poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ska : Rozhodně to není vpořádku. Zkus se obrátit na odbornou pomoc, podívej se třeba na www.anabell.cz, nebo třeba zavolat anonymně na linku Anabell 848 200 210, případně jinam. Hodně štěstí.

Ahoj, nevim zda se u me jedna o PPP. Merim 176cm a vazim 62kg. Mam ale pocit ze jsem jak prasnice.Brala jsem antidepresiva po kterych jsem byla strasne zrava tak jsem pak to co jsem snedla vyzvracela. Nesnasim pocit plneho zaludku, radsi kdyz mam i hlad nez plnost. Snidam jogurty s musli, hodne se hlidam a casto si jidlo vycitam. Mam problemy dojit si normalne na velkou a neustale piju tak porad litam na malou. Zaclo to pred 10 lety. To jsem strasne pribrala a pak zhubla a od te doby jsem snad nikdy nejedla normalne. Bud se hlidam a uhlidam nebo na akcich rodinnych se nehorazne cpu pate pres devate. Pak si to vycitam a nasazuji hlidani....... Jedna se o PPP???? dekuji Ska

Pro lekarsky vyzkum hledam velmi stihle divky, k nafoceni image - uzitkovych fotografii k problematice anorexie u divek, pouziti v lekarskych casopisech.Chcete-li se podilet na tomto projektu prosim kontaktujte mne na mailu casting.sarka"email.cz dekuji

Ahoj Barčo, dostala se mi do ruky dobrá knížka "Rozlučte se s bulimií" a je tam 3-týdenní program s různými úkoly, které jsou někdy těžké a někdy zábavné, každopádně vedou směrem k uzdravení. Jsem dnes v osmém dni a musím říct, že už se nebojím, že se neuzdravím. Že už se necítím tak nemožně, mám knížku první pomoci :) ...napsala to Lindsey Hall.

prosim pomoc, trpim bulimii a uz to nezvladam. uvitam kazdou pomoc. Rylkova.Barbora"seznam.cz

prosim pomoc, trpim bulimii a uz to nezvladam. uvitam kazdou pomoc. Rylkova.Barbora"seznam.cz

Ahoj holky! Jenom vam chci rict, ze vam vsem ve vasem boji s bulimii a anorexii drzim palce! Sama jsem dukazem toho, ze to prekonat jde, i kdyz to neni nic jednoducheho. Trpela jsem jak anorexii (tou jsem "klasicky" zacala) tak bulimii, tak nejak na stridacku od svych 15 do svych 23 let. Nekolik let (cca od 17 do 20)jsem mela "klidne obdobi", ale nikdy jsem si nedokazala vytvorit zdravy vztah k jidlu. Nemusim rikat, ze jsem jsem mela hodne drsna obdobi, kolikrat jsem zvazovala jestli vubec ma cenu zit :-( Dostala jsem se z toho sice sama a za to dekuju Bohu, ale verim, ze s pomoci terapeuta by to slo jeste lip. Je strasne tezky to nekomu priznat, ja jsem to memu manzelovi rekla az ted po letech, celou tu dobu (i po tom, co jsem uz byla zdrava) jsem se stydela s tim vyrukovat. Ale myslim, ze kdybych se tenkrat nekomu sverila, byvalo by se mi ulevilo a lecba by byla snazsi. Proto holky udelejte prvni krok a vyhledejte pomoc! Moc vam drzim palce!

RE: Hedus
mne uz taky menstruace vicemene opustila... jak mi ma terapeutka rekla, drzim se ppp zuby nechty a to aniz bych to vedome chtela, ba naopak. Drive jsem byla anorekticka (ovsem nikdy nehospitalizovana ci nechodila na ambulantni terapie), ale to jsem menstruovala paradoxne normalne. Ted jsem pred rokem a pul odjela studovat do UK a vse se spustilo znovu, ale jinym smerem. Prvni rok jsem si mela extremni problem s kompulsivnim prejidanim (neskutecneho mnozstvi) a samozrejme jsem tim ztloustla a nebyla schopna prestat. V te dobe jsem i prestala menstruovat a o pul roku na to jsem byla uz tak rozhozena z toho, ze se do NICEHO uz nevejdu (podotykam, ze jsem byla zvykla byt hubena - 49kg na svych asi 164), ze jsem zacala zvracet a to trva dodnes... a menstruovala jsem za tu dobu jednou... rozhla jsem se to resit - zacala chodit na terapie ... je to tezky a v tuhle chvili nezvladatelny, protoze mam navic zkouskovy a jsem perfekcionista a nejak to vubec nezvladam... taky bych si prala to uz proste hodit za hlavu... ale nejde to...

ahoj Žaneto také mám bulimii,ale už několik let.Jsem z toho tvého článku v šoku( nemyslím to špatně) co všechno se mi může stát.Já menstruuji pravidelně zuby se mi nějak zvlášt nekazí ale někdy mívám píchání u srdce.U mě už ani nejde o to být hubená ale zvracení mám natolik zažité že prostě jít musím.Mám to v té hlavě a nemůžu se toho ani zaboha zbavit.Je to jako každodení povinost.Závidím ti že jsi to dokázala překonat.

ahoj Žaneto také mám bulimii,ale už několik let.Jsem z toho tvého článku v šoku( nemyslím to špatně) co všechno se mi může stát.Já menstruuji pravidelně zuby se mi nějak zvlášt nekazí ale někdy mívám píchání u srdce.U mě už ani nejde o to být hubená ale zvracení mám natolik zažité že prostě jít musím.Mám to v té hlavě a nemůžu se toho ani zaboha zbavit.Je to jako každodení povinost.Závidím ti že jsi to dokázala překonat.

ahoj Žaneto také mám bulimii,ale už několik let.Jsem z toho tvého článku v šoku( nemyslím to špatně) co všechno se mi může stát.Já menstruuji pravidelně zuby se mi nějak zvlášt nekazí ale někdy mívám píchání u srdce.U mě už ani nejde o to být hubená ale zvracení mám natolik zažité že prostě jít musím.Mám to v té hlavě a nemůžu se toho ani zaboha zbavit.Je to jako každodení povinost.Závidím ti že jsi to dokázala překonat.

ahoj Lindo,
udelala jsi mi svou odpovedi vazne moc radost... tesi me, ze muj 'mail' Te take potesil.
Je skvele, ze jsi udelala prvni velky krok... ten je casto nejtezsi. Uvedomit si problem trva dlouho, priznat si ho sama je tezke, ale priznat ho i nekomu blizkemu je jeste tezsi.. protoze tim, ze problem popises slovy nahlas - nejakym zpusobem se zhmotni a zkonkretizuje... a konkretni veci se mnohem lepe resi, navic ted snad i vis, ze mas za sebou nejakou podporu.
Ja jsem dnes byla u sve terapeutky a je mi zas o trochu lepe. Je uzasne, moci se nekomu uplne otevrit, nekomu, kdo Te nekritizuje... proste Te prijima takovou, jaka jsi a snazi se Ti pomoct. Vazne doporucuju najit si nejakeho dobreho odbornika, ktery by Ti jako clovek sedl.. a zacit s Tvym problemem pracovat. V prni rade by jsi to ale mela chtit sama pro sebe. Budes to Ty, s kym budes pracovat, Tva duse. Ty bys mela chtit byt spokojenejsi, vyrovnanejsi a mit se vice rada... a to by pak v konecnem dusledku samozrejme moc pomohlo i detem, ktere jsou nemene dulezite. Nejen, ze je pro ne, co se jejich vyvoje a spokojenosti tyce, lepsi mit maminku ktera je spokojena a vyrovnana, ale to, v cem vyrustaji - jestli vi, ci se nekdy dozvi o Tve bulimii, kdy jeste bude soucasti Tveho zivota, maji vetsi sanci samy v budoucnu mit podobny problem. Zvlast, kdyz to jsou holky.. vsak vis, jak nase spolecnost funguje a jak dulezita je role rodicu na vyvoj jedince.
Nebudu nic predstirat, lecba neni lehka... neni lehke zacit se chovat jinak, nez jsme zvykli.. utvorily jsme si uz nejake vzorce chovani, podle kterych nejakym zpusobem fungujem... pokud se to vubec funkci da nazvat... a zmenit je je tezke. Ale je to realne... Je to dlouha, ale zajimava cesta. Cesta za spokojenejsim a zdravejsim ja. Pokud bych mohla jakkoli jeste pomoct, budu rada... ozvi se, kdyby cokoliv. Vim, jak sam se clovek obcas muze citit. A nezapomen, nejsi v tom sama.

ahoj psycho...jsem moc ráda že jsi reagovala na můj článek...něco takového jsem moc potřebovala...bulimií trpím od svých 26 let ...v létě mi bude už 32 a mám dvě krásné zdravé holky...představa že by se mi mohlo něco stát a oni by tu zůstali beze mne mě děsí...snažím se omezovat přejídání abych nemusela chodit zvracet...není to o tom že bych chtěla být hubená to bylo na začátku...ted už je to prostě zvyk...jsem moc ráda že si o tom můžu promluvit s někým kdo to chápe...udělala jsem první krok v tom že jsem o tom řekla své doktorce,velké kamarádce a své švagrové...je to strašně těžké ale musím s tím po tolika letech něco udělat hlavně kvůli svým dětem...tvůj článek je přesně to co jsem potřebovala slyšet a já jsem ti za nšj opravdu moc vděčná...moc a moc děkuji...

RE: LINDA
ahoj Lindo... Chapu, ze je strasne tezke s bulimii ci anorexii, ci kompulsivnim prejidanim neco udelat. Sama jsem v tom byla a jeste jsem, ale rozhodla jsem se s tim neco delat. Bude mi teprv 23, studuji a jednou chci mit zdravou a krasnou rodinu se svymi detmi. Je hrozne tezke s poruchou prijmu potravy pracovat, protoze nam zmenila vnimani - sveta, jeho priorit, nas a jidla. Obcas jsem uz byla tak nestastna, ze jsem si prala byt radeji zavisla na drogach... prislo mi, ze je jednodussi mit moznost PRESTAT drogy brat UPLNE, ale jidlo ze zivota nevytesnis. Je to nasi soucasti, a ve chvili, kdy se clovek do nejakeho podobneho problemu dostane, je tezke najit rovnovahu.
Nechci Te desit, ale bulimie, zvlast pokud je uz pokrocilejsi, coz se zda, ze Tva je, muze mit nedozirne dusledky na Tve telo. Nektere, mene zavazne uz se mozna projevuji, ale Ty si je nechces priznat, ale mnohem zavaznejsi mohou nastat. Nebudu Ti sem davat link na ruzne videa na YouTube, kde bulimicky popisuji, kam az je bulimie dostala... co z nich udelala, pokud Te to zajima, najdes si to sama.
Nevim, zda mluvis anglicky, pokud ano, tady je dobry link na diskuzni forum lidi, co se snazi nad bulimii vyhrat a jejich pocinani s vedlejsimi priznaky... (http://www.healthboards.com/boards/archive/index.php/t-371561.html).
Prala bych si mit tu silu presvedcit Te, abys neco zacla delat... nekam si zasla. Ale je pravda, ze stejne jako v cemkoliv jinem v zivote si na tohle clovek musi prijit sam. Nejde Te prinutit.. jen me strasne mrzi, ze si to lide casto uvedomi, az, kdyz uz je pozde, nebo kdyz uz neco ztratili... prosim, premyslej nad tim. Premyslej nad tim, co bys v zivote, krome 'stihlosti' chtela. Co by mohlo mit vetsi vahu... Premyslej nad sama sebou. Tvou dusi... je krasnejsi a dulezitejsi, nez tvar Tveho tela. Ikdyz jak rikam, naprosto chapu, ze tohle muze znit nesmyslne.. zalezi na tom, 'kde jsi'...
Hodne stesti Lindo...

moje mentalní bulinie trvá už 6 let... já vím je to hrozné ale je to tak...už mi to chození na wc po každém jídle přijde jako povinost...jako když každý den musíte vysát nebo umýt nádobí...největší strach mám z toho co se děje v mém těle...ale jsem tak pitomá že s tím nikam nejdu...

RE:MELOUNEK
RE: MELOUNEK
zalezi na tom, odkud jsi... obcas chvili trva, nez clovek najde terapeuta, ktery mu sedne, ale slibuju, ze to za tu snahu stoji. Pokud se vazne chces lecit a z tohoto bludneho kruhu se vymotat, je to tezka, delsi, ale funkcni cesta.
Mely by tu byt dve kriteria pro nalezeni vhodneho terapeuta... Za prve musi byt ve sve praci dobry a za druhe Ti musi vyhovavat jako clovek.
Ja ziju castecne v UK, castecne v CR. V UK jsem pri prvnim pokusu uplne neuspela, ale i tak me to posunulo a vic jsem si uvedomila, co od terapie ocekavam. Tady v CR jsem uz tedy mela vice specificke naroky a mela stesti a nasla nekoho, kdo mi sedne...
Zalezi na tom, co od toho ocekavas. Je spousta ruznych druhu terapie nebo pak psychiatrie, zalezi na jedinci... kazdy potrebuje neco jineho... Az si vytycis, co bys od terapie ocekavala, projela bych na Tvem miste google... zajimavi terapeute se zdaji byt napriklad na:
http://psychoterapie.net/kdo_jsme.php (zvlast prvni)
http://www.anabell.cz/kdo_jsme.php
http://www.lapiduch.cz/klub.php?klub=bulimieaanorexie_a_spol_
http://www.aktip.cz/
atd......
ja jsem se rozhodla adresovat vice problemu, co jsem dlouho zastrkavala hluboko pod povrch, protoze mam pocit, ze vsechny castecne prispely... a ze je cas vylozit karty na stul a zacit se mit rada. Kazdy za to stojime....
Kdybych Ti mohla jakkoli pomoct, urcite se ozvi.
Hodne stesti.

a muzes mi poradit, kde muzu zacit s terapii? dekuji

RE: MELOUNEK
jsem na tom podobne... jak jsem jiz psala v predchozim prispevku, bojuju s tim uz pres rok a pul a pres veskere znalosti a racionalni uvedomeni mi to nejde prebit. Zpocatku jsem se alespon drzela dal od zvraceni, ale postupem si vybudovala silenou zavislost na cviceni... posilovne a behani jako zpusobu kompenzace .. a snaze zhubnout.. ale posleze jsem k tomu pridala i zvraceni pokazdem prejezeni... ubiji me to. protoze tenhle bludny kruh se v pozitivnejsich obdobich strida kazdych 5 dni... Nicmene jsem zacla terapii a pomaha to... rozhodla se ze se chci mit rada... a pomalu se snazim prijit vecem na kloub a cele tohle psycho, diky kteremu jsem se totalne zacala izolovat a mit deprese, konecne uzavrit. Doporucuju... je prijemne cele to nekomu vyklopit. uprimne. konecne... a snazit se najit cestu ven. je to trochu bolestne..ale jde to. doporucuju.

Ja uz v tom litam nekolik let - zvraceni, zachvatovite prejidani, projimadla, hladovky, vyplachy strev, pusty.. a jsem cim dal tim tlustsi a cim dal vic se to stupnuje. A neni cesta ven... Na jidlo myslim porad.. uz rano planuju, co uvarim k veceri. A pritom se nenavidim, protoze chci byt stihla. Jedu z prace a planuju co vsechno si koupim a snim ... a vyzvracim..
Nevim co s tim, nici mi to zivot, vztah.. mam deprese, zachvaty smutku. Fakt nevim co dal.

RE: Opicka
hele, co se tohohle tyce, nic nikdy neni uplne malicherne, protoze nenapadne vypadajici priznaky casto mohou vyustit ve velmi zakernou poruchu...
Jak dlouho uz tohle trva? Stava se to kazdy vikend? Jaky je rozdil mezi vsednimi dny a vikendem - respektive co si myslis, ze Te vede k tomu prejidani? Jak se pak citis?
Pouzivas projimadla, zvraceni nebo cviceni jako formu kompenzace? (jestli ne, ani to nezkousej, ja se jen ptam, abych vedela... jak na tom jsi)...