to, že jsem totálně blbá když dělám něco takovýho. teď jsem šťastná, jím vše, jen večer ovoce a jsem štíhlá a hlavně sexy. pa

Ahoj Sabčo!
No, tak především, ve 13 letech je to ještě pěkný ten kousek cesty před tebou, než se Ti tělo ukáže v té dopslěé podobě. Pokud měříš 166 kg, tak myslím (předpokládám, že myšlenku zhubnout ti stejně nikdo z hlavy nevymaže), že bys měla zhubnout max.na 60. A jak? No, bohužel tím nejméně kouzelným, ale nejrozumnějším způsobem. Jez pravidelně - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. Pokud možno zdravě - tém nemyslím hru na králíka, ale rozum v hrsti. K tomu hodně ovoce, zeleniny, přeslazené nápoje vyměnit za čaje a vody, no a sem tam nějaké to cvičení - třeba se s kamarádkou příhlaš na aerobic apod. 2x týdně a doplň to posilováním (většinou je to součást těch aerobicových hodin). Držím pěsti a...usměj se :-)

Měřím 166 a vážím 66 a půl kila, myslím si, že jsem tlustá a okolí si to myslí taky a ve třídě mě proto dost vylučují z kolektivu, ráda bych zhubla ale nemá pevnou vůli a mám strach, že když začnu hubnout spadnu do něčeho podobnýho jako bulimie a tak. Tak co mám dělat?

HOLKY NEBUDTE BLBÝ, A SPOKOJTE SE S POSTAVOU KTEROU VÁM BŮH DAL.

Prosím o radu při silne podváze z duvodu oncologického dlouhodobému onemocnění(benigní karcinoid plic),nedokáže pozřít téměř nic během dne,pije cca.2,5 litru tekutin denně.e-mail J.Matras"seznam.cz Děkuji

nemate byt blby a žrat to co je, svoji vahu ovlivníte těžko.