příjde pověstné cvaknutí a zhubnu ?

Jedině, že by vám někdo zacvaknul hubu na zámek! Za chvili budete jak prasnice a prasknete!

Souhlas s Beatkou. Když jsem začal chodit s přítelkyní byl jsem štíhlý. Pak jsem začal tloustnou a vážil jsem 100kg. Před asi 5 lety jsem se podíval na naše společné fotky a byla to hrůza až jednou jsem slyšel sestřenku od přítelkyně jak si spolu povídají a sestřenka o mé postavě řekla dost hanlivé věci. Vnitřně jsem se sám na sebe naštval, protože to vše co o mé postavě řekla byla pravda. Sám sobě jsem si chtěl dokázat, že se změním.

Ze 100kg jsem během 6 měsíů vážil 70kg velkou redukcí jídla a hodně moc pohybu. Poté jsem pomalu začal s rovnovážnou stravou a tělesná hmotnost se ustálila na 78kg. Dále jsem začal chodit do posilovny abych zformoval postavu. Moje přítelkyně je na mne pyšná (samozřejmě že i já) a i trošku začala žárlit, když jdu k vodě s kámošema. Svou postavu si držím, vážím teď 75kg.

Taky by mě zajímalo, jak si Sussann vede. A to "cvaknutí" fakt funguje. Pro mě byl jedinečným impulsem blížící se termín dovolené, jeli jsme s přáteli a já byla mezi nimi jednoznačně nejoplácanější, ne úplně tlustá, ale už jsem se přestala dobře cítit. Dovolená se blížila, já pořád začínala a porušovala režim, až jsem byla zoufalá, že to snad nedokážu. A pak přišlo to cvaknutí - zkusila jsem si krásné nové plavky a když jsem viděla tu hrůzu, tak jsem si řekla dost. A šlo to. Během 3 měsíců jsem zhubla 12 kg, začala víc cvičit, na dovče si kamarádi hned všimli a pochválili (to se tak pěkně poslouchá!!!). Pak jsem na chvíli polevila, nehubla ani nepřibírala, teď jsem přidala víc pohybu a pravidelného tréninku a uvidíme. Jde to, ale musí se to nastartovat!

tak jak si vedeš? vydržela si?

Díky moc oběma. Olgo to je přesně ta motivace, kterou potřebuju, ještě mám jednu. Do 3/4 mého šatníku se nevejdu :o) Takže vlastně nemám už ani co na sebe a to bude léto! Včerejšek mám úspešně za sebou, celkem jsem se držela, jedna jsem 6x a večer jsem ještě 35 minut chodila na běžícím pásu - docela záhul, když člověk nic nedělá :o). Dneska ráno jsem ale trochu hřešila a vykompenzuju tím, že budu prostě dneska jíst míň a malý porce, naposledy v pět. Je to fakt těžký, tělo prostě ty tuky, na který je zvyklý, chce a chce. Ale prostě to chce asi jenom vydržet a nevzdát to a pak ty chutě na tyhle věci snad zmizí samy.

Držím Vám palečky, "naserte se" a do toho, odměnou vám bude lehká noha, hluboký dech a radost z každého vyběhnutého kopečku bez velkého zadýchání... a ty pohledy mužů... to stojí za to fakt.

Velmi vam drzim palce...Uz to ze ste zacali nad tym seriozne rozmyslat hovori o tom, ze ste na dobrej ceste...Najdolezitejsie je zacat a neprestat, vytrvat...ono vlastne nejde o to drzat nejake sialene diety (tie vazne nedoporucujem - dajmetomu vyvarovat sa prilisneho prijimu sacharidov..), ale venovat sa nejakej aerobnej cinnosti, 4-5x tyzdenne, pol3/4 hodinku denne...zo zaciatku aj menej, tak aby ste sa necitili vycerpane, aby ste z toho mali dobry pocit...Dolezite je nevazit sa prve dni 5x denne, kila mozno prve tyzdne dole ani nepojdu, ale centimetre urcite:) A este, nechcite chudnut rychlo, staci 3-4 kila mesacne, to je take horne maximum, aby ste si nasledne vahu udrzali, aby sa telo stihlo prisposobit novym podmienkam. Zvladnete to, nie je to o voli, ale o motivacii:)) Drzim moc palce...

Mluvíš mi z duše. Hlad mám opravdu málokdy, nejhorší jsou ty zpropadený chutě a myšlenky na něco dobrýho, co bych si tak teď dala apod. Kdybych měla jíst jen podle hladu, jím max. 2x denně. Mám pocit, že když si to teď zrovna nedám, něco mi uteče nebo co, nevím jak to jinak nazvat. Já začala už dneska, takovej můj první výkop z kruhu. Uvidíš, tentokrát to určitě obě zvládnem!!

Tak jo, pro mě bude nejhorší přestat na jídlo myslet. Nemám hlad, ten se dá zvládnout ovocem, zeleninou, pitím. Ale ty myšlenky na jídlo. Mám dojem, že neumím jíst tzv. normálně, ale přejídám se s tím, že od zítřka už teda určitě začínám. Tak schválně, od teď. Moc si přeju, aby nám vzájemná podpora oběma pomohla.

Olgo to je skvělý, prostě se to chce jen pořádně na sebe "nasrat" :o) Jinak Tome to je úžasný, 34 kilo dole, to je vážně co říct. Přitom si člověk řekne, vždyť je to přeci tak jednoduchý, jídlo - co to je, je to jen něco, co ti pomáhá přežít. Jenže je těžší to tak konečně začít brát.

tak jdem do toho ?

Tome, moc blahopřeji Tvé ženě. Má super manžela a pevnou vůli k tomu. Ať se vám daří.

myslím si, že je to opravdu o tom "cvaknutí", které může být u každého jiné. Moje manželka postupně v životě ztloustla až na tu tzv. "morbidní" obezitu. Držela různé diety, nemyslím takové ty nesmyslné, ale podle rady STOBu ap. Taky cvičila, nějaká kila šla dolů, ale potom se postupně vrátila do starých kolejí a bylo vše zpět a ještě více. Asi před rokem jí to cvaklo, těžko říct co všechno to způsobilo, nicméně má dole 34 kilo, je sice pořád obézní, ale již je to úplně někde jinde a velice jí to sluší. Opět může kupovat běžně šité hadry, byť ve velkých velikostech. Moc jí držím palce a obdivuji.

Jsem na to podobně, co kdyby to pověstné cvaknutí bylo právě teď? Jitka

Jo... loni v zimě jsem vypadala jak medvěd, hrozně mě to naštvalo a tak jsem si řekla, že dost... držím si 58 - 60 kilo do teď a jsem v pohodě. Když cítím, že bych začala ujíždět s kilama nahoru, zase se zabrzdím. Mám svou medvědí fotku nad stolem, abych měla případné varování pořád na očích. Je fajn oblékat džíny velikosti 30 ;-)))

Jste dobrý holky, opravdu hodnotim :o) Taky jsem vždycky začala a pak skončila, jenže mě to narozdíl od vás vydrželo tak tři dny. Nemám absolutně žádnou disciplínu a vůli, dokonce mám pocit, že jsem na tom jídle už opravdu klasicky závislá, jako někdo na drogách, pro mě je droga tohle. Nedokážu se z toho vymotat. Dokonce teď uvažuju o nějakym obezitologovi. Nebo o nějakých lécích co potlačují chuť na jídlo ? Nevim, hlavně s tim potřebuju už konečně něco provézt a čekat na to cvaknutí ? Nebo se stačí jen rozhodnout ? Ach jo, holky a co přesně jíte ?

Jo, jo, je to v hlavě. Já jsem taky mockrát začínala a končila... Teď se celkem držím, hubnu od začátku jara a mám dole skoro 14 kilo. A musím říct, že jsem si našla docela vyhovující nový životní styl a ten dodržuju: jídlo 6 x denně po 3 hodinách, sacharidy jen do třetí hodiny odpolední, 1 den v týdnu půst a cvičení 5 x týdně (plavání, fitko, orbitek, jóga...). A fakt to funguje. Cítím se o 100 % líp. 21.3. jsem si řekla DOST a začala a hlavně vydržela následujících 14 dní nepolevit, ty jsou totiž nejhorší! Teď už mě ani nic neláká...

Je to pravda.Celý život bojuji s váhou a až teď se mi daří.Podotýkám,že jsem šťastně vdaná,problémy nemám,takže vlastně jsem byla v pohodě.Před časem jsem se rozhodla a konečně se daří :)),už se dařilo i dříve,ale vždy se to vrátilo,nebo jsem nevydržela.Teď to držím již 5tý měsíc,dole 20kg a jedu dál...

Ahojte, už je to několik let co jsem nespokojená se svojí váhou, ale pořád nejsem schopná s tím něco udělat. Říká se, že člověku musí cvaknout v mozku, něco mu tam přeskočit :o) nebo se pořádně naštvat a pak, že to jde samo. U mě se nic takového neděje. Stalo se u vás něco podobnýho a zhubli jste ? Prosím o vače názory.